31-50
10. 1. 2010
31. Teorie sociální deviace – biologické, psychologické a sociologické teorie, charakteristika dle základních sociologických paradigmat
Teorie deviací:
- teorie kladoucí důraz na aktéra
- situační teorie
- konjunktivní – mix obou předchozích
Další teorie deviací:
- biologické – Lombroso – rodilí zločinci
- psychologické – Freud – pudy (pocit hladu, sexuální pud), Behavioristi – SR – stimul-reakce
- sociologické
- funkcionální
- Durkheim – zdraví a nemocní lidé,zdravá a nemocná společnost
- Merton – cíle a prostředky – konformismus (+,+) inovace (+,-) ritualismus (-,+) únik (-,-) rebelie (±,±)
- teorie konfliktu – Crimes of the Powerful
- interpretativní
Etiketizační teorie (Labelling theory):
- primární deviace
- sekundární deviace – vzniklá nálepkováním
32. Sociologické teorie sociální deviace (Merton, Lemert, Becker, Sutherland)
Tzv. čisté teorie:
Teorie kladoucí důraz na aktéra
○ existují určité typy lidí, kteří mají sklon se chovat deviantně
○ deviace se aktivuje nějakým spouštěcím mechanismem
Situační teorie
○ kladou důraz na kontext
○ deviantem se člověk nerodí, ale stává se jím díky příležitosti pramenící ze situace
Teorie konjunktivní
○ spojuje předešlé dvě teorie
○ deviace je výsledkem interakce mezi aktérem a situací
Hlavní proudy
v Biologické teorie deviace- priciny hledaji v genetickych, anatomickych a fyziologickych vlastnostech
○ analyzována je zločinnost, která je dle této teorie podmíněna determinovanými jedinci
○ Cesare Lombroso původně vytvořil teorii rozeného zločince („chyba prirody“) později ji reviduje a vytváří typologii pachatelů - rozený delikvent, z vášně a náruživosti, duš. nemocný člověk, příležitostný pachatel, recidivista, zdánlivý pachatel (nešťastná náhoda)
○ po druhé světové válce se tato teorie zabývala spíše genetikou
○ dnes se objevují hlavně biochemické deviace způsobené nerovnováhou látek v krvi
v Psychologické teorie deviace- kladou duraz na člověka motivaci, agresi
○ původ v psychice člověka a jeho duševních pochodech
○ Sigmund Freud hovoří o pudech, při jejichž potlačování může dojít ke konfliktu- psychoanalyza
○ behaviorismus odmítá studování vnitřních pochodů, zkoumá řetězec stimul – reakce (S-R), neobehaviorismus (S-O-R)
○ některé koncepce hovoří o důležitosti dětské socializace (bez mateřské lásky vznikne psychopatická osobnost, dulezite prvnich 7 let), pozor na „onalepkovani“, na psychickou deviaci se pohlíží jako na nemoc, moderní společnost je málo tolerantní vůči duševně nemocným-„medicinalizace“, presumce nemoci (lepsi lecit zdraveho nez nelecit nemocneho) x presumpce neviny
v Sociologické teorie deviace- vliv prostredi a sociokulturnich faktoru
A) strukturní a funkcionální teorie: deviantní chování je normálním a užitečným jevem sociální struktury, teprve překročením určitých hranic vzniká nebezpečná anomie, Durkheim-zdrava x nemocna spolecnost
○ Merton: napětí mezi kulturní a sociální strukturou (od chudých se očekává, že budou usilovat o bohatství, ale nemají k tomu prostředky)
○ chování může být nonkonformní (neskrývá odchylky, popírá a snaží se změnit normy, uznáván) nebo aberativní (uznává legitimnost norem, ale snaží se uniknout sankcím, bran za devianta)
5 typu indiv.reakci na napeti- porovnava souhlas s kulturnimi cili a institucionalnimi prostredky- KONFORMISMUS (++), INOVACE (+ -), RITUALISMUS (- +), APATIE (- -), REBELIE (- -,ale vlastní cile)
B) teorie konfliktu: analýza sociálního řádu, vztah mezi deviací a mocí (velké organizace na hraně zákona), konflikt mezi mocnymi a slabymi- vzrust deviace ale i represivni kontroly
C) interpretativní teorie: etiketizační teorie- proces oznacovani urciteho chovani za deviantni
