Uběhl celý jeden den, a přišel další. To už ale blonďatý mladík netrpělivě postával ve vestibulu vysoké budovy. Bylo odpoledne, a čekala ho práce. Snažil se nad předvčerejší nocí nepřemýšlet, ale nechtě se k ní stále vracel. Čekal odkud přijde rána, protože aby od někoho utekl, to se mu ještě nestalo. Když už nemohl to čekání se svými nepokojnými myšlenkami vydržet, sebral se a šel na recepci.

 

,,Zdravíčko Jiraiyo, jak to jde?"

,,Skvěle. Potřebuješ něco, Naruto?"

,,Předevčírem jsem měl s Gaarou... malé neshody, tak mě napadlo jestli nedělal nějaké problémy."

Bělovlasý muž nadzdvihl huňaté obočí, něco naťukal do počítače a pak své oči opět upnul na Naruta.

,,Vůbec ne. Naopak. Mám tady platbu, dost slušný bonus pro tebe, poděkování a chtěl by si tě zamluvit na středu."

,,Odpověz mu že nemůžu. A že teď budu nějakou chvíli asi ... zaneprázdněný."

,,To ale není pravda, že?"

,,Ale no tak! Vždyť víš, že nemám problém stejnou částku vydělat na kterémkoli z mých ostatních klientů... pochop, potřebuju se teď s Gaarou nějaký čas nevidět."

,,Nech mě hádat, řekl ti, že tě miluje? Nebyl by první ani poslední..."

,,Doslova neřekl. Ale že je do mě zabouchnutý to vím."

,,Dobře. Něco už si vymyslím. Nerad bych tu s ním měl potíže pokud by nedokázal ustát, co děláš."

,,Díky," usmál se Naruto vděčně.

 

Sotva domluvili, stoupl si vedle blonďatého mladíka jakýsi kravaťák.

,,Dobrý den. Jdu si sem vyzvednout svého společníka."

,,Jeho jméno?" odpověděl hbitě s profesionálním úsměvem Jiraiya.

,,Uzumaki Naruto."

,,V tom případě, prosím," pobídl rukou k Narutovi.

,,Aha, to jsi ty... Promiň, čekal jsem že budeš trochu starší..."

Naruto to nekomentoval, nahodil úsměv a znervózněle trhnul rameny.

,,No, nevadí. Prý patříš k nejlepším, takže očekávám, že mě nikde neztrapníš. Pojď."

Pokynul mu jako psovi a Naruto se dal do pohybu.

,,Bude to šílená nuda, ale nedá se nic dělat. Být tam musím," povídal Sasuke Uchiha aniž by se zastavil a Naruto za ním vlál jako prapor.

,,Berte to z té lepší stránky," začal Naruto s vykáním, ,,aspoň se najíte a popijete."

Blonďatý klučina slyšel, jak se muž před ním uchechtl. Věděl ale že to nebylo posměšné, jen nejspíš nečekal takovouhle odpověď.

 

,,Nasedej," pokynul k rudému sporťáku zaparkovanému u chodníku. Naruto poslušně otevřel dvířka a usadil svůj zadek do kožené sedačky. Poprvé ve svém životě seděl v takovémhle autě. Jeho klienti byli vesměs bohatí a mocní lidé, ale poprvé seděl v autě, které pro něj bylo opravdu Autem s velkým A. Nádherný, jako krev rudý Mustang se za hlasitého řvaní motoru rozjel.

 

,,Teď před sebou máme zhruba hodinu cesty, co kdybys mi něco vyprávěl abych tu neusnul, hm?" nadhodil Sasuke.

Naruto lovil v paměti různé vymyšlené historky, které podsouvá svým klientům, až mu z nenadání přišla na mysl jedna, která se mu skutečně stala. Pak už nepřemýšlel nad tím jestli je, nebo není vhodná. Byla to přeci jen hýčkaná vzpomínka na dobu, kdy byl ještě sám sebou... A navíc se mu tenhle týpek zamlouval, ač měl arogantní výraz, a byl v drahém obleku. Z jeho hlasu, způsobu řeči i pohybu těla Naruto rychle poznal, že to s ním nebude tak zlé, jak se obával. Tak si tedy odkašlal, a spustil.

