Obrazy F.N.

Josef Varmuža - 14/05/1893 – 08/12/1963

K sešit: Historie našeho kraje

Hradištsko je starobylou historickou půdou Moravy, bylo zajisté centrem říše velkomoravské, a na jeho půdě stál hlavní hrad moravský. Narážky na starobylé hradiště velehradské v pramenech listinných, název Velehradu, užívaný před založením Hradiště (Uherského pro nynější Staré Město). Staré Město slulo dříve Velehrad!  Značný počet kostelů v okolí Hradiště (pro toto svědčí názvy obcí: Kněžpole, dvojí Popovice i dvojí Kostelany, pojmenování Králova stolu. (Kněžpole: taky možno, že od slova kníže ve staroslovanštině kníže = kněz)

Snad ve 14 století vzniká u Osvětiman proboštství sv. Klimenta. Pověst zaznamenává na počátku 16 století vypráví, že po ztroskotání Velehradu arcibiskup moravský sídlil v Polešovicích a Kunovicích. Taky jméno kláštera Velehradu je dokladem cyrilometodějské tradice. Po sto dvaceti letech dobyl kníže Břetislav Buzinec (což by byl asi Bzenec r. 1015). Do r. 1029 dobyl celé Moravy, na jihu založil Břetislav (Břeclav).

Ve střední Moravě pak Spytihněv (r. 1030) jméno po jeho synu. Hrad byl typickou vodní pevností, velmi důležitý, střežil obchodní stezku podél Moravy, a její odbočku podél Olšavy do Pováží.

R. 1099 sešel se na Hluckém poli kníže Břetislav s uherským králem Kolomanem, r. 1116 s týmž české kníže Vladislav. Znedorozumnění té schůzky byla bitva mezi Čechy a Uhry, a tito utrpěli krutou porážku. Sláva Spytihněva vzala za své nejspíše zničením hradu řekou Moravou (povodňová pohroma) asi ve století 12. Středisko kraje přesunulo se za Spytihněva do Kunovic (tržiště s hradem), důležité až do založení Hradiště.

R. 1205 přišli do našeho kraje cisterciáci, Němci z Plas, usadili se poníže než je dnešní klášter velehradský, při potoce Salašky, blíže osady Staré Město (ale tehdy slula Velehrad).

V letech 1220-1228 byl založen nynější velehradský i klášterní konvent králem Přemyslem I., a byl bohatě nadán.

Náleželo klášteru Staré Město (tehdy ještě městečko slove Velehrad), a všechny osady v okolí i Huštěnovice, díl Babic, kaple ve Spytihněvi, Kněžpole, Jarošov. Cisterciáci byli Němci.

Jako vůbec, poslední Přemyslovci kolonizovali u nás pilně Němce. Tak se zdá, že Němci osadili Velehrad, St. Město, Polešovice, Mistřice, Domanín. Potom ještě za Přemysla II. v Hradišti Hor- a Dol. Němčí, a snad i Boršice!

Jak se zdá, prvním středověkým městen na Hradišťku byl Velehrad (St. Město), které se jmenuje r. 1228 tržištěm (burgus), založení se však nepodařilo. Proto Přemysl II. založil na ostrově řeky, kde byla kaple sv. Jiří nové město, Hradiště, nedobytnou vodní pevnost.

Tam byla převedena část klášterního městečka Velehradu, který od té doby slul Staré Město a jednak i část obyvatel královského městce Kunovic, které (Kunovice) ztratily svůj význam.

Do Hradiště byly taky přesunuty trhy z obou jmenovaných městeček. Hradiště bylo nadáno výsadami právem švábským, a taky nařídil král, že všichni přicházející z Uher, nesmějí minout Hradiště. Jiným důležitým městem byl Bzenec (Buzinec?. kterého dobyl Břetislav r. 1015?)

Buchlov r. 1300 se jmenuje poprvé jako zeměpaský hrad.

Velká část Hradištska byla v 13. století majetkem královským. Králi patřilo i panství Bzenecké a Buchlovské!

Bílovoce byly spuštošeny nájezdem Kumánským v polovině 13 století.

Ostroh slul dříve Stenice.

Královské hrady na Hradišťku byly: Buchlov, Bzenec, Stenice, Napajedla a pak ještě Šakory, Otrokovice, Veselí a Kašperk u Sůchova. Králové čeští často navštěvovali panství Buchlovské v hlubokých lesích byla spousta zvěře. Lesy podléhaly královskému lovčímu a jemu bylo ku pomoci 12 lovčích usedlých ve Stříbrnicích. Lovci byli přísedícími lovčího práva, jehož moc se vztahovala na zločiny spáchané na tak zvaných krevních gruntech.

