Výcvikový víkend v Herolticích
Předem se omlouvám, že jsem strašně dlouhou dobu nepřispěla, ale první čtvrtina roku 2011 utekla neskutečně rychle. Bylo to především mým skoro 2 měsíčním zkouškovým obdobím, žádnými prázdninami a novými semestrálními úkoly
Přesto nám okolnosti konečně přály a my jsme zavítali do Heroltic na výcvikový víkend. Počasí si s námi trošku zahrálo, ale zvládli jsme to jen decentně zablácení
Nástup byl ve čtvrtek odpoledne. Cesta byla krátká, Jackie ji tak nějak přežila, nejspíš k tomu přispěl i kinedryl, který před cestou dostala. Hned před registrací jsme se potkali s takovým menším pejskem (omlouvám se, ale na rasu jsem zatím nepřišla), kterého se tak trochu splašili hormony a do Jackinky se decentně zamiloval. Zjistili jsme, že zároveň se vedle výcviku pro štěňata a začátečníky koná také dog dancingový víkend, kterého se účastnil. Jako druhý přijel opravud "drobek" cane corso s postrojem Terminator, také odrostlé štěně a nápadník, kterému se trochu plašily hormony. Během prvního dne došlo k setkání několika psů, tedy hlavně Jackie, cane corsa Gastona a domácí newfoundlana Arnieho, našeho menšího nápadníka. Už po prvních hodinách jsem tak trochu zjistila, že Jackie je bojácná a psi ji snadno dávali najedno, že ji cítí jako toho podřizujícího se, což mi na náladě nepřidalo. A při představě cane corsova naskakování mi stávaly vlasy i poslední den. Každopádně při večerním povídání jsme zjistili, že dost věcí děláme špatně a zřejmě je Jackie trošku podceněná v socializaci s ostatními psy. Víceméně toto byl také důvod naší návštěvy. Popravdě po prvním dni jsem měla chuť odjet, kritika mě by mi ani tak nevadila, protože jsem si vědoma, že nejsem nějaký kynolog profesionál, ale u Jackie mě to hodně mrzelo. Obzvláště, když vám někdo řekne, že váš pes má blízko k tomu, aby spadl do stresu a vy ho podporujete.
Každopádně Ivošek mě uklidnil a do druhého dne jsme šli s trochu větším optimismem. Trénink nejdříve spočíval v nacvičení parčíku, což je chůzena na prověšeném vodítku. No popravdě měli jsme s tím trochu problém, Jackie hodně koukala po ostatních psech a snažila se i chňapat po vodítku, což zřejmě patří k projevům její současné puberty. Zřejmě to patřilo k naším nejslabším disciplínám, ale je vidět i dnes určitý pokrok. S taháním jsme nikdy krom prvních 5 - 10 minut procházky neměli, ale nyní již druhý týden vodím na 30 cm vodítku a je to zvládnutelné i ze začátku vycházky. Ten den jsme také trénovali přivolání, se kterým jsem si byla na 1000 % jistá, že zvládneme na jedničku. Také jsme to zvládli. Jackie víceméně putovala mezi mnou a Ivošem a vždy přiběhla. Z prvního dne jsem si asi nejvíce odnesla ponaučení, že se pejska opravdu vyplatí chválit a odměňovat pamlsky - dost ho to motivuje a pohyby jako tlačení na zadek, nebo za krkem při povelech sedni a lehni je naprosto zbytečné. A také to, že pokud se pes dožaduje nepřiměřeným chováním vaší pozornosti, je nejlepší ho ignorovat. Názorně nám do vždy demonstrovala slečna se špicem, která se vždy otočila k pejskovi zády, pokud štěkal a dorážel na ni. Začali jsme to praktikovat i u toho, když Jackie s radostí skákala na nás a vítala nás při příchodu domů. Nyní během dvou týdnů došlo opravdu k velkému pokroku a skočí jen výjimečně a je stejně ignorována. Vysokým hlasem ji totiž nevybízíme k dalším skokům, pes přece nezná obsah našich slov. Jinak naše socializace probíhala o něco lépe, byli tam