Seděli naproti sobě, a mladý Holmes na něj už povážlivou dobu civěl. Byl z toho trochu nesvůj, protože Sherlockův veškerý zvýšený zájem o jeho osobu, nikdy nepřinesl nic pěkného.
,,Na co koukáš?" prohodil John nedbalým, konverzačním tónem.
,,Na tebe."
,,Jistě, ale tak jsem to nemyslel."
,,Přemýšlím."
,,Jo, to zní jako ty. Nad čím?"
,,Nad tebou."
,,Ty chceš asi ránu, že jo."
,,Nikoliv."
,,Povíš mi, o co ti jde?"
,,Je sobota večer."
,,No... a?"
,,Nemáš rande?"
,,A jde snad udržovat normální vztah, při tomhle zběsilém životním tempu?"
,,Jde, proto se tě ptám, jestli ho máš."
,,Ne. Nemám rande."
,,Co bys tedy řekl na to, zajít na skleničku? Otupit a zabít pár mozkových buněk. A možná i zábrany." Poslední větu však řekl tak tiše, že ji John snad ani nemohl postřehnout.
,,Mám to chápat jako pozvání na panáka?"
,,Můžeš to tak brát, ano."
,,No dobře. Šel bych. Tak se zvedej."
Sherlock se prapodivně usmál. Vypadalo to stejně, jako ten potměšilý výraz, kdy ví, že chybí jen málo, aby dosáhl toho co chce.

Zapluli do baru hned vedle jejich bytu na Baker street. Sherlock objednal první rundu. Sotva před Johna servírka postavila půllitr piva a sklenku skotské, zmizelo to v něm, ani nemrkl. Sherlock upil ze svého piva, a stejně jako u nich doma, znovu se na Johna upřeně díval.
,,Tak to vyklop. O co jde?" nadhodil John značně uvolněnějším tónem, ačkoliv alkohol snad ještě ani nemohl začít působit.
,,To chvilku počká. Spíš mi pověz ty, proč v sobotu večer vysedáváš venku zrovna se mnou."
,,Protože nemám nic lepšího na práci," řekl Watson upřímně.
,,A to je dobře, nebo špatně? Samozřejmě myslím z tvého úhlu pohledu."
,,Nepřipadá ti Sherlocku, že občas mluvíš jako postava z románu?"
,,Jaká?"
,,Robot, třeba?"
,,Ne. Zaměř pozornost zpět na otázku, na kterou jsem se ptal."
,,Ani teď?"
,,Johne, prosím."
,,Jestli máš na mysli fakt, že se cítím osamělý, asi tě zklamu. Plně mě zaměstnáváš. Sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně. Vidíš? Teď bych se měl věnovat osobnímu životu, a přitom jsem zase s tebou." Dopověděl, a mávl na servírku. ,,Dneska se ti to prodraží, Sherlocku. Tak nějak mám chuť se úplně zbořit."
,,Je to nutné?"
,,Spíš nevyhnutelné."
,,A nebudeš dnes rovnováhu a čistou mysl ještě k něčemu potřebovat?"
,,Nech mě hádat. Hm... ne. Žádná krásná ženská, co by mi sama skočila do postele, se tu nevyskytuje, takže tak." 
Sherlock Johnovi po příchodu servírky objednal další pivo, a o něco později se trochu zaskočen díval, jak v něm celý obsah sklenice znovu mizí. Chtěl s ním dnes ještě něco probrat, a věděl, že zvýšená hladinka mu rozváže jazyk a posune zábrany, opít ho ale v úmyslu vážně neměl.
Seděli tam dobře další půlhodinu, než Watson nadhodil téma, které ho začalo náhle velice zajímat.
,,No, a co ty a ženský? Vůbec nic?" začal.
,,Nemám o ženy zájem."
,,Tak kluci?"
,,Tohle už jsme myslím řešili, že."
,,Ale no tak. Nebuď takovej suchar, Sherlocku."
,,Ne. Ani muži."
,,Vůbec ti to nechybí?"
,,Co konkrétně?"
John po něm hodil výraz, ze kterého bylo jasně a zřetelně k přečtení; Děláš si ze mně srandu?! Než se ale Watson nadechl, aby tu větu skutečně řekl, Holmes zareagoval.
,,Myslíš sex?"
,,Co asi jinýho?"
,,Ani ne."