Na Hradištsku to byly mezi jinými osady Břestek, Traplice, Jalubí.

Město, pevnost Hradiště odolalo všem nájezdům uherským ve 14 století i jiným. Byla to nedobytná vodní pevnost.

Na příhodných svazích v okolí se pěstovalo již ve 13 století víno. Proslulá byla vína polešovická, bzenecká, později blatnická i mařatská. Mařatice byly v 18 století proslulé velkými vinnými sklepy.

Řeka Morava oplývala rybným bohatstvím. Kostelany byly typickou rybářskou osadou.

Stříbrnice byly vyjíměčně loveckou osadou.

Roku 1648 založeny Jankovice, osazeny Valachy.

Kolem r. 1680 Staré Hutě, Stupava, Salaš, Halenkovice, Eleónorovice, Kateřinice (poslední dvě splynuly s Halenkovicemi.), r. 1769 Karlovice.

Podle plánu Raabova (za rabicce) parcelovaly se dvory v Mařaticích 1780 v Babicích 1786 (vznikla osada Cerony a ovčírna, z ní vznikla osada Modrá!)

Košíky byly založeny asi r. 1660. Halenkovice byly osazeny Valachy a Kopaničáři (Alenkovice – paní Alina choť Jana z z Rotalu), Elenorovice (Eleonora jeho dcera)

Spytihněv původně se rozkládala v místech kde je nyní část obce Písek. Poprve byl zničen již ve 12 století (tehdy asi zanikl i hrad podemletím vodou Moravy). Velmi utrpěl za válek s Matyášem Uherským. Musel být znovu vystavěn ve stol. 17. R. 1631 byl vypálen. A r. 1663 za vpádu Tatarů? (asi  uherské hordy) znovu byl zničen. (Pozn. To podle letopis. záznamů. Zajisté že byly zničeny vždy všechny okolní osady, ovšem o tom není  záznamů)

Na Písku stával i kostel na straně k Moravě obrácené. R. 1630 podemlet vodou, zřítil se do Moravy, která i později způsobila osadě velkou škodu.

R. 1718 odplavila silnici, mnoho pole i stavení a obyvatelé byli nuceni stavět chalupy na jiných bezpečnějších místech, za dědinu do pole. A tak vznikla nová část vesnice při silnici na blízkém návrší. Nový kostel postaven r. 1712, fara a hostinec tvořily základ nové návsi, jak ji vidíme nyní. A to záhumení podél nové silnice je nyní jádrem obce.

Halenkovice vznikly spojením čtyř osad: Alinkovice (Alenkovice), Dřínová, Eleonorovic a Kateřinic.

Alinkovice byly založeny v panských lesích v pol. 17 stol. Z mýtin byly udělány druhé podsedky o 7 měř., a malé podsedky o 3,5 měřicích. Mezi býv, příjmy faráře spytinovského se uvádí kus lesa u Nové Dědiny, nyní Alenkovice řečené.? V urbáři map z r. 1658 se uvádějí Alenkovice a Dřínová. Alenkovice byly pojmenovány podle Aleny Bruntálské, manželky Jana z Rotálu (majitel panství)

Eleonorovice, které se  uvádějí poprve r. 1669 založil Jan z Rotalu, a nezval po své dceři Eleonoře.

Kateřice (Kateřinice) založil Julius Vilém z Rotálu. První zpráva je z r. 1677. Bylo založeno a nově osazených 19 podsedků polovičních (po 3,5 měřic)

Na mapě z r. (?) je vidět mnoho samot kopaničářů. Že Halenkovice osazovali cizí kolonisté je vidět z toho, že se lišili krojem i nářečím od místních obyvatel (haleny, krpce, a to jejich er, žádné eř, přidat, chytiť, orech, kropáč a trešňa krupáňa)

O Babicích toho mnoho tedy víme málo. Poprve v letech dvacátých 13 století (1226-1228) jako poddanské zboží kláštera Velehradského (část Babic. Ale proč jen část?) Je to osada zajisté velmi stará. Jistě není mladší než nový Velehrad (nyní Staré Město, Jalubí, Mistřice, Traplice)

Vinařství. Vinařství se jeví i v obecních znacích. Košíky z. r. 1694 (košík hroznů a kosíř)

Kudlovice: vinný hrozen a kosíř.

