Založení našeho sboru navazovalo na mnohaleté snahy, které vedly k omezování požárů a pomoci postiženým občanům při různých katastrofách. Náš kraj byl po staletí vystaven různým nájezdům rozličných vojsk, vesnice byly větším dílem ze dřeva, pokryté slaměnými došky. Přesto, že lidé věděli, jakým nepřítelem je oheň, trvalo dlouho než dospěli k organizování svépomocných spolků. V Miloticích se tak stalo poměrně pozdě, až koncem minulého století, kdy se přesvědčili o síle společného konání, např.při koupi nového parního stroje s mlátičkou, a kdy se mohli přesvědčit o síle organizovaného zásahu sborů v okolí.

Dne 13.4.1898 byl založen " Dobrovolný hasičský sbor", jeho první stanovy podepsali starosta obce Jan Neduchal a pozdější senátor Alois Horák, radní Ignác Blahušek a hostinský Svatopluk Vičar. Stanovy schválil sne 23.4.1898 obecní výbor, 26.4.je odeslal starosta do Brna a 30.4.1898 je schválil c.k. zemský místodržitel Černín. Z Brna pak přišlo prostřednictvím c.k. hejtmanství v Kyjově oznámení starostovi obce o schválení stanov a registraci spolku.

A kdo byli zakladatelé "Dobrovolného hasičského sboru"?

Jan Neduchal, rolník, starosta obce, Alois Horák, rolník, senátor, Ignác Blahušek, rolník, radní, Svatopluk Vičar, hostinský, Dp.Antonín Dostal, farář, František Neduchal, č.p. 83, Jan Kasan, dozorce na statku, Jindřich Nedvědický, tesař, František Neduchal, rolník, č.p.24, František Bábíček, rolník, č.p.18, Jan Trpík, dělník, Adolf Drdácký, nadučitel.

Během dvou měsíců se stali členy jan Fryštácký, chalupník, a Josef Šeďa, tesař. V průběhu roku 1899 se přidali další: Jan Grufík, č.p. 140, Josef Grufík, dělník, Jan Otáhal, tesař, Koutný Ferdinand, Antonín Sedlář, obuvník a Jan Mrkvica, dělník. A tak bychom mohli pokračovat dále, museli bychom zde vzpomenout desítky našich spoluobčanů. Členové sboru byli různého věku, zaměstnání, sociálního původu a tím i politických názorů, ale spojovala je myšlenka pomoci bližnímu a ta se ukázala jako nejsilnější. Takže roku 1898 byla zakoupena stříkačka, tato a výzbroj mužstva stála 1.500 zl. Bývalá, tzv."stará škola" byla upravena jako místnost pro stříkačku a obecní mlátičku.

Členové sboru pilně cvičili a brzy ukázali, že se nesnažili nadarmo. Kronika národní školy Milotické píše o řadě požárů, které byly už v zárodku uhašeny milotickým sborem. A ne vždy to byly požáry malé, např. 1.května 1899 vyhořelo na Zafáří 6 chaloupek. Sbor se vyznamenal i na podzim při požáru u Janoše Poláška. Velmi prudký požár hospodářského stavení zuřil v bezprostřední blízkosti skladu petroleje. A tak bychom mohli pokračovat.

Podrobnější zprávy o činnosti milotického sboru stejně jako fotografie pocházejí až z roku 1904 a několika let dalších. Činnost sboru řídil výbor v čele se starostou a velitelstvo v čele s nááčelníkem. Činnost spočívala v provádění signálových a pochodových cvičení, cvičení se strojem, konání výborových a sborových schůzí, sbor se dále zúčastňoval župních sjezdů a cvičení, pohřbů a všech církevních slavností v obci. Pořádal také výlety do Horek, několik tanečních zábav ročně, hasičský ples a občas také divadlo. Výtěžek z této činnosti byl nezbytný k zabezpečení sboru. Už v roc 1904 byly organizovány tzv."noční stráže žňové", konali je vždy 2-3 muži, velitel nebo podvelitelé pak provedli kontrolu. Činnost sboru byla po finanční stránce zabezpečována také dary jednotlivých osob a organizací, např. místního velkostatku, záložny, pojiš´tovny, cukrovaru, lihovaru apod.

