Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ptáčata;kapitola devatenáctá

 

Dokonalost, to je znamenitá věc, víme? Avšak i přesto má jednu jedinou, opravdu obludnou vadu... věští konec.


Naruto:

 
Bylo ráno, ale v pokoji jen opravdu mdlé světlo. Naruto vstal z postele a roztáhl závěsy aby k nim pustil trochu slunečního svitu a tepla, ačkoliv takhle v zimě jeho žár není ani přes okno znát. Pak se ohlédl po svém příteli který byl nahý rozvalený na posteli, a musel se usmát. Cítil se šťastný a poprvé v životě měl pocit, že už to neskončí. Že tohle období dobra se tiše a líně povleče po zbytek jeho života. Včera se mu Sasuke konečně vrátil z nemocnice, taky už bylo na čase. Vídali se tam sice téměř denně, ale je zajímavé jak se to lišilo od toho běžného "být skutečně spolu". No co, však už si to včera všechno vynahradili...
Celý zbytek dne pak strávili v posteli s vyjímkou chvíle, kdy je zavolali dolů na večeři. Naruto se snažil o tvář pokrového hráče ale opravdu si nešlo nevšimnout toho pokukování a Kurenainých úsměvů, jenž každý z nich nesl skrytý význam. Všichni byli rádi, že se Sasuke vrátil, ale největší radost měli z toho, jak se hned Naruto rozzářil. Sasuke si ale jejich výrazy nejspíš vykládal po svém. S tvářemi zrudlými jako vlčí máky se posadil ke stolu a sklopil zrak.
,,Myslím že nás nebylo slyšet, to je dobrý," povzbuzoval ho šeptem Naruto.
 
Pak se nad svými krásnými vzpomínkami usmál a šel vzbudit spícího naháče v posteli.

 
Dlouho jsme něco hledali - a tak jsme našli sebe.

 
Sasuke:

 
Seděl s Narutem dole na pozdní snídani a byl nervózní. Po tom co v podstatě utekl z domova to mělo dnes být prvně, co se tam na okamžik vrátí. Vůbec si netroufal představovat, jak se jeho rodiče budou chovat a zároveň měl strach, aby Naruto neviděl něco, čeho by litoval. Ano, říkali si všechno, snažili se k sobě být otevření a vedla k tomu opravdu trnitá a křivolaká cesta, ale už jen ze situace kdy by měl Naruto vidět jak ho otec zase tluče, se mu udělalo těžko. Proto chtěl jet sám, jenže Naruto to nedovolil. A Sasuke měl za to že důvody jeho obav jsou stejné, jako ty Narutovy.
 
,,Slíbil jsem dědovi že až se vrátíme, tak mu tady pomůžeme, nevadí?"
,,S tím se počítá," usmál se na Naruta a zakousl se do toastu.
,,Sám říkal, že tolik lidí nepamatuje, ale že se jim tu asi líbí ten nově zavedený fullservis. Dřív to tu prý trošku připomínalo sámošku, protože neměl čas běhat po lokálu. Zákazníci hezky dostávali jídlo z pultu, jako v jídelně na základce," vyprávěl Naruto.
Sasuke ho rád poslouchal, z jeho hlasu bylo znát jak je spokojený a hlavně - jak všichni ti noví lidé začali léčit Narutovy psychické problémy na které věděl, že sám nestačí.
,,Narutooooo???" vyběhl starý pán z kuchyně a nahnul se přes pult, aby na oba chlapce viděl.
,,Jo, dědo?"
,,Stihli byste ještě se Sasukem roznášku?"
,,Itachi tu má být až ve dvanáct, takže určitě. Teda pokud to není roznáška jídla pro celý okres."
,,Ne, jen ty cos byl minule. Máš je napsané na lístku. Mě je jasné že už si to asi pamatuješ, ale radši jsem ti tam připsal i přesné adresy."
,,Dík. Tak my to dojíme a vyrazíme."
Fascinoval ho Narutův zápal pro věc. Že si našel něco, co zaplnilo to zbývající prázdno, které se v něm po dlouhé roky vznášelo. A byl za to neskutečně rád.
Zhruba pět minut po tom co Naruto oznámil že roznášku vezmou už čekal u pultu, až mu děda předá krabičky s obědy.
 
