Crysis - recenze
• Grafika a fyzika
Naprosto dokonalé jsou postavy, jejich tváře a animace. Teď už chápu, proč je v titulcích na prvním místě uveden režisér (director). Crysis mají k filmu skutečně blízko. A hlavním tahounem jsou právě dokonalé obličeje. K tomu si připočítejte vynikající hudbu, která vás naprosto vtáhne a naladí na věci následující. Zapomenout se nedá ani na in-game příběhové animace, které strčí veškerou konkurenci do kapsy a někdy jsem měl pocit, že jsou snad předrenderované.
Jedinou slabinu jsem viděl u textur skal, ale to už je čisté hnidopišství. Na zadek mě posadily některé detaily. Například si takhle sedím za stromem v džungli, ani nedutám, protože je kolem mě spousta nepřátel a najednou přede mnou poskočí kámen. Že je to šutr jsem si myslel do té doby, než jsem si uvědomil, že je to jen žába, která používá mimikry. No řekněte, není tohle už trochu sebemrskačství, piplat se s žábou, kterou ani většina hráčů neobjeví, protože splývá s okolím?
Co mě ale dostalo ještě více, je fyzika a její vliv na hratelnost. Je sice škoda, že ne všechny budovy jsou zničitelné a ne všechny stromy se dají pokácet, ale to je daň za vytvoření zábavných herních situací. Přesto ode mne dostává fyzikální model jedničku. Hvězdičku už sice ne, protože jak ničíte další a další budovy, zjistíte, že jejich zdi se hroutí jaksi toporně a vypadají, že jsou postaveny z karet a ne z reálných materiálů (dřevo, plech). Ale to nevadí, protože svět v Crysis je tak interaktivní, jako žádný jiný. Na fyzice můžete dokonce postavit svůj průchod hrou. Díky vašim schopnostem je možné zvedat i velmi těžké předměty a s nimi zabíjet korejské vojáky. Zbraně vlastně ani nejsou potřeba.
A jak se to tedy hraje?
Dvěma slovy: velmi dobře. Prvních pár úrovní jako by Far Cry z oka vypadlo. Brodíte se džunglí, přepadáváte menší skupinky vojáků, vozíte se v autech nebo člunech a díky vetřelcům pomalu přicházíte o všechny parťáky. Právě mimozemšťané a pokročilá technologie (nanosuit) je nakonec to, co Crysis od Far Cry docela podstatně odlišuje.
Snad až na závěrečnou bitvu na lodi nejsou vetřelci nijak démonizováni, spíše než na velikost sází na počet a dravost. Jejich modely i chování mi v mnohém připomínaly potvůrky z Matrixu. Dají se zničit, ale ve své podstatě vám to není nic moc platné, protože za každého jedince čekají další tři v řadě. Korejec a vetřelec? Jak to jde dohromady? V kostce: Korejci najdou na tropickém ostrově zakopaný pozůstatek dávné civilizace, přivedou ho k životu a Američané za ně ten průšvih musí vyřešit.
Nicméně k soubojům s mimozemšťany nedojde dříve než přibližně ve dvou třetinách hry a do té doby vám musí stačit Korejci. Nebojte se, tam kde stroje drtí silou, lidé používají mozek. Souboje s vojáky jsou díky tomu velmi zábavné a dokonale vás prověří. V momentě, kdy vás šikmoočko zmerčí, vyvolá máváním rukama poplach, vystřelí světlici, chopí se kulometu nebo prošmátrá kapsy a hodí granát.
Potud je vše v pořádku, ale jakmile dojde na samotné souboje, nezdá se mi, že by Crysis nějak významně převyšoval konkurenci, co se AI týče. Očekával bych například, že budou nepřátelé své útoky nějak lépe koordinovat, nebudou zpoza budovy vybíhat po jednom, ale že to zkusí třeba z obou stran naráz. Sice zvládají bezproblémový pohyb po světě, včetně přeskakování zídek a používání zbraní i vozidel, ale kooperace jaksi vázne.
• Dokonalá výzbroj
Trochu to proto vypadá, že bylo chování vojáků v Crysis přizpůsobeno právě vašemu obleku. Když totiž jdete do akce po hlavě, umělá inteligence zase až tak nezáří, ale v případě, že bude využívat možností, které nanosuit přináší, situace se rázem mění. Vojáci jsou velmi bystří a reagují na každý podezřelý zvuk a zrakový vjem. Osobně nemám moc v lásce stealth akce pro jejich krutou netoleranci chyb. Nicméně každou akční hru se snažím hrát tak trochu záškodnicky a když už není zbytí, tak vrhnu veškerou sílu do bezhlavého útoku. A právě takový způsob soubojů je zde díky nanosuitu možný. Jako neviditelný se vplížíte do základny, prohlédnete si, kde kdo stojí, jaké má zbraně, ze skladu munice si nějakou výbavu vypůjčíte a až pak se rozhodnete, jakým způsobem zaútočit.
Půjdete „po jednom“ a odděláte stráže pěkně popořadě? Nebo je libo dojít za záda kulometčíka, svými pevnými pěstmi ho odstranit a s ostatními si to vyřídit pěkně z vyhřátého místečka za kulometem? A nebo umístit nálože na strategická místa a z dálky je odpálit? Nebo udělat rozruch na jedné straně tábora, nalákat vojáky a vyřídit je dobře mířeným granátem? Nebo radši obrovskou silou házet sudy a krabice na Korejce? Nebo obsadit tank? Džíp? Vylézt na strážní věž, zneškodnit odstřelovače, vzít si jeho výbavu a vyřídit si to se všemi z dálky? Nejlepší je, že lze všechny tyhle přístupy kombinovat a měnit strategii tak, jak se vám právě chce.
