Vítek ležel na posteli a jedním okem pomalu pozoroval svět. Druhé oko bylo beznadějně slepené a ne a ne se otevřít. Ale proč taky?  Víťa měl lože natočené tak, aby viděl oblohu, která teď nabírala olověnou barvu. Viditelně těžkla a zdálo se, že se zřítí. Vítek raději oko zas zavřel , aby tu katastrofu neviděl a po paměti zazíval. Vyčerpalo ho to a zase začal usínat. Vtom  se rozdrnčel budík a Vítek leknutím otevřel obě oči.Sakra! Ohnal se a budík shodil  nemilosrdně na zem. Ten ještě  v posledním tažení zachrčel, zaškubal ručičkami  a skonal. Vítek se s vypětím sil naklonil a podíval se na nebožtíka. Smrt nastala v 10:30.,  řekl. Neměl ponětí, jestli je dopoledne nebo večer. Dejme tomu, že je večer. Takže je právě čas spát. Ale nebylo mu dopřáno. Nebeská zátěž se vrhla střemhlav dolů v podobě krupobití a bušila do okenních tabulek, až se rozdrnčely. Víťa zavyl. Drnčící budík umlčel, ale co si počne s přírodním živlem? Přetáhl si peřinu přes hlavu a rachot se zmírnil.Vít usnul a ve snu chodil po stěnách a po stropě. Zavěsil se nohama za lustr a zůstal na něm viset. Cítil, že se mu zvětšuje hlava a svou vahou  tělo natahuje,  dokud nedosáhl rukama na podlahu.Pustil se lustru a chodil po rukách. Au! Do dlaně se mu zabodla jehla.  To Vítka opět probudilo. S námahou se podíval na poškrábanou ruku. Žádna jehla, Míca má hlad a drápla ho . S brbláním vstal a nasypal do misky. Vrátil se do postele a podíval se z okna. Nebe bylo šmolkově modré a sluneční paprsky zářily s takovou silou, že se prodraly skrz špinavá okna.Vítek odkopl peřinu, bylo mu vedro. To je venku krásně! pomyslil si. To se to bude spát! Ve snu se proměnil v miniaturní klubíčko a skutálel se na podlahu. A rovnou do myší díry. Myš , která naneštěstí pro něj byla doma,  se do něj okamžitě zahryzla. Bolestí zaskučel a probudil se. Na noze měl otisky kočičích zubů. Bestie, ty už máš zase hlad? S námahou se Vítek vydal k misce. Pak se zvrátil na postel. Za oknem fičel vítr a listy s ním tančily v zběsilém reji. Vítek se schoval pod peřinu. Do takového nečasu nemá cenu vstávat, stačil si pomyslet, než upadl do slastného spánku. Téměř okamžitě se proměnil v mléko a vylil se na podlahu. Lehký vánek ho čechral a vytvářel jemné vlnky. Pomalu se rozléval až vzbudil nežádoucí pozornost. Míca k němu přiběhla a začala ho olizovat. Micko, přestaň! křičel Vítek. Před chvílí jsem ti nasypal do misky. To už máš zase hlad? Ale Micce Vítek zjevně zachutnal.Jak ji odeženu, v tomhle stavu? pomyslel si zoufale. Nezbývá, než se probudit. Posadil se na posteli a Míca mu přestala olizovat ruku. No jo, zas to jídlo, ty nenažrané zvíře! Cestou zpátky do postele se podíval z okna. Uviděl rampouchy a vzpomněl si, jak je lámal a cucal.Někdy dávno se bořil do sněhu a vzduch štípal jak křen. Matně si vybavoval, jak se mu líbilo, když kolem něj poletovaly sněhové vločky a on je chytal tím, že vyplazoval jazyk. Ano, a pak mu omrzly uši a za krkem měl sníh. Brrr! Celý se zatřepal a vlezl do postele. Ne, v zimě mne rozhodně nikdo venku neuvidí. Vítkovi se klíží oči. Však do jara je času dost!