Tak jako loni, tak i letos jsme se rozhodli chodit strašit děrti. Kachna jako anděl, Sabina byla za Mikuláše a já s Martinou jsme šli za čerty. Jelikož jsme od pondělí neměli mamu doma (prakticky taky tatu). Bylo pro mě kritické už pondělí. Museli jsme vstávat už v šest (což jsem úspěšně dospávala ve škole), nachystala a zavedla jsem bráchu do školky. Hned po škole jsem šla zase pro Jirku a vyrazili jsme směrem do centra (:-D), kde jsem si musela nakoupit rekvizity na úterý. Po úspěšném nákupu, jsme spěchali domů, převlekli se a vyrazli do tělocvičny, kde přišel první Mikuláš. Všichni jsme dostali balíček. V úterý ráno se opakovalo to co v pondělí... Ve škole na nás přišli čerti (teda nic moc) a jelikož jsme nechtěli zpívat, tak jsme nic nedostali :´-( Po škole jsem šla zase pro bráchu do školky a potom jsem ho hodila k babičce. Pak jsem sedla na kolo a s pytlem plným věcí jsem se rozjela k Kachně. Po tom co jsem se oblekla počesala tak, aby mi vlasy nepadaly do xichtu, nalepila jsem si nehty, který jsem nalakovala na černo (za pomoci Kachny). Potom jsem si začala na obličej (včetně uší), krk a ruce nanášet náplň do řasenky. No černá barva udělala své. Potom jsem nasadila černou paruku a červeny rohy. Nejhorší část kostýmu byla přede mnou. Musela jsem si asi s dvoumetrovýma nehtama nasadit kabát, vestu a obut boty, vše za dopomoci Martina. Konečně jsme byli kompletní a mohli vyrazit. Ze zvuku rachejtlí jsem neměla zrovna dobrej pocit, ale nakonec jsme to zvládli bez větších komplikací. Některé děti se báli, jiné se nám smály... Naši promenádu jsme zakončili u jedné hodně štědré paní a její drerušku, která začala brečet jenom jsem se na ni podívala. Taková reakce by asi následova i kdybych neměla masku. Z jedné strany mi jí bylo líto, ale z druhé jsme byla ráda, že vypadám tak hrozně... Potom jsme šli zpátky k Kachně. Myslela jsem že ta černá barva půjde umýt hůř. Nakonec to šlo vcelku dobře. Ještě s černýma ušima jsem sedla na kolo a jela zpátky domů, kde jsem spěchala do sprchy, aby si brácha nevšiml té černé. Pak jsem šla za nima a on mi říkal, že mě poznal a poznal taky Sabinu, Kachnu a Martinu. Tak nevím, protože brečel a v polovině básničky se začal smát. Večer jsem lehla a spala jak dudek, protože ve středu jsem musela vstávat zase v šest...