23.června až 3.července 2002

Zůčastnění:
Petr M. a Míša S., Honda CB 750 Seven Fifty
Libor M., Honda VFR 750 F
Venca Š., Suzuki DR 650
Jirka K., Honda XRV 750 Afrika Twin

Původní sestava pro letošní potrápení motorek se skládala pouze z CB-čka a VFR-a. Pár týdnů před odjezdem se přidala Afrika, poté co zjistila, že partnerka, se kterou byla domluvená na projížďce do Chorvatska, nemůže jet`. Její řidič měl totiž v té době od doktorů zákaz vozit se na ní, prý mu mohlo vypadnout oko nebo něco takovýho. Rozhodně nepříjemná záležitost. Jako čtvrté a poslední přemýšlelo o přidání se k výpravě DR-ko a potom co si její majitel pár dní před termínem koupil i stan, byl seznam uzavřen. Stačilo jen provést rozpravu s jezdci, jak jinak než ve středu v Baarovce, a bylo vyhotovené...

1.den 23.6.2002

Cílem prvního dne bylo pro nás dojet do nějakého kempu na břehu Garda lake. To se nám však díky Liborovo pomočujícímu se olejovému filtru nepovedlo a tak po klidném přejezdu Rakouska, stylem 130-140 km/h a každých 100 km pauza, přespáváme v kempu kousek před Brixenem. Liborovo olejový filtr, s lehkými stopami po lehkém dotažení těžkým hasákem, se totiž rozhodl na Brennerpassu malinko pokapávat na vejfuky, což sice při jízdě vytvářelo překrásné čmoudíkové efekty, ale jinak jízdu samotnou to moc nepodporovalo.
Operativně urychleného ubytování však nikdo nelitoval pro krásně čistou vodu v nedalekém jezírku a nakonec i pro krásně čistou meruňku v nedaleké lahvi.

Kemp je značen hned od sjezdu z dálnice na Brixen, stojí 5 Euro/osoba, 5 Euro/stan a 1 Euro/moto, teplá voda je jak v umyvadlech pro lidi tak i v umyvadlech pro hrnce a dokonce i ve sprchách. Restaurace na dosah. Pozn. Všechny, výše i níže uváděné ceny kempů, jsou platné pro "střední" sezónu. To je v termínu od 13.5. do 29.6 a od 28.8 do 14.9. Průjezd přes Brenner se pořídí za 7,95 Euro/auto a 7 Euro/moto, Italská dálnice od něj až k Brixenu pak za 2,10 Euro.

2.den 24.6.2002

Po probuzení do zataženého rána a následné snídani odjíždíme já s Liborem do Brixenu na trh, nakoupit nějaký ten olejový filtr. Je tam, hned u hlavní strasse co protíná Brixen takřka napříč, príma motoshop. Ještě, než jsme dorazili do města, začalo docela dost pršet, a přestalo skoro až k obědu. 
A to byla ta pravá příležitost pro nás, měniče filtrů. Vyzvedli jsme VFRku do výšin, ale aby si o sobě moc nemyslela, tak jen za přední kolo, tak aby nevytekl drahocenný olej a a) Libor nezadřel VFRku a b) aby Italové nemuseli vyhlásit ekologický stav ohrožení. Už tak stačilo, že jsme starou konzervu vyhodili do kontejneru.
Po sbalení jsme to prděli dál, teď už mimo dálnice, na Lago di Garda, konkrétně do městečka na západním pobřeží, zvaného Salo. Tam by se měly nacházet, dle informací přetaženích ze světové pavučiny do našich hlav, jedny z nejlevnějších kempů v kraji. Dorazili jsme tam po ujetých cca 200 km a po cca 9-ti přeháňkách někdy v podvečer. 
První kemp, který jsme zkusili byl Weekend. Ten nám byl doporučen už v minulém kempu nějakým bludným holanďanem. Nám se ale zdál daleko od vody a daleko od levna. A tak kemp, kterému jsme svěřili naše mladé, krásné, tělesné trosky byl kemp Eden. Tam  jsme dokonce usmlouvali extra výhodnou specielní slevu. Stačila nám totiž pro naše tři stany, čtyři motorky a pět osob pouze jedna jejich "parcela". Platili jsme tedy jen za jeden stan (každý další "second tent" je do 29.6. zdarma), a za tři motorky ( jedna je v ceně ke stanu). 
Lago di Garda je asi nejznámější a největší jezero v Itálii. Nachází se na úpatí Dolomit ve výšce 62m n. m.. Na severu se nad hladinu vyvyšují až 2000 metrové vrcholky, které směrem k jihu přechází do naprosté roviny. Prý je to "mekka" pro všechny windsurfaře, bikery a paraglidisty. Na posledně jmenované jsme se dost těšili, neviděli jsme však ani jednoho.