Historické prameny uvádějí vinohrady v Kudlovicích již v r. 1464 v tratích Hradská. Dnešní vinohrady v Panihájích vznikly r. 1657, kdy vrchnost k tomu dala vymítit les. Ještě r. 1845 v poplatkovém rozvrhu měly Kudlovice 258 měř. vinohradů, Spytinov 118 měřic, Napajedla 112.

Napajedla. Původní Napajedla se rozkládala kolem tvrze na ostrově mezi rameny Moravy a Morávky zvaném nyní Kaple (na Kapli). Jméno Kaple se vyskytuje teprve r. 1772 podle kaple Rotálská. Za Karla Otce vlasti se počalo tvořit v sousedství starého jádra městečko nové. Na městečko byla Napajedla povýšena r. 1350-1369. Tržiště bylo protažené, úzké a probíhala přes ně ulice k bránání. R. 1371 se připomíná již hrad a městečko Napajedla s mýtem r. 1511 tvrz za městečkem Napajedly. R. 1540 Pavel ze Žerotína rozprodal velkou zahradu na podsedky a tím vzniklo Záhumení a Zábraní. Na město byly Napajedla povýšeny r. 1898. Úřadovny, okresní soud a obecní úřad jsou v bývalém zámku o němž je zmínka že r. 1772 vyhořel.

Poznámka: Ty velké, těžké kmeny, které se dobývají v zaplaveném území řeky Moravy zde v tom úseku od Napajedel k Uh. Hradišti, jsou patrně pozůstatky někdejšího tak zvaného Hercinského lesa. Byl to rozsáhlý hluboký hvozd, který se rozkládal někde ve střední Moravě v dobách jistě dávno před Kristem. V těch dávných dobách ta branka zde u Napajedel mezi Kalvarijí a Makovou nebyla tak otevřena jako nyní. Úval Hornomoravský od Dolnomoravského byl úplně oddělen a vodstvo střední Moravy odtékalo nikoli přímo na  jih brankou napajedelskou. (Napajedla zde ovšem ještě dávno a dlouho nebyly!), nýbrž vody tekly na západ vedle Litavských vrchů a pak teprve na jih do úvodí Dyjskosvrateckého.

Má se za to, že při nějaké živelní pohromě ta přehrada Napajedel byly prorvána a vody se daly cestou na jih. Při tom asi padla za oběť valná část kmenů toho Herzinského hvozdu, ty byly rvány a unášeny k jihu a tu zbaveny již větví a kořenů usazovaly se a byly zanešen pískem a bahnem.

Tak byly pohřbeny po celá tisíciletí, dobře konzervovány a teprve teď zase přicházejí na světlo boží.

To je taky jeden obrázek z pravěku našeho kraje.

Tento náš kraj a vůbec jižní a střední Morava býval v pravěku vždy hojně osídlen, jak dokazují četné a hojné vykopávky a nálezy předhistorické. Vždyť to byla taková otevřená cesta, která spojovala Dunajskou oblast s Poodřím (Odrou a taky s Vislou) a s Baltem. Doprava severského jantaru se děla jistě jen tudy. A příznivá poloha přímo sváděla k osídlení.

Přicházely od severu a severovýchodu kmeny předhistorické, ještě bezejmenné, pak kmeny Keltické, Germánské, nakonec Slovanské. Že i Římané tou cestou vedli čilý obchod, o tom svědčí nálezy římských peněz (sesterciů) i nějaké praktické a ozdobné předměty římského původu, dokonce i nějaká staroegyptská soška, patrně amulet. (To není nic divného, neboť v Římě byly směsice všech možných náboženství a božství. Nálezy památek původu byzantského jsou ovšem původu pozdějšího.

Kunovice. Připustíme, že zde někde v okolí byl „Veligrad“ bratří Soluňských a že zde bylo množství kostelů, které snad daly vznik jm. osady Kostelan, je dost pravděpodob., že Kunovice v r. 932-1063 byly sídlem biskupů moravských. Celý tento kraj byl pro počátky církve moravské velmi důležitý svým velkým bohatstvím klášterů, chrámů a kaplí. Již ve 12 stol, jsou Kunovice velmi důl. osadou nál. králům českým. Její držitelé byli manové  královští bojuj. v král. vojsku v daleké cizině. Milota z Kunovic bojoval r. 1158 pod mor. knížetem Konradem ve vojsku kr. Vladislava II. pod Milánem v Itálii.