 

,,Fajn tak... Já vám povyprávím jednu historku která se mi s kamarádem přihodila  a věřte nebo ne, ani v ní nehrál tak velkou roli alkohol, jako spíš hodně pitomá náhoda... Už je to pár let zpátky co jsme s kámošem Kibou byli pozvaní na jednu akcičku. No, klasická oslava narozenin, jen s tím rozdílem, že měla oslavenkyně geniální nápad spojit to s maškarní a že prej ať všichni přijdeme za nějakou pohádkovou postavu... Tak jsme nad tím dumali a nakonec nás kdovíproč napadl Křemílek a Vochomůrka. Z prostěradel jsme si ušili ty jejich košilky, přidali pod ně černý trika s dlouhým rukávem, Kiba i černý legíny protože jinak by mu koukala celá prd- ... ehm, pardon... celej zadek, a i čepičky jsme si nějak spíchli. No a ten daný den jsme si dali sraz v baru, naklopili tam do sebe každej tři piva a řádně posilnění se převlékli na záchodcích za ty dva a vyrazili na autobus abychom dojeli na tu oslavu. No a tak si nastoupíme, jedeme, a vystoupíme v takovým zapadákově abychom počkali na druhý spoj. Byla to zastávka na znamení, tak jsme na ten přijíždějící autobus mávali aniž by nám vůbec došlo, jak vypadáme... Ten řidič zastavil, otevřel jak dveře autobusu, tak i tý svý řidičský kabinky, zírá na nás a slepě nahmatává telefon.

No tak, hezky pojďte dovnitř chlapci, posaďte se, pojďte, pojďte... - on na nás jak na děti.

Bylo nám to trochu divný, viďte, ale  jak jsme měli lehce upito tak jsme to nerozebírali, nastoupili a sedli.

Můžu se zeptat jak se jmenujete hoši? - on na nás.

Jasný, - povídá Kiba - Křemílek a Vochomůrka.

A chlap se na nás culí, kejve, a volá.

Heleďte za pět minut houkačky, sanitka a další dva auťáky, několik svalovců a chtěli nás sbalit. Dokonce vytahli i svěrací kazajku a to jsem myslel že se vidí jen ve filmech... Až když jsme ukázali občanky a řekli proč jsme takhle oblečení toho nechali. Když se to uklidnilo a odjelo nastoupili jsme zpátky do toho autobusu a hned se do nás s omluvama pustil ten řidič...

Heleďte chlapci soráč, ale tohle se tu stává celkem běžně. Kousek odsud je ústav pro takový ty mentálně narušený a každou chvíli tu lovím někoho kdo jim zdrhnul..."

Sasuke se začal smát, a Narutovi přeběhl po tváři úsměv.

 

,,Tak cvoci jo? A dojeli jste na tu oslavu nakonec?"

,,Jasný. Kamarádka nás přivítala s tím, že až pojedeme domů, ať se převlečem, nebo si nás na přestupní zastávce spletou s pacientama na útěku."

Sasuke se znovu zasmál. Ta nepříjemná nálada se kterou si Naruta vyzvedával v Centru Společníků jakoby zmizela.

 

,,Jsi fajn. Myslím že si budeme rozumnět Naruto. A tykej mi," dodal ještě, než zase zmlkl.

,,Super! Mám ti říkat Sasuke, nebo máš nějakou přezdívku? Či jiný přání jak tě oslovovat?"

,,Sasuke stačí. Vyprávěj ještě něco."

A tak Naruto po zbytek jízdy vyprávěl všechny možné příhody, na které si zrovna vzpomněl a které byly z krátkého údobí jeho života před tím, než se začal živit jako profesionální společník.

 

Ta hodina nakonec uběhla rychleji než se nadáli.

Sasuke zaparkoval auto u vchodu honosné vilky, vyskočil ven a Narutovi naznačil ať udělá totéž. Společně vkráčeli do haly kde se ohlásili a byli uvedeni do hlavní místnosti. Nebylo to nijak velkolepé jako posledně, když doprovázel lady Hinatu. Vlastně to na poměry BOHATÝCH A SLAVNÝCH bylo víceméně komorní. Lidsky řečeno prostší, a klidnější. Naruto zaregistroval Madaru - no, ten aby u něčeho nechyběl, a ještě několik dalších tváří z politické scény. Držel se poblíž Sasukeho, ze sklenice upíjel bílé víno a cítil se klidný. Byli tam až do počínajícího večera, dokud mladý Uchiha nezavelel že je čas jít, a nezačal se loučit se známými. Když se však dostali k autu, bylo už po jedenácté.

 

,,Bylo mi řečeno že tě mám pro sebe až do dvanácté zítřejšího dopoledne," nadhodil Sasuke jakoby mimochodem.

,,Přesně tak."

,,Dobře, tak to na noc zalomíme v hotelu. Tak nějak jsem s tím počítal a rezervoval nám pokoj."

Narutovi se stáhlo hrdlo. Ne strachem,  ani vzrušením, jen byl prostě nesvůj, tak jako pokaždé když mělo dojít na věc s novým klientem. Po prvním sexu to totiž vždycky dostalo tvar, a většinou se to změnilo na naprosté klišé.

 

Když Sasuke řekl "hotel", tak Naruto předpokládal něco běžného pro člověka Sasukeho formátu, ale tohle byl luxus až k neuvěření. Sotva přijeli, už je obskakoval vlezlý personál a klid jim dopřáli teprve za dveřmi pokoje, kdy Sasuke velice slušně vykázal copatou pokojskou.

,,Tak, a je klid. Za ten zmatek se omlouvám, jsou takoví... až přespříliš ochotní."