- Lemert- primasrni deviace (puvodni podnet), sekundarni podnet (reakce spolecnosti na primarni deviantni chovani- zdvojena)
- Becker- pokud oznacujeme nejakou osobu za deviantni, muze se stat, ze se ji opravdu stane
- etiketiz.teorie vychazi z radikalni sociologie- vinu dava verejnosti, ale také normotvurci
subkulturni deviace - teorie subkulturního přenosu – Sutherland- vzorce deviantniho chovani predvany v procesu socializace, diferencialni asociace- norm. naucene chovani norm. lidi
33. Pojem sociální kontroly, sociální kontrola a sociální systém (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
Pojem socialni kontroly
= nástroj působení na spol + sociální proces předávání vzorců chování lidem
Důležitá je moc-možnost řídit lidi, z VB vyrazu control, v cestine prilis uzky vyznam- pouze dozor
Struktura soc kontroly: právo, výchova, vědění, morálka, náboženství
Moc: Primární prameny (naše biologická konstituce: výška…)
Sekundární (postavení ve spol)
Pojem soc. kontroly zahrnuje - postaveni spolecnosti vuci jedinci a jedince vuci spolecnosti (pokud dodrzuje, podminky pro seberealizaci, pokud ne ,tak společnost pusobi represivne a podpurne
Moc je predpoklad, vysledek i prostredek soc. kontroly. Jako prostredek- sance ze nas prikaz bude vyplnen, ma predstavovat zamysleny ucinek, prostredky moci- sila, presvedcovani, manipulace, autorita
Znaky: obecná závaznost, zvl. forma, možnost st. donucení, právo zasahuje normativně téměř do všech oblastí společenského života, vnitřně nerozporné, řeší so. konfl, prostředkem prosazovaní společenských změn
Právo je zákl. integrativním normativním sys., zdůraznění inegr. role nevylučuje působení ostatních mimoprávních systémů, přes nízkou právní informovanost se většina lidí ani nedbalostně nedostane do konfliktu s právními normami. Ideálním výsledkem integrativní fce je rovnováha mezi soc. pořádkem a svobodou jedince.
34. Socializace univerzální prostředek sociální kontroly, problém sociální kontroly a práva (Ross, Pound)
Socializace zajišťuje začlenění jedince a to, že bude respektovat řád společnosti, je to univerzalni kulturni prostredek k zajisteni kontroly mysleni a chovani jedincu, bez ni je jedinec naruseny (neschopny interakce a respektovani) a polecnost bez ni nemuze predat sve hodnoty.
Internalizace norem je podminena:
A) vnější kontrola: neformální (rodina)- vetsi vliv, ale slabne
formální (policie)
B) vnitřní (zábrany) - strach nebo pr.vedomi
- problémy: deviantni socializace – akter a jeho rodina / vliv okoli
E.A.Ross
○ problém sociální kontroly byl řešen zejména v americké sociologii
○ chápe sociální kontrolu jako způsob, jak stmelit společnost, záměrně ovládat jednotlivce a skupiny, aby byly oslabeny jejich rozpory a pouta, která váží individua do menších skupin)
○ nástrojem této kontroly je právo (vysoce specializovany a dokonaly nastroj)
○ soc.kontrola nebyla u primitivnich spolecnosti nutna- vse intuitivni, az s rozvojem neosobnich vztahu
R.Pound
○ vidí základ společenského života v boji dvou protichůdných instinktů
® agresivního (individualismus, pud sebezachovy)
® společenského (touha po spolupráci)
○ právo plní funkci sociální kontroly tím, že podporuje společenský instinkt a usmernuje agresivni instinkt, zabezpečuje, aby nebyla zpusobena spol. újma a zajistuje spol.rozvoj
○ ze sociální kontroly se vyděluje normativní (systém norem) a institucionální aspekt (systém úřadů a činitelů)
○ absolutizuje úlohu práva- vysoce specializovana forma spol. kontroly
35. Sociální kontrola z pohledu základních sociologických paradigmat (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
Soc.kontrola dle soc. paradigmat:
strukturalni funkcionalismus - kontrola je schopnost reagovat sankcemi a zajistit ucinnost norem, zkouma socializaci a teorii soc. smeny