,,Připadáš mi nedočkavej. Něco mi uniká?" optal se Sasuke v momentě, kdy už vycházeli ze dveří.
,,Baví mě to. Připadám si užitečnej, víš?"
Sasuke za tím nechtěl hledat něco víc, ale i tak mu to vrtalo hlavou. Že by se mu někdo... Že by s někým... za těch pár dní...
,,A asi bych tě měl předem varovat, že semnou jeden ze zákazníků laškuje. Ale nic v tom prosím tě nehledej. Je sice milej a hodnej, jenže já mám tebe, miluju tě, chci tě, a nic na tom měnit nehodlám - minimálně do konce života."
Tak těžkou upřímnost nečekal. Rozhodně ne od Naruta, ze kterého jeho přiznání vždycky div nepáčil.
,,Aha...?" vyrazil ze sebe tiše, ale dál to nijak nekomentoval.
Obědy měli během chvilky roznesené, vždyť to bylo jenom pár kroků od bistra. A přesně jak očekával - zmíněného, ve svých očích rivala, nechal Naruto pěkně až nakonec.
Stáli před rodinným domkem a Naruto ho poprosil, ať počká. Viděl na schody kam vběhl. Viděl jak zazvonil a jak ze dveří vykoukl rozcuchaný mladík. Postřehl i přesně ten moment, kdy Naruto otevřel ústa aby promluvil a ten cizák, co mu DOHÁJE DĚLÁ DO NARUTA se usmál, jako v nějakém laciném lovestory. Měl chuť tam naběhnout a praštit ho! Ale... kde se tahle odvaha tak najednou vzala? Nikdy tu nebyla, tak co to je? A proč ksakru, když ví že Naruto nikoho jiného nechce, žárlí?!? Připadalo mu že na pouhou donášku jim ten rozhovor nějak dlouho trvá. Zlobil se, ale ne na Naruta, a vlastně už ani na toho cizího kluka, ale sám na sebe. A pak slyšel vlastní hlas, aniž by si byl vědom toho, že by promluvil.
,,Naruto!"
Vídal mnohé Narutovy stránky. 
Když byl ztracený, sklíčený, v depresi, smutný, smířený, i teď ty, kdy byl vážně šťastný. A tuhle... tu už taky dobře znal, a proto se jí tak divil. Podíval se na něj, a v těch modrých očích se zračilo jediné.
Vděk.
O tohle tu šlo? Dát veřejně najevo, že k sobě patří?
,,Už běžim!" zavolal blonďatý v odpověď.
Ten kluk se na ně díval. Viděl, že se dívá, takže když Naruto přiběhl až k němu, vůbec se nerozpakoval, přitáhl si ho za boky k sobě a začal ho líbat. DRŽ SE OD NĚJ DÁL už ani nijak víc vyjádřit nešlo.
,,Co to tu nacvičuješ?" ptal se blonďák když ho Sasuke pustil, ačkoliv si byli oba dobře vědomi toho, o co šlo.
,,Jen chci aby věděl, že nemá nárok."
,,Ty si myslíš, že po tom všem co jsem s tebou zažil bych to prostě jen tak zahodil, kvůli někomu kdo semnou jen flirtuje a neví o mě víc než jméno?"
,,Nemyslím," řekl pevně, ačkoliv jistý si není nikdy ničím a obzvlášť teď, když se kvapem blíží setkání s jeho šíleným otcem...
,,Sakra kolik je?"
,,Bude dvanáct. Poběž, ať Itachi dlouho nečeká," mrknul Naruto, chňapl ho za ruku a dal se do běhu. 
Měli to sotva dva bloky, ale i tak když dorazili stálo už auto před bistrem, a Itachi se o něj opíral a čekal. Zřejmě se nechtěl jít vybavovat s Narutovým příbuzenstvem, ač je teď uvnitř bistra jen jeho děda.
,,Skočím říct že je rozneseno, opovažte se mi ujet!" varoval oba bratry a rozeběhl se do budovy.
,,Čau," pozdravil Itachiho, a to mu bylo opětováno stejnými slovy.
,,Naruto jede s námi?"
,,Trval na tom."
,,Třeba dneska uvidíme něco zajímavýho."
,,To jako myslíš že ho zase zbuší, nebo co?"
,,Nebylo by to na škodu, ne?"
Sasuke se uchechtl. Ne, to skutečně nebylo. Protože tohle je další z jeho vděčností, co se Naruta týkají. Že dal jeho otci okusit alespoň setinu toho, čím si doma procházel celé roky.
 
,,Tak jo, můžem!" zahlásil Naruto který se vyřítil ze dveří přímo k autu.
Itachi usedl za volant, nastartoval a čekal až se do auta nasáčkují oba kluci. Sasuke nejdřív přemítal že si sedne hrdinsky dopředu, ale vzdal to. Potřeboval oporu, takže usedl na zadní sedadlo společně s Narutem. A tak se ve třech rozjeli přímo k Uchihovic domu. Jeli mlčky. Sasuke nebyl schopný se teď o své myšlenky dělit, jen si prostě přál, aby už to měl zasebou. Aby řekl že se k nim nevrátí a odjel domů, tam domů, kde je doma Naruto.
 