Kemp Weekend - ****, 5 Euro/osoba. 10 Euro/stan, moto v ceně
Kemp Eden - ***, 5,2 Euro/osoba, 9,9 Euro/stan, moto v ceně, hygienické zázemí bude ve všech kempech okolo Gardy zřejmě na vysoké úrovni. Tento není výjimkou a přidává k lepšímu ještě dva bazény, dětský a typuju tak pětadvacítku. Koupání v jezeře tak 100m pěšky.

3.den 25.6.2002

Myslím, že existuje nějaké pravidlo, že třetí den má být vždy odpočinkový. A tohoto pravidla jsme se drželi i my. Motorek jsme se ani nedotkli a šli jsme procházkou asi 4km po pobřeží do městečka Salo na poznávací nákup. Cestou zpět jsme podnikli malý experiment. Zkusili jsme se vykoupat v jezeře. A to Vám byla paráda, no prostě Itálie, to je marný... Tak jsme si hned při průchodu vrátnicí zaplatili další noc, poobědvali a šup zas do vody. Je to lepší, než se koupat v kempovým vykachlíkovaným bazénu, ten je moc teplý a moc nachlorovaný.
Ten kdo zkoušel někdy hrát karty na trávníku, mi myslím potvrdí, že u stolu je to daleko pohodlnější. A tak se na nás nelze zlobit, že jsme jeden takový stolek před jedním opuštěným karavanem večer okupovali. Majitelům to asi vůbec nevadilo a kde se vzali tu se vzali nějací staříci (my si myslíme, že právě ti majitelé) a dali nám ze stolu nastranu velkou keramickou vázu ve tvaru veselého hlemýždě, který nám, a to si přiznejme, opravdu dost překážel.

4.den 26.6.2002

Na středu nám kulturní výbor naplánoval celodenní výlet za krásami okolních skalisek, městečka Arco a dvou, o něco výš v horách položených jezer Lago di Ledro a Lago di Idro.
O druhou a jak se později ukázalo, poslední naději na průšvih s nějakou motorkou nás připravil Jirka, když u pumpy v Riva del Garda vyzkoušel nafoukat do jeho povadlé přední gumy svůj antipich. Jak to vypadá, tak ta věc sice nedokáže gumu až tak zalepit (malinko ucházela guma i po zásahu) ale nafoukne ji fakt tvrdě. Jeden by řek`, že to dokáže i kompresor ale ten není vždy po ruce a alespoň jsme to vyzkoušeli.
V Arcu mají sice krásnej rynek s palmami, ale ten se zdaleka nevyrovná zážitku z výletu k osadě Troiana, kde jsou po cestě krásný výhledy na tohle městečko shora a hlavně dost zajímavý skály. Ty skály by samy o sobě tak zajímavý nebyly, kdyby po nich nelezli lidičky směrem úplně odspodu až nahoru. V tom momentě se člověku zdá, že tady něco nehraje. Ty skály by byly možná zdolatelný pro normálního člověka, kdyby byly otočený o 90 stupňů směrem něco jako na "držku". Ale lézt skoro po stropě, to se mi nezdá zdravý.
Cesta okolo zmíněných jezer je zase krásnej výlet na "sjetí si". Čistý, kroucený silničky bez děr a ty panoramata ... Až tudy někdy pojedete, tak před L.d.Idro je v jedný serpentině před takovým mostíkem príma vodopád (je to vidět i ze silnice) s jezírkem s vodou čistější než od 1. jihočeské vodovodní.