teorie konfliktu- moznosti a podminky regulace prubehu konfliktu, jak dostat konflikt pod kontrolu
interpretativni teorie- prevadi kontrolu do reality bezneho dne
P.Berger
- blíže se zabývá metodami kontroly, které se mění dle účelu a charakteru příslušné skupiny
- poslední a nejstarší je fyzické násilí
- existuje řada kruhů kontroly (morálka, zvyky), jen na některé dopadají legální sankce
- systém kontroly vytváří i rodina a přátelé
S. Cohen- radikalni pohled
○ dle něj je sociální kontrola velmi široká, gigantická
○ dochází až k analogii mezi společnosti a vězením (člověk nemůže vidět, kdo se na něj dívá)- Benthamuv panoptikon
Nektere soucasne tendence- postmoderni doba- netradicni pohledy, orientacni nejistoty:
Baumann- synoptikon (ne jeden sleduje vsechny ve stylu Velkeho Bratra Orwella , ale vsichni selduji jednoho)
Kafka - Proces- Josef K. ani nevi, kdo a pro ho zaluje
Giddens - oddeleni prostoru a casu
Presun pozadavku na experty- ti ale musí byt empaticti a zucastneni
36. Sociální kontrola v tradiční, moderní a postmoderní společnosti (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
- přechod od tradiční k moderní společnosti (18. a 19. stol.)
- rozvoj urbanizace a industrializace, vysoká míra anonymnost lidí, odcizení, snížení sociálních kontaktů, mění se tradiční sociální kontrola (dříve bylo chování lidí přísně pod kontrolou tradičních regulativů)
- vzniká stav anomie beznormativnosti normy a hodnoty mají omezenou platnost (v moderní společnosti existuje trvalý stav anomie)
- rovněž je zde velká dynamika (např. ekonomická) tím se podkopávají hodnoty
- období individualizace (50. léta) lidé se vzpírají tradičním hodnotám, konzumní společnosti, snaží se o individuální životní styl
- tato individualizace však způsobuje krizi občanského étosu pod vlivem silné individualizace se ztrácí pocit zodpovědnosti, altruismu, z tohoto důvodu dochází ke kriminalitě
- uvažování o postmoderní společnosti
- postmoderna = pluralita, alternativa
- rozpadá se sociální život člověka, není konzistentní, rozpadá se na fragmentální a epizodické úseky
- dynamika společnosti je tak silná, že může vést až do psychického chaosu
- pro současného člověka je typický pocit existenciální úzkosti člověk vnímá urč. rizika a nejistoty, svět kolem něj je nečitelný a tím nebezpečný (např. frustrační teorie, ty mohou vést k růstu kriminality)
- koncept rizikové společnosti
- opět je zde individualizace a zánik tradičního sociální prostředí
- těžké hledání vlastní identity
Proces sociální desintegrace je provázen dvěma subprocesy:
1. desorientace vyjadřuje kulturní rozměr desintegrace (člověk se neumí zorientovat), má velký dopad na mládež, důsledkem toho může růst kriminalita mládeže
2. desorganizace strukturální rozměr desintegrace (týká se fungování sociálních institucí), existuje zde setrvačnost v jejich fungování, objevují se nové problémy, ale soc. instituce na ně neumí reagovat
- tyto interpretace představují výzvu, jak se s těmito problémy vypořádat
na jedné straně se společnost rozvolňuje, avšak právo standardizuje, reguluje, ale na druhé straně nesmí omezovat individualitu
37. Právo jako nástroj sociální kontroly (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
38. Radikální přístup k sociální kontrole (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
40. Sankce jako strategie nositelů systémů sociální kontroly (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
41. Aktivní a reaktivní sociální kontrola (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
42. Sociální anomie, měření anomie, anomie a česká společnost
