Duchovno začneme všichni vnímat až po realizaci že nejsme toto tělo.
Holt příroda má svoje zákonitosti a ty neobejdeme, takže ať už se hlásíme k jakékoli skupině, vyznání atd. tak musí být prokazatelné v rámci našeho každodenního života, že se pohybujeme na úrovni, že nejsme toto tělo.....
Kolik děláme materiálních činností, kolik jíme, kolik spíme, kolik studujeme písma, kolik zpíváme svatých jmen atd.....samozřejmě rozhodujícím aspektem je vědomí s jakým vše děláme.
Když jednáme, myslíme, cítíme dle přání Boha, tak pak je vše v pořádku. Písmo vyslovené přímo Bohem je měřítkem. V tom jsou Védy směrodatné a velice praktické.
,,Požitky zrozené z doteku se smyslovými předměty jsou zdrojem strastí, mají počátek i konec, ó synu Kuntí, a moudrý v nich nenachází potěšení.`` Dostaneme-li něco vyššího, okamžitě se přestaneme zajímat o nižší. Nemůže k tomu však dojít pouze na základě naší vlastní síly, a proto se musíme odevzdat Kršnovi a On nám pomůže. Naše jediná povinnost je odevzdat se Kršnovi, a proto Dévahúti říká: ,,Odevzdávám se Ti, protože můžeš přetnout má pouta k hmotnému životu. Proč bys to měl udělat? Protože jsem Tvá věčná služebnice.``
Bhaktivinód Thákur říká: Je-li člověk vhozen do oceánu, bude tvrdě zápasit, i když je vynikající plavec. Hmotný svět nikomu nedá klidu, dokonce ani těm nejvychytralejším. Hmotný život není nic jiného než zápas. Nedá se zde žít nerušeně. Není to možné. Dostaneme se do nesnází, i když nebudeme nikomu ubližovat a budeme pěstovat nenásilí. Podaří-li se nám však dostat se na břeh, najdeme mír. Stačí se dostat jen malý kousek z vody. (Šikšáštaka 5). Stanou-li se z nás částečky prachu na lotosových nohách Krišny, budeme vysvobozeni.
Hinduistou, muslimem nebo křesťanem můžeme být padesát, šedesát nebo nanejvýš sto let, ale pak se budeme muset znovu narodit a být něčím jiným. Zvykli jsme si dívat se na všechno z pohledu těchto náboženských označení, která jsou a mohou se měnit každým okamžikem. Co je naše skutečná dharma? Skutečná dharma je dharma, která se nemění a která umožňuje odevzdat se Kršnovi. Tato dharma bude pokračovat věčně. Hlásá ji mnoho osobností, ale nejlepším kazatelem sad-dharmy je Nejvyšší Osobnost Božství, protože zná skutečnost. O Gósvámích z Vrndávanu se říká: Gósvámí z Vrndávanu, přímí žáci Šrí Čaitanji Maháprabhua, usilovali o stanovení sad-dharmy a my se je snažíme následovat a šířit skutečnou dharmu po celém světě pomocí tohoto hnutí pro vědomí Krišny.
Když Pán viděl ryzí touhu Své matky po transcendentální realizaci, poděkoval jí v duchu za otázky a s úsměvem na tváři jí začal popisovat cestu transcendentalistů usilujících o seberealizaci.
