08. Firemní večírek
Poslední den v roce uspořádalo Ministerstvo kouzel firemní večírek, kterého se účastnili také Harry a Ron, ale zrzek se vůbec netěšil, až bude zase předstírat, jaký sehraný pár jsou a jak jsou šťastní. Věděl, že tam bude jeho otec i matka a také Hermiona s Percym. Na ty se už vůbec netěšil. Dokázal předstírat, že je všechno v pořádku, ale před vlastní rodinou a přáteli to bylo těžší, než si myslel. Záviděl Harrymu, že on podobné starosti nemá. Zdálo se, jako by se jejich vztahem vůbec nezabýval. Uvědomoval si vůbec, že něco nefunguje?
Atrium se změnilo na jeden velký sál, kde hrála hudba. Všichni se bavili, tančili a popíjeli a atmosféra působila celkem příjemným dojmem. Ron tyhle akce ovšem nenáviděl, neboť si většinou utrhl ostudu, protože se nemohl pochválit ničím velkolepým. Byl prostě doma a staral se o hnízdečko lásky. Co je na tom tak úžasného?
Chvíli postával se svými rodiči, chvíli s Hermionou a Percym a zoufale se vyhýbal Harryho spolupracovníkům. Naštěstí jeho partner necítil potřebu se s ním ukazovat. Rozdělili se a Rona napadlo, že takhle je to vlastně i v jejich vztahu. Jsou spolu, ale každý je sám.
Zrovna se motal kolem švédského stolu, aby si nabídl dýňové košíčky, když se za jeho zády ozvalo: „Weasley.“
Otočil se a spatřil Draca Malfoye ve skvěle padnoucím obleku, s dokonalým účesem a krásnou pletí. Kdyby ho Ron neznal, myslel by si, že je to skutečně hodný mládenec. Vypadal rozkošně a nevinně jako anděl, dokud se nezačal pohrdlivě šklebit.
„Malfoyi,“ oplatil mu Ron, který se před ním cítil neuvěřitelně trapně. Mohl to být právě on, kdo přitahuje pozornost jeho Harryho.
„Skoro vůbec ses nezměnil,“ prohodil blonďák s úšklebkem, „stejný trouba jako předtím.“
Zrzek zrudl. Tohle si o něm opravdu myslí? Chtěl tím snad něco naznačit? Že je trouba, když zůstává s Harrym, který mu očividně zahýbá s tímhle zmijozelským princem?
„Vypadáš dobře, Malfoyi,“ odpověděl, jako by jeho předchozí tvrzení neslyšel.
„Na rozdíl od tebe,“ ohrnul Malfoy ret a pohrdlivě si ho změřil. Ron zčervenal. Ne, že by byli s Harrym nemajetní, Harry zdědil po svých rodičích nemalé jmění a práce bystrozora byla dobře placená, ale teprve teď si zrzek uvědomil, že to vypadá, jako kdyby ho jenom využíval, protože ho živily víc Harryho finance než vlastní. Ale jeho přítel si nikdy nestěžoval a rád se s ním podělil. Dával zrzkovi peníze na běžný chod domácnosti a nikdy mu nebránil, aby si koupil, po čem touží.
Hábit, který měl právě na sobě, byl kvalitní a drahý. Koupili ho společně u madame Malkinové přesně k tomuto účelu – na společenské akce, aby se dobře reprezentoval svým vzhledem. Nikdy předtím mu Harry neřekl, že by vypadal příšerně. Navíc tohle byl opravdu pěkný hábit. Samozřejmě Malfoy měl hábit mnohem honosnější a ozdobně vyšívaný, ale něco takového neměli s Harrym zapotřebí.
„Tady jste,“ přiřítil se k nim Harry. „Dáš si, Rone, drink?“
Zrzek přikývl.
„A ty, Draco?“ otočil se ke Zmijozelovi.
Malfoy zavrtěl hlavou. „Nemám potřebu plýtvat svým časem s někým takovým.“ A pak se elegantním krokem a s nosíkem vzhůru vzdálil.
„Harry, kdy jsi začal Malfoye oslovovat křestním jménem?“ podivil se Ron a měl pocit, že už vůbec ničemu nerozumí.
„Pracujeme spolu,“ odpověděl černovlasý muž samozřejmě, jako by to vše vysvětlovalo.
Bohužel pro Rona to nebyl pádný argument. Znal spoustu kolegů, kteří spolu pracovali léta a přitom si stále vykali. Vzájemná spolupráce ještě nebyla důvodem ke sblížení a vykání vždy nevyjadřovalo odstup a rezervovanost. Právě naopak, vyjadřovalo vzájemnou úctu a respekt.
Pamatoval si na spoustu společných let, které strávili v Bradavicích, kdy o něm Harry nikdy nemluvil jako o Dracovi. Vždy to byl Malfoy a jenom to slovo vyjadřovalo Harryho vztah k této osobě. Nenáviděl ho, pohrdal jím.