- anomie – rozklad vládnoucích morálních hodnot a norem, který jedinec pociťuje jako demoralizaci a dezintegraci (např. po WW2 nebo po ’89), vede k dezintegraci spol institucí; vzestup kriminality
- opak anomie – synnomie – stabilizované společnosti (Švýcarsko, Norsko, Japonsko) – méně kriminality, soc. patologické jevy vzácnější
- koncepci formuloval E. Durkheim - anomická sebevražda
- dále R. K. Merton – za zhroucení kulturní struktury – speciální případ odcizení
- R. Aron, řešení z psychoanalýzy – člověk méně odcizený pochopí-li jak spol. funguje a jaké je v ní jeho místo; někteří dnešní stav za společnost anomickou
Dahrendorf – rozvoj soc. států – vytvoření nové třídy deklasovaných – až 1/3 společnosti., nove sociol.konflikty- ekon. Rust x prohlubovani chudoby
1. ve smyslu dezorganizace osobnosti (jedinec je vzdálen normám)
2. a. jako soc situace (normy si odporují a jedinec neví jak se má chovat)
3. a. jako soc situace bez norem
- anomická může být společnost ve smyslu statistickém (příliš mnoho členů překračuje normy), funkčním (normy rozkládají systém, místo aby jej udržovaly), normativním (normy společnosti v nesouladu s našimi vlastními)
Měření: Leo Srole: určení anomické osobnosti, stupnice anomie
Anomie má 5 komponentů:
1) Pol vůdcové se nezajímají o potřeby lidí
2) spol pořádek je bez pravidel, nevíme čím se řídit
3) lidé se mají spíše hůře než lépe
4) život nemá význam
5) vztahy k jiným lidem nejsou uspokojivé
České spol:
1995 víc než 1/3 anomické spol, vyšší na venkově, u starých, méně vzdělaných, chudých, voliči extrémních stran
○ normalita je v sociologii chápána jako protiklad anomie, je to stav respektování ustavených systémů hodnot a norem
Mertonova typologie:
cíle prostředky
konformismus + +
inovace + -
ritualismus - +
únik - -
vzpoura +- +-
43. Možnosti a meze práva, spontánní a společenská organizace sociál. života, hranice práva
Možnosti a meze práva:
○ společnost v sobě vždy zahrnuje určitý prvek organizovanosti, určitou podobu společenského řádu
○ jednání členů společnosti je většinou vysvětlováno společně uznávanými hodnotami a normami (hodnotovy a normativni konsensus)
○ pro společný řád jsou potřebné určité mechanismy, mezi které patří i právo
Normativní omezení – stanoví tématické hranice systému práva, umožňují komponovat tento systém; právo může měnit jen právo, právo nelze tvořit jinak než právem, porozumění jen jazykem práva, organizuje se samo (prostřednictvím zákonodárství)
- dnes nejucelenější výkladem mod. sys. positiv. práva, soc. sys. vůči sobě jako černé skříňky, vztah systém – okolí
○ podoba a rozsah pravomocí řídícího systému jsou předmětem diskusí
○ dle Habermase i jiných existují dva základní principy
® princip svobodného trhu: snahy o minimální stát, maximální
svobodu jednotlivce, absolutizace tržního liberálního modelu i na
jiné, mimoekonomické oblasti
® princip systémového plánování a řízení: zásahy státu do
společenských vztahů a života jednotlivce zdůvodněné zájmy a
potřebami společnosti
Pozn: není možné užívat jen jeden princip, optimální míra intervence
je hledána, právo hraje roli při uplatnění obou těchto principů
○ dalšími nástroji jsou ekonomické působení, formy užití moci, systém výchovy, hromadné sdělovací prostředky
○ konzervativni a inovativni aspekt prava (stabilita x změna)
○ doktrína právního pozitivismu nepřímo posiluje myšlenky o všemocnosti práva (o omnipotenci)- souvisi s legalnim optimismem- slepota pravniku, smi x nesmi
○ druhým extrémem je představa, že právo může pouze sankcionovat daný stav (o neschopnosti)……obe doktriny neprijatelne
○ nutné je vnímat v kontextu – aplikace práva, efektivnost
○ aplikace- pohled na soudce- Radbruch x Chalupny (pozitivisticky ideal x nejen jurista), souvislost - behavioralni jurisprudence (39.)
