Filipinske aktualitky - zbytek cesty po severu
Tak se hlasime z ostrova Coron. To je na jih od Manily, hodina letu z vnitrostatniho manilskeho letiste. Poprve jsme leteli vrtulovym letadlem. Sedi se tam po dvou u okenka a rad je tam asi 15. Letusky jsou dve a jsou jak z obrazku, jak namalovane. Nadherne zenske. Jinak na vnitrostatnich letech to funguje tak, ze se plati jeste mimo letenku za osobu 200 pesos {100 pesos je 40 korun], neco jako za sluzby letiste. Az budeme odlitat uplne z Filipin domu, tak za odlet se plati 750 pesos jako odletova taxa. To je zvlastni. Letenky na Coron nas pro dve osoby za zpatecni let staly celkem cca 6000 pesos, takze nejakych 600 korun za jeden let osoba. To mi prijde jako super cena za to, ze jste tam za hodinu. Ten kdo jede lodi, tak riskuje a jeste to jede treba 24 hodin po mori. Dost se tu lode potapi. Nedavno se pry potopila lod s asi sedmdesati lidmi a jelo kolem nekolik lodi a nikdo nepomohl, asi se bali, ze by je lidi prevrhli. Pry se snad 20 lidi utopilo. Ale jinak si tu lidi moc pomahaji a jsou moc mili. Nam vzdy poradili. A taky jsme tu pro ne desni exoti, turistu belochu je tu moc malo, Cechy jsme nepotkali jeste zadne. Treba deti se k vam sebehnou a prohlizi si vas z blizka. Kdyz Monika jako blondyna ridila cely sever Luzonu auto, tak okolni chodci a ridici si mohli vykroutit hlavu, malem bourali. Bohatsi lidi napr. z Manily tu maji na vse tzv. "mejdky" / maid, pomocnice uklizecky. O deti se tu staraji chuvy, na uklid chodi uklizecky, maji vlastni ridice atd. Takze kdyz pak blondyna ridi auto a vedle ni se veze muzskej, tak maji vsichni otevrenou pusu.
Coron popisu jindy, nebot se potrebuju vratit jeste v myslenkach na prvni dny na Filipinach. V poslednim poradnem vypraveni jsme skoncili u jeskyni myslim.
No nevim, k cemu se mam vracet, nebot se toho hodne stalo a popsano neni nic. Prislo par dotazu, takze ty zodpovim. Leteli jsme z Londyna 747-400, velke dvoupatrove letadlo. Nahore je first class a business, dole business a economy. Je neskutecne, co lidi dokazi udelat za 12 hodin za bordel, pri odchodu se doslova brodite odpadky. My jsme si po sobe uklidili vsechny papirky a pak kdyz jsem od zadi pri chuzi videla, co tam lidi nechavaji za bordel, no to je sila. Jinak je super, ze pri nastupu do letadla ma na svem sedadlu kazdy polstarek, sluchatka k televizi, deku, ponozky, kartacek na zuby a pastu. Vse se hodi.
Pak tu byl dotaz na ty jeskyne. Co jsme meli na sobe. Vcera jsem vam sem davala fotky a znovu jsem si uvedomila, jak moc silny zazitek to pro me byl to jeskynni dobrodruzstvi. Priste bych urcite dala cave connection, coz je propojeni dvou jeskyni, asi 4hodinova chuze/plavani. No co jsme meli na sobe, to v cem jsme prisli. Je to videt na fotkach. Samozrejme kdo by chtel nebo je lepe informovany, muze to absolvovat v plavkach. Ale my sli schvalne v obleceni a druhe na prevleceni meli v batohu. Ten batoh jsme si museli v nekterych pasazich jeskyni podavat, nebot nebylo mozne projit s nim na zadech, jak to bylo uzke. Kdyz jsme vylet domlouvali, ptali jsme se pruvodce, jestli si nemame vzit mikinu do jeskyni, ze tam bude zima. Rekl pamatnou vetu, ze nam nas adrenalin nedovoli, aby nam byla zima. Nejak jsme to nechapali a pochopili az v jeskyni, kdy opravdu se nam kourilo zimou z pusy, byli jsme mokry az po hrudnik z vody 12 stupnu celsia a zima nam proste nebyla. Pro me proste naprosto famozni zazitek.
