Od počátku těhotenství dochází v organizmu ženy nejenom k somatickým, ale i k psychickým změnám. Ty jsou ovlivněny na jedné straně změnami fyzickými, na straně druhé faktory sociální a ekonomické povahy.
Tyto změny se dostaví u všech těhotných včetně těch, u kterých byla gravidita chtěná, případně vytoužená. Intenzita změn závisí na osobnosti těhotné a na vlivech jejího okolí.
Těhotenství představuje jednu z vývojových krizí v životě ženy, tj. období výrazných změn, kdy se osoba nachází mezi tím, čím byla a tím, čím se má stát. Učí se a přivyká nové životní roli. Je zapotřebí pozměnit staré modely chování, od některých úplně upustit, reorganizovat a doplnit nové typy chování. Tato fáze nevyrovnanosti vede k pocitům ztracenosti, úzkosti, zmatku, nemocnosti a často i nostalgie pro způsob života, jaký byl a nedá se již beze zbytku vrátit.
Důležitou součástí nové role je to, aby byl člověk v této roli akceptován svým okolím.
Z psychologického hlediska lze těhotenství rozdělit do tří období
První třetina těhotenství
Těhotná je zaměřena na sebe, stává se introvertní, sleduje vlastní tělo, snaží se zjistit, zda je opravu těhotná. Úkolem prvního období je přijetí těhotenství. V citové oblasti jsou typické rozladěnost, nejistota a náladovost.
Druhá třetina těhotenství
Období, kdy začne žena vnímat pohyby plodu. V tomto období si plně uvědomuje existenci plodu, cítí se dobře, snaží se všemi způsoby podporovat zdárný průběh těhotenství. Úkolem druhé fáze je přijetí plodu jako nezávislého samostatného jedince.
Hranice mezi druhou a třetí psychologickou třetinou je mezi obdobím, kdy se žena obává předčasného porodu a obdobím, kdy by už chtěla porodit co nejdříve.
Chování ženy v závěrečném období je charakterizováno "stavěním hnízda". City a pocity během tohoto časového úseku jsou silně protichůdné - pocity zranitelnosti, obavy o osud těhotenství, strach z porodu na jedné straně a na straně druhé těhotenství se stává stále více nepohodlným a soustředění ženy směřuje k termínu porodu.
Třetí fáze Těhotenství
Je příprava na porod a existenci nového jedince mimo organizmus matky. Během těhotenství a po narození dítěte dochází k vývoji mateřské identity, která je pro každé dítě zcela specifická. Proces převzetí mateřské úlohy je tvořen několika psychickými mechanismy, kterými se žena snaží vypořádat s vývojovou krizí provázející těhotenství. Jejich cílem je začlenění vlastního já do nové role.
Během těhotenství provází psychické změny nejenom těhotnou ženu, ale i její okolí, především partnera a nejbližší rodinu. Otec dítěte prochází taktéž změnami identity, mění se jeho vztah k partnerce.
V některých případech dochází k syndromu "couvade", tj. přítomnosti tělesných příznaků těhotných žen. Nejčastějšími příznaky jsou bolesti zubů, náhlý přírůstek váhy, zažívací potíže, pokles chuti k jídlu. Příznaky obvykle začínají ve 3.- 4. měsíci těhotenství a jejich výskyt postupně klesá, opět jich přibývá v posledních 2 měsících těhotenství. Není tu žádná souvislost s případnými fyzickými problémy žen, snad jde o tělesné vyjádření úzkosti.
Neméně významnými psychickými změnami prochází již přítomné děti, které jsou nuceny vyrovnat se s novou rolí "staršího sourozence" . Reakce staršího dítěte je ovlivněna postojem rodičů, ale je také založena na vlastní vývojové úrovni dítěte.
Různě intenzivní vývojovou krizí procházejí také budoucí prarodiče, ale také nastávající tety a strýcové. Těhotenství přesouvá celý rodinný systém do fáze, kdy se musí znovu uspořádat rodinné role a vztahy, aby se vytvořilo místo pro očekávané dítě.