Jak jsem si pořídila černocha? No vlastně jsme k sobě přišli trochu jako slepý k houslím a ani ve snu mne nenapadlo, že bych takto výjmečného tvora měla doma...
Můj první pejsek byl Dalmatin, jmenoval se Dakoušek a před 16lety jsem ho dostala za vysvědčení od mé babičky. Naše první setkáni jsem obrečela, můj sen o čtyřnohém kamarádovi se splnil... Prožívali jsme spolu 15let dobrých i špatných dnů. Byl to tipický lovec a paličák, tak-že nějaký plot nebyl problém. Zvládal pár povelů, jako pusu, pac a papat granulky..
V době kdy bylo Dakoušovi asi 9let, jsem dostala od kamarádky Janičky k Vánocům štěndo Yorkšírského teriéra, Bekynku...dnes má 6let. Celá rodina jí zbožňuje a s Dakoušem byli trochu jako Pat a Mat...Tom a Jerry..nerozlučná dvojka.
Jak léta přicházeli Dakoušek začal mít problémy se srdcem, ledvinami a klouby..Přišel den, o kterém se mi velmi těžko píše...Jediným východiskem od jeho utrpení byla Eutanazie. Jeho odchod jsme doma bez výjimky všichni těžce nesli..Nebyl den kdy by jsme neoplakávali našeho kamaráda.
Uběhlo pár týdnů a můj strejda, který je majitelem "Káji "- VK, mi nachystal opravdu velké překvápko. Mám pro tebe štěně tak jestli chceš, zajeď se na něj podívat..Váhala jsem, ale nakonec i když se mi moc nechtělo...
S kamarádem jsme nasedli do auta a rozjeli se směr štěndo..Dorazili jsme na místo, z budovy vyšla paní a zavedla nás do své kanceláře.Slyším štěkot...proti mě vyběhne velký černý tele...musí mít asi metrák to neni možný...zuřivě po mě kouká a ukazuje mocné tesáky..po chvíli se uklidní a za ním vidím malého prcka..zvědavě se po nás dívá a chvilkami poštěkává.Srdce mi bušilo jako zvon...moc se mi nelíbil, ale zdálo se mi že já se mu taky moc nezamlouvám. Posadili jsme se na pohovku a probírali formality. Černoch jako by něco tušil, nepřišel k nikomu blíž než na metr..jeho strýček ho pořád pečlivě hlídal. Pak přišla minuta M a já si měla toho malého odvézt domů, chvíli se mnou zápasil že nechce..ale silnější..tedy já..vyhrál. Cesta domů probíhala v celku normálně, doma také všechno v normě..
No každopádně uběhlo pár měsíců a když pominu zničený nábytek, rozkousanou kuchyňskou linku, mámi kožené botičky a vzácné Orchideje..je to vskutku výjimečný pes. S obrovským srdcem, velkým potenciálem šikovně překecat paničku k lumpárnám. Když jdu černou tmou, když je mi ouvej, nebojím se..mám přece přítele mému srdci nejvěrnějšího.Trist si nezískal jen mé srdce, ale srdce všech našich přátel a jsem šťastná, že zrovna já mám tu čest být jeho pánem a doufám, že i přítelem.
Tímto bych chtěla poděkovat paní Helence G. za tak výjmečného pejska, jakým je právě Náš Tristan.