Itachi nejspíš zdvořilostně mlčel a i Naruto se zdál být ponořen do vlastních úvah. A právě proto na to začal myslet. Co když... Co když ho donutí tam zůstat? Co když se bude muset Naruto vrátit sám? Co když ho otec ve své věčné nepříčetnosti zbije a Naruto se na to bude muset dívat? Co když-
,,Sasuke, drtíš mi prsty."
,,Ah! Promiň..." nevědomky mu tiskl ruku tím víc, čím se obavy prohlubovaly.
,,Neboj, to bude dobrý."
Byla to ta jejich oblíbená věta a Narutova blízkost, co ho uklidnilo. Asi už to tak bude. Děj se co děj, ale když bude s ním, vždycky to zůstane dobrý.
Bude.
Bude to dobrý.
Ne?

 
 
V momentě kdy se k nim tiše vplížilo štěstí, věděli že si ho zaslouží, a tak ho začali brát jako samozřejmost. A když už tu bylo, začali si přát ráj. A i když ten se, ač neočekáván objevil, ve své pýše chtěli sedmé nebe. A hned potom, víme o tom - osude,  přišel dlouhý, ostrý pád.


Naruto:

 
 
Když vystupovali před domem Sasuke úplně zezelenal. Itachi si ho starostlivě prohlížel a Naruto ho držel pevně za ruku, aby ten šílený strach který z něj sálal alespoň o trochu zmírnil.
,,Když půjde všechno hladce, jsi tu dneska naposledy," snažil se ho povzbudit a od Itachiho zaznělo;
,,Víte co? Půjdu vám udělat předvoj. Omrknu situaci, jak to vypadá a dojdu sem pro vás, ano?"
Sasuke zběsile kýval, zuby secvaknuté. Naruto by mu býval nějak pomohl, ale nebylo jak. Byl teď neskonale rád, že jel s ním, že ho nenechal jít samotného. Když to viděl, tu hrůzu co se mu zračila v očích, vzpomněl si na své vlastní démony i to, jak bolestivý a zdlouhavý boj to byl, než nad nimi zvítězil. Tedy, alespoň prozatím. Kdo ví, jestli některý z nich v budoucnu znovu nevystrčí rohy.
 
,,Sasuke? Pojďte, jdi si nahoru sbalit věci, táta tu ještě není," oznámil Itachi.
Narutovi přistál na nohu těžký kámen který jak viděl, spadl ze srdce Sasukemu. Rázem vypadal odvážnější. Táhl Naruta s sebou nahoru do pokoje. Poprvé postřehl Sasukeho matku a chtěl alespoň pozdravit ale nebylo mu to umožněno. Sasuke rozrazil dveře, klekl si a po kolenou vklouzl k posteli. Pak se rozplácl na zemi a zalezl pod ní.
,,Hraješ na schovávanou?"
,,Ne," ozvalo se z pod postele přidušeně, ,,hledám tohle," zakašlal a celý zaprášený vylezl zase ven a vlekl odtamtud obrovský loďák.
Prach neprach, mrsknul ho na postel a začal pobíhat po pokoji. Naruto se rozhlédl. Představoval si to horší, což bylo vzhledem ke všem vyprávěním logické. Kdyby vám někdo řekl o místě, kde štěstí nekvete, kde se i radost pomalu bojí zhluboka nadechnout, vidíte na oknech mříže a na stěnách obrazy pokroucených bytostí. Tohle je ale docela běžný pokoj.
Naruto sledoval jak Sasuke kmitá, jak balí oblečení a různé drobnosti, pak i knihy, cdčka, dokonce plyšáka... v tu chvíli samozřejmě pochopil, že to rozhodně nemá promyšlené. Chce sbalit věci na které si teď vzpomene, utéct odsud a už nikdy se nevracet. Během necelých deseti minut už Sasuke po okraj narvaný kufr zavíral. Naruto došel k němu, aby mu ho pomohl dovřít, a odnést.
 