5.den 27.6.2002

Na 5. den expedice vyšel přesun veškeré techniky i lidských zdrojů ze Sala přes Veronu, Vicenzu, Treviso a Jesolo až na konec poloostrova proti Benátkám ke, spíš než městečku tak, k turistickému centru zvaného na mapě i ve skutečnosti Punta Sabbioni. Tam po jednohlasném vyjevení souhlasu s cenou za lodní MHD do Benátek bereme kemp Sonja. Je to ten, co je nejblíž zastávce trajektu. Opět se nám daří finta se třemi stany na jednu parcelu i když ve skutečnosti nám asi dvě šňůrky zasahují do parcely č.42.
Jinak ještě k samotné cestě. Zvolili jsme trasu mimo jejich předražený dálnice a byl to teda voheň. Těch našich cca 250 km jsme jeli nějakých 7,5 hodin. Samá zácpa nebo semafor. A to ne že by se v Itálii jezdilo nějak ospale, naopak. Špagetouni totiž jezdí dost svižně. První den-dva má člověk dost oči na stopkách a strach aby v tom chaosu něco nepřehlídl, ale hned jak si zvykne zjistí, že se tam nejezdí špatně. Rozhodně neudělají něco nepředvýdanýho, když teda nepočítáte vyjetí z vedlejší na hlavní 5m před vámi nebo předjetí vás tak o 10cm vedle motorky, s tím musíte tak nějak počítat. Výhodou tohoto stylu je dost odsejpající provoz. Nevýhodou je pak například taková situace, že jsme se kvůli navigaci zdrželi při vjezdu na hlavní o pár sekund dýl něž je nastavena italova trpělivost a hned jich to pár dalo houkačkama patřičně najevo. Přes to všechno byl dnešní úsek prostě nekonečný.
Hned po vybalení jsme tudíž všichni vlítli do móře. Jediný zajímavý na tomhle moři je jeho poměrně dost strmý klesání do hlubin. V praxi to vypadá asi tak, že když člověk jde směrem do vody ustálenou rychlostí přibližně 5 km/h, má tam po 2 minutách vody do půli stehen, po dalších 2 minutách kupodivu do půli lejtek a až tak od pátý minuty to začne teprve trošku nabírat na hloubce.

Kemp Sonja - *, 3,6 Euro/osoba, 7 Euro/stan, moto v ceně. Pouze jednu hvězdičku má snad za to, že nemá přístup k moři. Jinak teplý sprchy, čistý hajzly, to všechno má. Nás to však stálo asi 27 Euro za celou družinu (5,4 Euro na individuum a noc, jestli se nepletu)

