Zas je tu pátek.
Jízda domů je jak svátek
České dráhy mi přejí příjemnou cestu.
Doufám že obstojím v trpělivostním testu.
Už jenom to čekání,
něčím špatným zavání.
Při koukání na koleje
v dáli se mi něco směje.
Červená šmouha je blíž a blíž.
Úplně cítím rostoucí tíž.
To šílené napětí, co dalo by se krájet.
Dávno je čas kdy měl jsem odjet.
Už jdou poznat ty moderní tvary,
které v sobě skrývají všechny ty svary.
A sakra, zase Taurus.
Že já si radši nevybral bus.
Držitel rekordu rychlosti.
To bylo tenkrát radosti.
Ale jen co zavítal do nitra Čech,
byla to jen bída, smůla a pech.
Zázrak techniky má své vady,
zvláště když jezdí tady.
Pokud ale hnedka skape,
něco tu zřejmě neklape.
Modlím se za lepší časy.
Až vlaky projedou včas své trasy.
Do té doby jistě pár mašinek padne,
a informace o zpoždění budou bídné.
Ale nebyla by to pak nuda?
To co dělá cestování zajímavým je ta pruda.
Viva ČD.