Nektar pokynů - 8.lekce neboli co s každodenními 24 hodinami
Trestí všech rad je, že člověk by měl využít všeho svého času - dvaceti čtyř hodin denně - k pěknému opěvování a vzpomínání na Pánovo božské jméno, transcendentální podobu, vlastnosti a věčné zábavy a postupně tím zaměstnat jazyk a mysl. Tímto způsobem by měl sídlit ve Vradže (Gólóce Vrndávana-dhámě) a sloužit Krišnovi pod vedením oddaných. Měl by následovat ve šlépějích milých oddaných Pána, kteří jsou hluboce připoutáni k Jeho oddané službě.
VÝKLAD: Jelikož mysl může být naším přítelem nebo nepřítelem, musíme ji vycvičit, aby se stala naším přítelem. Hnutí pro uvědomování si Krišny je zvláště určeno ke cvičení mysli, aby byla neustále zaměstnána v činnostech pro Krišnu. Mysl obsahuje stovky a tisíce dojmů nejen z tohoto, ale i z mnoha minulých životů. Dojmy se někdy dostávají do vzájemného styku a vytvářejí protichůdné obrazy. Takto může být mysl pro podmíněnou duši nebezpečná. Studenti psychologie si jsou vědomi různých psychologických změn mysli. V Bhagavadgítě (8.6) je řečeno:
,,Každý dojde právě té bytnosti, na kterou myslí, když opouští tělo.``
V okamžiku smrti vytvářejí mysl a inteligence živé bytosti jemnou podobu určitého druhu těla pro příští život. Když mysl najednou myslí na něco ne příliš pěkného, čeká člověka odpovídající zrození v příštím životě. Dokáže-li naproti tomu myslet v okamžiku smrti na Krišnu, může být přenesen do duchovního světa, Gólóky Vrndávany. Proces převtělování je velice jemný a Šríla Rúpa Gósvámí proto radí oddaným, aby cvičili svou mysl, a aby nemysleli na nic jiného než na Krišnu. Jazyk by měli podobně cvičit k rozhovorům o Krišnovi a k ochutnávání pouze krishna-prasada. Šríla Rúpa Gósvámí dále radí, ti??han vraje: člověk by měl žít ve Vrndávaně nebo v nějaké části Vradžabhúmi. Vradžabhúmi neboli vrndávanská země má rozlohu osmdesát čtyři krosa. Krosa odpovídá dvěma čtverečným mílím. Když se člověk přestěhuje do Vrndávany, měl by se tam uchýlit k pokročilému oddanému. Neustále by měl myslet na Krišnu a Jeho zábavy. Šríla Rúpa Gósvámí to dále objasňuje v Bhakti-rasámrta-sindhu (1.2.294):
,,Oddaný by měl vždy sídlit v transcendentální oblasti Vradži a neustále se věnovat krishna smaran jana? c€sya pre??ham, vzpomínání na Šrí Krišnu a Jeho milované společníky. Následováním ve stopách společníků a obdržením jejich věčného vedení získá člověk silnou touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.``
Šríla Rúpa Gósvámí uvádí v Bhakti-rasámrta-sindhu (1.2.295):
,,V transcendentální oblasti Vradži (Vradža-dhámě) by měl člověk sloužit Nejvyššímu Pánu, Šrí Krišnovi, s podobným cítěním, jaké mají Jeho společníci, uchýlit se pod přímé vedení určitého společníka Krišny a následovat v jeho stopách. Touto radou je možné se řídit jak ve stádiu sádhany (duchovních praktik prováděných ve stavu spoutanosti), tak ve stádiu sádhji (realizace Boha), kdy je člověk siddha-puru?a neboli duchovně dokonalá duše.``
Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura k tomuto verši řekl: ,,Ten, kdo ještě nevyvinul zájem o uvědomování si Krišny, by se měl vzdát všech hmotných motivů a cvičit svoji mysl dodržováním usměrňujících zásad, jmenovitě opěvováním a vzpomínáním na Krišnu a Jeho jméno, podobu, vlastnosti, zábavy a tak dále. Když k nim získá zálibu měl by se snažit žít ve Vrndávaně a strávit svůj čas neustálým vzpomínáním na Krišnovo jméno, slávu, zábavy a vlastnosti pod vedením a ochranou zkušeného oddaného. To je samotné jádro všech pokynů týkajících se rozvíjení oddané služby.
Na počáteční úrovni by měl člověk neustále naslouchat kršnakathá. Říká se tomu ŹravaŠa-daŹ€, stádium naslouchání. Neustálým posloucháním transcendentálního svatého jména Krišny a nasloucháním vyprávění o Jeho transcendentální podobě, vlastnostech a zábavách může člověk dosáhnout úrovně přijímání nazvané varana-dasa. Když dosáhne této úrovně, začne ho poutat naslouchání kršnakathá. Je-li schopen zpívat v extázi, dosáhne úrovně smaraŠ€vasth€, úrovně vzpomínání. Vzpomínání, pohroužení, meditace, neustálé pamatování a tranz je pět prvků, ze kterých se skládá krishna-smarana. Zpočátku může být vzpomínání na Krišnu občas přerušeno, ale později zůstává nepřerušeno. Je-li pamatování nepřerušeno, soustředí se a nazývá se meditace. Když se meditace rozvine a začne být neustálá, nazývá se anusmŤti. Nepřerušovanou a neustálou anusmŤti se člověk dostane do stavu sam€dhi neboli duchovního tranzu. Když se smaraŠa-daŹ€ neboli samadhi plně vyvine, duše dospěje k porozumění svého původního přirozeného postavení. V tom okamžiku může dokonale a jasně porozumět svému věčnému vztahu s Krišnou. To se nazývá sampatti-daŹ€, dokonalost života.
,,Čaitanja-čaritámrta radí začátečníkům vzdát se všech druhů motivovaných žádostí a jednoduše se věnovat usměrněné oddané službě Pánu podle příkazů písem. Tímto způsobem může začátečník postupně vyvinout pouto ke Krišnově jménu, slávě, podobě, vlastnostem atd. Když takové pouto vyvinul, může sloužit lotosovým nohám Krišny spontánně, dokonce i bez dodržování usměrňujících zásad. Tato úroveň se nazývá raga-bhakti neboli oddaná služba ze spontánní lásky. Na této úrovni může oddaný následovat ve šlépějích jednoho z věčných společníků Krišny ve Vrndávaně. Tomu se říká raganuga-bhakti. Raganuga-bhakti neboli spontání oddaná služba se může vykonávat ve vztahu Ź€nta-rasa, kdy člověk touží sloužit Krišnovi jako kráva nebo jako tyčka či flétna v Jeho ruce nebo jako květy kolem Krišnova krku. Ve vztahu dasya-rasa člověk následuje ve stopách služebníků jako Čitraka, Patraka nebo Raktaka. V přátelském vztahu sakhya-rasa je možné stát se přítelem jako Baladéva, Šrídámá nebo Sudámá. Vatsalya-rasa se vyznačuje mateřskou náklonností a člověk může být jako Nanda Mahárádža a Jašódá a m€dhurya-rasa se vyznačuje mileneckou láskou a člověk může být jako Šrímatí Rádhárání nebo Její přítelkyně jako Lalitá, a Její služebnice (mańjar…) jako Rúpa a Rati. To je podstata všech pokynů, týkajících se oddané služby.``