Seděl jsem na lavičce. Už to bylo několik hodin v kuse a já začal uvažovat, že se zase někam přemístím, abych nevzbuzoval příliš mnoho pozornosti. Po svých. Nebylo ale kam bych šel, o zběhlého anděla nikde nestojí, nehledě na to, jak Meg trefně poznamenala, jsem byl odstřihnut od domácí kanceláře. Sil ubývalo a já cítil, jak ve mně člověčenství roste. Ale i přesto jsem jeho hlas jasně a zřetelně slyšel. Možná proto, že za ty roky co ho sleduji, mám jeho frekvenci perfektně vyladěnou.
Casi? No tak, nebuď paličák. Pojď sem dolů, ozývalo se mi v hlavě, jako by mi šeptal přímo do ucha. Kdyby tak tušil, že sedím pár bloků od motelu, kde jsou ubytovaní. Poslední dobou to zkoušel často, ale já se vrátit nemohl. Ani jeden nepotřebujeme nevyhraněný vztah. Jsou důležitější věci, co máme na práci. Ale dnes byl Dean opravdu urputný. Až zatvrzelý.
Castieli, neser mě. Víš co jsem ti o tom říkal?! Když se modlím, připadám si, jako bych žebral. Tak už toho nech a pojď sem za mnou. Sam tu teď není. Chci si jenom promluvit.
Za ty dlouhé dny to nebylo poprvé, co mě prosil o to, že si chce jen promluvit. Ne že bych mu nevěřil, ale o čem by chtěl mluvit?
Casi, vážně. Nevím co s tebou je. Zlobíš se? Jestli jo, tak se omlouvám. Ale upřímně, netvářil ses jako by ti to vadilo. Jestli jsi to se mnou nechtěl dělat, měl ses nějak vyjádřit. Už mi z toho hrabe, chlape. Prosím tě, a ty víš, že já se dvakrát často nedoprošuju, ale vážně, prosím, aspoň se ukaž, ať nemusím mít starosti, že se ti něco stalo. A nedělej že mě neslyšíš. Vím že posloucháš.
Promnul jsem si dlaní obličej. A ve chvíli, kdy už jsem byl nalomený, že za ním opravdu půjdu, jsem jí ucítil.

Anna.

Jak je to možné?! Nemůže k němu a přesto ho hledá. A je mi jasné, co teď udělá. Navštíví ho ve snech. A já se musím sebrat. Počkat na vhodnou příležitost. Musím s ní mluvit.
Jakmile bylo z Deanovy strany ticho, bylo mi jasné, že šel spát. Pak už jsem jenom nervózně vyčkával. A věděl, že na další zavolání přijdu.

Netrvalo to tak dlouho, jak jsem si myslel. Ani ne čtyři hodiny po rádiovém tichu, se ozvalo naléhavé volání.
Casi a teď bez prdele! Naklusej sem! Byla mně navštívit Anna. Tohle musíš slyšet a odmítám ti to sdělovat tímhle-
Přemístil jsem se v mžiku.

,,Ahoj Deane."
,,Nazdar. Tak já tě volám celý dny, ale teprve když se zmíním o Anně, seš tu jako na koni. Bezvadný."
,,Deane, na tohle teď není čas. Co po tobě chtěla?"
,,Rande."
,,Proč by si s tebou dávala rande?"
,,Casi, to se jenom tak říká. Prostě se chtěla sejít."
,,Nemůžeš tam jít."
,,Proč ne?"
,,Protože tuším, co má v úmyslu. Tedy bez podrobných detailů, ale podle všech odhadů, se přes tebe chce dostat k Samovi. Kde je tvůj bratr? Kde je Sam?" rozechvěly mě obavy. Ale jen na kratičký okamžik.
,,Nevyšiluj. Za chvíli se vrátí. Šel pro kafe a něco k jídlu. Nadával u toho na noční můry."
,,Dobrá. Kde se s tebou chtěla sejít?"
,,Půjdu tam."
,,Nepůjdeš."
,,Castieli, snad zvládnu jednu zrzavou holku."
,,Uvědom si, že je anděl. A momentálně s větší silou, než jakou disponuji já. Není bezpečné, abys tam chodil ty."
,,A to proč?"
,,Anna byla v nebeském vězení. A odtamtud se Deane, utéct nedá. Někdo jí musel pustit. Jsem si jistý že proto, aby splnila nějaký úkol. A jaká je priorita dnešního světa?"
,,Smrt mého bratra."
,,Tak už si rozumíme? Pověz mi tu adresu."
,,Dobře Casi. Ale něco za něco."
,,Poslouchám."
,,Co my?"
,,Jak to myslíš?"
,,My dva. Co bude dál?"
,,Teď není čas na žádné my. Dokud Anna běhá venku, jste v nebezpečí. Promluvíme si o tom, až ta hrozba pomine. Slibuji."
,,225 Industrial. Není to odsud daleko."
,,Půjdu. Až se Sam vrátí, zůstaňte oba tady."
Odvrátil jsem od něj tvář, a přenesl se na určenou adresu. Bylo to staré, nevyužívané skladiště. Stál jsem přímo za ní a cítil, jak má síla kolísá. Tohle je špatné. Dochází mi čas. Pokusil jsem se srovnat držení těla, i svůj výraz.
 

