,,Mám. Proč se ptáš?"

,,Protože se tak nechováš. Něco tě trápí a... Mě trápí že se trápíš."

,,Jsem v pohodě. Vrať mě domů."

,,Naruto nenuť mě tě prosit," povzdychl si Sasuke.

,,Ale jo, jen do něj, pěkně ho podus," zachechtal se v blonďaté hlavě Deidara.

,,Zmlkni," ošil se Naruto.

Potom si uvědomil, že Sasuke Deie neslyší a tak to vypadalo, jako by to říkal jemu. Rozčarovaný obličej orámovaný černými vlasy to dokazoval.

,,Udělal jsem ti něco?" zamrkal Uchiha.

,,Ještě se tak blbě ptej!" vybuchl Uzumaki.

,,Přestávám tě chápat Naru-"

,,Dej mu po čuni! Pravačkou, levačkou, čelíčko!" vřeštěl mezi Sasukeho slovy Deidara.

,,Sakra drž už hubu!" Sasuke zůstal v šoku zírat.

,,Vrať mě zpátky." zopakoval Naruto požadavek.

Uchiha ho zmateně vzal za ruku a pak se ihned ocitli v Uzumakiho pokoji. Naruto se oblečený, ještě v botech rozvalil na postel a Sasukeho přítomnost šla mimo něj.

,,Naruto?" začal opatrně.

,,Nech to být. Budu v pořádku."

,,No jak myslíš," zašeptal Uchiha.

Ozvalo se pár kroků, zašustění šatů a pak už jen ticho. Vypadalo to že je pryč. Naruto ležel na posteli, obličejem ke stěně. Čekal až odejde aby mohl dát emocím volný průchod. Slzy se o vlastní vůli řinuly z modrých očí, tělo se zatřáslo a ozvalo se první zaskučení.

,,Já už to nevydržím!" zakvílel.

,,Ale jo, vydržíš. Ono ti taky nic jinýho nezbývá. Prostě jsem pro něj byl moc velká rána," zašklebil se Dei.

,,Proč tolik toužíme po lidech kteří nám ubližují?" nadhodil plačtivě Uzumaki.

,,Naruto, nejsem psychoterapeut ani zpovědnice, tak to na mě nehrň."

,,Běž mi z hlavy. Nechci tě v ní..."

,,Nezapomínej co pro tebe znamenám chlape."

,,Stejně to nepomáhá," zašeptal.

,,Fajn. Na chvíli sklapnu a ty se utápěj v sebelítosti ubožáku."

Naruto nad tou větou protočil uslzené oči.

,,Vteřiny klidu," překulil se na druhou stranu.

Jeho oči se zapíchly do štíhlých nohou, sotva metr od postele. Pomalu postupoval pohledem nahoru. Sasuke nikam neodešel. Celou dobu tam stál a poslouchal tu zvláštní samomluvu. Tvářil se... Nešťastně? Naruto se na něj díval. On tohle neměl vidět, natož slyšet. Uzumaki nevěděl co říct. A tak seděl a díval se do nekonečného vesmíru černých očí. Slzy nešly zastavit, tak je dál nechal téct těmi lesklými stružkami na tvářích. Jako by utekly roky za dobu, co si říkali tolik věcí beze slov, pouze vzájemným pohledem. Potom udělal Uchiha krok, a zlomenou postavičku na posteli objal.

,,Omlouvám se," tohle chování se Sasukemu ani za mák nepodobalo. Citlivé chování byla věc, která se u něj nevyskytovala. Děsilo ho to. Uchiha měl bradu položenou na jeho rameni a hladil ho konejšivě po zádech. Naruto už dávno přestal v jeho gestech hledat lásku, i tohle bylo spíš jako by matka uklidňovala plačící dítě.

Prapodivná komedie.

Jedna pusa která strhne takovou lavinu emocí...

Motýlí efekt platí naprosto ve všem.

Bohužel nebo bohudík? Naruto by v tom tak rád měl jasno... Jenže teď tápe ve tmě.

,,Nedělej si násilí Sasuke."

,,Nedělám. Když už nic jiného, jsme parťáci."

Parťáci. Paráda. Naruto měl právě chuť praštit hlavou o zeď. Nejlépe o betonovou. Přivodit si pár minut blaženého bezvědomí.

,,Takže na rovinu. Nechci tě milovat. Nechci tě znát. Co s tím uděláme?" prohodil Naruto jako by hovořil o počasí.

Cítil jak Uchiha na jeho těle ztuhl. Řezavá slova, ostřejší než břitva, Sasukemu bolestivě vnikla pod kůži. Věděl že o něj přijde. Ale nevěděl, že tímto způsobem a tak brzy. Jenže když si tu volnost žádá, musí mu jí dát.

,,Mám tě rád,"

,,Já jsem špatně slyšel Sasuke."

,,Zůstaň... Zůstaň semnou. Jednou... to půjde... Ty a já. Věř mi."

,,Jenže já nechci jednou, já chci hned! Chci tě se vším všudy! S tvou minulostí, kterou neznám, se zmatenou přítomností a bolestivou budoucností. Teď, a nebo vůbec."

,,Víš že si hrozně protiřečíš? Víš vůbec co chceš?"

