,,Skvěle. A běž už, nebo to nestihneš," usmál jsem se na něj.

,,Jestli to vyjde, asi se dám na modlení," dodal ještě než se obul a chvatně opustil náš byt.

Sotva se za ním zaklaply dveře, žhavil jsem telefonní linku. Nedočkavostí mě pálily prsty. Už aby to zvedl!

,,Uchiha."

,,Ahoj Sasuke! To jsem já. Mám teď večer volnej byt. Přijdeš?"

,,Že se vůbec ptáš! Jen musím vymyslet jak to skoulet s Gaarou."

To nebylo příjemné slyšet.

,,Je doma jo?"

,,No... Nechci ho tu zase bez vysvětlení nechat...Moc se ptá..." druhá strana telefonu rázem zmlkla.

,,Víš ty co? Trhni si fuseklí," zabručel jsem a hovor ukončil.

Blbec.

Rozčiluje mě. Občas ho vážně nesnáším. Jenže ho, bohužel, taky vážně miluju.

Co jsem to za zmetka? Otázka, kterou si položila už valná většina z vás. Sám podvádí, a zlobí se když to jeho bokovka, která má samozřejmě taky přítele, přespříliš řeší. Jenže ono to tak není. Já totiž bydlím s bývalým přítelem. Už notnou dobu mezi námi není víc, než ostýchavé přátelství. Ale Kiba u mě zůstal, protože by neměl kam jít. A protože je přespříliš pohodlný, jak říkám já. Občas chodí randit, ale nic mu nevychází tak, jak by chtěl. No a jelikož jsem to byl já, kdo náš vztah ukončil, nechci se před ním muchlovat s novým chlapem, kterého jsem si nabrnkl. Mám dojem, že by mu to ublížilo. Zcela bez egoismu tvrdím, že mě stále miluje. Asi proto si ještě s nikým nezačal. Připadá mi že v koutku duše stále doufá, že se k sobě vrátíme.

Jenže to už nejde. Náš čas minul.

Teď jsem bezmezně zaláskovaný do narcistického, citového balvanu. To jsem si zase jednou pomohl...

,,Esemeska vole!" zaječel můj telefon.

Pět slov, dvě předložky a jsem z nich úplně hotovej.

Lásko...

Začal jsem lítat po bytě a uklízet přebytky soužití s Kibou, abych nám naše společné chvíle zpříjemnil.

Přesně za třicet minut zařinčel zvonek. Otevřel jsem a nich stál on, můj osobní, padlý anděl, v celé své opojné kráse.

Vletěl jsem mu do náruče a on mě pevně stiskl. V ďolíčku na krku jsem mu přejel nosem a vtáhl do sebe vůni jeho kůže a jakéhosi parfému, který k němu sedí tak, jako by se s ním už narodil. Přitáhl si mě za bradu pro polibek a další dění už nabralo rychlý spád.

Nikdy, nikdy mi při tom nepřišel na mysl Kiba. Nikdy. Zato Sasuke mlel o Gaarovi v jednom kuse. Jako by mi dával sežrat, že si vyčítá, že ho podvádí. Jako bych ho svedl já a mermomocí ho u sebe držel.

,,Ježíš, Naruto... Ty jsi ďábel!" smál se a prudce oddychoval.

Válel jsem se mu mezi nohama a bavil se stejně, jako on. Dokud zase nezačal omílat svůj vztah s Gaarou.

,,Pořád nevím, co s tím mám dělat," začal se svěřovat. ,,Nemůžu ho opustit on... Hodně by se ho to dotklo. Neustále mi připomíná, že jsem první člověk, kterého kdy miloval."

,,To je pocta," odvětil jsem otráveně.

,,Kdybych tak věděl...Měl bych něco udělat?"

,,Jo. Sebrat se, jít za ním a na mě se vykašlat. A hlavně přestat blbě kecat," zopakoval jsem mu už snad posté.

