07. Zpátky ve škole
Severus seděl mlčky ve svém oblíbeném křesle a upíjel horký čaj. Celá místnost prošla obrovskou změnou. Jak by se dalo říct: nezůstal kámen na kameni. Tohle křeslo bylo asi to jediné, co zůstalo z původní výbavy. Molly měla diametrálně odlišnou představu o tom, jak by měl být zařízen jejich dům. Velkou změnou prodělala hlavně kuchyně, obývací místnost, společná ložnice a koupelna. Jediné místnosti v domě, které zůstávaly podle Snapeových představ byla jeho pracovna a zároveň knihovna a jeho laboratoř ve sklepě.
Molly seděla naproti němu v křesle a usmívala se na něj. Byl Štědrý večer.
Severus už nepochyboval o tom, že má Molly svým způsobem rád. V září opět nastoupil do Bradavic na post učitele lektvarů. Tato práce mu zabrala veškerý jeho čas. Zůstával v Bradavicích během celého týdne a o víkendech, a najednou si uvědomil, jak strašně mu chybí Mollyina společnost, na kterou si během těch necelých dvou let zvykl.
Ta samota, kterou cítil, když mu nebyla Molly nablízku, byla nesnesitelná. Přemýšlel, že si promluví s ředitelkou a požádá ji, zda-li by nemohl mít víkendy volné, aby se mohl vracet domů a trávit aspoň pár hodin z nabitého týdne ve společnosti ženy, která se stala nedělitelnou součástí života, částí jeho samého.
Molly právě vložila do gramofonu svou oblíbenou desku a pokojem se rozezněl hlas Celestýny Warbeckové. Znovu usedla na pohovku. Severus se mlčky zvedl z křesla a pomalu přešel k pohovce. Usadil se vedle své manželky a volnou rukou ji objal kolem ramen. Molly položila svou hlavu na jeho rameno. Nebylo třeba žádných slov. Ta byla zbytečná a mohla tuhle krásnou chvíli jenom pokazit.
Myslel na to, jak se tu před chvílí sešla celá Mollyina rodina. Od té doby, co s ním Molly začala žít, tu byli jenom oni sami a ona si sem často zvala některé ze svých dětí. Tu přišla Ginny s Harrym, Ron a Hermiona, Bill nebo někdo jiný. Musel si na to zvyknout. Naštěstí teď, když opět učil v Bradavicích, se mu úspěšně dařilo se jim vyhýbat.
Doupě po odchodu Molly k Severusovi nezůstalo prázdné. Zůstala v něm Ginny a její bratr Ron a s nimi Harry, který od pádu Voldemorta žil u Weasleyových. Molly netrpělivě očekávala, kdy si Harry konečně vezme Ginny. Ti dva to totiž dali spolu dohromady. A když nemluvila o Harry a Ginny, vzpomínala ještě na jeden pár – totiž na Rona a Hermionu. Ale žádný z párů se zatím neměl k tomu důležitému kroku.
Severus nechápal, s čím ti mladí tak otálejí. Ano, možná je to ještě příliš brzy a nechtějí se do toho vrhnout po hlavě, ale copak je na tom tak složitého? On sám byl toto zářným důkazem. Bral si Molly zhruba po roční známosti a ještě by to tímto slovem nenazval. Vždyť by ho vůbec nenapadlo, že by se mohli vzít. Až na ten den, kdy pronikl do jejích myšlenek a objevil, proč ho Molly zve pořád k sobě domů. Protože ho chtěla ulovit, protože si myslela, že by ji mohl milovat, že by ji snad požádal o ruku a stal se jejím manželem.
A dosud mu vlastně nebylo jasné, proč místo toho, aby se jí zbavil, ji požádal o ruku. A najednou byli zasnoubeni. Už nebylo cesty zpátky. Byl v tom. Bral si ji, ani ji neznal a nemiloval. Vlastně to ani tak těžké nebylo. Co mu možná dalo nejvíc zabrat, bylo přestavět celý tenhle dům. Ale jinak stačilo pouze slůvko „ano“. Jak jednoduché!
