Letní outdoor h2o, Rakousko - Slovinsko, VII/VIII 2013
Zdar a sílu!
Krátce, kuse, zpravodajsky Letní outdoor h2o den po dni:
1. Sobota 27.07. 2013
S jistými komplikacemi (výměna osvětlení na vleku z 24V na 12V) se scházíme v Kozince, vybíráme věci ze skladu a nakládáme vlek. Vyrážíme kol 7:00 směr Steyer, kde stavíme základní tábor lehce po poledni. Posíleni stravou, navnaděni počasím a vyprávěním vodáckých historek vyrážíme na Steyer, což je za běžného stavu WW II-III na rozjetí. Vody je na minimu, takže po více méně akademické debatě u vodopádu Stromboding se pouštíme řekou dolů. Vody je sice málo, ale úplnej "motokros" to není, občas i někdo plave, vede Jaruška. Večer trávíme u břehů Elisabethsee nácvikem eskymáckých obratů, později i trochou kulturní prostituce a spřádáním plánů na druhý den.
2. Neděle 28.07. 2013
Časně dopo, kol 9:00 urychleně opouštíme kemp, který se plní koupele chtivými domorodci. Razíme směr Admont na Enži, tradiční úsek od Rukávu dolů. Poprvé, ale zdaleka nikoli naposledy se celoevropský srážkový deficit (CE/SD) stává naším spojencem. Enže je také na minimu, což nám umožňuje postavit se čelem k výzvě horního úseku tzv "Gessausee", obtížnost WW IV-V, za stávajícího průtoku spíše WW IV. Ncm nutno říci, že malá voda na Enži (průtok 40kubánců), přeci jen něco jiného, než malá voda na Steyeru s 8-mi kubánci. Vcelku se daří, Ondru si malinko povodí jeden z válců a ve spodní části plave švihadelní baraka, tedy Vrky s Pavlem. Výše jmenovaní si rozplavbu, pro velký úspěch, zopakují ještě v Rukávu. Další vodácký průběh běží celkem bez překvapení, peřej ze závalu na konci úseku lze směle označit za rakouskou variantu Hubertusu. Překvapením však je nepřítomnost Milošbusu na vysedacím místě. A tak běháme, stopujeme, vyslýcháme kolem jdoucí i jedoucí, ve snaze zahájit přesun na Lausafall. Miloše nacházíme cca o 5km dále na luxusním vysedacím místě spodního úseku Enže zvaného Kummersbrucke. V průběhu pátrání se dostává ke slovu stará pravda o tom, jak zlé může být k ledasčemu dobré. Zevrubným pohledem, hovorem s domorodci a opět díky CE/SD zesplavníme Kummersbrucke (WW IV-V), které se při průtoku 8kubánců mění v celkem laskavý aquapark. Plave se uměřeně (Bohouš, Šampón, Majchrina), více, lépe a věrněji viz chystané video. Zpět do kempu dorážíme kol 21:00 a večerní program je komorní.
3. Pondělí 29.07. 2013
Na pořadu dne je velký přesun na jih, tedy do oblasti kolem Soči a Koritnice. Cestou se logisticky nejlépe nabízí Lieser. Má sice drobně pod minimum, ale ostatní řeky na tom nejsou o nic lépe. Vodní stav nás nutí zkrátit jinak celkem dlouhý a zajímavý úsek na dolní část řeky v čele se slalomkou. Ani se moc neplave, ale netradičně prší, což si po "sahelu" minulých dní dosytosti užíváme. Navazujeme a přes tradiční "passo di prdel" odjíždíme do kemku Trnovo ob Soči, tady do kempu u slalomky na Soči. Nevybouření pseudomladíci v čele s Mechem se na slalomku vydávají ještě v pozdním odpoledni. Večer se pak musíme i s hudbou dát 2x na ústup, poprvé před živly (začíná znovu pršet) a podruhé před Klárou fon Kokošin, což je místní dvojsesterná kempařka.
4. Úterý 30.07. 2013
Díky relativně vydatné noční zálivce můžeme drobně pozměnit program. Nakupujeme ham/bumby v Mercatoru, permit v infocentru a vyrážíme na již oželenou Koritnici. Vody je sice opět málo, ale jde to, kol poledne dojíždíme k Prijoncentru pod soutokem Soči a Koritnice. Odpoledne dáváme napřed společně hlavní kaňon Soči a pak se dělíme na slalomkáře, důchodce, opakovače kaňonu a průzkumníky Kobaridu, který je sjízdný opět díky milosti CE/SD. Spokojené a utahané nás Miloš vyzvedává pod Napoleonovým mostem. Večer s kultůrou končí paní kempařka / nepařka na třetí pokus kolem 22:30.
