Sroloval jsem obraz ukradenýho Zrzavýho, jak bylo domluveno  a dal ho spolu s raketou do squashovýho pouzdra a nasadil si červenou kšiltovku. Skrz zadní díl jsem prostrčil svůj culík. U zastávky autobusu jsem se měl se setkat s dívkou se stejným pouzdrem a vyměnit ho. Pořád jsem se rozhlížel, zda po mně někdo nejde, ale vzduch se zdál čistý. Dívka se mě měla zeptat, kde je nádraží a já jí měl odpovědět, že za tím šedivým barákem, skrz parčík a už tam jsi. Paradoxní je, že jsem byl skutečně na skvoši a tak jsem si zrychtoval nohy v novejch teniskách, že jsem se těšil, až celá akce proběhne a namočím si je do lavoru. Kousek jí ale musím doprovodit, tak zněl příkaz,  pak se můžu vrátit na zastávku a jet domů.

Dívka se opravdu za chvíli ukázala, ale šel s ní vysoký chlap. Koutkem oka jsem zmerčil, že je to tutově policajt.

A jelikož se zrovna zavíraly dveře u autobusu, hodil jsem squošovou tašku na zem, hupsnul do busu, sundal jsem pomalu kšiltovku a vlasy vyndal z gumičky.

Byl jsem náhodná spojka, nikdo mne neznal.

Pak jsem se probudil a nohy plné puchýřů mě pálily jako čert.

Najednou uslyšel, jak na něj někdo mluví. Byla to hezká dívka, na které se mu nejvíce líbilo tričko. Chtěla vědět, kde je nádraží. Popsal jí podrobně cestu a sám pokračoval v té své. S těžkým batohem jen zlehka došlapoval na paty, těžce poničené desítkami puchýřů. Měl jsem ji doprovodit, pomyslel si.

Jak jsem tak stál na zastávce, že jako pojedu domů

Slyším, jak u ucha mi šeptá

Hezká dívka, jedna ze sta

Má tričko jako dáma

A je tak ukrutně sama

Chtěla by odjet daleko

Jsem z toho úplně naměkko

Chtěla by vědět kudy

Potřebuje se zbavit nudy

Naše cesty se dívko nespojí

Nemůžu za to, jsem pod obojí

Musím si po svý lajně jít

Nemůžu tě dívko mít

Těžký batoh je hned jako pírko

Čeká na mne přece můj Ivko

A nohy zlehka došlapují

Jeho vůni nozdry natahují

Včera jsem  měl noční můru

 že mý paty  potřebují pedikůru

Mý paty a ségra jsou puchýře

Zpívám si  stoje u vikýře

Čéče, to už jsem byl ňákou dobu v civilu a chtěj jsem vodprejskout a  vejrám kolem a  slyšim, jak mi někdo kecá do slechů a vona to bábovička bajvočko osumnáct v supr triku a že prej, kde je nádraží. Tak sem jí to vyložil, dudy měla pěkný a zase jsem vodprejsknul. Špajzky sem měl samej puchejř.

Čus bus, to je voprus, čučnul sem se a vona to štěrbina, takovej nunýsek a že prej kde je nádraží?Kolem se valej kyslíkáři , voprus,  moje ždímačka byla ale v nedohlednu, tak sem se snažil. A v duchu si říkám v poho, to ti asi zdrhnul šamponek a jedeš za ním. Pánové, to tedy bylo perspektivní řezivo v supr triku. Chvíli sem se řepil a házel jeden výtlem za druhým, pak sem jí ukázal kudy jít. Mohli bysme dát kafíno, říkám si, ale pak jsem na to hodil kakáč a šel čumčumovat jinam.

Nejsem na šmírárně(stojní průmka)žádnej bystrej voklobák(chytrý student), tak si radči dojdu do staďárny v krabici(škola)a připravím si aspoň moták(tahák), konferka se blíží , tak aby to bylo totálka v chillu.