○ sociální kontrola a sociální typy osobnosti (viz „Systémy sociální kontroly a právo“)
44. Efektivnost práva způsoby analýzy, efekty působení a předpoklady efektivnosti práva
Účel práva – působit na sociální realitu, působit na právní motivaci a rozhodování adresátů práva
Efektivnost - míra schopnosti právního systému dosáhnout cílů (vztah mezi fakticky dosaženým výsledkem a sledovanym cílem)
- vztah mezi původním záměrem (cíl) a faktickým výsledkem
Efektivnost X účinnost – časová působnost
Produktivita (Podgorecki) – „levné normy
Efektivnost /shoda cilu a vysledku x vyvolavajici vsechny efekty x nevyvolava pozit.efekty/:
- optimální
- problematická – časté obcházení – vyšlapané cestičky v trávě
- nedostatečná
Efektivnost /vsechny vztahy x jen na nekterem konkr.vztahu x urcite vztahy/:
- obecná
- zvláštní
- speciální
Faktory ovlivňující efektivitu:
- povaha regulovaných společenských vztahů – fakticky nerealizovatelné nebo obtížně kontrolovatelné vztahy – spánek v botách, sexuální styk nepřirozeným způsobem
- kvalita právních norem – nerozpornost
- stabilita právního řádu
- frekvence porušování práva – legitimace ilegality
- kvalita činnosti orgánů aplikujících právo
- aplikace primární – např. stavební povolení, sňatek
- aplikace sekundární – v případě porušení práva
- prestiž práva a zákonodárce
- vztah práva a mimoprávních sociálních norem
- úroveň právního vědomí
Výsledek lze zjistit analyzou těchto jevu:
- chováním adresátů, rozsahem sporů v regulované oblasti, nežádoucí účinky, nedostatky pr úpravy, cil pr. upravy
- efektivnost nelze nahradit pojmem ucinnost, jde o vydledkove pojeti- naklady na normu ale i instituci a jeji chod
Vyvolané účinky normy:
Ne/zamýšlené- zamerne, ocekavane a opak
Pozitivní/negativní- ne / zadouci
Hlavní/vedlejší - z hlediska zavaznosti
---zamýšlené pozit (to chceme)
---zamýšlené vedlejší negativní (nutné zlo)
---nezam. negat. (nepředvídali jsme)
Předpoklady ef. při tvorbě a realizaci
(tykajici se srozumitelnosti, jednoznacnosti, prehlednosti x pr. informovanost):
- hodnoty - a hodnotove orientace- cilove a instrumentalni hodnoty
- postoje - pripravenost
- pr.chovani vysledkem indiv.motivace-tvorba rozhodnuti v souladu x rozporu s normou
- potreba mikrosociologickeho pohledu- moznost reseni i mimo soudy,..
45. Právní vědomí, pojem a struktura. Diferenciace právního vědomí podle pohlaví, věku apod.
pravni vedomi - tvoří zprostředkují článek mezi objektivní právem a pr chováním (soulad X rozpor)
Struktura:
Právní vědomí de lege lata (legal consciousness – v postkomunistických zemích)
De lege ferenda (hodnocení z hlediska správnosti, spravedlnosti, pozit. právo)
Právně-historické vědomí (public sense of justice – angloamerické země jaké to bylo dřív)
Složky vědomí: znalost + mínění o právu
Diferenciace - více u mužů, lidí v produktivním věku, duševně pracujících, vzdělanějších, ve větších městech
Právní vědomí
○ problematika právního vědomí, jako projekce objektivního práva do vědomí sociálních subjektů, je často empiricky studovaným problémem
○ pr vedomi- tento pojem používán zejména v postkomunistických zemích, v anglosaské oblasti jako public sence of justice (cit spravedlnosti), zkratka KOL.