6.den 28.6.2002

Někdy, ať dělá člověk co dělá, ne úplně se mu vydaří věci tak, jak si je naplánoval. Plán zněl jasně: nakoupit, okoupat se v moři, odjet do Benátek.
Časně dopolední odjezd na nákup byl uskutečněn vskutku velkolepě a to na všech strojích s úmyslem nakoupit v supermarketu, který jsme zahlédli při včerejším příjezdu asi 6km od našeho kempu. Co italský čert nechtěl, hned po výjezdu, asi 100m po výjezdu (a to takovejch 50m s této vzdálenosti dělala cesta od stanů k vrátnici), jsme jeden obchod i s přidruženou ovoce-zeleninou potkali. Prostě jsme si ho buď a) nikdo při včerejším příjezdu nevšiml a nebo b) ho postavili přes noc a zapomněli o této skutečnosti informovat na kempovní nástěnce - to spíš. No museli jsme vypadat přinejmenším divně.
Výjezd na koupání se nám, konkrétně posádce Seven Fifty, taky "zadařil". K vodě je to kousek (asi 1km) po prašné, ale opravdu prašné cestě podél jakýchsi zahrádek a sousedního kempu a tak Jirka, já a Míša jsme se, naprosto s rozumem, rozhodli jet bez helem. Ono ta slaná hlava v helmě na zpáteční cestě taky není to pravý oříškový. Jirka stihnul projet, ale nás si zastavila, kde se vzala tu se vzala, protijedoucí carabinierka a už to lítalo. Driver`s license! Document from motobike!!! Back to camping for helmets a schnell a ať už vás tu nevidím!!!! Tak to jsme měli tak trochu štěstíčko. No a koupání se zvláště povedlo, byly parádní vlny, šacuju to tak na 1,5m, a v těch už středozemská, suchozemská ... (hlodavec), jako my, užije dost srandy.
Odjezdu do Venezie, nám kvůli počasí nebylo hned tak přáno. Z krásného letního dne se během chvilky zrodila taková poctivá italská bouře. Ne takový to pobleskování a pár velkých kapek jak to známe z Česka. To byla dvouhodinová bouřka, že to udělalo v kempu takový to jako bezdrevy a takový prdy...to si v životě neslyšel. Až jsme měli malinkato bobíčky, že nás to malinkato zabije.
Nalodit se na parník směr Venezia se nám podařilo až v 17:40, což bylo tak akorát na
dvouhodinovou procházku a ve 21:00 linkou č.14 zpátky. Rád bych podotknul, že velice příjemnou procházku. Benátky sice místy trošku smrdí, mají tam trošičku bordel, většina baráků není úplně v cajku, ale mají něco do sebe. Zvláště takhle na večer, kdy už není takový horko a možná už tam není takovej nátřask turistů, i když těch bych, podle mého vkusu, stejně ještě dost ubral.
Taková poznámka, až zase někdy budete plánovat cestu trajektem do Benátek a budete bydlet v Punta Sabbioni, nemusíte na MHD až do Triporti. V P.Sabbioni to má totiž mezizastávku, kterou jsme nějakým záhadným způsobem přehlédli. Zpátky jsme tam dokonce přestupovali.

Trajekt z Triporti do Venezie stojí 5,16 Euro/osobu, parkoviště před "parník-nádražím" pak 5 Euro/moto do 5-ti hodin a 7 Euro/moto od 5-12 hodin parkovacího času.

7.den 29.6.2002

Poslušně hlásím, že po dobu 7.dne se nic zvláštního nestalo. Tento den by se dal popsat následujícím schématem: Snídaně, 1. nákup, 1.koupání, oběd, 2.nákup, 2.koupání, večeře, lahvinka vínka ku oslavě jmenin Petra a Pavla (promiňte, ještě jsem se nepředstavil, mé jméno je Petr).
Jen asi jedna událost vyvedla výpravu, zvláště pak Vencu, z bohorovného klidu celého dne. A to, když mu při ohřevu pravého domácího guláše, který balí firma Hamé do konzerv, před stanem bouchla ve známé "postýlce" kostička (kulatá) lihu. On mu totiž od ní tak trochu chytil stan. Teď už ho má pomocí izolepy, tzv. nasa pásky zase zalepený.