Pan Duchoslav z Kunovic vyznamenal se r. 1459 při velkých slavnostech v Brně při hrách rytířských, kde se sešel Jiří z Poděbrad s císařem Fridrichem IV. Kunovice byly znovu opevněny (městys!) a byly přední stráží Uh. Hradišti, které Matyáš Korvín po 10 let marně obléhál. Sám král Jiří položil se u Kunovic polem. Jeho vojsko rozmetalo bašty a zákopy Matyášovy kol Hradiště, jichž posádky (uherské) již po tři léta marně se pokoušely o dobytí města.

Pan Duchoslav měl za manželku paní Zuzanu, sestru Jana Filipa z Prostějova biskupa Varadínského a spr. bisk. Olomouckého. Ten založil klášter františkánů v Uh. Hradišti. Před založením Hradiště připomíná se v Kunovicích 1235 fara.. R. 1282 Protivec z Kunovic. R. 1301 přešly Kunovice v rodové panství. Sídlili na staré zemaské pevnosti střehoucí zájmy královské. Tehdy ještě soupeřily Kunovice s Hradištěm o prvenství, a když se ocitli páni z Kunovic mezi nespokojenci (pány) proti Janu Lucemburském, a města Hradiště zůstalo králi věrno, král odměnil Hradiště novými výsadami, ale hrad  kunovský dal r. 1315 rozbourat. Tu poklesl význam Kunovic.

Ale již r. 1323 byl pán Zdislav z Kunovic ve vojsku Janově proti Bavorům. R. 1354 vládl pan Oldřich z Kunovic na Újezdě a Hluku.

Syn Duchoslavův Jan z Kunovic byl vzdělaný pán, studoval na universitě v Lipsku. Nábožensky byl velmi tolerantní a přál svobody vyznání na svých panstvích. (Stejně jako jeho strýc Jan Filipec nebyl žádný fanatik). Za něho se šířilo na Brodsku utěšeně učení českých bratří, a vydalo později nejkrásnější květy. J. A. Komenský!

V období od r. 906-955 ovládali Moravu Maďaři (vlastně jen plundrovali, „Zádavy maďarské!)

Přechodné panství Čechů tam trvalo od r. 955-999 – Pak si ji podrobili Polané od r. 1000-1029. (Břetislavovy výboje na Moravu – viz v předu) Do r. 1200 kraje: pásmo Jeseníků, Lašsko u Odry, Bečvy, Ostravice, též pahorkatina Českomoravská západně a severně od Brna i Karpaty úplně neobydleny, neb jen velmi po řídku. Tam šuměly obrovské pralesy, těžko schůdné, a byly ošidné bažiny.

„Brána moravská“ začala se osidlovat po r. 1200, ostatní Valašsko v 15 a 16 století. Jeseníky v 17. století (nejdrsnější podnebí!), pahorkatina českomoravská pak od 13. do 16. století. Úhrnem vzato: Osady tamější jsou původu mladšího.

„Lhoty, Újezdy, Ochozy,“ ty založili naši krajané, když uvnitř nastalo husté osídlení, a oni byli nuceni hledati si nových sídel dále od středisek. To byli kolonisté domácí.

Po r. 1200 povolávali panovníci do pomezních hvozdů osadníky německé, a ti tam zakládali vsi. Za poměrů ještě knížecích polovina Moravy nebyla vůbec obydlena. Nejméně byla obydlena část Slovácka za Moravou na východ od Olšavy na jih, kterou Kosmas nazývá „Lucko,“ mluvě o „Luckém poli,“ kde bylo bojováno s Maďary 1099 (vévoda Břetislav II.) Kosmas jej doprovázel taky 1116 a jindy) (1116 Vladislav I.) Maďaři byli biti.

Podél Olšavy vedla cesta Vlárská do Uher, která byla tak schůdná, „že kníže Svatopluk táhna tam r. 1108 na nepřítele, si tam oko vypíchl. V letech 1125-1126 – pak r. 1196-1197 zasáhla Moravu krutá metla neúrody a hladomoru.