Co se teď změnilo, že je to náhle Draco? Rozhodně mu nepřišel milejší ani zdvořilejší. Ten pohled, jakým se na něj díval, jasně svědčil o tom, že je pro něj stále tím samým pihatým vlezným ňoumou Weasleym. Změnilo se snad něco na jeho postoji k Harrymu?
Ron byl zmatený, ale nechtěl tohle téma rozebírat právě zde. Jak by mu ostatně vylíčil své pocity? Už dlouho o nich s Harrym nemluvil. Stejně by se nikam nedopracoval. Harry by ho odbyl a nakonec by ho přinutil se stydět, že se ptá na tak hloupou otázku. Pro Harryho bylo vysvětlení jednoduché – jsou parťáci, a tak si tykají.
Připadal si hloupě, když celý večer nenápadně pokukoval po svém milenci. Vážně byl tak naivní a čekal, že ho nachytá při nevěře? Co si vlastně myslel, že uvidí? Harry mluvil se spoustou lidí a zdálo se, že každému věnuje dostatečné množství času a s nikým není déle, než je nutné.
Pak konečně spatřil, jak zamířil k Malfoyovi. Harry a ten ničema si vyměnili pohledy a Malfoy se zašklebil. Ron si uvědomil, že to nebyl pohrdlivý, ale spíše spiklenecký úsměv, jako by ti dva měli tajemství a jenom oni dva o něm věděli. Chvíli spolu stáli a povídali si, ale nebylo na tom nic podezřelého, protože stáli od sebe přiměřeně daleko.
Ale pak se stalo něco, co Ronovi málem podlomilo kolena. Harry se rozesmál a Malfoy s ním. Harry se už dlouho takhle nesmál. Rona děsilo, že se jeho přítel odvázal v přítomnosti toho parchanta, zatímco když byli spolu, atmosféra zhoustla a nálada stagnovala na bodě mrazu.
Ještě horší bylo, když se pak k němu Harry naklonil a Malfoy mu něco zašeptal do ucha tak, aby to ostatní neslyšeli. Ron viděl, jak se ti dva na sebe dívají a byl si téměř jistý, že to musí něco znamenat. Nelíbilo se mu to.
Náhle se blonďákova hlava otočila jeho směrem a zachytila jeho pohled. Kývl na Harryho, který okamžitě svýma očima vyhledal zrzka. Ron se ale mezitím otočil a pospíchal na druhý konec atria, aby se těm dvěma vyhnul. Nechtěl vidět ani jednoho z nich.
Teď už věděl, že ho Harry podvádí s Malfoyem. Náhle mu to připadalo tak jasné a samozřejmé, že si vyčítal, proč na to nepřišel dřív. Všechno to do sebe zapadalo. Proč Harry tráví v práci tolik času? Protože je tam s Malfoyem! Ani tolik nemusí lhát. Buď tam ti dva spolu zůstávají přesčas anebo z práce odcházejí spolu. Cítil se tak ponížený a odstrčený. Harry ho už nechtěl.
„Rone, Rone!“ volal za ním jeho přítel, ale on se nezastavoval, protože se mu nechtěl podívat do očí. Raději předstíral, že ho v tom hluku neslyší.
„Rone,“ ucítil jeho ruku na svém rameni. „Kam jdeš?“
„Hledám toalety,“ zalhal a částečně vlastně mluvil pravdu. Potřeboval místo, kde by mohl být na chvíli sám.
S úlekem zjistil, že Malfoy následoval svého kolegu až sem a teď stojí kousek za nimi a tvář má zkřivenou pohrdlivou grimasou. Ano, Malfoy si o sobě vždycky myslel, že je něco víc. Vždy to dával jasně najevo a nejvíc právě před ním.
„Támhle,“ ukázal mu Harry a Ron se už na nic neptal. Cítil se jako ve své nejhorší noční můře, ale vynásobené stem. Toužil odsud zmizet, vypařit se z tohoto světa.
Zavřel se do kabinky a na okamžik se poddal své bolesti. Po tváři mu steklo několik slz, ale ty další zadržel, protože věděl, že si je nemůže dovolit. Až zase vyjde mezi lidi, bude se tvářit vesele. Jak tuhle přetvářku nenáviděl.
Neměl nic. Byl jenom obyčejný kouzelník ze skromné rodiny. Nebyl výjimečný. A to přiznání holé pravdy bolelo. Harry si ho ani nemá proč vážit, za co ho obdivovat, kvůli čemu se s ním vychloubat na veřejnosti. Ale Malfoy byl jiný - měl rodinu, původ, majetek, vychování, eleganci, vznešenost. Jedním slovem měl skoro všechno. Malfoye by chtěl každý.