8.den 30.6.2002

Dnes došlo pouze k exportu našich tělesných schránek z italských zemí do zemí slovinských. Celou cestu bych rozdělil na dvě části. První, nudnou na krajinu i samotnou silnici, obzvláště pak asi 20-ti kilometrový úsek před Udine. To byla naprostá rovina jak z pohledu vertikálního tak, a to bylo na tom to horší, z pohledu horizontálního.
Druhá část byla oproti tomu super. Krajina zkopcovatěla i zezatáčkovitěla už na italském území a slovinská část už byla úplně bez chybičky. Dobrý taky bylo, že byla neděle a oproti cestování v týdnu byly silnice místy až prázdné.
Když jsme se dostatečně projeli, ubytovali jsme se v kempu Trenta, což je asi poslední kemp před serpentinami na Krajnskou Goru. Je vidět ze silnice po levé straně, cestou od Bovce, pochopitelně.

Kemp Trenta - 5 Euro/osoba. V ceně je zahrnuto: stan, motorka i žeton na teplou vodu ve sprše. V umyvadlech je přednastaveno, aby tekla teplá voda stále. Recepce slouží zároveň jako hospoda, nebo naopak...?

9.den 1.7.2002

První zajímavá věc při cestě na jezera Bled a Bohijinské, která nám doslova stála v cestě, bylo sedlo Vršič. Silnice tady během 25-ti zatáček nastoupá přibližně asi něco okolo cca 90 000 výškových cm a o to samé zase na 25-ti zatáčkách naklesá. Jsou to takový ty zatáčky, který vám už u druhého přejezdu skoro lezou na nervy. Než člověk přijde na ten grif, jak je projet na dvojku, řadí pořád 1-2-1-2-1-2, akorát tady je výjimka -3-2-1-2....
Ve městě ležícím na břehu jezera a zvaného Bled, které je už na první pohled připravené na větší nápor turistů, jsme v samoobsluze uspokojili své hladové potřeby a Venca s Jirkou mimo to i osvěžovací potřeby v až podezřele čisté vodě samotného jezera. To je zajímavé tím, že má ostrůvek a na něm kostelík. Můžete si koupit otroka s pramičkou a veslama a on vás vyveze na projížďku po jezeře. Zajímavé je, jak tihle nevolníci dokáží skvěle zakrýt svoje pocity a vy máte dojem, že se usmívá a že ho to dokonce baví.
Odtud je už kousek k Bohijinskému jezeru kde se Venca, Libor a Jirka nechali vytáhnout Cable Carem (překlad: Kabelové auto, u nás častěji nazývané lanovka) na sedlo Vogel. Vytáhnout píšu proto, že to opravdu spíš než jízdu lanovkou připomíná vytažení autobusu někam na Eifellovku. Je odtud ale krásný výhled a v zimě asi perfektní lyžařský středisko s dalšíma lanovkama a vlekama. Za vše hovoří hodnocení kluků po návratu, posuďte sami; 1:to bylo opravdu hezké, 2:byl tam krásný výhled po krajině, 3:a ta lanovka, sem se málem po....
Já s Míšou, protože jsme cestu podnikli již loni a protože lanovka Míšu nijak výrazně kladně neoslovila, jsme si naplánovali pěší, asi 20-ti minutový "vejšlap" k vodopádu řeky Savice. Výchozí bod pro tuhle trasičku je odtud asi 2-3 km, směrem "stále po hlavní". Tam však chtěli 300SIT na osobu a protože jsme to také z loňska znali, pozměnili jsme směr našich kroků do místní restaurace a tam utratili podobnou částku za kafíčko, džusík a tak. To však neznamená, že by vodopád nestál za nějakou tu pětku, naopak. Je to velice pěkná čumenda, jak tam tak ta voda pěkně padá. A kupodivu dolu.