Občas mi připadá, že by to bylo lepší pro nás pro oba.

,,Ale já tě miluju."

,,A Gaaru taky. Ty jsi dobrák, fakt," chytal jsem kousavou náladu.

,,Já to myslel vážně."

,,Však já taky. A měl bys pomalu jít. Kiba by se mohl vrátit."

,,Co je mi po něm?!" zavrčel.

,,Co je mi po Gaarovi?!" odpálil jsem mu zpátky.

Ať si taky vyzkouší, jak je úžasné poslouchat dokola to samé.

,,Jdu se osprchovat Sasuke. Až se vrátím, nerad bych tě tu našel."

,,Už tě nebavím?"

,,Přesně. A štveš mě."

,,Myslím... Že bychom se neměli vídat... Než si udělám jasno," začal najednou.

Srdce mi sevřela železná pěst, ale nedal jsem na sobě nic znát.

,,S tím souhlasím," zavřel jsem za sebou dveře koupelny a vlezl pod sprchu.

Pustil jsem na sebe proud ledové vody a snažil se zahnat ten oheň v krku který v něm zlostí a lítostí vzplál.

Bude to lepší.

BUDE TO LEPŠÍ.

Lepší.

Ano.

A tak jsem se přesvědčoval, dokud jsem nevylezl.

Ten korunovanej pitomec v ložnici samozřejmě nebyl. Čekal jsem že zůstane a omluví se... Že odprosí s tím, že to tak nemyslel.

Ale tentokrát nejspíš... myslel.

Srovnal jsem postel, uklidil po nás a v pyžamu se upíchl před televizí. Zajímalo mě, jestli Kiba dorazí a pokud ano, tak jak se mu lov vydařil.

Vrátil se nějaký nejistý, dá se i říct, že nespokojený.

,,Jsem doma!"

,,Vítej vzpět. Tak co? Jakej byl?"

,,Uchvátil mě, jen co je pravda ale..."

,,Ale?!" zase nějaké ALE?

On snad u mě bude bydlet do důchodu.

,,Pozval mě k sobě domů, když jsme se loučili."

,,A ty jsi v tom zase něco viděl, viď?"

,,No, v tom zoufalým, frustrovaným a osamělým výrazu stálo jediné slovo, a ty moc dobře víš které, tak se nedělej."

,,Sex?"

,,Bingo."

,,Sportka vole," protočil jsem oči. ,,Taky by tě neubylo, kdybys mu podržel."

,,Heh... Asi jsem tu brzo, co?"

,,Naštěstí ne. Ale je otravný, jak z každýho počínajícího vztahu vycouváš. My dva jsme minulost, semnou nepočítej."

,,Stejně jsem do tebe pořád zamilovanej," zasmál se.

,,No právě."

,,Takže ložnice je volná? Můžu jít spát?"

,,Jo. Jdu taky," zvedl jsem se a pomalu se šoural za ním.

,,Ježíš! Tady je smrad jako v bordelu. Taky jste mohli aspoň vyvětrat."

,,Můžeš jít spát pod most, jestli se ti tu nelíbí."

Kiba našpulil pusu a už neřekl ani slovo. Z jeho tváře ale bylo jasně znát, že ho to dost bolí.

Vypadá to, že ten špatnej jsem tu jen já.

Vědomě ubližuju Kibovi, ničím Sasukemu vztah a Gaarovi beru jediného člověka, kterého má rád.

Příkladný ničitel.

Po našem posledním rozhovoru se už Sasuke neozval.

Mrzelo mě to a trápilo. Myslím, že si vážně udělal jasno. Prostě to utnul aniž by se oběžoval mi něco sdělit. No proč vlastně. Koneckonců jsem jen bokovka. Nenávidím ho, pitomečka.

Zato Kiba.

Kiba začal pučet.

A já měl blahé tušení, že se mi konečně do někoho zaláskoval. Přestal mě častovat těmi chmurnými, žárlivými výrazy.