,,Sasuke?" ozval se zespoda Itachiho hlas.
To, jak dotyčnému zatrnulo, cítil i Naruto.
,,J-jo?" volal zpátky váhavě.
,,Táta dorazil."
Podívali se na sebe. Naruto nemusel ani uvažovat nad tím, co ten pohled znamená. Dobře to věděl.
,,Šoupneme ten kufr do auta a pak půjdu s tebou aby ses mohl... rozloučit."
Poslední slovo mělo děsně ironický podtext ale zdálo se, že Sasukemu je teď všechno jedno. 
S ukládáním kufru si jeho černovlasý přítel dával načas. Bylo naprosto zřejmé že by se tomu setkání nejraději vyhnul, ale Naruto viděl, jak se i přesto přemáhá. Ani slovem se mu nezmínil o tom, že chce hned pryč.
,,No... Tak já jdu na to," oznámil Sasuke a pevně stiskl Narutovu ruku.
A teď, děj se vůle Boží.

Když se ocitli přede dveřmi za kterými je pracovna Sasukeho otce, znejistěli oba.
Na co teď asi Sasuke myslí?
Naruto byl dal rok života za to, aby to věděl.
Ten však nic neřekl, jen zvedl ruku a zaklepal.
 
,,Dále," ozvalo se, a tak Sasuke uchopil kliku a otevřel.
Sotva překročili práh místnosti zdálo se, že se zrodil odvážlivec. Sasukemu se zpevnilo držení těla, ustrašený výraz se změnil v odhodlaný. A i když si Naruto celou tu dobu myslel že se tomu bude chtít vyhnout, že svému otci vůbec nic neřekne a bude tam jen tak stát, byl právě Sasuke ten první, který v pokoji promluvil.
,,Otče, odcházím z domova. A už nikdy se sem nevrátím."
,,S tímhletím buzerantem, že," pronesl muž a nepřítomně si pohrával s nožem který měl na stole na otevírání dopisů.
,,Přesně tak. S klukem. S mým přítelem. A ty mi v tom nezabráníš, leda bys mě zabil."
,,Vážně?"
,,Naprosto vážně. A dokud mě necháš na pokoji myslím, že Asuma nebude mít důvod hlásit něco na policii."
,,Dobrá. Jen ještě malá drobnost."
Muž se zvedl z křesla, v ruce stále onen nůž a přiblížil se k nim. Naruto zaujal obranný postoj, až se sám divil, kde se to v něm vzalo, ale posledně se mu vyplatilo tohohle netvora v lidské kůži nepodcenit. Vmanévroval si Sasukeho za záda, a zavrčel;
,,Ještě krok a já se neznám!!! Řekl jsem ti už minule že jestli na něj ještě jednou sáhneš, seš mrtvej!!!"
To, jak se Sasukeho otec usmál vypadalo vážně děsivě. Připadalo mu že je... nepříčetný.
,,Já tu vidím jedinou mrtvolu. Toho sraba za tvými zády."
Naruto startoval. Svaly napjaté, očekával že ten magor zaútočí, že bude chtít Sasukemu ublížit.
,,Ode dneška jsi pro mě mrtvý, Sasuke. Nepřeji si tě tu víckrát vidět."
Muž se otočil na patě a býval by je nechal jít, jenže... osud je vůl. To už jsme si všichni všimli.
,,Jak to můžete říct vlastnímu dítěti?!" zeptal se, protože to nechápal.
Neuměl si vysvětlit kde a proč se bere nenávist k vlastnímu synovi a to jen proto, že má jinou sexuální orientaci, než se očekávalo.
,,Okamžitě odejdi, a tu špínu si vem sebou. Varuji tě, ještě slovo a skončí to špatně."
Naruto se díval, jak poklidně si ten člověk špičkou nože na dopisy vybírá nečistoty z poza nehtů.
Byl ve varu, chtěl odpovědi, ale dokud drží v ruce tu věc, která se snadno může stát zbraní, nebylo by moudré ho dráždit. Otočil se k Sasukemu, položil mu ruku na rameno a kývl, aby odešli. Stačil udělat jen krok, když ho slyšel.
,,Omlouvám se že jsem nebyl syn podle tvých představ," šeptl Sasuke.

A v ten okamžik to uviděl. Ten zběsilý výraz jeho otce, rychlou ruku a ten předmět, ten nůž.
Tělo reagovalo samo.
Ochránit!
Ochránit co je mi na světě nejdražší!!!

Potom bylo na chvíli ticho. Jako by někdo vypnul zvuk. Věděl že uspěl. Že ho ochránil, protože...


,,U-CHI-HA SA-SU-KE. Jak se to čte?"
,,Učiha Saske. Spokojenej?!?"


,,Proč kolem mě tak kroužíš?! Nebyl jsi v minulém životě sup?!"
,,Možná, co já vím."


,,Není to tak, že se chci hned stát tvým kámošem."


