Možná se známe 2
20. 11. 2009
Otočila se na mě asi 30-ti letá žena s tmavými vlasy. Bylo vidět, že je svými dvěma ratolestmi dost zaměstnaná, ale i přesto mi odpověděla: ,,No jste na hlavním náměstí....neznáme se....?"
,,Jo, jste mi nějaká povědomá....." Chvíli sme se navzájem prohlížely, a pak jsem se probrala z tranzu, poděkovala a chtěla se vydat k taxíku.
,,Počkejte, jste zraněná...!" Křikla za mnou ta žena. Já jsem si až teď uvědomila, že mi po ruce ztéká krev. ,,Aaah, no....nevšimla jsem si toho," odpověděla jsem po pravdě. Pak se mi začala dělat tma před očima.
,,Hej, vstávej krásko..... Žiješ....?"
Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na pohovce v nějakém bytě a nade mnou se skláněl pár krásně studánkových očí. třeštila mi hlava a moje ruka byla pečlivě omotaná obvazem.
,,Jé, to jsem rád, že tu nemám mrtvolku." smál se Angelo.....- MOMENT!!! zazvonil můj vnitřní hlas....já si pamatovala i jeho jméno...jo, Angelo, je to on, ten týpek z oslavy u nás v baru.
Svojí nádhernou blond hřívu měl svázanou do culíku, ale i tak bych ho poznala.
,,Eeee, co tu..." pokusila jsem se zvednout, ale položil mě zpátky na pohovku.
,,Kira tě sem přitáhla, prej si sebou sekla přímo dole před vchodem, kampak ses chystala? Bylas totálně tuhá, chtěl sem volat pohřebáky." Culil se na mě. Taky jsem se pokusila vyloudit ze sebe nějaký můj úsměv(jestli se tomu tak dá říkat).
Dal mi prášek na bolest a já se konečne mohla aspoň posadit. Cítila jsem, že mám na hlavě bouli a tak jsem nahodila zmučený škleb a tomu se Angee okamžitě začal smát.
,,To není k smíchu," zatvářila jsem se naoko naštvaně, ale pak jsem to nevydřela a začala se smát taky. Najednou mi zmizel úsměv z obličeje a všechna barva sním, tou bolestí jsem sebou škubla a to už vzal Angee vážně a přiskočil ke mě. Soucitně se na mě kouknul a já se na chvíli topila v jeho očích. Položil mi ruku na mou a něžně se pousmál. Ve mě zase začla proudit krev a břicho mi udělalo kotrmelec tam a zpátky. ,,Měla bys odpočívat."
,,Vůbec!" trhla jsem mou maličkostí. ,,Nebudu tady otravovat." Užuž jsem se zvedala.- ,,Nikam nejdeš!!!" Nemůžu risknout, že sebou zas někde plácneš....."
,, Ale na mě doma-"
,,Z toho už se nevykecáš, budeš tu se mnou muset přežít." Ušklíbnul se na mě.
,,Okey, co navrhuješ?" zeptala jsem se.
,,No.....měl bych tu jeden nápad...." Mrknul na mě Angelo. ,,A to je....???"
,,Mám tu náhodou půjčenej jeden skvělej filmík a mísu pocornu..."
,,Beru!" Pronesla jsem bez váhání. Angee se rozesmál....,, Co, ty se mi ještě směješ....?" Roztlemila jsem se taky(opět).
Film?? No, byl to horror a ty já miluju, takže jsem byla v sedmém nebi. Skvělě jsem se bavila, když se Angee strachy chytal všeho, co bylo poblíž, což jsem byla většinou já :D
Nevadilo mi to, naopak.... :o)
,,Tak jak se líbil film?" Ptal se už zase (jakože) chlapácky Angelo.
,,Super odvětila jsem s pusou od ucha k uchu.
,,Hmm...." zamračil se Angee....
,,Co je, je tu nějaký problém..?" polekala jsem se.
,,Jo, toho pocornu je ještě víc, jak půlka." Brebentil a už se zase usmíval. Oddychla jsem si. ,,To je ještě minimálně na jeden film....Nooo....vydržíš to tu se mnou ještě?" Bože! Jestli prý vydržím, byla jsem ráda, že zase nebloudím potemnělými ulicemi Německa.
Hodinu a půl jsme koukali na -Žábu k zulíbání-, u které jsme se fakt od srdce zasmáli.
,,Bože!" Vyhrkla jsem a tvářila se zděšeně. ,,Proboha co je?!" Polekal se (k mé radosti) Angelo.
,,Vypadám jak reklama na chlupy!" Pronesla jsem a žačala se řehtat jeho výrazu.(Btw tenhle filmík je fakt boží)
,,Ježíš, tys mě polekala..." odfrknul si.
,,Já vím, to bylo schválně...." řehnila jsem se vesele dál. Milý Angelo si usmyslil, že mi to jaksepatří oplatí a omluvil se, že si musí odskočit. Jelikož jsem se vzpamatovávala z výtlemu a utírala si slzy(vybrečené při smíchu), ani jsem si nevšimla, že Angee stojí za mnou a v ruce má kudlu(mimochodem měl celý triko popatlaný kečupem). Vtelce běžel další psycho horror a já se se zájmem zažrala do děje. ,,Chrrr.....Katy....já.....eeeeeh....." Vydával Angee děsivé zvuky a já se pomalu otočila. měl tak jiný hlas, nebyl ůbec podobný tomu jeho.
,,Aaaaaaa!" Vyjekla jsem a lekla se tak,že mě málem kleplo.
,,Seš pitomej bo co..?!" Probrala jsem se z jeku. ,,Málem sem chípla leknutím."(Ano, jeho žertík se mu opravdu povedl...)
Kecali jsme do tří do rána a já jsem pak zřejmě usla jemu přimo na rameni. Angelo byla taky tuhej a spal jako děcko.