Tento víkend uplynul ve znamení horečné činnosti. To proto, aby bylo vše na tábořišti připraveno na příjezd celkem 32 dětí, 6-ti instruktorů a 5-ti vedoucích. Vše se podařilo v pořádku zvládnout, všechny důležité táborové stavby již stojí. Ta nejdůležitější táborová stavba dala zabrat nejvíce času. Takhle vypadala postupně, jak jsme tvořili. A jak vypadá nakonec? Nechte se překvapit!
Veškerou činnost nám zpříjemňoval malý, kulatý, roztomilý.... soudek výborného piva - ó díky Bernarde. Bohužel byl nějak moc malý - nebo někde udělali soudruzi chybu v logistice, či co... V sobotu v podvečer pivo totiž zkrátka došlo. Ale žádný problém, bleskově jsme sehnali ještě jeden. Sice už jen Plzeń, ale taky to šlo. Žádná pijatyka to teda o víkendu nebyla - vážně... To jenom klimatické podmínky vedly ke zkrácení intervalu doplňování tekutin. A v neposlední řadě se sešlo celkem dost ochotných pomocníků!
Každopádně děkujeme všem rodičům i kamarádům, kteří přijeli se stavbou tábora pomoci a odvedli veliký kus práce.
Fanda třeba postavil bariballový stožár tak bytelně, že ho bude škoda bourat a tak ho nejspíše ponecháme na konci tábora stát. Snad ho nikdo neuřízne... Taky nám opravil potrhaný kus střechy na kuchyni a obvzláště záslužná byla jeho sofistifikovaná likvidace několika vosích hnízd na louce i pod střechou kuchyně. Fanda také odvedl slušný kus práce při stavbě teepek.
Alfréd zase postavil bytelné fotbalové brány a tyče na zavěšení volejbalové sítě a ještě stihl pomáhat při stavbě latríny.
Martin, ten byl doslova všude - kromě stavby latríny asistoval u výroby postelí a roštů pod kufry a ještě stihl vyrobit desku naprosto perfektní nástěnky, jakou naše tábořiště ještě nejspíš nikdy nezažilo. Tu rozhodně zachováme na další léta.
Podpěry na zavěšení nástěnky vyrobil a umístil Aleš. Ovšem to až po-té, co stihnul s instruktorama Michalem alis "Wakilem" a Adamem připravit a z lesa donést část materiálu na stavbu latríny.
Jirka alias "Káč" spolu s dlouhánem Mírou alias "Ptáčníkem" a za vydatné pomoci instruktorů Wakila a Adama vypnuli plachty nad oběma jídelními stoly a Káč s Mírou ještě před svým odjezdem stihnul vymyslet a postavit obrovský sušák na prádlo. Samozřejmě za vydatné pomoci instruktorek Lucky a Terezy.
Filip s Tomkem a instruktorem Jindrou strávili téměř celou sobotu a velkou část neděle stavbou Tee-pee. Celkem jich stojí 8. Nutno říci, že se jim je povedlo velmi dobře vypnout, takže i kdyby přišel déšť (né, že bych to přivolával), tak bude voda dobře stékat a po dešti budou rychle osychat.
Jindra toho moc nenamluvil, ale stihnul být všude a bez dlouhých řečí sám dělal vše, co věděl že je třeba. Zaslouží pochvalu! Platí to i pro ostatní instruktory, kteří s věru neflákali a práce doslova "odsejpala".
Samozřejmě, do postavených Teepek bylo potřeba také přivázat liningy, aby ve stanech bylo tepleji a po rozdělání ohně se tam vytvořilo vzestupné proudění. Této poněkud jednotvárné a únavné (alespoń pro mne), nicméně velmi zodpovědné činnosti, se ujaly instruktorky Tereza, Monika a Lucka. Střídavě s touto úmornou činností pomáhaly také vedoucí Radka a Eva s Janou.
Nesmím určitě zapomenout na Pavla, který jako blesk od ranního kuropění běhal z místa na místo a s udivující cílevědomostí nanosil a navozil úctyhodné množství dřeva, vyrobil nové lavičky k ohni, opravil jeden z jídelních stolů, čepoval pivo a především kompletně vymyslel (měl bych říci vyprojektoval) a postavil nový podsadový stan na nářadí a sportovní potřeby. Na spoustě táborů se podobnému stanu říka prostě hospodářský, nebo nářaďák, ale Pavlův stan je takového kalibru, že mu všichni začali říkat "Srub". A to velké písmenko na začátku slova vážně není omyl...
Jany tam byly dvě, tak aby se to nepletlo, jedna je vedoucí a druhá je maminkou jednoho z dítek. K práci se měly obě. Jana-maminka třeba posekala trávu na všech místech v táboře, která zůstala neposekaná od traktoru místního zemědělského družstva - těm samozřejmě též velmi děkujeme, protože sekat celou louku malou zahradní sekačkou by bylo vážně na dlouho. Také stavěla podsadové stany, uklízela kolem ohniště a především vydatně pomáhala Pavlovi nejenom se stavbou srubu, ale také se spoustou dalších činností, které si Pavel "vzal za své".
Jana-vedoucí zase pomáhala celou dobu Fandovi, natahovala liningy do teepek, řešila spoustu věcí s Radkou kolem kuchyně atd atd.
Díky také Petrovi, který jistou rukou vládnul všemu truhlářskému nářadí a kmital od hoblíku k pile, od pily k jiné pile a vše to korunoval dobře mířenými údery univerzálním nástrojem - kladivem. Jeho práce byla vidět na všem - od nástěnky, přes podsady, lavice, postele atd atd... Kromě toho přivezl výborné řízky - jako od maminky!
Samozřejmě Radka - naše hospodářka, zdravotnice a kuchařka v jedné osobě. Na tu nesmím zapomenout! Za pomoci ostatních holek - vedoucích nám vařila, starala se o zabydlování táborové kuchyně, usměrňovala běh věcí a připomínala co všechno je třeba ještě udělat.
No a já, na mě toho vlastně tak moc nezbývalo. Né že bych se zrovna flákal - to vážně né. Jenom to všechno kolem mne fungovalo tak dobře, že jsem pomohl tady a zase jinde a kromě usazení a vymazání táborových kamen (pomáhal Pavel) na mne vlastně žádná velká samostatná činnost ani nezbyla. Tak jsem jen trošku organizoval, ale ani toho nebylo moc třeba, vše "běželo doslova samo".
Doufám, že jsem ve svém chvalozpěvu na někoho nezapoměl a jménem celého osazenstva tábora všem pomocníkům v rámci akce "Z" mnohokrát děkuji (jak se říká:" pán bůh Vám to zaplať na Vašich dětech"). Ještě pár fotek pro ilustraci.
A teď nám prosím držte palce, ať máme na táboře slušné počasí a ať se nám vše podaří zvládnout. Když děcka pojedou z tábora se slzami loučení v očích, tak to bude pro nás ta nejlepší vizitka.
Děkujeme a ahoj třeba na "bourání" tábora na jeho konci, nebo napřesrok, nebo někdy jindy.
zapsal: Mirek
