Díl druhý
WEISSENSTEIN
Dolní větší hrad z dvojhradí Weissenstein – Rabenstein. Toto dvojhradí střežilo kupeckou stezku do Kladska nad osadou Bílý Potok (která tehdy samozřejmě neexistovala). Hrady stojí na svahu hory Pytlák ve vzdálenosti asi 200 m od sebe. Kupecká stezka prochází mezi nimi. O založení hradu a ani o jeho zničení se nezachovala žádná písemná dokumentace. Jen nedatovaná zpráva opavského formuláře kterou nalezl historik Kouřil a spol.,která dává za pravdu jménu hradu z lidového podání Vajzenštajn (Weissenstein) a která snad také přibližně uvádí čas pádu tohoto dvojhradí.
Tato zpráva je asi taková. Někdy v první polovině 14 století byl jmenován opavským knížetem purkrabím země-panského hradu Weissenstejn Otto z Linavy. Tento místo ochrany stezky a vybírání cla začal v kraji loupit a vraždit. Vše vyvrcholilo přepadením, oloupením a povražděním poddaných vratislavského biskupa. Krvavý incidente odehrál mezi léty 1319 – 1331 a vyústil v nedatovanou žádost poškozených o sjednání nápravy, která byla adresována opavskému vévodovi Mikulášovi II..to je zatím jediná zmínka o hradu. Výsledek řešení sporu se ztrácí v mlhách dávnověku. Skrovný archeologický materiál zatím nevyloučil možnost, že hrad mohl zaniknout právě a důsledku případné trestné výpravy v první polovině 14 století.
Je pravdou, že Otto z Linavy byl ustaven Purkrabím na vévodském hradě Weissenstein v letech 1319 - 1331. Místo ochrany zemské stezky však vraždil a loupil, stejně jako jeho bratři na hradě Edelstein
A teď k hradu. Blokové jádro o rozměrech 17,5x17,5m zaujímá mohutné skalisko na jihu k němu byla přihrazena hospodářská část ukončená druhým skalním blokem na jehož vrcholu se nachází torzo nějaké malé kamenné kruhové stavby. Prudký svah nad blokem vylučuje jeho pevnostní využití. Stavby na hlavním skalisku byly přístupné přes příkop s nástupní skálou, jejíž krakorcovitý převis byl upraven pro záhlaví padacího mostu. Plošina jádra má dvě výškové úrovně. Ve snížené jsou zbytky dvou snad věžovitých staveb podle zbytků zdiva se na vrcholu skaliska nacházel nějaký menší objekt s malým dvorkem.
Weisenstein tvoří spolu s Rabensteinem stojícím severozápadně nad ním a vzdáleným pouhých 200m. tak zvané dvojhradí. Oba hrady zřejmě náležely k sobě, jinak by byly nefunkční.Výše položený Rabenstein sloužil jako opevněná pozorovatelna strážců hranice.
Níže položený Weissensten střežil cestu vedoucí mezi oběma hrady a byl také celní stanicí.lehce ohrazený příhrádek byl schopný ustájit koně strážců případně ubytovat kupeckou karavanu. Zakladatelem Weissensteinu byl pravděpodobně opavský kníže někdy na přelomu 13 a 14 století a dvojhradí mohlo zaniknout po připojení vratislavského biskupství k českému soustátí za Karla IV. Weisenstein byl také nazýván Bílý hrad (Weissenburg). Jeho název na starých mapách Wüstenschloss v překladu na dnešních mapách Pustý Zámek nemá žádný historický podklad a lze ještě dodat, že Weisenstein nikdy zámkem nebyl
Ještě jedna zmínka o hradu je z dubna 1918, kdy zde byl při sázení stromků nalezen poklad skládající se ze stříbrných mincí , medailonů a těžkého stříbro – zlatého řetězu se sponou. Mince mají datum ražby 1623. Poklad byl odevzdán zemskému muzeu. Jednu minci obdržela nálezkyně. Zápis o tom se nachází v německy psané kronice Buchbergstahlu a také v hospodářských knihách na Janském Vrchu. I toto dvojhradí má svoji pověst.
Zbytky hradu se nacházejí na vrcholech dvojklaného skaliska vyčnívajícího z úbočí hory Pytlák, asi 80 m. pod lesní cestou zvanou Solná Na rozložitější části skaliska se nachází hranolovitý spodek hradní věže o rozměrech 8,7x6 m
s vnitřním prostorem 3,5x3,5 m. věž za sebou clonila, malý hradbou opevněný dvorek s nástupem na plošinu věže. Uměle upravená jeskyňka zřejmě sloužila jako cisterna. Druhá skalní věž s uměle zarovnaným povrchem nese na západní straně malé stopy po zdivu. Podle starších zjištění zde mohlo stát nějaké ohrazení menší věže, která sloužila jako pozorovatelna. Šířka opevnění dvorku je asi 1,5 m. Dvojče Rabensteinu, Weissenstein se nachází asi 200 m jižněji.