***
„Tady jsi, Rone,“ odchytil ho konečně Harry při rozhovoru s jednou starou čarodějkou z Oddělení kouzelnické mezinárodní spolupráce. „Hledal jsem tě. Myslel jsem, že jsi zůstal na toaletě, ale už jsi tam nebyl. S Dracem jsme vůbec nevěděli, kam jsi mohl jít.“
„Je tu přelidněno,“ odpověděl Ron klidně. „Člověk se tu snadno ztratí.“
Uplynulé dvě hodiny byl právě za tento fakt nesmírně vděčný, neboť se takhle dokázal Harrymu nějakou dobu celkem úspěšně vyhýbat. Ale ne nadarmo pracoval Harry jako bystrozor. Uměl najít toho, kdo se skrývá.
Jeho přítel ho vzal za ruku a odváděl davem lidí. Jak zrzek zjistil o něco později, vedl ho přímo za Malfoyem. Nikdy netušil, že by ho dokázal nenávidět ještě víc. Kdyby mohl, seslal by na něj právě teď to odporné slimáčí kouzlo, protože by moc rád viděl toho namyšleného aristokrata svíjet se nevolností a zvracet slizké slimáky. Neuměl si představit nádhernější Silvestr.
„Kde se schovával?“ ucedil Malfoy posměšně.
„Byl na druhé straně,“ vysvětlil Harry. „Seznamoval se s ostatními hosty.“
„Hledáš známosti, Weasley?“ ušklíbl se na něj Malfoy pohrdlivě.
„Draco, přestaň s tím,“ napomenul ho Harry a Ron byl rád, že se ho aspoň zastal.
Malfoy si odfrkl a lokl si ze skleničky nějakého alkoholického moku. V té chvíli si Ron všiml zlatého náramku na jeho ruce. Ihned mu došlo, že ho už jednou viděl a hned si také vzpomněl kde. Udělalo se mu mdlo z náhlého pochopení. Teprve teď mu to začalo dávat smysl. Harry a Malfoy spolu spí. A ten náramek dal Harry Malfoyovi.
Zatočila se mu hlava a Harry ho zachytil. „Jsi v pořádku, Rone?“
„Není mi dobře, asi jsem toho moc vypil.“ Ignoroval Malfoyův úšklebek a odfrknutí. „Půjdu domů.“
„Nemám tě doprovodit?“ staral se Harry a Ron měl najednou pocit, že je vše zase tak, jak má být.
„Ne, nechci ti kazit večer,“ ujistil ho. „Nic mi není, jenom se mi trochu točí hlava. To je všechno.“
Harry nakonec souhlasil, že zůstane na večírku, a tak ho aspoň doprovodil ke krbům, odkud se Ron odletaxoval na místo nedaleko ulice, kde bydleli. Když vcházel do jejich domu, všude kolem něj zněl křik, zpěv a veselí, ale on se cítil na umření, protože se jeho nejhorší obavy potvrdily.
Proč vůbec dal Harry tomu Zmijozelovi tak drahý šperk? Miloval ho či si ho kupoval? Opravdu měl pro něj ten peroxidový blonďák větší hodnotu než on? Byl za něj ochotný utratit víc? Proč mu nestál za podobný šperk i on?
Stoupal po schodech, když se ve třetím patře přímo před ním otevřely dveře, div ho netrefily, a na chodbu vypadl nějaký totálně opilý mladík. Válel se po zemi a něco nesrozumitelně mumlal. Vůbec nebyl při sobě a Ronovi z něj bylo špatně.
Doma si napustil vanu a udělal si bylinkovou koupel, která mu ale vůbec nepomohla, protože se cítil pořád stejně špatně. Dnes mu bylo snad ještě hůř než kdy předtím.
Harry a Malfoy to táhnou spolu za jeho zády. Proč mu to ti dva dělají? Baví se na jeho účet? On Harrymu věřil! Byla doba, kdy si myslel, že ho Harry miloval, ale teď mu to přišlo jako vzdálená minulost. Už ani nevěděl, jestli to byla skutečně pravda anebo si to jenom vymyslel. Možná viděl lásku tam, kde nebyla. I přesto mu nějaký tenký hlásek někde uvnitř hlavy říkal, že si Harryho doteky, pohledy a polibky nevymýšlel. Že kdysi to bylo skutečně jiné.
Natáhl se a nechal svou tvář smáčet hořkými slzami.
Komentáře
Přehled komentářů
hmm, ale to že sa spolu bavia a oslovujú menami ete nemusí byť úplný dôkaz :) ach Ron, ty si taká trúba :-/ :D
som zvedavá, čo sa s toho vyklube :)
Re: .....
(xinef, 27. 11. 2012 17:48)
Celé roky se Harry a Draco oslovovali příjmeními, takže ta změna Rona docela překvapila. Ano, nemusí to nic znamenat, jenomže co ten šperk? Kdo byl dával svému spolupracovníkovi tak drahý dar? A proč?
Ale v jednom máš pravdu. Ron to všechno zbytečně hrotí. Nevím zatím nic, ale jeho představivost pracuje na plné obrátky.
.....
(Saskya, 25. 11. 2012 15:20)