,,Zdravím, Anno," pronesl jsem jí tiše v zádech.
,,Výborně. Kdybych je dobře neznala, řekla bych, že mi Winchesterovi nevěří," pronesla, a otočila se ke mně čelem.
,,Oni ti věří. To já ne," odpověděl jsem po pravdě. ,,Nechtěl jsem, aby sem chodili." Dal jsem se do pohybu. Lehce jí obcházel, ale ona reagovala stejným způsobem. Bylo vidno jak je ostražitá. Možná má ze mně strach. Tak alespoň něco k mému dobru.
,,A to proč?" ptala se.
,,Protože pokud jsi venku z vězení, znamená to, že tě odtamtud pustili. A poslali tě sem, abys za ně udělala špinavou práci."
,,Čím to, že jsi tak sebejistý?"
,,Protože mám zkušenosti s nebeskými donucovacími prostředky."
,,Tím myslíš třeba to, jak jsi mě jim vydal?!" zaprskala.
Na okamžik jsem zauvažoval, kam posunout rozhovor dál. Jako odpověď mě pro ten okamžik nic lepšího nenapadlo.
,,To byla chyba. Anno, ať už tě sem poslali kvůli čemukoliv-"
,,Oni mě neposlali! Utekla jsem!"
,,Nikdo jen tak neuteče!"
,,Celá století... A najednou mě podceňuješ?"
,,Pokud k nim nepatříš, o co ti tedy jde?"
,,Chci jen pomoct."
,,Jenom pomoct?"
,,Ano."
,,Tak co máš potom v úmyslu dělat s tím nožem?"
Nebyla překvapená, že o něm vím. Možná proto si sáhla za opasek, a vytáhla ho, abych ho viděl.
,,To se jako nemůžu bránit?" nadhodila.
,,A proti komu? Takový nůž anděla nezabije. Není jako ten můj," podotkl jsem a bez náročnějšího pohybu tasil svou andělskou dýku. ,,Možná vážně nepracuješ pro Nebe. Ale je tu něco, co mi neříkáš."
Potom se mi podívala z příma do očí. Chvěla se. ,,Sam Winchester musí zemřít. Je mi to líto, ale není jiná možnost. Vždyť je Luciferovou schránkou!"
,,Ne jedinou."
,,Co? Ten jeho Nick? Ten se rozkládá, zatímco tu spolu hovoříme. Ne. Sam je jediná schránka, na které MU záleží. Ty víš, co to znamená. Když Lucifer nebude mít možnost si Sama vzít, celý jeho plán selže. Nebude bojovat s Michaelem, nepřijde žádný Croatoanský virus. Každý se pěkně pokojně vrátí k tomu svému."
,,Zabiješ-li... Sama, Satan ho prostě přivede zpátky k životu."
,,Ne pokud rozpráším jeho buňky po celém širém vesmíru. Nikdy ho nenajdou. Ne úplně celého."
Odvrátil jsem od ní tvář. Ona má pravdu. Ale tohle poslouchat nebudu. Musí být jiná možnost. Dean o Sama nesmí přijít. To nemohu dopustit.
,,Budu hledat jinou možnost."
,,Jak to šlo posledně? Zafungovala snad ta záležitost s Coltem? Nebo to hledání Boha? Vyšlo snad něco z toho?! Pokud chceš zastavit Ďábla, tohle je způsob."
,,Přesto je odpověď ne. Protože Sam je můj přítel."
,,Změnil ses."
,,Možná příliš pozdě. Ale ano, změnil."
Podíval jsem se přímo na ní. A bylo mi to tolik líto.
,,Anno, tolik jsme toho spolu prožili... Ale pokud se přiblížíš k Samu Winchesterovi, budu tě muset zabít."
Sotva jsem to dořekl, zmizela. Anna. Anna by měla přijít o život jen proto, že se snaží udělat to, co je zřejmě správné. Jenže já už jsem na druhé straně barikády. Nenechám Sama zemřít. Tímhle si Dean projít nesmí.
Pár okamžiků jsem zůstal, abych se vyrovnal s faktem, že je teď Anna nepřítel. Potom jsem sesbíral síly a několikrát se přemístil, abych našel suroviny potřebné k použití pro stopování anděla. Tedy konkrétně Anny. Mám velmi špatné tušení. Pak jsem se vrátil do motelového pokoje.
 

