Je den kdy budík nezvoní, neděle. Zato ale vyzvání něco jiného. Hlasitá rocková písnička, kterou má Naruto navolenou jako zvonění telefonu. Z postele hmátl po mobilu, stiskl tlačítko k hovoru a přiložil si aparát k uchu.

,,Buď teď uslyšim opravdu skvělou zprávu, nebo umřeš bídáku," zavrčel ospale aniž by tušil, koho uslyší na druhém konci drátu.

,,Žádnou nemám. Jenom mě zajímá, jestli bys na mě měl dneska čas."

Ten hlas blonďatého ospalce dokonale probudil.

,,Kde jsi proboha sebral moje soukromý číslo?!?"

,,Jak asi víš, mám hodně konexí. A umím je využít."

,,Hele to přestává být sranda. Tohle je moje soukromí, tak mi do něj nelez!" Naruto típnul hovor, a mobil odložil.

 

Už jen fakt že ho Gaara vyčmuchal ho rozčílil natolik, že nemohl znovu usnout. Tak pomalu vstal, dal si sprchu a nakonec skončil u stolu v kuchyni, nad šálkem dovozové kávy. Telefon však jeho mrzké ráno narušil znovu.

,,Odpověď zní ne! Ať už po mě chceš cokoliv!" zavrčel Uzumaki temně a vyčkával až se ze sluchátka opět ozve Gaarův přespříliš vyrovnaný hlas.

,,To seš po ránu vždycky takhle milej Naru?" zapředl kdosi do telefonu a Narutův mozek ten hlas okamžitě přiřadil ke správné osobě. Zjihl a rozněžněle pípnul zpátky;

 

,,Ahoj!..."

Jeho přítel ze školních let. Jediná osoba, která se k němu za žádných okolností neotočila zády. Muž, který dokáže mít za nejlepšího přítele děvku... jeho první láska, Inuzuka Kiba.

,,Jsi doma?"

,,Jo...Je neděle, kde bych měl být?"

,,Netroufám si hádat. Ale jsem rád že jsem tě zastihnul, takže mi pojď otevřít. Stojím dole pod barákem."

,,Vážně?!?"

Tu radost nemohl, a nechtěl skrývat. Vždycky byl pro něj důležitý. Vždycky platil za nejdražší osobu, kterou kdy měl.

,,Vážně. Tak poběž." Kiba přerušil hovor a Naruto se div nepřizabil, aby mu došel otevřít.

 

Nebylo by nejspíš od věci, ještě než se děj posune dál říct, že ač ho Naruto vždycky hluboce miloval, nikdy mu to neřekl. A pokud se vezme v potaz, že od Narutových školních let už trochu času uteklo, že s Kibou nechodí a jsou jen přátelé, bude nám jasné, že se s tím nejspíš Naruto svým vlastním způsobem vyrovnal.

 

,,Co tady... Co tady děláš?" zeptal se Uzumaki s širokým úsměvem a objal chlapce, kterého už přes měsíc neviděl.

,,Mám pro tebe důležitý novinky, ale měl by ses na to asi radši posadit." řekl Kiba zcela vážně a Naruto pocítil, jak mu chladný prst předzvěsti zlého zabrnkal na žebra. 

Beze slov ho doprovodil až ke svému bytu, v předsíni mu pokynul k sundání bot a aniž by mrkli, odebrali se do kuchyně. Kiba si otevřel lednici a vzal si limonádu v plechovce jako by byl doma. Pak se usadil na kuchyňskou židli, a blonďák si sedl proti němu. Naruto ho mlčky pozoroval a čekal co přijde... A byl si stoprocentně jist, že Kiba jeho radost že ho vidí, definitivně zazdí. Inuzuka se nadechl, zadíval se do Narutových očí a otevřel plechovku která syčivě vzdychla, stejně jako on.

 

,,Budu se ženit," pronesl a od srdce se usmál.

,,Chtěl jsem abys to věděl první, a ode mě."

Blonďák na vteřinu nevěděl jak se cítit, nebo reagovat. A pak na to přišel. Vzpomněl si na léta praxe v přetvářce.

,,Gratuluju! Tak vám to nakonec vyšlo jo? Moc vám to přeju. Jsem za tebe šťastnej!" zazubil se a ta věta zněla tak upřímně, až to bolelo.