Druhy den jsme pak sli jeste na vyhlidku nad Echo valley / ozvena, kde jsou ve skalach zaveseny rakve s mrtvymi. Pohrbiva se tak pry stale a je to na rozhodnuti neboztika. Nektere mrtve pry zas posadi na lavici pred dum. Vzali jsme to skrz hrbitov, fotky na strankach, kde se zrovna u nekolika hrobu palily ohne. To je tu taky normalni, ze se pod nahrobkem zapali ohen. To vse byla Sagada {jeskyne, rakve]. Ubytovani v guest housu u Filipince v Sagade bylo nakonec v pohode, nikdo uz se k nam do pokoje ubytovat neprisel a kartacek na zuby zustal nepouzit (tedy pouzity byl velmi uz z drivejska:). Fotku pokoje jsem dala na stranky. Jen jsem v noci asi tri hodiny nespala, nebot si mi pod hlavou nekde u zeme ustlal asi nejakej svab a celou noc neco stale hryzal a nedalo mi to spat. Hehe.
Ze Sagady jsme tehdy pokracovali pres hory smerem k pobrezi more do Viganu. Cesta to byla dlouha a trnita a narozdil od doby pred rokem, kdy tudy M a D jeli, tak uz byla pres hory skoro vsude vystavena nova silnice. Stale se na ni pracuje, takze jsme chvilemi museli cekat. Vyhledy do krajiny jsou krasne. Jen se neda zastavovat, nebot to bychom nikam nedojeli. Zdolali jsme nekolik kopcu, kdy jsme v jednu chvili byli v 1200 m. n m. a razem jsme sjeli do 300 m a za chvili zas to same. Vsechny nas bolely usi a hlava. V serpentinach te krasne silnice jsou vzdy vystaveny chyse, velmi chude, je to par plechu a travin na jedne hromade. Z jedne strany silnice, z druhe strany sraz dolu. Vzdy se do kazde zatacky vesla jen jedna takova budka. To na nas moc zapusobilo tahle chudina. Po nekolika hodinach jsme dojeli dolu k rece, uz mimo hory a v dalce vidime most. Celkem velky, jen bohuzel pri priblizeni se blize jsme zjistili, ze ma z kazde strany jen kousek a zbytek, prostredek, je lavka pro pesi. Aha, a my musime pres nej i s autem. Ptame se mistnich a opravdu, normalne nas naviguji smerem k mostu. Silnice skoncila a my stali cumakem u vody a most nad nami. Pribehl nejaky chlapik, sundal z nohou zabky a ze at jedem, ze cesta nekonci, ze mame jet vodou skrz reku. Ale pozor, nebyla to ricka, byla to reka tak dobre 80 m dlouha a voda mela spad. Mysleli jsme, ze si dela srandu. Pry ze nemuzeme jet rovne, nakolmo pres reku, ale ze mame klickovat za nim. Vlezl do vody a mel ji tak ke kolenum. A fakt zacal klickovat a my v aute za nim. Chvili po proudu, chvili proti. Bylo to jak kdyby nas vedl pres bazinu. Neverili jsme vlastnim ocim. Proste projeli jsme, ale adrenalin byl zas na maximu. Tohle se vam stane fakt snad jen tady. Mame neco nafoceno, ale ne mym fotakem. Sranda byla taky, kdyz jsme v tech horach chteli dotankovat benzin. Oni totiz vsichni jezdi na diesel. Takze nam na benzince na otazku, zdali maji unleaded