Až do vpádu Tatarů r. 1241 směl hrady stavěti jen zeměpán. Menší pánové (knížecí manové) stavěli jen s knížecím svolením tvrze a tvrzky. To bylo jen ze dřeva s hliněnými valy. Mimo hrady vodní (mezi bažinami) stavěly se pak později hrady skalní na výšinách (na ostrohách ze tří stran nepřístupných)

Bzenecký hrádek vystavěn z kamene teprve po Tatarech a hrozném vpádu Kumánů r. 1253. Mimo hrady stavěla se prostranná hradiska, zemské pevnosti, za pokojných časů neobydlené. Ty se udržovaly z povinnosti zemskou robotou a to byla těžká povinnost. Za válečného nebezpečí se tam uchylovalo obyvatelstvo se svým statkem dobytkem. Ty byly u kamenného lomu u Buchlovic, u sv. Klimenta za Osvětimany (ještě jsou tam z něj valy), pak u Boršic, Nivnice, na Javorníku, na Světlově a jinde.

Pevné (kamenné) hrady byly: Znojmo, Olomouc, Brno.

Břetislav (1034-1055) Spytihněv II 1056-1061, Vratislav II ( 1061-1092) V té době zavládl v českých zemích pořádek (před tím byly po 33 let zmatky a svévole)

Břetislav, český Achiles, statečný, bojovný, zavedl zákon staršinstva. Nejstarší Přemyslovec, veliký kníže vládl v Praze, ostatní měli úděly knížecí: Olomouc, Brno, Znojmo, byli poddáni knížeti pražskému.

Teprve Přemysl Otakar I. sjednotil knížecí úděly na Moravě v nedílné markrabství a ustavilo se zde zřízení krajské pro veřejnou správu. Břetislav I. uskutečnil trvalé spojení Čech s Moravou. Tehdy se Čechy objevily sloupem moci ve střední Evropě. V 11 a 12 století děly se mocné výpravy do ciziny: na Řím, na Milán, do Uher r. 1164, do Rakous 1176, výpravy slavné, ale celkem nevděčné (bez zisku).

Více vynášely zájezdy do Polska. Zvláště ve 12. stol. činili naši panovníci loupežné výpady do Polska, a odváděli odtud zástupy zajatců za otroky. Sám Břetislav I. ještě za života svého otce dobyv od Poláků Moravy, zmocnil se pevností, dědin, polské posádky zjímal, a prodal je za otroky do Uher. Po trvalém odtržení Slovenska od Moravy bylo třeba hájit hranice na Slovácku proti Maďarům a Břetislav ji opevnil soustavou hradišť od Spytihněva a jih (Např. u Mikulčic – staré turecké příkopy). Knížecí hrádky poskytovaly základny k obraně země. Na nich stavoval se kníže se svou družinou, když objížděl zemi.

xxx

Z druhé strany sešitku je toto psaní, zřejmě nějaká část připravované povídky.

Když četl poslední Váš dopis, zamyslil se a padla otázka: „Tondo, bylo by možno, aby tvoje rodina poslala mně některé lékařské knihy?“  O tom jsem se již zmínil v dopise.

Milá Friednuško a Eriko! Je 11 hodin večer, když sedím sám ve své pracovně a myšlenky letí k vám. Tak vidím vše, jak jsem to tam zanechal. Tam je jistě vše jiné, město znovu postaveno, Letler taky je zlepšen. Z tebe, malá školačko, je dospělá dáma a myslím, že počítáš již na samostatnost. Až budeš volit, hledej rady u maminky-

Ty, milá Friedchen, věrně čekalas na mne, a já nemohl splnit. Nebyla to moje vina. Jak rád se zadívám na Vaše obrazy, které jsou u nás jako členové naší rodiny. Nevím, kolikrát se za mé nepřítomnosti mluví o vás.Ale jsem-li doma, Pavla i Olinka končí večerní modlitbu prosbou za Eriku a její maminku a všecky dobré lidi a dej Bůh dobrou noc.

Dnes večer odložím vše stranou a věnuji své vzpomínky jen Vám. Friedchen pošli Eriku, ať si napíše zamilovaný dopis, a já se budu tázat. Jedenáct let přešlo od té doby, a Tvůj vlas je stále černý, 11 let starostí, nemáš vrásků více? Kdybych byl u Tebe, pohladil bych Tvé vlasy a docela tiše řekl: „Nezapoměl jsem a vzpomínám stále!“

Zavolej ještě Eriku, něco se jí zeptám: Milá Eriko, je tomu již dávno, co strýc Petr odjel, a už se nevrátil. Za otce a jeho paní prosilas, jeho dcery za sestry máš, a proto si i nadále si udržujme svoje přátelství. A což když ty se jednou vdáš, nebuď snad všemu konec? Eričko, tak jako já učím svoji ženu a děti lásce k vám, tak i ty uč svého budoucího manžela lásce k nám. To je moje přání.

xxx