Kiba, který ho dobře znal na okamžik zapřemýšlel, že to asi nebude takové, jaké se to jeví... Moc dobře věděl, ač to od něj nikdy neslyšel, co k němu Naruto cítí, nebo - kdysi dávno cítil a byl si jistý, že ještě teď někde v koutku duše doufá... Jenže to je nereálné, protože Kibovi láska k mužům nic neříká.

 

,,Tohle musíme zapít! Odlož tu colu, naliju nám panáka!"

Kibou se rozlil blažený pocit. Neměl tušení, že se v přetvařování takhle zdokonalil, prostě na něj dolehl ten lidský pocit že to vzal, že mu tím nijak neublížil.  

Ano... Přesně to si myslel ve chvíli, kdy Naruto za maskou úsměvu hořce plakal.

Po poledni, vypovídaný z věcí příštích se Kiba odebral za ženou svého srdce, a Naruto zůstal zase úplně sám. Stále měl na tváři tentýž úsměv, se kterým Kibu vyprovodil. Bloumal bytem, nepřemýšlel a do ničeho se mu nechtělo. V předsíni se postavil proti zrcadlu, chvíli se na sebe díval, a pak... to přišlo.

 

 

Naruto se usilovně snažil potlačit hlasy Svědomí, a bolavého Srdce. Nešlo to.

 

 

Z neradostných úvah ho vytrhlo zvonění mobilu, dnešní den třetí v pořadí. Hlavou mu blesklo že jestli je to Gaara, úplně jednoduše se s ním půjde vyspat, jenom aby zaplnil tu prázdnotu co teď cítí.

A on to Gaara skutečně byl.

 

,,Vím že je to nevhodné. Omlouvám se za to. Ale chtěl bych se s tebou vídat i mimo tvou pracovní dobu pokud bys k tomu svolil. Já... Já bych tě chtěl pozvat na rande."

 

 

,,Půjdu."

A teprve když to řekl mu došlo, že z tohohle si může uplést solidní průšvih. Co průšvih... Průser nejtvrdšího kalibru.

,,To moc rád slyším. V kolik se pro tebe můžu stavit?"

Naruto se ani nedivil že ví, kde bydlí. Když si dal tu práci zjistit jeho číslo, najít jeho adresu už nemohlo být o moc složitější.

,,Jsem schopný být do hodiny připravený."

,,Dobře. Za hodinu jsem u tebe. A Naruto?"

,,Ano?"

,,Vezmeš si prosím na sebe to, co jsi měl když jsme se poprvé setkali?"

,,No... jo, jasně..."

,,Děkuji."

Blonďák stále držel u ucha oněmělý telefon a vracel si v hlavě rozhovor i své rozhodnutí, které až děsivě začalo připomínat emocionální selhání.

 

 

Naruto nechal svou nehmotnou společnost i tiché rozepři. A tak mezitím co se Rozum hádal se Srdcem, a oba ještě těžce útočili na Svědomí, odebral se Naruto podruhé do sprchy aby se pořádně vymydlil a nachystal pro všechny případy i konce dnešního průšvihu. Pak nahý doběhl do ložnice, s ručníkem kolem ramen. Do skříně sáhl na jistotu. Moc často je nenosil, nebyly příležitosti. Tehdy ale, když se spolu viděli poprvé, se oblékl tak, aby zapadl na párty čistě studentskou a neformální, kterou pořádala Gaarova sestra... Poté si podal další část ošacení, které tehdy měl. Oblékl si oba kusy a šel se na sebe podívat do zrcadla. Věděl, že mu to v tom setsakramentsky sluší. Došel si ještě pro pár doplňků, pocuchal si vlasy, trochu jim pomohl lakem a šel se na sebe podívat podruhé. A až teprve teď si začal domýšlet, proč se do něj Gaara zamiloval. Z těch občasných rozhovorů, které mezi nimi proběhly si Naruto poskládal, že takhle nějak nejspíš vypadá jeho ideál.

 

Mladík v zrcadle byl na první pohled jiný a vracel Narutovi vzpomínky. Světle zelené kalhoty s černými hvězdami. Černé triko s nápisem Sex Pistols a portrétem Sida. Naježené vlasy. Kožený "psí" obojek. Náramek s ostny. Několik masivních prstenů z chirurgické oceli. Náušnice v podobě anarchistického symbolu. Opravdu je tu teď někdo... jiný. A neskonale nádherný.