,,Jen normálně žít! Milovat, být milován a ne trpět s takovým poděsem jako jsi ty! Hele Sasuke, jestli můžeš nějak zrušit to, že jsem tebou posedlý, udělej to. Zešílel bych."

Uchiha zavřel oči a s těžkým srdcem to odkýval. Ačkoli se tomu bránil, Naruto si přeci jen cestu do jeho srdce našel. Popravdě začal silně konkurovat zbylým citům co Sasuke choval ke svému původnímu Zdroji, Deidarovi. Chytl ho za ramena a zašeptal:

,,Zbavuji tě závazku," jako by se v něm přitom něco lámalo.

Získal, a znovu ztratil. Co si teď počne když ho to blonďaté stvoření nebude mít rádo? Jeho city neživily jen sílu. V poslední době živily Sasukeho zraněné srdce. A hojily ho. Otevřel oči a zadíval se do modrého blankytu před sebou.

,,Tak bude to?" zavrčel Naruto.

,,Stalo se."

,,Vypadá to že to nefunguje."

,,Co prosím?"

,,Blbče. Pořád tě miluju."

Smutný výraz na Sasukeho tváři začal tát. Koutky úst se pomalu zvedaly s tvářemi, dokud se nepootevřely jeho dokonalé rty a neodhalily bělostné zuby.

,,Co se tlemíš? Mám na tebe vztek. Jak dlouho ještě?"

,,Máš ožehavý problém, kterého tě nezbavím Naruto," Uzumaki povytáhl obočí.

,,A to?"

,,Už tě ke mně nic neváže, ale stejně mě miluješ jak tak koukám," uchechtl se.

,,Fajn!" zasyčel blonďák.

,,V tom případě trvám na 'Nechci tě znát', takže?"

,,Prosím, počkej na mě," pohladil ho Sasuke po tváři.

Naruto byl naštvaný sám na sebe, že sebou nechá tak snadno manipulovat, když Sasukemu po takové době něco přelítne přes nos, a náhodou se ho dotkne. Z modrých očí se spustil liják.

,,Proč brečíš?" ptal se nechápavě Uchiha.

,,Kvůli tobě," vysoukal ze sebe hlasem, který byl pláčem potrhaný na kousky.

,,Jdi ty..." natáhl se pro něj a pevně ho objal.

,,Za tohle bych počkal i na konec světa," mumlal mu Naruto do prsou.

,,A já trvám na tom, že jsi ubožák," ozval se Deidara.

Naruto radši dělal že neslyší. Dei je problém který teď nechtěl řešit. A rozhodně ne se Sasukem.

,,Můžu..." nesměle se zeptal blonďák.

,,Víš můžu... můžu?" tázavě se mu zadíval na rty.

,,Tohle mi problém nedělá, ale nemůžeš ode mě chtít víc," pronesl sklesle Sasuke.

,,Zatím ani nechci."

Jenže to lhal, až se mu od pusy prášilo. Naruto prahl. Naruto toužil. Nechtěl letmé dotyky a opatrné polibky. Chtěl žhavou vášeň, jiskření které se rozhoří a sežehne je na popel. Chtěl se nahý sápat po jeho potem zvlhlém těle. Chtěl se milovat, chtěl sex. Jak dlouho vydrží čekat? Probouzí se v něm, a denně narůstá tělesná žádost, kterou stěží ukočíruje. Bude si muset pomalu brát stále víc, dokud se Sasuke nestane JEHO Sasukem. Naruto jeho byl. Už dávno. Se značnou dávkou nejistoty vzal Uchihův spodní ret mezi své a stiskl ho. Povolil, pootevřel ústa a mrštným jazýčkem olízl oba obloučky na horním rtu. Sasuke se uvolnil a nepostřehnutelným pohybem doslova vcucl Narutův jazyk do své pusy. Uzumaki se zcela oddaně nechal líbat od své lásky. Pak ho Sasuke pustil ze sevření. Vtiskl mu polibek na čelo a pronesl:

,,Vyspi se, zítra si popovídáme."

,,Jdeš pryč?" zeptal se Naruto zklamaně.

,,Jestli chceš, můžu tu zůstat."

,,Prosím," ten pohled vyjadřoval naprosto všechno. Tolik lásky co se v těch blankytných očích odráží, nemůže jeden člověk sám unést...

,,Posuň se," špitl Sasuke když sundal boty a vlezl do postele.

Naruto se natiskl ke stěně, ale otočil se obličejem k Sasukemu.

,,Můžu?" zeptal se a nasměroval ruku nad jeho hrudník.

,,Nemusíš se pořád tak ptát."

,,Já radši budu. Nerad bych překročil nějakou tvou hranici."

To už se stalo jen tím, že se mu dostal do života.

Naruto mu položil ruku na prsa. Cítil jak pod ní buší to zmatené, uzdravující se srdce. Sasuke Naruta podrbal ve vlasech, usmál se a zavřel oči. Zanedlouho bok po boku usnuli.

Deidara v blonďáčkově hlavě zuřil.

,,Jen počkej Uzumaki! Tohle ti nedaruju! Však ty ještě poznáš, co znamená zloba jednoho z Akatsuki!"