Philadelphia Flyers
Philadelphia Flyers
Vstup do NHL: 5. června 1967
První sezóna: 1967-68
Stadión: Wachovia Center (19.523 diváků)
Stanley Cupy: 1974, 1975
Farma: Philadelphia Phantoms; Trenton Titans
GM: Paul Holmgren
Trenér: John Stevens
Kapitán:
Asistenti: Simon Gagne, Derian Hatcher, Sami Kapanen
Fleyer patří do skupiny týmů, které se do NHL dostali již v roce 1967. Neměli to tehdy lehké, protože jejich kádr byl složen ze samých začátečníků a jen jediným ostříleným borcem. Byl jím Allan Stanley. Mužstvo ale hrálo až překvapivě dobře, a hned vyhrálo svoji divizi. Na konec roku se jim ale stala jedna kuriózní věc, když v jejich hale spadla střecha a poslední měsíc Flyers museli hrát všechny zápasy na kluzištích soupeřů, což v té době nebylo moc příjemné. Hráči v té době nebyly zvyklí na rovnocenný přístup a podmínky v kabinách a jiných prostorech pro ně byly špatné. I to, že stále vyhrávali dokazovalo o jejich týmovém duchu.
V následujících letech se už ale tolik nedařilo a tak na pozici GM se dostal Vic Stadium, jenž také dlouho nevydržel, a po něm Fred Shero. V jeho době se konečně začalo dařit. Do týmu jakého si Bobbyho Clarka. Tento neznámí ještě nezletilý mládenec se prezentoval odhodlanou hrou, kterou tehdy Flyers preferovali.
Když se dvakrát za sebou nedostali do play-off, povedlo se jim to napotřetí a vypadli až v semifinále proti Montrealu. To ale ještě nevěděli, jakého úspěchu dosáhnou v dalším ročníku. Přešli přes Chicago, Atlantu (tehdy ještě Flames), Rangers a ve finále zajistil výtězný gól právě Clarke. Byl to historický okamžik pro Philadelphii. O rok později se dokonce podařilo Stanley Cup obhájit a NHL měla nového krále.
Flyers opravdu začali NHL vládnout. Dařilo se to hlavně kvůli jejich typické bojovnosti a neuvěřitelné agresivitě. Hráči na ledě si často dovolovali opravdu moc. Soupeři se jich často dopředu báli, ne kvůli jejich produktivitě ale právě kvůli jejich nevytříbenosti. Záhadou však zůstává jak si tento tým mohl tak dobře vést i po výsledkové stránce. Začalo se jim tehdy přezdívat: Rváči z hlavní třídy. Oni si však tuto přezdívku opravdu zasloužili.
Pak ale museli trochu polevit. Začalo se dařit Canadiens a hokej doznal velkých změn. Pomalu se Flyers přestávali na ledě chovat jako sprosťáci a začali hrát také moderní hokej. Neznamenalo to, že by se jim nedařilo! V roce 1980 totiž vyhráli základní část a dostali se až do finále, zde ale nestačili na nastupující dynastii Islanders. O dalčí rok později ukončil Bobby Clark kariéru a nastoupil na pozici GM. V letech 1986 a 1987 se Flyers podařilo skončit po základní části na druhém místě.
V roce 1987, kdy se dostali do finále, obdržel jejich slavný brankář Bonn Smythe Trophy. Ron Hextal totiž předváděl neskutečné věci, když se mu postavil Gratzky a spol. Pak se ale přestalo dařit. Flyers se po dlouhé době nedostali do play-off a to odnesl Bobby Clarke, který dostal vyhazov. Ani to nepomohlo, a tak se po příštích pět let nedostali do vyřazovací části. Pak se ale Clarke vrátil a s ním se začali dít věci. Na tehdejším draftu se objevil obrovitý Eric Lindros, jenž prý pobral více talentu než Gratzky a měl ještě lepší postavu než Lemieux. Tato smrtelná kombinace přiměla Clarka, aby udělal jednu z největší výměn v historii NHL! Lindros tedy odcházel z Quebecku do Philadelphie. V rámci tohoto trejdu Nordiques získali „šestku“ draftu Petera Forsberga, Duchesnea, Huffmana, Simona, Hextalla nebo Ricciho, dvě volby v prvním kole draftu a ještě přídavkem 15 miliónů dolarů. Za jednoho vzdorovitého hráče skoro až až.
Lindros se sešel v jednom útoku s Leclairem a Renbergem a „Legie zkázi“ (jak se jim přezdívalo) mohla vzniknout. Tato formace dotáhla Flyers v roce 1997 až do finále, ale od „Legie zkázy“ by se toho mohlo čekat více. V týmu tehdy byly i hvězdy jako Hextall, Svoboda, Coffey, Brind’Amour a právě tato trojice. Přesto Detrit jasně vyhrál.
Na přelomu tisíciletí ale přišel šok. Lindors byl vyměněn do Rangers po dlouhých hádkách s vedením klubu. Odešla tak nejvýraznější osobnost týmu od dob Bobba Clarka. Týmu se tak přestalo dařit a ani zkvělí Roman Čechmanem nedokázal zastavit zkázu. Tým se tedy rozhodl k výraznému posilování a přišli Roenick, Dopita, Heinrich, Brendl, Johnsson a Hlaváč. To však nepomohlo a po ostudném prvním kole s Ottawou si udělali Flyers dovolenou. Až do výluky se nic zvláštního nestalo. Bylo ticho před bouří.
Ještě před začátkem sezony 2005/6 přitáhl Bobby Clarke jednu z největších hvězd NHL. Byl jím Peter Forsberg, který zde měl přet tím hrát, ale kvůli Lindrosovo trejdu se to odložilo. Flyers prožili celkem vydařenou základní část, ve které překonali sto bodovou hranici a na play-off si věřili. Nakonec vypadli v prvním kole s Buffalem a třetí vítězné tažení se tak nekonalo. Možná příště…