Neuvědomil si, že svou hodinu už promrhal. Ozvalo se klepání.

 

,,Jdu!"

Naruto se přiřítil ke dveřím a otevřel je dokořán. Ačkoli nechápal proč, jeho srdce se zajíklo, a rozbušilo rychleji. Ani Gaara se totiž neváhal vrátit k minulosti.

,,Ahoj... Rád tě vidím. Bál jsem se o tebe... Vůbec nevím, proč jsi posledně utekl," spustil rudovlasý ještě než za sebou zavřel dveře.

,,No... Já jsem... Tak trochu..."

,,Ublížil jsem ti?"

,,Ne!"

Gaara se usmál, Naruto zmateně zamrkal a plašil své běsy z hlavy.

 

,,Dáš si kafe?"

,,Rád."

Naruto se otočil na patě a zaběhl do kuchyně. Gaara byl hned za ním. Kávu měl připravenou rychle, byly v tom roky praxe. Oba se pak posadili ke stolku v kuchyni a chvíli se vzájemně měřili pohledem, než Gaara promluvil.

,,Děkuju že jsi mi dal šanci poznat tě i jinak než přes postel."

Naruto věděl že by se měl zastydět, ale kde nic tu nic. Taky roky praxe.

,,Žes tak najednou obrátil. Není to ještě tak dávno, co jsi mi při šukání nadával do kurev."

,,Omlouvám se za to. Byl jsem k tobě hrubý, protože jsem si nechtěl přiznat pravdu... Snažil jsem se umanout si, že za to můžeš a proto jsem ti to dával sežrat... Ale přísahám, že už jsem si všechno ujasnil a už se to nikdy nebude opakovat."

,,To bych ti byl velice vděčný. Popravdě... Nenávidím když se ke mně někdo chová jako k věci, ač mě tak mnozí berou. A na urážky taky nejsem dělanej. Vím že si je zasloužím, koneckonců, spím s každým druhým klientem, ale nemáš ani ponětí, jak se potom člověk cítí. Víš, když se na sebe podíváš do zrcadla a vidíš, že jsi to z třídního šaška dotáhnul na čubku. A když si uvědomíš, že ty nadávky jsou vesměs pravda, fakt to hodně bolí. Jo. Vidíte mě jako kurvu. Jenže i já jsem člověk co má city."

Gaara se pracně soustředil na míchání kávy, ale z Narutova projevu mu hlavou i myšlenkami prošlo každé z jeho slov.

 

,,Odpusť mi to jestli můžeš... Každopádně bych chtěl... Moc bych s tebou chtěl trávit čas. Pokud by to nešlo jinak, klidně si tvůj čas koupím, peníze nejsou problém."

,,O svém volném čase rozhoduju já a nechci aby mi v té době někdo za něco platil! Potřebuju se občas mít taky sám pro sebe víš? Mít chvilky, kdy si můžu dělat co chci, být sám sebou a nebrat na nikoho žádné ohledy. Takže tě varuju, dnešek sice beru jako rande, ale nebudu se ti podřizovat. Dneska jsem sám sebou. A co se týče mé práce, nejsem proti ale domluv si to sám. City bychom do toho tahat neměli, říkává Jiraiya, takže nebudu riskovat nějaký problémy."

,,Beru na vědomí. A ano, vyřídím si to."

,,A ještě poslední věc. Rád bych něco ujasnil."

,,Co?"

,,Nejsem do tebe zamilovaný. Vždycky jsi pro mě byl jen práce. Nic víc, nic míň. Chci abys to věděl, a nedělal si marné iluze."

 

Opravdu musíme být tak krutí? Koukněte na ty jeho oči! Je do nás zamilovaný, snaží se na nás být hodný a my mu oplácíme takhle? Není nám lhostejný, víme? Vždyť nám vždycky připadal krásný... předlo Srdce.

Ale taky se choval jako hulvát, takže trochu ho podusit je na místě! zavrčel Rozum.

Můžete toho nechat?!? okřikl je Naruto a uvnitř něj všechno zmlklo.