odkyvali, ze ano. Oni totiz na vse rikaji yes, Mam a yes Sir. To Mam je zkracenina madam, takze si stale vsude pripadam, ze mi rikaji mamo. Jenze to rikaji i ve chvili, kdy vam nerozumi. Takze nastesti jsme se zeptali vicekrat a pak se dozvedeli, ze benzin v celem meste vlastne nemaji. Ptali jsme se na vice mistech a ja si pak nastesti vsimla rozestavene benzinky / mate ve fotkach a tam ho uz meli. No dojeli jsme zdarne do Viganu na severo zapadu ostrova, kde jsme se ubytovali. Je to krasne historicke starospanelske mestecko / ve fotkach ty nocni fotky napr./. Misto mhd tu jezdi povozy s konmi a samozrejme tradicni tricykly / motorka se sajdkarou. Ubytovani bylo v peknem stylovem hotylku v centru mesta, v noci dost ruch ze silnice. Hrozne jsme se nasmali, nebot kluci si chteli dat poprve masaz. Opet se projevili Filipinci v plne sve krase, kdyz na vse bylo yes sir. Takze objednavka masaze probehla na desatou vecer. Kluci chteli oba plnou masaz, Monika nohy. Ja nic. Mela tam byt zvlastni mistnost pro masaz, maser mel dorazit. Takze v deset jsme se vratili z prochazky. Na recepci stala jedna postarsi Filipinka s trochu protrhanymi zuby a s kabelcickou v ruce. Na dotaz, kde jsou dalsi maseri, kdyz objednavky byly tri, ze pry je jen jedna. Takze je jako vubec nenapadlo, ze masaz jednoho je na hodinu ... Tak se David uvolil, ze prenecha maserku Martinovi. No a vyvrcholilo to tim, ze ta ho tahla k nam na pokoj, nebot pry specialni mistnost najednou zadna v hotelu pro takoveto ucely neni. To je tedy filipino style. Poslali jsme je do haje a bezzubou Filipinku domu. Jinak masaz s olejicky komplet celeho tela tu vyjde na cca 200 Kc a je to hodina [taxa z Manily].
Druhy den jsme se sli znovu za svetla rano projit po Viganu a natrefili na dobrovolnika, ktery nas vzal na vez s kostelnimi zvony. Vylezli jsme az do zvonice. Odtamtud je ta fotka toho brouka, je mrtvy a byl nadherny. Trochu dost jsme s nim vylekali Moniku. Jo a svaby jsme tu videli lezt po ulici taky a pres den [foto]. Paradni byla navsteva hrncirske dilny, utocila jsem si tu na jedinem pouzivanem kruhu vlastni cosi, co vypadalo vzdalene jako miska. Na tomto kruhu delaji 400 tech mis co mam na fotkach denne. Ukazovali nam i pec, ve ktere to delaji. Opet vsichni velmi ochotni a kdyz prijdete, slezou se vsichni pracanti kolem vas a divaji se na vas jak na exoty. A my zas na ne. Jo a cestou po Viganu jsme narazili na ulici na bojoveho kohouta z tech kohoutich zapasu, takze jsme se s nim samozrejme s Martinem pomazlili. Byl krasny a takovy namasteny. Takovi kohouti se poznaji tak, ze maji ustrizeny ten kokrhel nad hlavou. Na nekolika mistech po ceste jsme pak videli cele farmy kohoutu. Kazdy ma svou strisku, pod kterou je uvazany.