○ pozitivně právní ortodoxní tradice vidí v zásadě soulad mezi právními normami a navazujícím právním chováním (efektivnost závisí na míře odstrašující hrozby potenciálního donucení)
○ modernější sociologické analýzy (např.Ehrlich) poukazují na právní vědomí jako zprostředkovatele mezi právem a faktickým chováním, jako na intervenující proměnou
○ dle Rogera Cotterrela se právní vědomí skládá ze znalosti práva a mínění o právu, to obsahuje prvky hodnotící (emocionální i racionální soudy a představy) a postojové
Diferenciace právního vědomí je ovlivněna:
1) psychologickými faktory - vyplývají z charakteru lidské psychiky
2) sociální faktory - sociální zázemí právních subjektů, jejich sociální pozice a další charakteristiky
3) biogenni faktory - zejména pohlavi a vek
§ pohlaví: ženy mají dle studií tendenci k nižší úrovni znalosti práva než muži i při vyšším školním vzdělání; mají také tendenci ke stanovování vyššího trestu v obecné rovině a naopak nižších v konkrétních případech; tyto rozdíly mají tendenci slábnout s rostoucí vzdělaností a sociální úrovní žen
§ věk: mladí bývají tolerantnější, shovívavější, s chutí k reformám a menšímu respektu k právu; lidé se s věkem stávají méně přístupní vlivům zvenčí; u žen je vliv věku výraznější jak u mužů
§ vzdělání: jeho úroveň koreluje s důvěrou v právní systém, vyšší vzdělání vede k vyšší identifikaci s právními autoritami
§ stupeň urbanizace
§ náboženská a politická příslušnost
§ socioekonomické proměnné (vyšší sociální vrstvy bývají méně tolerantní)
○ klasické trestné činy jsou zavrhovány spíše působením morálních než trestněprávních norem
46. Znalost práva, její základní úrovně, stav znalosti práva ve společnosti a role znalosti práva
vědomí (povědomí) práva = zda si je subjekt vědom, že určitý druh chování je právně reglementován
Členění:
- vědomí práva (law awareness) – fakt, zda si je subjekt vědom právní reglementace problému
- právní informovanost (law aquaintance) – faktická obeznámenost s právem
○ právní informovanost: faktická znalost práva
○ subjekt si může být dobře vědom toho, že určité chování je nějak právně regulováno, ale přitom může mít velmi omezené či chybné znalosti relevantní právní normy
○ tradiční legislativa je založena na předpokladu, že po schválení a publikaci příslušného normativního právního aktu dochází automaticky k rozšíření nezbytné znalosti jeho obsahu mezi veřejnost (empirické výzkumy ani zdravý rozum však toto nepotvrzují)
Pozn:např. při výzkumu v USA v 60. letech jen 16% respondentů vědělo o tom, že pokus o sebevraždu již není trestný.
○ závisí na pohlaví (muži více), věku (v produktivním věku více než důchodci a mladí), vzdělání, společenské angažovanosti, velikosti místa bydliště (město více)
○ vyšší úroveň znalostí je obvyklá u těch otázek, kde se promítá i vliv jiných norem, obzvláště morálních
○ má instrumentální charakter, umožňuje lepší přizpůsobení se sociálním strukturám
○ neznalost práva se neomlouvá, to ale vede k větší závislost na úřednících a možnému tlaku těch, kdo právo znají (lze vycházet jen z přiměřené znalosti)
○ ignoratia iuris neminen excusat!
47. Mínění o právu, jeho vymezení a hodnotící pohled na právo
Mínění o právu vyjadřuje :
1) racionálně i emocionálně hodnotící pohled v podobě názorů (mínění v užším slova smyslu)
2) postojů k právu - pr. vedomi de lege ferenda
○ hodnotici pohled na pravo - termín veřejné mínění označuje aktivizovanou a prosazující se součást mínění o právu, která působí i jako neformální sankce; vyvolává tlak na dodržování, tvorbu práva (ekologické organizace) i aplikaci (přísnější nebo mírnější postih)
○ hodnotící soudy o právu zahrnují tyto objekty hodnocení:
1. positivní právo
2. právní jednání právních subjektů (dodržování, ignorování)
3. činnost právních institucí
4. představy o žádoucí úpravě
5. představy o trestnosti a míře postihu určitého jednání
○ mínění je na rozdíl od postojů k právu situační, neodráží postoje přímo, hodnottel musí mit instrumentalni nástroje
Habermas:
- minimální stát
- systémové plánování a řízení
Žádná společnost nemůže být organizována jen jedním z těchto principů.
Úkol státu – zabránění hospodářským výkyvům a krizím
Vedle práva – další aktivity sociotechniky:
- ekonomické působení
- formy užití moci
- systém výchovy
- masmédia
Extrémní kontradiktorní názory na stát:
- omnipotence práva
- pouhé legální sankcionování již fungujících regulativů
Mínění o právu (Cotterrell):
- názory a představy
- postoje k právu
Mínění o právu nelze ztotožňovat s veřejným míněním o právu.