také pejsci, kteří byli trošku bázlivější - třeba velký švýcarský salašnický pes Athos, u kterého došlo během víkendu o obrácení o 150 %. Akorát s caníkem Gastronem jsme měli trochu problém při přivolání, kdy nehledě na paničku bral ze začátku směr k nám. Naštěstí při honičkách má Jackie o něco větší výdrž a rychlost, takže nápadníkům zdatně utíkala a dohnali ji, jen když zpomalila u nás. Určitě na ní byly viditelné pokroky a ty mi zvedly náladu a uvědomila jsem si, že máme dost šikovného a chytrého psa, jen potřebuje mít také informované páníčky. Další dny jsem trénovali opět parčík a přivolání a také přechody přes různé překážky. Jackie postupně zvládla chůzi přes sufr, po drátěných schodech, projití kruhem, i kruhem s třásněmi, vyjití na pinpongový stůl po drátěném sítu, to stejné sejití a typické agility překážky, projití tunelem, přes houpačku a nakonec i pod lidmi jako tunelem, což ji ze začátku dělalo trochu problém. Jediné, co jsme teda nezvládli, bylo projití v přepravkách plných tvrdších míčků na hraní, ale s tím měl problém téměř každý pejsek. Slečna výcvikářka nám ukázala také správnou hru s pejskem - jde o hru s přetahováním, hračku už máme koupenou a přetahujeme se
Poslední den se nechala svést také na dvojkoláku, zvládla být i přivázaná, ale nevím, jak by to zvládla, kdybychom se vzdálili z dohledu...Trošku měla problém se simulací jízdy v autobuse, mezi spoustou lidí, ale s tím jsem také tak nějak počítala. Je na ní dosti zajímavé, že záleží, kde držíte vodítko - Jackii vyhovuje držení až skoro u karabiny s obojkem a poté jde, tak jak chci já. Všechny překážky a situace jsme zvládli díky kombinaci pamlsků a pochval!!! Jak prosté;-) Socializace proběhla také dobře, protože například role oproti našemu nápadníkovi hned z prvního dne se obrátily a Jackie byla ta, kdo si ho nakonec podával a fackoval
Tento pobyt byl pro mě velice přínosný, zjistila jsem, že i na prosté věci se dá psa dobře vycvičit a také jsem poznala, že mám doma velkou šikulku
Dozvěděli jsme se spoustu informací nejen o výchově, ale i péči o psa, poznala jsem poněkud liberální přístup ve výchově psů, který mi víceméně sedl, až na některé momenty, kdy se psi honili a na Jackii se vrhal Gaston. I když vím, že ji nechtěl nijak ublížit, je to přece jen pes, který má o 30 kg víc a kterému byste se už z přirozeného respektu raději vyhnuli. Ale zřejmě jsem nebyla sama, kdo občas zaťal zuby a nekřičel - obzvláště když Athos "vrčel" na Gastona a chtěl být pánem on - zajímavé, malé psy nepovažoval za žádné nebezpečí, ale na podobně velkého si troufl. Možná by jim neškodila výchovná přednáška vyučovaná Arniem;-) Jinak jsme se sešli dobrá skupina a určitě bych nejen některé pejsky, ale i páníčky ráda znovu viděla. Každopádně, jak nám vyjde hárání a moje nabité školní podzimní povinnosti, vydáme se do Heroltic. Mám vyhlídnutý stopovací víkend;-)
O víkendu, 19. března, jsme měli jet do Kochánova na sraz štěňátek, kterého jsme se měli zúčastnit sice pouze 4 "prcci", ale překazil nám to zimní výběžek počasí, kdy v pátek dokonce sněžilo. Každopádně sraz je přesunutý, termín zatím neznámý, tak doufám, že se zúčastníme.
Jinak přidávám odkaz na fotky z víkendu, je jich poměrně hodně a do fotogalerie by se nám nevešly.
http://snoppik.rajce.idnes.cz/
A ještě na procházce v lese začínáme trénovat hru na vyhledávání pamlsků, začli jsme včera na pařezech a Jackie již dnes pařezy preventivně prozkoumávala
