Obrazy F.N.

14. červenec 1986 – pondělí. K snídani byla ryba Plotva, kterou dovezl Pjotr a biláž: mleté hovězí maso v kynutém těstě jak pelmeně s ozdobami a smažené a s mlékem. Po snídani odjíždíme asi v 9 hodin do jiného města . Já jsem silně nachlazený, jsem malátný. V městě  jsem si koupil v prodejně knih velkou mapu SSSR. Byli jsme se podívat na tržnici. Město je to s ulicemi samý výmol, s chodníky rozbitými anebo jen hliněné a nečisté. Byli jsme také na městském záchodu a mně se zase vybavil sen jako dříve v případě příletu na Šereměťovo. Najednou jsem si uvědomil, že jsem zde již byl a že jsem to vše už jednou prožil! – ve snu! Když jsem pak vyšel ven, Fanka se mi sdělila, že rovněž měla stejný dojem jako by tu již byla. Byly to záchody se schody dolů, ale působící jako středověká mučírna, nečistá a zapáchající. Jednotlivé záchody uvnitř byly na asi 30 cm vyvýšeném stupni, jen čapací a bez dveří, otevřené proti přicházejícím! Pak jsme byli v parku, kde je Lunapark s kolem, ale také památník zabitých rudoarmějců českými legionáři. Město je celé rozkopané, poněvadž se dělají nové vozovky a chodníky. Také nás zavezl do dědinky , kde je Institut akademika Malceva, zemědělského odborníka, který pozvedl zemědělské hospodářští na Sibiři. Je to nízká zděná budova se zemědělskými pracovníky a zároveň jako památník na tohoto akademika. Pak nás zavezl do domku tohoto akademika. Cesty v této dědince i k ní byly pouze polní, hliněné! Jeho domek byla dřevěná stará stavba. Akademik nás uvítal prostě oblečený v rubášce, bosý, ryl na zahradě u domku. Zavedl nás do své pracovny, místnosti asi 5 m dlouhé a 2 m široké. Řeč byla hlavně o jeho návštěvě v Československu asi v padesátých letech. Zážitkem byly pro nás laťové dveře s pletivem proti mouchám zavírané prudce silnou gumou a nesmírné množství much. Bydlel v tomto domku se svou tělesně postiženou dcerou. Ukazoval nám hodinky od německého tajemníka Honeckera a svůj portrét od nějaké akademické malířky. Daroval nám malou knížku s věnováním, která pojednává o jeho životě. Večer jsme pak byli u dalšího Míšového známého z dětství z jeho rodiště, Žilinových. Nina je ředitelkou místní školy a její manžel pracuje v granulárně krmiv. Mají vlastní dřevěný domek tří pokojový a dvě dcerky. Devatenáctiletou, která pracuje na kontrolním oddělení v Kurganu a jedenáctiletou Věrku, která byla doma, poněvadž chodí do školy. Dobře se učí. Další dvě děti děvče a chlapec byly od jeho sestry. Byli jsme opět pohoštěni jídly, která již známe. Šli jsme spát po jedenácté hodině. Opět jako u našich hostitelů poprvé: pelměně, rajčatový salát s okurkami a se smetanou, která se leje na něj a pak ryba Karas, které včera rybáři lovili, když měli rybářský den a prováděli velký výlov na řece. Prý ale výlov se moc nevydařil. Návštěvu jsme skončili tentokrát dříve asi o 22 hodině.

x