O hradu neexistují žádné písemné zprávy.také jméno Rabenstein nemusí být původní i když se totéž říkalo o Weissensteinu a přesto, že se jeho jméno dochovalo jen v ústním podání starousedlíků bylo správné. Druhý důvodem je, že není vůbec jasné zda hrádek s minimálním rozsahem a malou vzdáleností od Weissensteinu měl svůj vlastní statut. Je jisté, že z věže Weissensteinu byl malý výhled, proto měly věže Rabensteinu pro něj veliký význam. Třetí možností je podle vrbenského kronikáře pana Kudely, zkomolení německého slova Rauber – loupežník Podle mne to nepřipadá v úvahu, protože pan purkrabí Ulman z Linavy by jistě svému hradu nedal jméno Loupežnický hrad i když oba bratři Ulmanové opravdu vrahy a loupežníky byli a to jak na Weissensteinu tak na Edelsteinu.
QUINBURG
též Falkenstein (Sokolí kámen).
Pohraniční hrad na hranici opavského knížectví a vratislavského biskupství, z druhé poloviny 13 století na Sokolí skále se nacházejí zbytky kruhovité stavby dále zbytky příkopu valu a hradeb. Na špatně přístupném skalisku zbytky hranolovité věžovité stavby. Zbytky hradu leží severně od Vrbna pod Pradědem parcela č.468 – les. Hrad byl chráněn především strmými skalními svahy na severozápadní straně. Hrad byl součástí pohraničního opevnění a plnil hlavně strážní funkci. Udává se , že hrad byl opuštěn již ve 14 století což ale neznamená, že byl také zbořen. Z této doby byly také nalezeny zbytky keramiky. Také nebyla nalezena žádná písemná dokumentace která by se hradu týkala. Nedochovaly se ani drobné vykopávky z 19 století (keramika a železné předměty).
Hrad sám nebyl velký, byl asi 45 m dlouhý a 15 m široký. Byl postaven z lomového kamene a jeho čtyřúhelníkový půdorys odpovídal povaze terénu. Hradby byly silné až 2,5 m. K hradišti se na severní straně přimykala skála trojúhelníkového půdorysu na níž jsou zbytky věžovité stavby. Po jiných budovách nejsou stopy, ale mohly stát jen v severovýchodní části hradiště. Vjezdní brána patrná ještě v roce 1888 se rozpadla.
Dá se uvažovat o tom, že Quinburg s celním hrádkem Drchenburg měli stejnou funkci jako hrady Weisenstein a Rabenstein.
Jiné zdroje uvádějí, že hrad postavila moravská knížata jako obranu proti vpádu na Moravu ze slezské strany. Vratislavským biskupům pak náležel až další hrad Koberstein který sloužil jako opozice hradu Quinburg. Dále je tu také údaj z nakladatelství Beatrix o přírodní katastrofě která asi hrad zasáhla. S tím se dá naprosto souhlasit, protože kronika Vrbna udává, že 12. srpna 1692 bylo zaznamenáno silné zemětřesení. Na domech popraskalo zdivo a zůstaly široké trhliny a v okolních horách se zřítily skalní stěny. O Qunburgu také vypráví pověst o loupeživém rytíři Siegfriedovi Dietrovi z Quinge, který si vysloužil přezdívku Krvavý Pes.
V místě vstupu na hrad byla v roce 1987 do skály zasazena plaketa s obrazem Johna Lenona. Tuto plaketu vymodeloval výtvarník z Bohumína Petr Rokosz a nechal odlít Zdeněk Kopka z Rychvaldu. Do hradní skály ji v prosinci 1987 nainstalovali Jiří Rymar z Bohumína a Rychvalďáci, Zdeněk Kopka, Petr Neborák a Jaromír Glac.
Počítačový nákres podle historika Plačka.
autor Vojkovský.
Zbytky zdiva hradby.
Hrádek plnil strážní a celní funkci spolu s hradem Quinburg. O jeho zaměření vypovídá jeho postavení v těsné blízkosti obchodní stezky. V okolí hrádku se nacházela četná ryžoviště zlata. Kupecká stezka vedla údolím Černé Opavy z Fürstenwaldu (dnešní Vrbno) na Drachenburg (Drakov), Koberstein, Rejvíz do polské Vratislavi.
Hrádek byl postaven asi v první polovině 14 století na skalním bloku u levého břehu Černé Opavy nad jejím soutokem se Slučím potokem asi 500 m od osady Drakov. Skalní blok na kterém byl hrádek postaven je 15 – 20m. dlouhý 8 – 12m. široký. Od tohoto skalního bloku k protější skalní stěně je ve skále uměle vyhloubený příkop asi 6m. široký, zřejmě s padacím mostem. Na protější skále je náznak nějaké stavby, asi nástupní brány k padacímu mostu. Náznaky zdiva na skalním bloku jsou jen velmi malé, prakticky jen v okolí hradního příkopu. Na skalním bloku se dá vyčíst z terénu jen to, že zde zasahovala lidská ruka. Z omezeného množství zdiva a ze souvislé vrstvy popele a uhlíků se dá soudit, že hrádek byl z převážné části dřevěný a že jeho zánik způsobil požár. Dále je ještě zachován kousek obchodní stezky mezi řekou a hradní skálou. O hrádku se nedochovala žádná písemná dokumentace a jeho zánik se odhaduje na 15 století. K tomuto hrádku se také váže pověst o Černé Opavě.
Stará obchodní stezka a skalisko kde stával Drachenburg.
Přes hradní příkop.
Obrázek podle J.P. Štěpánka.
Vykopávka z roku 2007.