Dévahúti doznává, že je zapletena do hmotného světa, a prosí o vysvobození. Otázky, které položila Pánu Kapilovi, jsou velice důležité pro ty, kteří se chtějí vymanit z hmotné existence a dosáhnout dokonalosti. Dokud se člověk nezačne zajímat o duchovní život a své přirozené postavení a dokud nepocítí tíhu hmotné existence a nezačne se ptát, jak se může vysvobodit, jeho lidský život je zbytečný. Jen hlupáci se nezajímají o transcendentální život a celý den jen jedí, spí, brání se a páří se jako zvířata. Pán Kapila byl rád, že Mu Jeho matka položila takové otázky, protože odpovědi na tyto otázky podněcují touhu po osvobození z podmíněného života. Říká se jim Lidé s upřímným zájmem o duchovní život se nazývají sat oddaní. znamená ,,to, co existuje věčně`` a asat znamená ,,to, co není věčné``. Pokud se člověk nedostal na duchovní úroveň, není sat nýbrž asat.Ti, kteří jsou asat jsou v postavení, které je pouze dočasné, ale ten, kdo je na duchovní úrovni, bude existovat věčně. Jako duše jsme věční, ale odešli jsme do hmotného světa, a proto jsme plní úzkosti. Touha užívat si hmotného světa, je příčinou, proč se věčná duše stala sat. Duše však ve skutečnosti asat není. Jakmile si to uvědomí a rozvine své vědomí Krišny, stane se sat cesta věčnosti, je velice zajímavá pro ty, kteří touží po osvobození, a Pán Kapila ji právě začíná popisovat.
Když transcendentalisté, pokročilí v duchovním životě, uslyší otázky lidí toužících porozumět duchovnímu životu, jsou velice šťastni. Světské řeči je nezajímají. Mají k nim takový odpor, že se vyhýbají společnosti lidí, kteří mluví o hmotných záležitostech. Vše, co se týká naší vesnice, společnosti nebo sousedů. Lidi zajímá Jsou jí plné noviny. však nemá žádnou duchovní hodnotu. Ve Spojených státech vychází mnoho novin, jako je New York Times a kvůli tomu se musí kácet ohromné množství stromů. A nyní je nedostatek papíru. Proč zabíjejí tolik stromů kvůli nesmyslným řečem? Zajímají se jen o zisk.
Všechna literatura, která neopěvuje Nejvyššího Pána, je zbytečná, i kdyby byla literárně sebedokonalejší.
,,Slova, která nepopisují slávu Pána, jediného, kdo může posvětit atmosféru celého vesmíru, považují svatí lidé za poutní místa pro vrány. Jelikož zcela dokonalé osobnosti přebývají v transcendentální říši, nenacházejí na takových místech žádné potěšení.`` (Šrímad-Bhágavatam 1.5.10)
Běžné knihy jsou jako poutní místa pro vrány. Z ptačí říše známe vrány, které se slétají na špinavých místech, kam se vyhazují odpadky, a labutě, které dávají přednost čistým jezírkům s lotosovými květy. Někteří lidé se podobají vránám, jiní labutím. To je přirozené. Staré přísloví říká, že vrána k vráně sedá. Vrány proto létají s vránami a labutě s labutěmi. Oddaný je jako labuť a nejpokročilejší oddaný je... Paramahansa se nezajímá o vraní řeči. Když se někdo začne zajímat o transcendentální náměty, paramahansu to velmi potěší. Kapiladéva měl tedy velkou radost, když viděl, že Jeho matka se chce dovědět, jak je možné vymanit se z hmotných pout.
,,Nyní prosím, můj Pane, odstraň mou velkou iluzi. Kvůli falešnému egu jsem se zapletla do Tvé máji a ztotožňovala jsem se se svým tělem a vším, co se k němu pojilo.`` (Šrímad-Bhágavatam 3.25.10)
Čaitanja Maháprabhu radil Svým žákům, aby nikdy nejedli lahůdková jídla, nemluvili o vesnických věcech a nečetli obyčejné romány, básně nebo noviny. Můžete se zeptat: ,,Jak je možné, že v této moderní době se Evropané a Američané z hnutí pro vědomí Krišny nezajímají o noviny?`` Noviny jsou v západních zemích velice populární. Každý den vycházejí v několika vydáních a stále se prodávají. Tito američtí chlapci a dívky však přestali číst noviny. Nevědí, co se kterého dne stalo, a ani jim na tom moc nezáleží, protože je to stejně jen ztráta času. Je lepší číst Šrímad-Bhágavatam a Bhagavad-gítu. Proč ztrácet cenný čas?