Naruto ležel na svojí nynější posteli. Nebyla to ta jeho nepohodlná, ale přes to milovaná postel. Tohle byla ta přehnaně měkká postel toho zatraceného Uchihy. Už nějakou dobu nespal ve své posteli, ale spal právě v této. Už to bude skoro měsíc, co se vrátil z mise a jeho byt byl zamořený od brouků, červů a jiných potvor.
Tenkrát jim Tsunade nařídila, že se Naruto na dobu neurčitou má přestěhovat k Sasukemu. Tenkrát byl zahrabaný do svých naštvaných myšlenek, ale když se k tomu takhle vracel, Sasuke v tu dobu neprotestoval. A to jeho chování ho začínalo celkem znervózňovat. V týmu a na misích se k němu choval stejně jako vždycky. Ale tady v tom prokletém domě to bylo něco úplně jiného. Věčně sršel vtipem (ač sarkastickým), měl dvojsmyslný narážky a věčně ho častoval takovými divnými pohledy. Ze začátku ho to značně štvalo, ale časem zděšeně zjišťoval, že se mu to líbí. Že se mu líbí, jakou pozornost mu ten zatracený Uchiha věnuje, že se mu líbí jeho ostrý vtip, že se mu líbí ty zvláštní dvojsmysly. A nejvíc ho děsilo, že se mu začíná líbit samotná jeho přítomnost.
Povzdychl si, převlíkl se do kalhot na spaní a zalezl do postele. Se zavřenýma očima naposledy nasál vůni aviváže, kterou vonělo i jeho oblečení, a spokojeně usnul.
Tichým domem procházel temný stín. Jeho tiché kroky nebyly v tom tíživém nočním tichu vůbec slyšet. Došel k jedněm dveřím a s lehkým vrznutím je otevřel. Ocitl se v pokoji stejně temném, jako byla chodba. Zavřel za sebou a dlouhými kroky se přenesl k posteli. Sedl si na ní a zahleděl se na spícího chlapce. Chvilku ho jen sledoval. Nevěděl, jestli dělá dobře, ale nemohl už dál čekat. Zatřásl jím.
Blonďák se jenom trochu zavrtěl a spal dál. Černovlásek se lehce zamračil a tentokrát jím zatřásl o něco rázněji. Blonďák cosi nesrozumitelného zamumlal a otevřel oči.
„Sasuke?“ zamumlal překvapeně vzbuzený blonďák. Zamrkal stále ještě ospalýma očima. „Co se děje?“
„Chci tě vidět, jak si ho honíš,“ oznámil mu Uchiha v klidu. Naruto vytřeštil oči a rázem byl probraný.
„Co-cože?!“
„Chci tě vidět, jak si ho honíš,“ zopakoval v klidu Sasuke. Nahnul se k němu. Naruto se snažil uhnout, ale Sasukeho ruce, stěna a postel mu v tom zabránily. „Už dlouho. A strašně moc. Tak mi to nekaž,“ dodal s lehkým posměchem a odtáhl se od něj. Naruto na něj zůstal jen konsternovaně zírat. „Já čekám,“ upozornil ho Sasuke po pár minutách. Narutův dech byl mělký a sám blonďák byl šokovaný. Co že to po něm ten pitomý Uchiha chtěl? To se mu muselo jen zdát… Ale sám věděl, že nezdálo. „Mám ti pomoct? Rád to udělám,“ Sasuke bleskově sáhnul po Narutových kalhotách a stáhl je. Blonďák okamžitě zrudl a odstrčil ho od sebe.
„Co to, sakra, děláš? Ses dočista zbláznil?“ věděl, že je rudý jak rajče, ale snažil se to ignorovat. Na Sasukeho tváři se usadil jakýsi úsměv, který Naruto nedokázal nikam přiřadit. Byl arogantní, nadřazený, pobavený i shovívavý. Nečekal to.
„Asi jo,“ neváhal a rukou sáhl do onoho zapovězeného místa. Naruto zalapal po dechu. Sasuke se usmál a konečně tomu místu věnoval svůj pohled. Potěšeně se pousmál a Naruto jako reakci na to okamžitě zrudl. Černovlasý chlapec se rukou pečlivě věnoval údu blonďáka před ním. Naruto dýchal čím dál tím rychleji, začínal zatínat prsty a kousat se do rtů. Nechtěl, aby z jeho úst vyšel jediný sten. Ale jeho úd vypovídal o všem. Líbilo se mu to. Víc než to. Po krátké době snažení Uchihovi šikovné ruky se z nyní rozpraskaných rtů konečně ozval sten. Sasuke se pousmál a přestal se svým snažením.
„C-co?“ zamumlal blonďák namáhavě. Byl vzrušený, silně vzrušený. Nemyslel a ani se o to nesnažil.
„Jak už jsem řekl, chci tě vidět při tom,“ Sasuke si trochu odsedl, aby Narutovi poskytl dostatek místa. Ale zůstal dost blízko na to, aby si to celý vychutnával. Naruto neváhal. Jindy by to neudělal, ale teď byl jako smyslů zbavený. Okamžitě se rukou přesunul do vlastního klína. Začal sám stimulovat svůj úd. Dlaní a čtyřmi prsty jezdil pomalu nahoru a dolů, palcem stejně pomalu kroužil kolem špičky. Druhou rukou si asistoval, mnul varlata, občas přejel jedním prstem až ke svému análnímu otvoru. Nevěděl, co dělá, netušil, co se bude dít dál. Teď tu byl jenom on, on a jeho neskonalá touha. Ani Sasukeho nevnímal.
