Odposlechnuto v Brně (napsal Tom)
Na Hybešově v Brně mě dnes upoutal obchod avizující padesátiprocentní slevy. Vstoupil jsem do malého kvelbu a postarší paní se silnými dioptrickými brýlemi mě přivítala slovy: „ Dobrý den,“ ukázala rukou do jedné části uličky. „Zde je to prošlý,“ pak se rozmáchla na druhou stranu obchodu, „ a zde,“ dramaticky se odmlčela mávaje na druhou stranu regálu... „to prošlý není.“
„Děkuji vám, jste moc hodná, podívám se po krámě,“ řekl jsem a opětoval jí úsměv, kterým oslňovala v padesátých letech kavárenské povaleče.
Procházel jsem kolem první části regálů, jednalo se především o cukrovinky a vprostřed nich byl na vystřižené krabici nápis: ZBOŽÍ S PROŠLOU MINIMÁLNÍ TRVANLIVOSTÍ.
Došel jsem na konec uličky, obešel regál z druhé strany. Tam byly většinou mycí prostředky s neprošlou dobou záruky.
Po obkroužení obchodu jsem znovu zamířil k prodavačce, která mne ostřížím zrakem sledovala /nevzal jsem si košík/, pátravě jsem se na ní zadíval ukázal rukou za sebe a řekl jsem. „ Na druhé straně je to prošlý taky!“
Paní se zamračila, dala ruce v bok, zakroutila nesouhlasně hlavou. „Tam to prošlý není, kontrolovala jsem to!“
„Tam to prošlý je,“ trval jsem na svém.
„Tak ukažte, co je prošlý!“ rozčilovala se.
Beze slova jsem znovu obkroužil celý obchod.
„Vidíte?“ zeptal jsem se.
Nechápavě na mě civěla. „No co, jako?“ zeptala se natvrdle.
„No znovu jsem vám ukázal, jak jsem to prošel, teď je to prošlý i z druhé strany....“