Sbor v letech do 1.světové války zasahoval převážně s velmi dobrým výsledkem, v roce 1908 oslavil 10 let od založení.  V letech války se nekonalo žádné cvičení, činnost sboru byla zcela ochromena, většina mužů musela narukovat a řada hasičů padla na různých bojištích. V říjnu 1918 vznikla samostatná republika, nadšení, které doprovázelo její vznik, se promítlo i do našeho sboru. Hlásili se noví členové, v prosinci 1918 sbor čítal 15 členů a v dubnu 1919 již 23 členů.  V roce 1922 pořizuje sbor parádní uniformy, jsou zřízeny funkce vzdělavatele, samaritánů a sbor získává poprvé zástupce v župním výboru. V roce 1923 vybudoval svou první zbrojnici a oslavil 25 let činnosti. V letech první republiky sbor pracoval bez velkých výkyvů, zúčastnil se řady úspěšných zásahů v obci i okolí. Pracoval i při živelných pohromách, např.v červenci 1919 při protržení Moštěnky, v roce 1929 při prohazování zavátých cest a při tání, v roce 1931 při záplavách v cihelnách, v roce 1934 při záplavách na Zafáří atd. Přibylo hasičských časopisů, odborných školení, pravidelných kursů a tzv.zimních škol. Jsou prováděny pravidelné kontroly komínů. V roce 1937 byla zahájena rozsáhlá osvěta o požáru a elektrickém proudu. Sbor též ustavil technickoelektrickou četu, která byla vyškolena odborníky elektráren.

V době 2.světové války sbor  vůbec necvičil, skoro se rozpadl. Starší členové se vzdali činnosti a odešli, obnovy sboru se ujali zbylí členové. Byl proveden nábor nových členů a tak byl na mimořádné valné hromadě dne 1.6.1946 konečně zvolen nový výbor sboru. S nadšením se vrhl do práce, doplňovala se výstroj a výzbroj. V tomto roce jsme konečně dostali motorovou stříkačku PS-8. V roce 1951 si sbor pořídil z výsledků své práce a podpory dalších občanů slavnostní prapor, vzniká Místní jednota ČSH. V padesátých letech patřilo do náplně činnosti sboru též konání žňových hlídek a pohotovost při státních svátcích. V roce 1959 sbor obdržel novou motorovou stříkačku PS-16 s veškerým příslušenstvím a hadicemi.  Sbor v těchto letech pracoval velmi dobře s mládeží a dorostem, byly organizovány žňové hlídky mládeže. 

V roce 1978 byla v akci "Z" vybudována nová požární zbrojnice. Vedením stavby byl pověřen Jan Nedvědický a velkou měrou mu pomáhali František Krist a Josef Snopek. V tomto roce jsme měli 38 členů. Při oslavách 90.výročí sboru získala různá ocenění řada našich členů, nejvyšší Jan Nedvědický, František Krist a Josef Snopek. Ve sboru je 58 členů, z toho 4 ženy.  V roce 1993 výbor sboru rozhodl o zakoupení vozidla Š 706 kropička, pak jsme se pustili do přístavby garáže. Dostavbu vzal do rukou OÚ. Začátkem 90.let jsme se rozloučili s některými členy sboru po vzájemné domluvě. Někteří naši členové se dali na podnikatelskou dráhu a na hasičinu nezbýval čas. Je však pravda, že když bylo potřeba sponzorsky přispět tak měli pro naše žádosti pochopení a snažili se vyjít nám vstříc.

Stará hasičská zbrojnice