5. Středa 31.07. 2013
Koritnici měníme za horní Soču, což se ukazuje jako dobrá volba. Plave se v peřeji u bunkru, plave se a zvedá se v soutěsce, ale celkově je na výpravě, vzdor únavě, vidět dovednostní progres. Hlavní kaňon opět kombinujeme s Kobaridem a cestou se k nám u Otony přidává slaňovací družstvo, které se odhodlává k sestupu po kozí stezce, aby si užilo neznámého úseku řeky. Večer jsme konečně přelstili diskulturní ostrahu tábora a odstěhovali jsme se na druhý břeh řeky. Zde, chráněni vzdáleností a hukotem vodního toku, jsme konečně nerušíc, nebyli rušeni.
6. Čtvrtek 01.08. 2013
A zase je tu den velkého stěhování vodáctva, tentokrát zpět na sever. Míříme na osvědčený "Home Run" Saallach / Lofer / slalomka / Loferschluch / Au / kaňoning / skoky do vody. Cesta se protahuje a tak na vodu vyrážíme až v 16:30 a volíme, opět díky CE/SD, horní úsek. Slalomka v pohodě, před nájezdem do peřeje v okolí Lžíce se od nás odpojuje LDN. Ostatní si užívají řeky dle možností a odvahy. Následky jarních povodní jsou patrné především na chodníčku kolem řeky, což místy komplikuje obnášení. Ve vlasním toku není mnoho změm, drobnosti jsou v peřeji nad Lžící, zmizely dva válce, ale může to být i následek kombinace následků a nízkých vodních stavů. Sama Lžíce doznala jistých změn, řekl bych, že je jednodužší a průjezdná i za nižších stavů, než dříve. Největší a současně nejnebezpečnější změnou je nově otevřený sifon po levé straně na konci nejnáročnějšího úseku. Spravedlivě utahaní necháváme večer odpočinout vařiče a vydáváme se v plen slovenské obsluze rakouské restaurace. Závěrečný večírek v oblíbené chajdě na břehu si vzdor únavě nenecháme ujít. Nějakou dobu máme dokonce zahraniční ChroChro publikum a nevyhnutelné "Scheisse Tchechische Idioten!!!" přichází poměrně decentně kol 01:30. Večírek končíme gymnastickou vložkou a mažeme spát, zítra pádlujeme naposledy.
7. Pátek 02.08. 2013
Kupodivu i páteční ráno začíná tradičně těsně po kuropění. Lubš běhá, Šampón spí a ostaní se pohybují stavem volně rozptýleni mezi nimi. Lehce po 9:00 vyrážíme, až na LDN kupující čokoládu, na vodu. Tradiční rozloučení se Saalachem má o malinko méně vody a o něco více dobrodrůža, než včerejší den. Začíná to na Šluchtě: Lubš, varován pádem při jogingu, volí variantu šerpa. Šéďa si na dnes ponechal všechny zbylé eskymáky a navíc po průjezdu Lžící už bezpečně ví, kde nechal tesař v kajaku díru. Vojta projíždí hlavou dolů nájezd do úseku, o kterém jsme se dohodli, že tam teda určitě nechcem, a tak aby rozvinutou bojovou zástavu výpravy lovil z řeky Důchodce. Mladší část výpravy nasedá pod Lžící a dává metrový stupeň s esíčkem. Závěrečnou krysu pak z kanálu vyloví Majchry. Sifón odjíždíme či přenášíme a už nám zbývá jen spodní společenská část. "Keňunyng" se vzhledem k nízkému vodnímu stavu mění jen na KPČ a následně nezbývá než vrhnout se z ochozu mezi projíždějící plavidla. Končíme u kempu pod poslední peřejí, balíme, lehce obědváme a prohlížíme si Šéďovo díru.
Miloš jede do Plzně přesně dle hesla: Když mi táhnou koně domů, nezastavim, neni komu!!! Moč z rakouského piva tedy dovážíme až téměř na území České republiky. Kolem 20:00 se v Kozince kruh uzavírá. Uklízíme matroš, třeseme si pravicemi a hřeje nás, že jsme tam nikoho nenechali. Již za tmy měníme s Milošem na vleku zpět 12V za 24V und gema schlafen!!!
Tak papapa a dobrou s Kobrou, RZvodníDěd.
P.S.: 1. Pokud máte někde vyvěšené fotky, pošlete odkazy, ať je můžu zveřejnit.
2. Drobná ilustrační videa šupnu tradičně na vrata:
3. Hlavní videa dodají, dle svých slov ve formanovské kvalitě, Máťa a Vrky.
4. Udržujte neoprénky v čistotě !!!
5. Foto od Majchry: http://majchry.rajce.idnes.cz/Slovinsko%2C_Rakousko_2013/