48. Postoje k právu vymezení postoje a jeho model, právní postoje na postojové škále
Postoje k pravu: jsou predispozicí reagovat na určitý okruh podnětů určitým okruhem odpovědí
Projevuje se ve 3 oblastech:
® afektivní (pocity)
® kognitivně hodnotící (přesvědčení, názory)
® konativně (snahově) akční (tendence k určitému jednání
Důraz na empirický výzkum a bezprostřední praktické užití sociologie má své důsledky: metodologicko-teoretické (sociologicky lze bývají ovlivňovány sociálními stereotypy (zjednodušené, zkreslené představy určité skupiny, např. o Romech)
zkoumat jen to, co lze zkoumat empiricky)
Předmětné (převládá mikrosociologie-zkoumání malých a dílčích částí společnosti)
Postoje k právu:
○ jsou sociálně naučenou dlouhodobou tendencí právního subjektu reagovat určitým ustáleným způsobem na právní podněty, zejména na požadavky právní normy a vytvořenou právní situaci
○ lze je měřit na kladné až negativní, podoba s Gaussovou křivkou; postoje na okrajích jsou méně časté, zato intenzivnější
Škála postojů k právu:
- do 9 stupňů (1.-4. tendence k plnění po, 6-9. k nesplnění po, 5. neutrální postoj)
® právní étos: vyjadřuje vnitřní akceptaci právní normy a představou o správné, slušné normě; důvěra v právní systém, aparát, „pravo je vnitrne akceptovana norma a hodnota“
® legalismus: formální uznání existence a nutnosti právního řádu,respektování zákonodárce, „pravo je nutnys zaklad socialniho poradku“
® právní konformismus: jedinec dodržuje normu, protože ji dodržuje i sociální prostředí kolem něj; obsahové hledisko, stejně jako u předchozích, ustupuje do pozadí; existuje vnitřní (ale ne jako autonomní názor, jen důsledek tlaku) a vnější, „pravo jako vyraz konformity s pravne loajalnim prostredim“
® právní pragmatismus: utilitaristický postoj; bez zábran k obcházení práva, „pravo je instrument k dosazeni vlastnich cilu legalnimi postupy“
® oportunismus: v případě dostatečných výhod ochota k drobnému porušování práva a nesení případných sankcí, „ pravo je třeba vyuzit k maximalizaci osobniho prospechu“
® deliktní utilitarismus: negativní postoj, v zásadě ale akceptavoni hodnot chráněných právem (svoboda), snaha o uspokojování osobního prospěchu , „kriteriem akceptace prava je uspokojovani osobniho prospechu“
® právní nonkorformismus: distancování se od norem, právo odmítáno jako výraz sociální konformity, „pravo je odmitano jako vyraz socialni konformity“
® právní deviace: právo, které nevyhovuje, není akceptováno¨
® právní anarchismus: apriorní odmítání právních norem, asociální jedinci , , „ pravo je neprijatelne protože omezuje svobodu jednani“
49. Právní komunikace, okruhy právních informací, jejich přenos, činitelé a efekty právní komunikace
Subjekty právní komunikace:
a) interpretátor – obvykle právník
názorový vůdce – přejímání názorů na základě neformálního osobního vlivu
masmédia
b) komunikátor (sdělovatel) x komunikant (příjemce)
Faktory efektivnosti ovlivňujíčí právní komunikaci:
- objektivní – podmínky vytvoř. ze strany státu (srozumitelnost, nerozpornost …)
- subjektivní – schopnosti a zájmy jednotlivce
Právní komunikace musí zajistit tyto tři okruhy informací:
- základní informace o právním řádu
- inf. nezbytné pro výkon sociálních rolí (rodič, lékař, řidič)
- inf. potřebné pro zásadnější kvalifikovaná rozhodnutí (koupě ojetého automobilu)
Způsoby získávání pr. informací (a tím dochází ke změně právního vědomí):
- adaptací – přizpůs. vlastních názorů a představ o obsahu pr. norem
- pozitivací – morální normě připíše subjekt právní charakter – pomoc bližnímu
přenesením obsahu – osvojení dílčího jednání z interpretace jiné osoby
Sociální komunikace: výměna informací v rámci soc. kontaktu
Právní komunikace: spec. druh sociální komunikace – komunikace prostř. práva