Lanovka na Vogel - zpáteční 7,5 Euro pro vyspělého dospělého

10.den 2.7.2002

Abychom měli poslední den zjednodušenou a zkrácenou cestu, rozhodli jsme se navrhnout si a hned si schválit přestěhování do kempu Podljubelj. Ten se nachází asi 5 km od rakouských hranic a je zajímavý tím, že tam většinou skoro nikdo nebydlí. Letos jsme tam byli kupříkladu sami. Na pátou hodinu vždy přijede správec, vyinkasuje barevné obrázky a kulatý želízka a odjede, asi je propít. Úroveň tohoto kempíku je trochu nižší, než na jakou jsme byli do této chvíle zvyklí, avšak naprosto dostačující.
Cestou jsme měli dvě důležité zastávky. Ta první, míň důležitá, byla v jedné z nejpopulárnějších turistických atrakcí Slovinska, roklině Vintgar. To je asi 1,5 kilometru dřevěných chodníčků přilepených na skále nad hladinou řeky Radovny. Možnosti, jak projít touto soutěskou, jsou dvě. Jedna je směrem proti proudu. Tam je možné se dostat od obcí Blejska Dobrava nebo Zasip. V obou případech se jde ke kase kousek pěšky. Druhá možnost je po proudu. K té je přístup z přilehlého parkoviště, na které vás navedou ukazatele z obce Spodnje Gorje. Tuto možnost jsme využili my. Je to hodně pěkná, v horkých dnech chladivá procházka . Zvláště pak její první třetina, potom, jak se člověk namlsá, je to trošku nuda.
Druhá, o dost důležitější zastávka, byla v Jesenici v obchodě s potravinami a to proto, že je používáme k udržení našich životů při životě. Na tomto místě bych se rád zmínil o nakupování ve Slovinsku. Do této doby šlo naprosto všude (kempy, pumpy, potraviny) platit eurama. Vždy jsme se ale předem pro jistotu zeptali. V této samoobsluze to naši nákupčí (zbytek výpravy, mimo mne - strážce motorek) považovali tak nějak za samozřejmost, a to že tomu tak není, se dozvěděli až s plnejma košema před kasou. Za pomoci Míši došlo tedy k první a poslední koupi slovinských S(h)ITů za celou dovolenou. Později už jsme je opět nepotřebovali.

Kemp Podljubelj - 5 Euro/osoba, za nic víc se neplatí. Teplá voda jak v umyvadlech tak v jednoduché sprše.
Roklina Vintgar - 5 Euro/osoba

11.den 3.7.2002

Smyslem posledního dne dovolené bývá zpravidla dostat se domů. Tím se zásadně odlišuje od ostatních dnů dovolené a ten kdo jezdí domu víckrát je zvláštní. I my jsme tomuto úkolu přikládali jistou důležitost a proto jsme si hlídali, abychom tento den jeli převážně na sever. Jedinou odchylkou bylo zastavení u klagenfurtské atrakce zvané Minimundus. To je celý areál zcuknutých staveb, které v reálu stojí různě po světě, v měřítku většinou 1:25. Jako vstupné chtějí však 10 Euro a to ne že by se nám zdálo úplně moc, ale člověk se už taky trošku vidí doma, tak třeba jindy až pojedeme zase okolo. Dokonce i návrh projít to kolem a prohlídnout si to zkrze, místy prořídlý, živý plot mizí někam do prázdna. Jo, bejt tak už doma. Já první co udělám vlezu do plný, horký vany...

Na cestě směrem z Klagenfurtu k mamince se na dálnici platí pouze jednou a to 5 Euro/auto a 4 Euro/moto za pár tunelů. Platná dálniční známka je předpokladem. My jsme ji měli den propadlou a tak jsme si její nákup zopakovali, teda mimo Venci (UPOZORNĚNÍ PRO RAKOUSKOU POLICII: VENCA JEL NAČERNO). Naštěstí nezdražili a ona stála stále 4 Euro, stejně jako při odjezdu. Při odjezdu před jedenácti dny, jak je to dávno, kolik jsme toho prožili, kolik jsme to ho projeli. Člověku to připadá, že cestoval celý rok po celém světě. Tolik zážitků jsme do sebe vstřebali :) Příjemné to bylo, moc příjemné...