,,To je v pořádku," usmál se Naruto. ,,Co nás čeká teď?"

,,Nechám přinést něco na zub a k pití, a upíchneme se u televize. Nemám náladu na nějakou náročnější činnost," řekl Sasuke tiše, a odkráčel k pokojovému intercomu, aby objednal, co řekl.

 

Naruto se zatím usadil na polštářek, který si položil před pohovku, sedělo se mu tak lépe. Netrvalo dlouho a pár minut po tom, co Sasuke volal obsluhu už byla v jejich pokoji i s několika dobrotami a lahví vína. Sasuke poděkoval, podal obsluze diškreci a  šel se usadit do křesla. Cestou podal Narutovi sklenku vína, sobě vzal také, ještě sáhl po mističce pražených kešu oříšků a posadil se do křesla. Naruto se nacvičenými pohyby přesunul k němu. Nechal si polštářek pod zadkem a usadil se tak, že se zády opíral o sedačku mezi Sasukeho nohama a sklenku si postavil po pravé ruce. Televizi vnímal jenom okrajově, zato každý Uchihův pohyb cítil dvojnásob.

 

Pořád čekal na nějaký signál, nikdy se vyloženě nevnucoval. Čekal jestli klient projeví zájem i o služby tělesného charakteru, a pokud by projevil, co by následovalo už všichni víme.

Chvíli se nic nedělo, jen k němu tiše doléhal zvuk chroustaných oříšků a lidský cvrkot z televize. Pak se ale Sasuke pohnul a Naruto ucítil jeho ruku ve svých vlasech. Jemně ho hladil, hrál si s nimi, jeho prsty mu něžně masírovaly pokožku hlavy. Naruto věděl že ještě chvíli, a přijde to. Že ještě chvíli a něco se stane... Jen... jen chvíli...

 

 

 

Vymrštil se v posteli do sedu a rychle se rozhlížel.

Kde to krucinál zase jsme?! zalamentoval Narutův Rozum a Svědomí mu tiše přitakávalo.

Potom okamžitě vystřelil z postele. Měl na sobě jen spodní prádlo ale byl si stoprocentně...  ne, možná spíš tisíciprocentně jistý, že včera k sexu nedošlo, protože při tom hlazení  totálně vytuhnul.

 

Naruto přes sebe přehodil župan a vykoukl z pokoje. Sasuke seděl u jídelního stolu, v ruce noviny, před sebou kávu a croissant. Na druhé půli stolu stálo totéž, ale pečiva tam bylo značně víc - kobližky, donuty, pletýnky, dokonce bábovka a nějaké koláče - že by to snad ani regiment nespořádal, a tak se blonďák dovtípil, že je ke snídani zvaný. Tiše usedl na svou židli a sotva znatelně pronesl;

 

,,Dobré ráno Sasuke."

,,Dobré, Naruto," pozdravil i on a zdvihl oči od novin. ,,Vyspaný?"

,,Ano, já... Moc se omlouvám že jsem usnul! Nestává se mi to... Jen... bylo mi tak příjemně, na chvíli jsem zavřel oči a-"

,,S tím si nedělej starosti, mě to nevadilo. Vždyť jsem ti přeci říkal, že jsem neměl v úmyslu cokoli dělat."

Naruto netušil jestli to byla narážka, nebo ne, ale byl si jistý, že se jeho klient nezlobí, za což byl opravdu vděčný.

,,Najez se a jestli chceš, tak si dej sprchu. Všechno ti tu je k dispozici až do dvanácti. Potom odjíždím a pokud budeš chtít tak tě svezu k Centru Společníků, abys nemusel autobusem."

,,Jo, to budeš moc hodnej." šeptl Naruto a zakousl se do první koblihy, která mu přišla pod ruku.

 

Když pak o několik hodin později seděl u sebe doma, přemítal nad včerejším příjemným dnem i nad dnešním, poněkud rozpačitým ránem. Sasuke vypadal že bude dobrý stálý klient, nicméně Naruta mátlo, že s ním nechtěl spát, ačkoli příležitost k tomu byla... Třeba jen nechtěl hned tak zkraje. Ale jeden druhému se zamlouval, takže to vypadalo slibně.

 

Naruto si doma poklidil, Sasukeho pustil z hlavy, naobědval se, připravil a vyrazil k Centru Profesionálních Společníků, kde na něj dnes má čekat další práce. Cestou se stavil i na recepci aby se ujistil, že bylo s Uchihou vše v pořádku. Když ho Jiraiya ujistil že ano, a že si ho žádá na pondělí, měl malou, docela maličkatou radost že to dobře zvládl, že nic nepodělal, a že mu jeho klient zůstává. Jiraiya měl proslov s tím že je rád, že se nesekl a pak poslal Naruta za jeho prací. Ten čekal kdy se objeví jeho klientka.

Prostě další "normální" den profesionálního společníka.

 

Jeho práce. Práce, a hlavně peníze.