Netrvalo dlouho a doslova rozkvetl.

Začal se smát, chodil pozdě domů, občas vůbec.

Já se neptal, ale dělalo mi to ohromné potěšení.

,,Naruto?"

,,Jo?"

,,Dneska přijdu až zejtra," zakřičel z předsíně a zmizel jako prd ve větru.

,,Abys nakonec dneska nedorazil už včera!"

Uběhlo asi deset minut než se ozval zvonek.

,,Zapomněl sis klíče, kasanovo?" smál jsem se a rázoval otevřít.

,,Jo," vyhrkl zadýchaný Kiba.

,,Díkes Naruto. Jo, a máš tu návštěvu," ukázal palcem za sebe a se stějně širokým úsměvem odklusal kamsi za svým srdcem.

,,Proč jsi přišel Sasuke?!"

,,Udobřit se. Posledně jsme neskončili nejlíp."

,,Ty se tři měsíce neukážeš a myslíš si, že na tebe čekám?! Nemám zájem Uchiho! Odprejskni!" chtěl jsem mu zabouchnout dveře před nosem, ale on se nedal a vstrčil nohu přes práh.

Sice jsem mu jí drobet přiskřípl, ale on neuhnul.

Nakonec dveře rozrazil, chytil mě za hlavu a dal mi něžný polibek.

Rozhodilo mě to.

A taky pěkně vyvztekalo. Ale než jsem otevřel pusu, spustil on.

,,Miluju tě. Toužím po tobě. S Gaarou skončím. Už jsem se rozhodl."

,,A cože tak najednou?!" soptil jsem.

,,No... On není tak úplně svatoušek."

,,Neříkej, že tě prokoukl a taky ti zahnul...?"

,,Něco na ten způsob," usmál se smutně. ,,Ale tráví s ním dost času a je očividně spokojený."

,,Život je dobrá cvokárna, viď?"

Pozval jsem ho dál. Ty tři měsíce byly znát. A bylo cítit, jak jsme jeden druhému chyběli. Kam se podělo moje Nenávidím ho, pitomečka ?

Sedli jsme si na pohovku a dlouho si povídali. A pak... jsme se líbali. Strávili jsme spoustu času vzájemným hlazením.

Naše ruce hladověly po dotycích.

Naše rty zmíraly nedostatkem něhy.

Naše srdce bolestivě tloukla, aby nám dokázala, že bijí jedno pro druhé.

Sasuke mi jazykem opět lačně vstoupil do úst, když zarachtaly klíče v zámku.

Netvrdil Kiba, že dneska přijde zítra?

Ale co... Sasuke se vůbec neobtěžoval přestat, a když jsem i já pokračoval, vrněl spokojeností.

Asi konečně pochopil, že Kiba je pro mě minulostí.

,,S-Sasuke?" ozval se cizí, líbezný hlas.

Kiba stál proti nám, za ruku držel opravdu krásného kluka. Ten si Sasukeho měřil vyjukaným pohledem.

,,Gaaro?" vyhrkl Sasuke a otřel si pusu.

Takovou situaci by nevymyslel ani Pat a Mat.

Takové vymyslí jen život.

,,No... Nedáme si kafe? Myslím že teď, když už je to všechno venku... je to fuk. A... Vy oba víte co chcete, no ne?" nadhodil Kiba.

Věděli.

Během několika dní se Kiba odstěhoval ke Gaarovi a Sasuke zase ke mně. Ti dva si nakonec všechno ujasnili a rozešli se v dobrém. A tak se dál navštěvujeme a přátelíme.

Všichni jsme spokojení a...bláznivě zamilovaní.

Všechno je krásné, ale nic věčně netrvá. Jednou zase osud přinese nějaké šílenství.

Ale nás to nerozhodí.

My jediní zůstaneme normální. My o sobě totiž už víme, že jsme blázni...