Potravinové doplňky
Potravinové doplňky
Pro lidský organizmus je důležitá celá řada výživových látek. Jsou to jednak hlavní živiny, které jsou nositeli energie, tj. bílkoviny, lipidy a sacharidy. Kromě toho existuje celá řada biologicky aktivních látek, které mohou být součástí hlavních živin, ale nemusí. Tyto nutrienty jsou esenciální. Mezi složky hlavních živin, které patří mezi esenciální nutriční faktory, jsou např. mastné kyseliny a fosfolipidy u lipidů, aminokyseliny jako složky bílkovin, vláknina jako složka sacharidů. Dále existují esenciální výživové složky, které nelze zařadit mezi hlavní živiny. Jsou to vitamíny a minerální látky spolu se stopovými prvky.
Během vývoje lidské společnosti se změnilo zatížení lidského organizmu a tím i jeho potřeby. Snížení těžké a namáhavé práce vyústilo ve snížení energetického příjmu, tedy příjmu hlavních živin. Protože hlavní živiny obsahují i esenciální faktory. K tomu přistupuje také vyšší potřeba biologicky aktivních látek pro zachování a posílení organizmu, daná změnami životního prostředí.
Odborníci se shodují v tom, že ideální pestrá strava, která za normálních okolností zajistí všechny potřebné výživové faktory. Problém je dosažení "normálních okolností" pro všechny populační skupiny. Stravovací zvyklosti jednotlivých lidí ovlivňuje měnící se životní styl a úroveň individuálního a rodinného stravování. Existují populační skupiny s nižším příjmem vitamínů a minerálních látek, než jsou doporučení pro jejich příjem. Především se jedná o jód, ale v některých případech i o vitamín B2, vitamín B6, kyselinu listovou, vitamín A, vitamín D a vápník. Další deficity lze nalézt u stopových prvků (selen, chrom, zinek, bor, mangan aj.). V těchto případech je nutné doplnit nedostatkové esenciální výživové faktory pomocí potravinových doplňků.
Pro zajímavost
Obohacování potravinářských výrobků vitamíny nebo minerálními látkami a stopovými prvky lze provádět několika formami. Může se jednat o fortifikaci, tj. přidávání biologicky aktivních látek, které v surovině nejsou obsaženy, nebo restituci, tj. doplnění obsahu živin ve výrobku nebo pokrmu na hodnotu odpovídající kvalitní čerstvé surovině. Třetím možným způsobem je standardizace, která znamená přidání potravních doplňků do výrobku tak, aby se kompenzovaly přirozené rozptyly nutriční hladiny těchto látek ve výrobku.
Další možností příjmu potřebných nutrientů jsou různé přípravky se zvýšeným obsahem vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Zde je nutné rozlišit léky od potravních doplňků.