,,Casi? Jak to šlo?" ozval se Sam. Byl jsem rád že je v pořádku.
Při doskoku jsem lehce zavrávoral. Když už začínají být náročné i krátké přesuny za pouhého použití křídel, je to skutečně zlé.
,,Anna po tobě jde. Přesně jak jsem si myslel. Nastínil ti Dean situaci?"
,,Poměrně přesně."
Začal jsem mlčky připravovat ingredience na stopování, dokud nepromluvil Dean.
,,Vážně? Anna? Tomu nevěřím."
,,Je to tak."
,,Takže se z ní stala Glenn Close, hm? Bezvadný."
,,Kdo je Glenn Close?" zareagoval jsem zmateně. Nikoho takového neznám.
,,Nikdo, jenom jedna nepříčetná mrcha, co ráda vaří králíky," uzavřel to Dean ale netřeba dodávat, že mi tím vůbec nic neosvětlil.
,,No, t-takže ten plán mě zabít, by Satana opravdu zastavil?" Ozval se z pohovky rozhozeně Sam.
,,Same, dej pokoj!" odpálkoval ho bratr.
,,Casi co myslíš? Je to tak?" ptal se Sam dál.
Deanovy nešťastné oči se upřely do mých. 
Castieli...
V tu chvíli jsem přesvědčil sám sebe, že se Anna mýlí. Že to půjde jinak. Podíval jsem se zpátky na mladšího z bratří, abych mu odpověděl.
,,Ne. Ona je..." V tuhle chvíli opravdu šílená potvora co vaří králíky? Ano. ,,Glenn Close."
,,To jsem nepobral. Takže teď jdeme po kočce, co chce sejmout Sama?" rozhodil Dean rukama a pokračoval; ,,Proč dráždit medvěda?"
,,Anna se bude dál pokoušet dosáhnout cíle. Do Samovy smrti to nevzdá. Takže ji zabijeme."
Pronesl jsem potřebnou formuli pro stopování andělů, nad miskou s namíchanými surovinami. Neměl jsem ponětí, že to se mnou takhle zamává. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Všiml jsem si Samova starostlivého pohledu. Deanův ihned následoval. Chytil jsem se stolku, a nechal zaříkávání doznít. Už jsem věděl kde ji hledat. Měl jsem to tušit.
,,Našel jsem jí," oznámil jsem bratrům.
,,Kde je?" zeptal se naléhavě Dean.
,,Ne kde. Kdy. 1978."
Dean mě sjel nechápavým pohledem.
,,Co?" vyhrkl Sam, zvedl se z pohovky, ,,Proč je v roce 1978, to jsem ještě ani nebyl na světě!"
,,Ani nebudeš. Zabije tvé rodiče."
,,Cože...?"
,,Kvůli mně na tebe Anna nemůže přímo. Takže půjde po nich."
,,Okamžitě nás tam vem," přikázal Dean svým ostrým, nekompromisním tónem.
,,A doručit vás Anně přímo pod nos? Půjdu tam sám," teď jsem se za nekompromisního naopak pokoušel být já. Neúspěšně.
,,Jsou to naši rodiče Casi. Jdeme."
Věděl jsem že musím ustoupit. ,,To není tak jednoduché."
,,Proč by ne?"
,,Cestování časem je komplikované. Bylo, i když jsem disponoval plnou mocí Nebe."
,,Oni tě odřízli."
,,Takže teď jsi jako DeLorean bez dostatku plutonia?"
,,Tomuto přirovnání nerozumím. Ale říkám vám, že podniknout takovou cestu a ještě s pasažéry mě přinejmenším oslabí."
Ne že bych myslel na sebe. Jen jsem se obával toho, co by se mohlo stát, kdybych už nebyl schopen je chránit.
,,Jde o mámu a tátu," začal Dean pevně a došel ke mně blíž; ,,Pokud je nedokážeme ochránit, a nemyslím jen před Annou... tohle nesmíme podělat. Musíme to risknout."

Vzal jsem pár nutných věcí, které budou v minulosti potřebovat. Dost jsem se obával následků.
,,Připravení?"
,,Ani ne," konstatoval Sam a převzal ode mně tašku s věcmi. Tvářil se jako hromádka neštěstí. 
,,Zamává to s tebou," upozornil Dean Sama. Na rozdíl od něj, už má s cestováním časem své zkušenosti.
Dotkl jsem se jich, a přenesli jsme se.
 