Z Viganu jsme pokracovali dal na sever do resortu Fort Ilocandia, je to velmi luxusni komplex, ohromne mnozstvi hektaru, nekolik km plazi. Nikdy jsem nic luxusnejsiho nevidela. Byli jsme tu jen pres noc, takze jsme nemeli moznost to tolik vyuzit. Ale vykoupali jsme se v mori, to bylo bajo. Maji tu i svou soukromou zoo, takze jsem videla poprve poradne pstrosa i s vajickem / vejce jak hlava, opicky a dalsi zvirenu. Vecer jsme si zasli na veceri do cinske restaurace v hotelu, byli tam v podstate sami a venovalo se nam tak 15 cisniku. Na konci nam udelali kordon, kdyz jsme odchazeli a vsichni se uklaneli. Meli tam vychladino tak na 15 stupnu celsia, misto me odchazel z restaurace jeden velky krapnik. Hotelovy pokoj byl nadherny, povleceni jak pavucinka. V koupelne vana a vsemozne carapeticky / holitko na nohy s penou, hreben, sampon, mydlo, mleko telove, boty na chozeni po pokoji, rychlovarna konvice atd atd./. Byli jsme tam jedini belosi rano na snidani. Snidane paradni. Hodne sem pry jezdi Taiwanci, nebot je to pres more kousinek. Nebo se sem da letet z Manily hodinu letadlem. Cela tahle sranda stala 3000 pesos za dva lidi na jednu noc se snidani, takze 600 Kc na osobu a je to to nejluxusnejsi, co muze clovek dostat. Bylo to pro me neco uplne noveho, nejsem na takovy styl ubytovani zvykla. Jsem rada, ze jsme behem nasi petidenni cesty po severu videli vsechny mozne typy ubytovani od chudeho po nejluxusnejsi.
Nesmim zapomenout na nasi zastavku v kostelu St. Maria, velmi pekneho, kde je umisteno prazske jezulatko /foto/. Pred kostelem deti nacvicovaly nejake predstaveni, udelala jsem si videozaznam, bylo to paradni. Dale jsme byli v kostele zapsanem do pamatek UNESCO. Tyhle fotky a dalsi uz jsem vam nemela moznost z casovych duvodu na stranky dat, takze priste. Tento kostel byl zajimavy tim, ze to byla spis takova pevnost a nemela puvodni strechu, ta tam byla dodelana a je plechova. Vlastne vsechny pamatky zde na Filipinach jsou po Spanelech a vetsinou v ne moc udrzovanem stavu.
Dale jsme se stavovali v Paoay v Marcosove mauzoleu. Je to skryto za krasnou zdi a on tam opravdu lezi na piedestalu, telo nabalzamovano. Vypada spis jak umely. Nesmi se zde fotit a hlida to tu guard. No o tech guardech asi samostatnou kapitolu ... Ferdinand Marcos byl diktator a zil 1917 az 1989. Pohled na nej je rozpolceny, polovina naroda ho miluje a polovina ho nema rada. Jeho manzelka stale jeste zije, nedavno slavila osmdesatiny a delala velkou pompezni oslavu. Stavovali jsme se jeste v jejich vile na brehu jezera. Tam se plati vstupne a je to volne pruchozi. Je z toho udelano muzeum. Cely komplex byl pry vybudovan na prikaz Marcose ke svatbe jeho dcery. A jmenuje se to Malacanang palac, stejny nazev nese i palac prezidentky v Manile. Uz je to trochu takove zasle, nevim, od kdy to tam stoji, ale vyhled na prilehle jezero je impozantni.
Jo, to je taky sranda, kamkoli vlezete, tak vsude po vas pri vchodu chteji ani ne tak penize, ale abyste se zapsali do navstevni knihy. Vzdy jmeno a hlavne odkud jste. Jsou na to uchylni. Obcas to udelaji na jednom miste vicekrat a trochu tim zakamufluji to, ze kdyz uz se zapisujete ponekolikate, tak si najednou vsimnete, ze se zapisujete do knihy na dobrovolne prispevky. Takze pak je na vas, jestli tam treba jednu dve stovky pesos nebo kolik date jako dar na udrzovani te dane pamatky. Ale dat neco musite, kdyz uz jste se zapsali.
No trochu skacu pate pres devate, ale stale jsme v povidani na severu a uz se blizi odjezd. Vyspali jsme se v onom luxusnim resortu, kam jezdi z celeho sveta i Miss na soutezni vecer. Vsude jsou tam okolo toho velke fotky. Ubytovava se tu i prezidentka. Rano po snidani jsme vyrazili na velmi velmi dlouhou cestu zpet, ale ne primo, ale po severnim a pak vychodnim pobrezi do Manily. Cestou jsme na chvili zastavili u majaku a u vetrnych mlynu / elektraren, jak je zname trebas z Reca.