• Arzenál tak akorát
Jak už jsem řekl, většina hry je situovaná do různých základen a táborů. Naštěstí vždy, když pomyslíte na to, že už by to chtělo změnu, tak okamžitě přijde. Nejprve jsou pomalinku servírovány nové zbraně a jejich vybavení. Arzenál není nijak zbytečně velký. Pistole, dvě útočné pušky, brokovnice, raketomet, granáty, bomby, jeden vetřelecký a jeden normální kulomet a nakonec osobní plivačka atomovek.
Variabilitu dodávají přídavky, které si na zbraně můžete pověsit. Nejprve je to baterka, kterou jsem téměř nepoužil, následují tři úrovně přiblížení, pod automatickou pušku lze pověsit granátomet, přidat laserový zaměřovač nebo tlumič. Ale to ještě není vše, protože počítat se musí i s různými druhy střelby. Například zbraň ne nepodobnou oblíbenému „kalachu“ můžete nastavit na automatiku, poloautomatiku a také do něj ládovat uspávací šipky, kterých máte nekonečný počet. Využití najde i brokovnice a její nastavitelný rozptyl, který je s optickým přiblížením sice neobvyklou, ale přesto velmi účinnou zbraní.
• Už nás bolí nohy
A když dochází dech i vylepšování zbraní, dostane se vám několika pasáží s vozidly. Naprosto úžasná je tanková bitva. Trvá sice pár minut, přesto se jí zúčastní přes deset obrněnců a má skvělou atmosféru. Druhou takovou uvolňovačkou je klasická jízda s parťákem za volantem a vaší maličkostí na korbě za rotačním kulometem. Na ní po chvilce naváže let v přepravním vznášedle.
Samozřejmě, že vozidla lze obsazovat a používat v podstatě po celou dobu, jenže když ukradnete auto, lze buď řídit nebo ovládat kulomet (toto však záleží na zvolené obtížnosti) a většina aut slouží spíše jako pojízdné střílny nebo dopravní prostředky, nikoliv jako plnohodnotná útočná vozidla. Pakliže chcete najít různé skryté cesty a dostat se Korejcům do zad, stejně budete chodit pěšky, protože silnice a vjezdy do základen jsou velmi dobře hlídané. Menších zpestření je ještě více, ale už tak jsem toho prozradil dost, takže se nechte překvapit...
A pak přišli vetřelci
Obrovský zlom přichází asi ve dvou třetinách hry, kdy se podíváte do mimozemské báze. Jakmile jste ve vetřelecké instalaci, naprosto se změní fyzikální model, grafické zpracování i zvuková kulisa a osobně jsem jenom zíral, co se to kolem mě děje. V němém úžasu projdete, nebo spíš proplujete prostorem celé této části a právě na tomto místě na scénu přichází další důležitá součást hry – atmosféra. Ta se zahušťuje ještě více v momentě, kdy bázi opustíte a část tropického ostrova se ponoří do zimní podoby. Ale hlavně se dostáváte od soubojů s vojáky k válčení s vetřelci. Od samostatných akcí k týmovému pojetí.
Tahle část je opravdu dokonalá, snoubí se v ní atmosféra strachu z neznáma a sounáležitosti, protože je vám jasné, že z těch desítek vojáků kolem vás nakonec skoro nikdo nepřežije, protože není vyvolený a nemá nanosuit. Jestli se někde tučné konto EA při podpoře Cryteku projevilo, tak je to právě zde. Tahle dokonale zvládnutá akční pasáž má velmi blízko k velkým filmovým trhákům a navíc si ji můžete prožít na vlastní kůži!
Hromadný boj o přežití pokračuje i v poslední části, kdy jde z režisérského hlediska opět o dokonale zvládnutý kousek, nicméně už jste omezeni na velikost letadlové lodi, čímž atmosféra trochu ztrácí. Konec je z mého pohledu až příliš vygradovaný, zejména co se finální příšery týče.
• Kooperace
Samozřejmě chápu, že v singleplayerové kampani jsem zejména sám za sebe, nicméně je škoda, že autoři v prvních dvou třetinách vůbec nevyužili spolupráci s NPC. Ano, má to oporu v příběhu, kdy jako osamělý bard bojujete o přežití, nicméně herní svět je připraven na týmové dobývání základen. Všude jsou zaparkovaná vozidla pro více lidí, včetně zmíněných jeepů se zbraní na korbě, na střechách domů jsou kulometná hnízda mířící do více stran, ale zkrátka není nikoho, kdo by s vámi nastoupil, kdo by kropil vedle vás.
A přitom rádiový provoz je velmi čilý, neustále se snažíte osvobodit nějaké zajatce a v podstatě souběžně s vámi postupuje další elitní voják, takže by nebylo zase až tak obtížné na chvíli spojit síly. Ale místo toho ve vysílačce slyšíte: „Za chvíli budu na místě, počkej u vchodu“. Ale že by si tenhle jedinec musel prostřílet cestu? Že byste v dáli viděli hroutící se budovy? Ne, všechno vyřešíte sami a on počká pěkně v teplíčku.
VERDIKT
Super hra s našlapanou grafikou, která by neměla chybět žádnému milovníku FPS.
9/10