Najednou sjel prstem až úplně ke svému análnímu otvoru. Opatrně ho obkroužil a jedním prstem do něj skoro hravě vnikl. Zalapal po dechu a silněji stiskl svůj naběhlý úd. Své ruky na údu si přestal pořádně všímat a nyní se soustředil na svou druhou ruku. Zatlačil prst hlouběji do otvoru. Z úst se mu vydral hlasitý, vzrušující sten. Zahejbal prstem a jeho sten byl ještě vzrušenější. K jednomu prstu přidal i druhý a zasténal ještě táhleji. Bylo to tak opojné, tak uspokojující! Dovnitř opatrně zatlačil i třetí prst a zalapal po dechu. Jeden z jeho prstů zavadil o jistou měkkou tkáň a tělem mu projela vlna slasti.
Sasuke to celý tiše sledoval, ale věděl o menším problému, který se mu tvořil v kalhotech. Vzrušoval ho pohled na blonďáka vzrušeného k nepříčetnosti se vzrušením zrudlými tvářemi. A když sám od sebe pronikl do svého análního otvoru, skoro vykřikl spolu s ním. Ale tohle nebylo to, proč tu byl.
„Naruto,“ promluvil na něj. Naruto ustal ve své tolik příjemné činnosti a velmi namáhavě otevřel oči. Měl je zastřené vzrušením. „Na,“ podal mu jistý podlouhlý, v tomto případě červený umělý předmět. Naruto se na něj hodnou chvíli jen nechápavě díval, ale když konečně poznal, co to je, vytáhl své prsty ze svého otvoru a vzal si to. Sasuke se spokojeně usmál.
Opustil už i svůj vzrušený úd a přesunul ho k otvoru. Onen umělý předmět tam druhou rukou přesunul taky a špičku přiložil ke své dírce. Umělohmotný penis byl v mnoha ohledech jiný než jeho prsty. Přesto na něj však mírně zatlačil. Do očí se mu nahrnuly slzy, protože tenhle nepohodlný tlak byl všechno, jenom ne příjemný. Šlo to těžko, ale pak najednou v něm byl ten kus umělé hmoty skoro celý. A bylo to tak příjemný…! Spokojeně se zavrtěl, zaklonil hlavu a opět zavřel oči. Jednou rukou začal opatrně pohybovat oním nástrojem a přivádělo mu to stále větší uspokojení. Druhou rukou se vrátil zpátky ke svému tyčícímu se údu a přívaly rozkoše byly stále intenzivnější a větší. Sténal, ječel a mluvil, aniž by vlastně věděl, co říká.
„Ááááh….. jó, takhle…. víc, prosím, Sasuke, víc…!“
Sasuke se usmál. Tohle chtěl slyšet. Kvůli tomuhle to celý dělal. Konečně utiší svou touhu, konečně mu v tom nic nebrání.
Pár pohyby se zbavil veškerého svýho oblečení. Jeho penis byl rád, že je osvobozen z těch přehnaně (pro tu chvíli) těsných kalhot. Nahnul se nad Naruta a zarazil jeho ruce v dosavadní činnosti.
„A teď se tě budu dotýkat pouze já,“ zašeptal do jeho úst, než je konečně políbil. Polibek to byl dravý, hravý a vášnivý. Bylo na něm znát, že už ani jeden z nich není řádně při smyslech. Sasuke při něm vytáhl Narutovi robertek z otvoru. Blonďák zklamaně zasténal a Sasuke se jen usmál. Umělý penis nahradil živým, vášní tepajícím a jeho vlastním. Naruto zasténal, dal ruce na jeho záda a zaryl do nich nehty. Sasuke musel nenadálou slastí zavřít oči. Ihned se začal v blonďákovi pohybovat. Naruto obtočil nohy kolem jeho pasu a tím umožnil Sasukemu lepší přístup.
Během pár dalších chvil oba došli vrcholu. Nejdřív Naruto a po dvou přírazech i Sasuke. Zmoženě se svalili na postel a stále ještě propletení a v objetí usnuli.
Kdo ví, jak to bylo dál. Možná se to všechno dělo kvůli tomu, že po něm toužil. Možná to všechno dělal z nějakého jiného, hlubšího důvodu. To už se ale nikdo nedozví.
Pár hodin na to je vzbudil poplach, který ječel po celé Konoze. Byli profesionálové, ani se na sebe pořádně nepodívali, jen vstali, oblékli se, sbalili potřebné zbraně a vyrazili do boje.
Na Konohu útočili Akatsuki. Většina z nich tenkrát padla, ale velké ztráty byly i na straně Konohy.
Sasuke se konečně pomstil. Zabil svého bratra, ale daň za to byla až moc velká. Tři dny bojoval v nemocnici o život, čtvrtý den zkolaboval a nikomu se nepodařilo ho přivést zpátky. S konečnou platností zemřel.
Celý ty tři dny u jeho postele seděli dva lidé, blonďatý chlapec a mladá růžovlasá dívka. Dívka se po jeho smrti zhroutila a brečela a brečela. Jeden by řekl, že to s ní otřáslo nejvíc. Ale nebylo to tak.
Byl tady ještě ten blonďatý chlapec, který několik hodin po tom oznámení jen civěl do zdi. Nevylejval si srdce, nezhroutil se z toho. Tedy alespoň ne tak, aby to každého hned praštilo do očí. On trpěl tiše.
Už nikdy to nebyl ten věčně se smějící Naruto. Už nikdy nebyl tak veselý a hyperaktivní. Byl uzavřený do sebe a pokud nemusel, nemluvil. Zdálo se, že na něco čeká. Jako by čekal na vysvětlení.
V hlavě mu ležela až do smrti jen jedna jediná věc.
Proč to tenkrát Sasuke udělal? Byla to jen hra?
Nadpis
(Lilith-sama, 29. 7. 2010 23:59)