Když jsem včera nemohla usnout, ani nevím proč, mě napadla otázka jaká je role dnešních matek. Jsme chodící inkubátory, které v sobě skrývají veliká překvapení. Když se překvapení dostane na svět, je tady další úkol. Připravit ho na život. A tady je ten zakopaný pes. Měli bychom naše drobečky hýčkat, rozmazlovat a ušlapávat mu cestičku, po které bychom chtěli aby šli? Nebo bychom je měli připravit na tvrdý život venku mimo stěny bezpečného bytu?
Je pravda že selský rozum mi říká od všeho trošku. Ale co je ta troška a bude pak dítě schopné čelit nátlaku jaký je na dnešní děti vyvíjen? Je mi jasné že každý chce pro své dítě to nejlepší, ale co to vlastně je? Každý máme jiné priority a stejně tak i naše dítě si dřív nebo později takový žebříček vytvoří a nebuďme pak zklamaní že není stejný jako ten náš!
Je pravda, že čím víc dítěti povolíme tím víc bude mít kreativní myšlení a bude si dokázat poradit se spoustou situací které na něho čekají? Nebo jen pevná disciplína tvoří charakter?
Je to jen pár otázek na které bychom asi nikdy nenašli takovou odpověď která bude platit pro všechny. NAŠTĚSTÍ!!!
Komentáře
Přehled komentářů
Já se řídím srdcem a zdravým rozumem a myslím, že mé děti jsou spokojené stím jak to u nás doma je. Naštěstí nejsem na výchovu sama a s manželem máme stejné názory.
Od všeho trošku
(Karolína , 11. 2. 2010 10:33)