Algaes Dimoe
Balada z tajemných
křídel
Stíny jsou pohlcovány nečistými ústy noci
a chladný vítr začiná trhat spící oblohu.
Přichází podzim svým výsostným krokem smrti,
drtící vše, co léto nestihlo rozhryzat.
Pod jeho krutou maskou však ale i hlízy minulosti
začínají kvést a s vůní smrti vkrádá se sem
nostalgie.
To zapomenuté sny deroucí se z hlíny mysli,
shazují své okoralé listy, aby zatajily
dech.
Odkrývá se pohled do starého lesa,
všechny vzpomínky různých barev dopadají k zemi.
V balady se listí mění, příběh začíná!!!
Mech hladil černé ostny stromů
a v korunách se linul skřípot sýkorek,
a přilehlá pole......čehokoliv,
obtěžkána mlhou
pravdy,
se pokoušela uletět.
Náhle však z čistých.....rozpolcených nebes
se k zemi snáší hejno krkavců,
vysílených traumat toužících po kořisti
z Dnů !!!
Ach, jak dlouhé zdají se ty hladové roky.
Konečně!! Je čas se nakrmit!!!!
Klovou a klovou, ta nenasytnost, hrůza,
odkloňte raději svůj nejniternější zrak,
z pole se stává jáma, propast a na dně ??!!
Zvědavá bolest začíná naříkat.
S křikem se škrábe po stěnách té drolící se krásy,
po čele jí ztéká dětská krev.
" Tady !!!!! ", křičí, co jí síly stačí,
" Tady !!!!!!! Chci znát tvou odpověď !!!!!! "
Zrcadla plačící Bolesti jemně okusují nehty,
obrazy malují už jiný svět.
Něco, co mohlo stát se kdysi,
se nyní vrací tam, kde rozrůstá se nový les.
Dnes to však už nepředčí ty nové věci.
Je jiný kraj a jiný zvyk.
Ztrácí se to !!!!
A velmi rychle !!!!!
V těch nových věcech, co nikdy
nepřijdou.
Rej zdivočelých pocitů.... pod stromy.....
......v kruhu hořících pochodní
již propadá šílenství.
Snaží se chytit ty nejbarevnější z listů.
Ale je to tak těžké !!!
Smířlivé odpovědi se sekyrami v rukou
nikoho nepouštějí ven !!!
Některým pocitům se už točí hlava,
je jim špatně,
bez síly padají k zemi !!!
Je konec.
Nad vrstvou spadaných vzpomínek,
tváří k zemi,
ční se jen holý les
a krajem se rozpíná známý
pach hniloby.
To listím, kryjícím pocity
prochází
Zapomnění.