,,He? Ani ne? Co jsem tě poznal Sherlocku, s nikým jsi...? Sakra, měl jsi za tu dobu nějakej-"
,,Ušetřím tě dalších otázek. Ne. Neměl. Ani to, ani ono."
,,Myslíš to vážně?"
,,Zcela."
,,Byl jsi ty vůbec někdy zamilovanej?!"
,,Jistě že. Zřejmě se té krátkodobé hormonální úchylce nedá vyhnout, i když je člověk nadmíru obezřetný."
,,Byla hezká?" zajiskřilo Watsonovi v očích, jak v něm ta informace vzbudila zájem.
,,Dá se to tak říct."
,,Chytrá?"
,,Průměrně."
,,Co taky od tebe čekat za odpověď. Věděla to, nebo to bylo čistě platonický?"
,,Myslím, že to ví. Ale nepřipouští si to."
,,Počkej... My nejsme v minulosti? Jsi zamilovanej teď?"
,,Ano."
,,Wooooooow!!! Znám jí?"
,,Důvěrně."
,,Tak kdo to je?"
,,Jediná osoba mě blízká."
,,Jak se sakra jmenuje, Sherlocku?!"
,,John Watson."
Visel Holmesovi na rtech. Pár vteřin mrtvolného ticha. 
,,Eh... Počkej... Sherlocku, víš co jsem ti právě teď rozuměl? A to jsem si myslel, že ještě nejsem opilej. Víš co? Asi si dám ještě jedno, dvě... jedenáct. He... he he he... Slečno!?" houkl na servírku a zuřivě mával. ,,Ještě jednou, prosím!" Přistrčil k ní sklenice a potom konečně obrátil obličej zpět k tomu Sherlockovu.
,,Tak kde jsme to přestali?" pousmál se v odhodlání předstírat, že se předchozí úsek rozhovoru vůbec neodehrál. Jenže Holmes jeho snahu dokonale ignoroval.
,,Myslím, že přesně v momentě, kdy jsem ti otevřeně přiznal, že jsem do tebe zamilovaný, Johne."
,,Ty si děláš srandu, viď."
,,Vzhledem k tomu, co o mě víš, a jaký jsem typ člověka, ti musí být naprosto zřejmé, že o takových věcech nežertuji."
John si promnul obličej a hledal jakoukoliv odpověď nebo otázku, kterou by tohle téma nadobro uzavřel.
,,To je blbost."
,,Ujišťuji tě, že není."
Watson si ho měřil pohledem, a odhadoval, co tím sleduje. Tenhle člověk je totiž neskutečný manipulátor. Když něco chce, jde klidně i přes mrtvoly, aby toho dosáhl. Mnohdy doslovně.
Když do sebe po krátké mlčenlivé pauze vlil další pivo, které servírka donesla, rozhodl se.
,,Dokaž to."
,,Co ti mám dokazovat, Johne?"
,,Že říkáš pravdu. Do té doby nejsem ochotný to vzít v potaz, a budu předstírat, jako bys tuhle kolosální hovadinu nikdy neřekl." John opět mávl na servírku, a poručil dva panáky. Vypil je sám.
,,Původně jsem to měl v úmyslu Johne, ale vzhledem k nastalé situaci, si netroufám. Ráno by jsi měl o mnoho důvodů víc, chtít mě zabít ve spánku, jak jsi posledně tak laskavě podotkl."
,,Žádný vražedný úmysly nebudou. Dělej co umíš."
Watsonovi už se mlžila mysl, a nahlodán alkoholem ztrácel zábrany. Za běžných okolností by to nechal plavat, dokonce by se styděl to do důsledku řešit, ale teď, jako by měl o mnoho víc kuráže.
,,Zaplatíme," ozval se Holmes.
Watson se zvedl a kupodivu vcelku slušně držel rovnováhu. Sherlock srovnal účet, přidržel Johna a vydali se zpátky do bytu. Sotva za nimi zaklaply dveře, opřel ho Holmes o stěnu, stiskl mu obě zápěstí, aby se po něm Watson nemohl ohnat, kdyby si to rozmyslel, a bez zábran ho hluboce políbil.
,,Už mi věříš, Johne?"
,,Ne tak docela."
,,Mám snad zajít ještě dál?"
,,Pro mě za mě..."
,,Johne, jsi opilý a já toho nehodlám zneužívat. Pojď si lehnout."