Podoby: komunikační akt (rozhovor) x kom. proces (více aktů; kurzy)
Obousměrná x jednosměrná (TV), Ne/verbální
Rozhoduje: Kdo, co, jakým kanálem, komu, s jakým efektem něco sdělujeme + v jaké situaci a metakomunikace (síla hlasu)
- významnou dimenzí společenských vztahů je sociální komunikace, která se zabývá i právní komunikací
- v moderní společnosti se informace, včetně právních, staly cenným zbožím nutným pro výkon sociálních rolí a kvalitních rozhodnutí
Právní informace zahrnují zejména tyto okruhy:
rozsah dovolených a nedovolených způsobů chování, podmínky pro
jejich realizaci
informace o existenci právních norem (zda a jak je určitá
problematika upravena)
způsoby jednání státních orgánů a jejich pravomoci
podklady nezbytné pro interpretaci práva (pojmy, lhůty)
zkušenosti z realizace práva
Druhy právní komunikace:
- přímo – autentický pramen
- nepřímo – odborný výklad
- mimoprávně – přes působení morálky a jiných regulativů
- při nepřímém přenosu záleží na interpretátorovi (podává kvalifikovaný výklad), názorovém vůdci (může být totožný s interpretátorem, působí - neformálně na příjemce, např.rodič), hromadných sdělovacích prostředcích (jednosměrné)
- masmédia poskytují informace, na postoje mají spíše vliv interpersonální vazby a působení názorových vůdců, dva stupne- Tv-vudci-okoli
- informační konzervy: sbírka zákonů, filmy, záznamová média - dulezity snadny pristup pro adresaty
cíl právní komunikace: právní informovanost a formování mínění o právu
efekty komunikace: informační, motivační, akční
50. Právo právní vědomí právní chování. Akceptace právní úpravy, role právního vědomí
právní vědomí - tvoří obousměrný zprostředkující článek mezi objektivním právem a právním chováním
retezec: PRAVO - PR. VEDOMI - PR. CHOVANI
- pro část řetězce právo – právní vědomí jsou stěžejní 2 otázky:
1. v jakém rozsahu je fakt, že určité jednání je právem reglementováno, akceptován právním vědomím společnosti?
- proc není urc. chovani povazovano za tr. čin? Pr. vedomi je liberalni a pravo nestihlo reagovat / prahova hodnota pro trestnost je nevhodne stanovena (tr.cin kradeze – 1 Kc) / prilis nova pr. uprava
2. v jaké míře závažnost deliktu dle normy koinciduje s hodnocením závažnosti dle společnosti?
○ pokud chybi projev vule jednat podle platneho prava, muze jit o : jedinec pravo nezna a poruseni nastava mimopravni motvaci / pravo zna, ale jeho hodnotici a postojova stranka se rozchazi s obsahem prava (povazuje ho za nemoralni, nefunkcni, nevyhodne,…)
○ snahy o nalezení spojitosti mezi právním vědomím a faktickým chováním; výsledky výzkumů vykazují určitou korelaci, ale spíše se jedná o další vlivy
○ obecně znalost práva není nutnou ani dostatečnou podmínkou pro dodržování práva, ovšem právní normy, které nejsou známé, jsou neefektivní - OTAZKA- do jake miry povazuji subjekty pravo za zavazne, i když s nim nesouhlasi? (pr. Nemecko 66%)
○ obecně lze konstatovat obsahové diferenciace práva a právního vědomí
Příčiny, proč veřejnost nepovažuje některá chování za trestná:
- obsolentnost práva (PV se stalo liberálnějším)
- prahová hodnota trestnosti je nevhodně určena (krádež 1 koruny); pr. úprava je příliš nová
○ články řetezce právní vědomí – pr. chování jsou analyzovány soc. studiemi. Hledání vztahu mezi kriminálním chováním a nízkou znalostí práva. Kutchinski zjistil chudší znalost práva u vězňů než u běžné populace (při stejných soc. úrovních respondentů)
○ do jaké míry vědomí práva a pr. informovanost ovlivňují mínění o právu a faktické p. chování? Aubert nalezl statisticky významný vztah mezi znalostí práva a pr. chováním hospodyň ve vztahu ke služebným; z empirických studií vyplývá: znalost práva není ani nutnou ani dostatečnou podmínkou pro dodržování rpáva; z hlediska působení: právní normy, které nejsou známé, jsou neefektivní