Pavel a kozel.
Pavel a kozel.
V čase působení Combo Clubu na „Palubě“ v Soběslavi, jsme občas jezdili do nedalekého Tábora za klukama z kapely Atlantic, když byli zrovna doma. Hráli totiž střídavě v Rakousku, Švýcarsku a tehdejším Západním Německu.Tak jsme měli hrát i my, než nám komunista důrazně řekl ne. Atlantic tam začal hrát ještě před Husákovou abnormalizací, a tak zatím ještě mohli v kapitalistické cizině vyhrávat. My jsme s nima rádi zkoušeli na jejich kvalitní aparatuře, o které se nám tady doma jen zdálo. Kromě kvalitních nástrojů a aparátu si tam koupili v autobazaru taky obrovské auto. To auto musím popsat. Byl to tuším Ford combi, na bočních dveřích lemovaný širokými pásy leštěného mahagonového dřeva. V té době na naše poměry něco nevídaného, a každý se zastavil u toho skvostu. Měl jednu závadu na první pohled neviditelnou. Nešly otevírat dveře, pouze ty zadní, páté. Zásadní věc. Jednoho dne Pavel Nechyba zůstal v Táboře a zbytek kapely odjel na Palubu. Do večera bylo ještě dost času. A právě to odpoledne se odehrál zvláštní tragikomický příběh. To o čem píšu jsme se dozvěděli až večer, některé podrobnosti až druhý den. Pavel se tam nějak zdržel a vypil víc, než jakou měl žízeň. Když si uvědomil, že musí jet do Soběslavi hrát, bylo už pozdě. Na všechno. Aby se tam dostal, půjčili mu toho krásného Forda. Otevřeli mu zadní dveře, Pavel se proplazil autem k volantu, nastartoval a vyrazil. Cesta mu naštěstí ubíhala dobře. Byl opojen pitím, jízdou a náhle v dáli uviděl postavu, která táhla na provaze nějaké zvíře. Protože je v jádru dobrý člověk, rozhodl se, že jim pomůže a sveze je. Zastavil a zjistil, že to je muž, který vede kozla ke koze do vedlejší vesnice. Pavel ho žoviálně vyzval, ať si kozla hodí dozadu, že je sveze. Muž nabídku přijal a se značným úsilím nacpal kozla do Forda.. Zabouchl dveře a to byl signál pro Pavla, aby vyjel. Chlapík zkameněl jak patník. Ukradli mu kozla. Vydal se rychlým krokem směrem, kterým zmizelo auto. V příští vesnici Pavel zastavil, otočil se a zjistil, že je v autě sám s nějakým kozlem. Konečně si uvědomil co se vlastně děje a vybavila se mu nerudovská otázka, co se smradlavým kozlem. Vrátit ho, ale komu? Jel tedy zpátky a zahlédl toho nešťastníka. Musel se ale s kozlem jet otočit do nejbližší vesnice a při cestě zpátky jim zase šel naproti majitel, toužící po kozlovi.O další jízdě už nechtěl ani slyšet a pracně dostal kozla z auta. Pavel přijel na Palubu v pořádku,zaparkoval, ale omámen alkoholem a pronikavým parfémem Kozel, usnul za volantem. Svěřili jsme ho do péče vrchnímu Jirkovi Poláčkovi, který ho dal trochu do figury. Ten večer ale nehrál. Pouze jeden moment, o pauze, nám zmizel a za chvíli se ozval ne ze záchoda, ale od varhan a mikrofonu jeho zpěv „na břehu Niagáry, stojí tulák starý, na svou první lásku vzpomíná“. To už jsme ho stačili zneškodnit. Nevím proč si zrovna vzpomněl na tu trampskou píseň. Ještě jsem jí od něj neslyšel. Asi viděl Niagáru když se podíval z okna.Vinárna Paluba totiž stojí doslova na břehu Lužnice. Další věc jsem do toho dne nevěděl a to, že má řidičák. Nikdy jsem ho neviděl řídit auto. Asi k tomu potřeboval Forda a kozla.
V Praze 3.12.2010
JPK