Měl jsem černo před očima a dělalo se mi zle. Povedlo se to? 
,,Casi?!"
Slyšel jsem to jako z dálky, ale věděl, že je to Deanův hlas. Zvládli jsme to.
,,Hej?!" 
Začala se mi rozjasňovat mysl. Dean se Samem se nakláněli přímo přede mnou.
,,Hezky v klidu, pomalu. Seš v pořádku??"
Neměl jsem tušení jak vypadám, ale motala se mi hlava a to černo se vracelo. Nechtěl jsem mu ale přidělávat další starosti.
,,Je mi dobře. Lépe než jsem očekával," snažil jsem se ho uklidnit, ale současně s tím momentem se mi zvedl žaludek. Valila se ze mně krev. A to černo mě v sobě uzavřelo.

Když jsem se probral, ležel jsem v hotelovém pokoji. Přemýšlel kolik času asi uběhlo. Dopotácel jsem se k oknu. Nejprve jsem se chtěl přenést dolů na ulici, ale poté jsem si to rozmyslel, neměl bych pokoušet štěstí. Deanovu přítomnost jsem nikde necítil. Samovu a Anninu také ne. John a Mary Winchesterovi jsou v pořádku. Což znamená jediné. Zvládli to, a nějak se vrátili zpátky. Ale pokud se teď vrátím já, nejsem si jistý, že to zvládnu. Mám ale mnoho otázek, které potřebuji zodpovědět. Musím tam. Hlavně musím zpátky za ním. Ujistit se, že je v pořádku. 
 

Bylo to jako deja vu. Přistál jsem v jejich motelovém pokoji hned za Samovými zády. Když mě postřehl, vypadal vyděšeně.
,,Castieli!" Cítil jsem jak jdu k zemi, ale Samovy paže mně zachytily před pádem. 
,,Casi!" a Dean mě hned chytal z druhé strany.
,,Máme tě!"
,,Ty jeden parchante, tys to zvládnul!"
,,Správně... Já... Já to zvládl." Nedával jsem smysl ani sám sobě. Celý svět se točil, zajímala mě Deanova tvář, která se mi ale v tom kolotoči začala rozmazávat.
,,No, to jsem vážně překvapen," zhodnotil jsem.
,,Jsi v pořádku?!"
A myslím že hned potom jsem omdlel.

Když jsem se konečně znovu probral, Dean seděl na židli vedle mé postele. Sam něco psal u stolu.
,,Casi? Hej, Casi, vnímáš?"
,,Asi... Ano?"
Posadil jsem se a zmateně si ho prohlížel. Proč tu spím? Kolik uplynulo času? Co je s Annou? Jak se vám dařilo? Chtěl jsem se ptát na tolik věcí. Jenže Dean se zvedl, udělal krok k mé posteli, posadil se hned vedle mě a pevně mě objal. Nebránil jsem se. Fyzicky jsem byl vyčerpaný, ale i kdybych nebyl, stejně bych se od něj objímat nechal.
,,Už jsme o tebe měli starost," díval se mi do očí, potom rychle střelil pohledem po Samovi. Díval se k nám.
,,No, půjdu se projít... Ať máte trochu času. Deane, všechno mu to pověz ano? Ať je v obraze toho obrovskýho průšvihu."
,,Průšvihu?"
,,Ale, Lucifer, Michael, schránky. Všechny tyhle kokotiny jen v trochu novým obalu."
,,A Anna?"
,,Sam jí nechal vyfičet. Překážela."
Alespoň není mrtvá...
Za Deanovým bratrem se zavřely dveře. V tu chvíli mi sevřel obličej v dlaních a naklonil se ke mně pro polibek.
,,Deane..."
,,Casi, já vím, že ta noc byla blbost. Teda, nebyla. Já to chtěl."
,,Nerozumím ti," přiznal jsem.
,,Odpustíš mi to?"
,,Co ti mám odpouštět?"
Nechápal jsem ho. A už vůbec ne to, o co mu jde.
,,Jsme teď všichni pod tlakem, velkej průser se blíží, víš jak. Ale já tě tak trochu potřebuju pro sebe."
Připadal jsem si jako hlupák. On čekal na odpověď, ale já pořád nepochopil, co se ode mně očekává.
,,Věděl jsem, že když to tu noc neudělám, už se k tomu nedostanu. Asi jsem na to šel nešťastným způsobem. Což je mi ale dost podobný. Jenže já nemohl jinak."
,,Deane, vážně. Vůbec ti nerozumím."
,,Miluju tě, ty tupče."
,,Aha."
V hrudi se mi začalo rozlévat teplo, a jako by současně s tím Deanův výraz pookřál. Po nekonečně dlouhé době se na mě usmál. Potom mě znovu políbil.
,,Jo, Casi, a ještě jen tak mimochodem, než se vrátí Sam."
,,Ano?"
,,Vítej v týmu svobodné vůle."