,,Promiň! Ublížil jsem ti? Ukaž já-"
,,Nesahej na mě!"


,,Začínáš být nebezpečně chápavý, Naruto. Ale to není to co mě děsí."


,,Tohle nejsou věci založené na důvěře."
,,A na čem?"


,,Co tu sakra děláš?!"
,,Čekám na tebe."


,,Sasuke, valná většina toho co ti říkám, jsou smyšlený kecy. Jakmile mě skutečně poznáš, utečeš."
,,Seš si tím jistý?"
,,Teď už tolik ne..."


,,Není to jednoduchý co?"
,,Nikdo neřekl že bude."


,,Prosím na tohle se neptej. Nechci ti zase lhát."
,,To nemusíš. Snesu to."


,,Vítej ve světě lhářů."


,,Myslim že začne pršet."
,,Sasuke?"
...
,,Co blbneš?!?"
,,Co by ty vole! Líbám tě!"


,,Budeš toho litovat."
,,Nebudu. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem tě poznal."


Ale jedna věc mě mrzet bude, protože...


,,Ty toho nenecháš za žádný situace viď?"
,,Baví mě tě pošťuchovat, víš? Miluju tě.
...
Ty mi na to nic nepovíš?"
,,Zaskočil jsi mě.  ...  Ale cítím k tobě to samé."


,,Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. A máš naprostou pravdu. Mám strach. Strašně nenávidím, když mě mlátí. Ale je tu něco... co nesnáším ještě víc."
,,Co?"
,,Když mi vnucuje že je špatné někoho milovat. Nechci abys byl další člověk u kterého mi vtluče do hlavy, že je takový vztah zvrácený. Rozumíš mi? Nic ti nevyčítám, ano? Tak klid."


,,Miluju tě, a děkuju ti."


Za všechno. Protože...


,,Víš co bych chtěl?"
,,Nevím. Povíš mi to?"
,,Žít klidnej život. Bejt někde úplně jinde a všechny ty sračky nechat tady."
,,Takže i mě?"
,,Říkal jsem KLIDNEJ život Sasuke. Což předpokládá TEBE v NĚM."
,,To je krásná představa. Být někde spolu, jenom ty a já a nijak časově omezeni."


,,Jsi všechno."


JSI VŠECHNO


,,Jsi všechno co jsem kdy chtěl, tak proto."


 
,,Naruto?!? Naruto vnímej!!! Prober se! Prosím! Nenechávej mě tu! Itachi volej záchranku!!!"
,,Ty, Sasuke..."
 
Slyší mě vůbec?
 
,,Ano? Povídej! Vydrž! To bude dobrý! Neboj!"
,,Jo, bude to dobrý..."

SASUKE...

,,Sasuke?"

Promiň. Protože...

,,Vidíš ty mraky?"

Už jsme volní.


Okamžik. Okamžik stačí, aby všechny ty pocity rázem ležely tak daleko. Najednou nedělám víc, než že sbírám kousky vzpomínek, které jsou jako čiré sklo, roztříštěné na malé úlomky. Je důležité uvědomit si co je nám nejdražší dřív, než to ztratíme. Takže pokud mi někdy odpustíš, obětuji cokoliv co mohu, abych ještě jednou viděl tvůj úsměv.
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:')

(Viky, 19. 1. 2014 22:45)

To bylo tak nádherný. Dojala jsi mě! Dokonalý ... už aby bylo pokračování. Jsi totiž fakt úžasná!!

xDDD ,muahah t

(sisi/ctenar, 17. 1. 2014 19:51)

ty jsi teda ptáček !ANI NÁPAD ABY TO TAKHLE SKONČILOOO VŠAK MĚ trefí pepka!

...

(Panthera1, 13. 1. 2014 14:43)

Brečím jak želva, ještě že to není konec, doufám a to opravdu vroucně že tam daš happyend, ale i toto by byl skvělém konec...

nekonec

(pani_Lucie, 13. 1. 2014 12:53)

Sice to není konec a jsem(budu za 1-2hodiny)hodně šťastna, ale byl by zatraceně dobrý konec, bo brečím jak želva

T_T

(Katana, 13. 1. 2014 8:51)

jestli tohle je konec tak mě vomejou Q_Q prosím ne...prosííím TT_TT...

...

(Eisha, 13. 1. 2014 1:33)

*utírá slzy* nevím, co na tohle říct. Vyplatilo se počkat... Ale je to až moc smutný. Asi jsem rozmazlená happy endy. A to jak se mu promítali společné vzpomínky mi vůbec nepomohlo. Prosím další díl, co nejrychleji *pořád má naději*