Obrazy F.N.

56-letý syn J. Haška.*Pane inženýre, máte hodně vzpomínek na svého otce? - Víte, já jsem znal tatínka ve svém životě bohužel velmi málo. Kdybych to spočítal, tak asi čtrnáct nebo dvacet dní.Ze začátku, když od nás tatínek odešel, mně byly dva měsíce. Až teprve roku 1920, když se vrátil ze Sovětského svazu, jsem ho poprvé vnímal. Ale ne jako otce. Představili mi ho jako redaktora z Tribuny. Scházel se s mou matkou, chodíval s námi na výlety a já stále nic nevěděl. \snad to nylo až v mých devíti letech, byli jsme s matkou na prázdninách ve Falknově, t. j. u Boru, někdo otevřel dveře našeho domku a já vidím, že je to redaktor z Tribuny ale maminka se se mně najednou ptá: hádej kdo to asi je? A mně nějak napadlo, nevím proč, že je to tatínek. A od té doby jsem byl zvědavým klukem, co se na všechno ptá a během procházek s tatínkem objevuje. Proč houká parník a jezdí lokomotivy.On dovedl o všem trpělivě vyprávět a já, protože jsem se dověděl, že pije rád pivo, vypil jsem poprvé v životě taky jedno, abych mu udělal radost. Byl s námi celkem tři dny a pak odjel. A tady končí mé krátké vzpomínky na J. Haška, mého otce. Od té doby jsem ho neviděl a když roku 1923 zemřel, byl to pro mne, i když jsem ho znal tak málo, hrozný otřes, spojený ještě se smutnými komplikacemi okolo jeho pohřbu, neboť byl bez vyznání a nechtěli ho pohřbít na hřbitově. Nakonec byl přesto pohřben jako řádný občan města Lipnice. 

x