Bylo to 850 km v jednom dni a Monika s Davidem s prispenim Martina bez ridicaku to dali za 16 hodin. Domu jsme dorazili ve tri hodiny rano. Nutno pred nimi smeknout, nebot to byla priserna cesta a to rikam ja jako jediny neridic z celeho osazenstva, ktery se jen vezl a chvilemi na konci uz spal. Takze co by pak o tom rikali ostatni. Martin ridil jen dve hodiny z toho celeho, ale zrovna si vybral takovy usek za tmy, kdy se hodne tahl za kamiony. No kamiony, mistnimi nakladaky spis. O doprave by to dalo rovnez na celou kapitolu, takze to spis priste. Vylet po severu byl krasny a nadherne od Moniky a Davida pripraveny. Moc jsme si to uzili. Neni tu na klavesnici vykricnik, abych to tim vyzdvihla.
Tak jsem se vam tu krasne delala s odstavci a ted koukam a ono se to hodilo do jednoho textu. No takze vam to jdu rozsekat alespon trochu. Desne tu v inet kavarne kousou komari, uz jsme jeden velky bolak, takze musime dom. Doufam, ze si neprinesem od komarka nejakou denge horecku. Martin si ted cte na jinem pocitaci to, co jsem ted natukala a uz pujdem. Zdravime vsechny do stale zasnezene Prahy. Zde je cele dny slunce a teploty ve stinu nad tricet stupnu.
Komentáře
Přehled komentářů
Díky za bezprostřední vyprávění, skoro jsme tam s vámi. Úžasné fotky ocenil strejda slovy: Šárka umí. To teda jo. Umíš se dívat, Šárko, umíš zmáčknout spoušť v tom správném momentě.
Přidáváme se k Šindíkům a přejeme, ať je každý váš zbývající den aspoň dvakrát tak dlouhý. Užívejte si to.
Těšíme se na vás.
Pozdrav
(Šindíci, 16. 2. 2010 13:51)
Ahojky, také se neradi pleteme do ridinných záležitostí, ale moc moc zdravíme a přejeme Vám, aby Vám těch zbývajících 14 dní uteklo co nejpomaleji. A jestli bych mohla mít prosbičku, přivezte trošku toho sluníčka i do Čech :o)) Pa a pusu a mějte se pohádkově
MaKaV
ani nedutam
(T.Bozzio, 15. 2. 2010 22:13)
Omlouvam se,že vám tak neomaleně vstupuju do kruhu rodinného,ale napíšu jen jednu větu:
Krásně se to čte,krásně se to prohlíží,díky.
Jsi šikulka
(Máma, 15. 2. 2010 15:34)
Šary, ty jsi taková šikulka! Víš, že celá léta tvrdím, že by ses měla živit něčím jiným než prací v bance.
Dovedeš vše poutavě popsat a to nemluvím o fotografiích-v tom jsi nepřekonatelná- jak dokážeš zachytit atmosféru.
Pa moji miláčkové a těším se na další zprávy.
Vaše milující máma.
Krasne shrnuto, doplneni
(Martin, 15. 2. 2010 14:38)
Teda Sari, jen koukam, jak si to sem vse prehledne natlacila. Moc hezky popsano.
Doprava na silnicich jsou opravdu jatka, nebot prednost ma zejmena ten, kdo vice troubi a blika. Vyjimkou neni predjizdeni z obou stran, protismerem pres dve plne cary apod. Vrcholem bylo, kdys si ridici v zacpe zabrali jeden z pruhu protismeru a jediny policajt, co jsme ho v tu dobu potkali si v klidku niceho nevsimal.
Jeste kratce ke guardum: Jsou vsude. Ma je kazdy obchod, prodejna, dum, hotel, restaurace. Ale nejsou to obycejni hlidaci, tohle jsou po zuby ozbrojeni uniformovani manici, kteri drzi M16ky ci brokovnice, pistole, revolvery, obusky. Docela nekdy drsne.
Nádhera!
(testr, 17. 2. 2010 11:16)