,,Nejdu, teď to totiž teprve začalo bejt zajímavý." Watson mu pokynul prstem, aby se k němu sklonil. Poté přitiskl své rty na ty Sherlockovy, a mazlivým způsobem mu předešlý polibek oplatil.
,,Chceš mě vyprovokovat?" ujasňoval si mladý Holmes důvody chování svého přítele.
,,Možná?" usmál se John s odpovědí na rtech.
,,Jen si něco ujasníme, ano?"
,,Jak je ctěná libost, Shely."
,,Rozkošné. Ale k věci. Za normálních okolností, bys na mě křičel, nebo mě praštil, kdybych ti dal takovýto polibek, a rozhodně bys mi ho neoplácel. Je to tak?"
,,To asi záleží od nálady."
,,No právě. Když to řeknu lidově, máš jí jako z praku, takže je ti teď úplně jedno, s kým vlezeš do postele, že."
,,Omyl."
,,Já že se mýlím?" vyhrkl Holmes nevěřícně.
,,S chlapem bych do postele nikdy nevlezl."
,,Johne, možná ti to v tom alkoholovém opojení uniklo, ale já jsem MUŽ," zdůraznil poslední slovo.
,,Já vim!"
,,Asi budu muset uznat, že teď ti tak docela nerozumím."
,,S tebou bych šel, protože jsi to ty."
,,To nedává smysl."
,,Tobě nemusí. Hlavně když ho to dává mě."
,,Mám to tedy chápat tak, že i ty jsi mi svým způsobem nakloněn? Že mě máš, jak se tak říká, rád?"
,,Jo. Ještě do nedávna jsem to nevěděl, ale... asi jsi všechno, co jsem netušil, že chci."
,,A dost. Do postele. Musíš se vyspat."
,,Jedině s tebou!"
,,Koukám, že ti zbyla spousta humoru. Ne, Johne. S tímhle bych rád počkal na okamžik, kdy budeš střízlivý. A navíc odhaduji, že si dnešní sled událostí asi ze sedmdesáti procent nebudeš pamatovat."
,,Ale pořád je tu ta třiceti procentní šance, že budu."
,,Tak si mi zdá, že se to nakonec všechno obrátilo proti mě. Kdo tu teď koho přesvědčuje, hm?
,,Sherlocku, nekecej, a pojď se mnou!" popadl ho John za ruku a on se neměl k žádnému odporu. Nechal se dovést do místnosti, a zůstal stát tam, kde mu Watson pustil ruku. A potom sledoval, jak za nimi zamyká.
,,To já jen tak pro jistotu," nahlásil John, a povážlivě se zakymácel. Potom škytl.
,,Jistě že. A teď se převlékni, lehni si, a já půjdu."
,,Vyloučeno. V žádným případě."
Sherlock si s vědoucím úsměvem povzdychl. Rozhodl se tuhle hru dohrát, však už byla téměř u konce. On už věděl, jak dnešní večer skončí.
,,No, jak myslíš. Ale varuji tě, že na zítřejší výčitky nebudu brát zřetel."
,,Dobře, počítám s tím, a teď pojď sem!" Watson po Holmesovi chňapl, začal ho líbat a dost neobratně se mu snažil dostat pod košili.
,,Máš s tím nějaké zkušenosti, Johne?" ověřoval si Sherlock.
,,Ne. Chlapa jsem ještě nikdy nesvlíkal."
,,Já ale myslím sex mezi dvěma muži."
,,Ne. A už nerozumuj Sherlocku. Víš co? Radši teď nemluv vůbec, ano?" zabručel John a zvláčněl.
,,Jen jsem se chtěl ujistit."
Poté ho Holmes opatrně položil na postel, a krátký okamžik ještě pokračoval v oplácení polibků, než se tělo pod ním přestalo vědomě hýbat, a ozvalo se první zachrápání.
,,Dobrou noc, Johne," naposledy toho opilce zlehka líbl na rty, rozepnul mu vrchní knoflíky košile, a přikryl ho dekou. Poté odemkl pokoj a odkráčel do své ložnice.

Než se sám uložil do postele a zmocnil se ho spánek, ještě přemítal nad dnešním večerem, který s Johnem strávil. 
Ale i kdyby si Watson zítra většinu událostí nepamatoval, Sherlock Holmes už přeci ví své. S tímto přesvědčením zavřel oči, vědoucně se usmál, a o chvíli později se i on propadl do říše snů.