Jak si ale později uvědomil, tohoto činu nelitoval. Od toho dne, co se vzali, se ani jednou nezeptal sám sebe, proč si ji bral. Neměl důvod si něco vyčítat. Molly se o něj starala opravdu s velkou láskou a péčí. Třikrát denně ho čekalo na stole teplé jídlo a vždy velmi chutné, Molly mu prala, uklízela a celkově se starala o domácnost. Nikdy se příliš nevyptávala a stála vždy po jeho boku. A s podivem se ještě ani jednou nepohádali. Možná proto, že když Molly něco navrhla, neměl dost sil na protest. Ale v poslední době si všiml, že když něco navrhne on, Molly s ním souhlasí. Byla přece jenom úžasná.
Dalo by se říct, že v domě panovala nádherná, láskyplná atmosféra. Mollyina přítomnost tuhle černou díru oživila, zesvětlila a obarvila veselými barvami. Severus měl snad poprvé v životě pocit, že je doma a že ho zde čeká někdo, komu na něm nesmírně záleží. Molly byla skvělá žena a ještě lepší matka. Právě tohle se mu na ní líbilo. Nahradila mu jeho vlastní matku, která mu nikdy nedala víc, než mohla, a která ho nikdy nemilovala tak, jak by měla. Molly byla pro mateřství jako stvořená. Ano, s tolika dětmi, co vychovala, už v tom má jistě cvik. Možná proto, že Severus byla jediná bytost v domě, mohl si její péče užívat plnými doušky a být jí středem její pozornosti. Byl takhle velmi spokojený. Za to si jí nesmírně vážil.
A pak ho něco napadlo. Zvedl se z pohovky a naklonil se k Molly. Požádal ji o tanec a překvapená Molly s úsměvem na tváři souhlasila. Pomalu se pohupovali do rytmu písničky a Severus něžně tiskl Molly k sobě.
Když hudba dozněla, odvedl Molly do ložnice. Bylo už velmi pozdě. Jakmile se za nimi zabouchly dveře, začal ji líbat. Tolik mu v Bradavicích chyběla. A teď ji má tady. Jenom pro sebe.
Stál před dveřmi do ředitelny. Zaklepal a hlas zevnitř ho vyzval, ať vstoupí.
„Dobrý den, paní ředitelko,“ pozdravil McGonagallovou.
„Buď zdráv, Severusi. Posaď se,“ vybídla ho.
Posadil se do křesla naproti ní.
„Jak se má Molly?“ zeptala se Minerva milým tónem.
„Dobře, děkuji za optání.“
„A Harry Potter?“ přerušila ho další otázkou.
Ach, zase ten Potter.Že všechny tak strašně zajímá tenhle chlapec, který přežil.
„Ten se má taky dobře. Pracuje jako bystrozor. Když jsem s ním mluvil o svátcích, zdál se mi spokojený. Co vím, tak v práci se mu daří a líbí se mu tam.“
„Nebude si brát slečnu Weasleyovou? Říkal jste přece, že jsou spolu.“
„No, víte, jelikož je to ještě poměrně nedávno, co jsme se brali já a Molly, možná si myslí, že další svatba v tak krátké době není nutná. Molly by samozřejmě ráda viděla svou dceru ve svatebních šatech, ale jak říkají mladí, na to je ještě dost času.“
„A jak se máte Vy, Severusi? Jak se cítíte ve svazku manželském?“
„Víte, to je taky důvod, proč tu jsem. Samozřejmě si nesmírně vážím toho, že tu smím opět učit, ale je tu jedna nepříjemná věc. Jsme s Molly spolu teprve krátce a já bych rád s ní trávil víc volného času. Jistě to chápete. Bohužel to při mém zaměstnání není příliš možné, protože veškerý svůj čas obětuji svým pracovním povinnostem. Chtěl bych Vás jenom požádat, zda-li by nebylo možné, abych třeba jenom na víkend mohl domů. Samozřejmě tím své pracovní povinnosti nezanedbám. Eseje a školní práce můžu opravovat u sebe doma stejně jako bych to dělal ve své bradavické pracovně. Chápu, že na studenty a na pořádek na chodbách se musí dohlížet i o víkendech, ale snad byste mohli postrádat jednoho z učitelského sboru. Obávám se, že budu muset odejít, pokud mojí žádosti nebudete moci vyhovět.“
„Nemusíte mít starosti, Severusi, věřím, že s tímhle by se dalo něco udělat. Pokusím se vyjít Vaší žádosti vstříc. Rozumím Vám i Molly. Potřebujete víc času jeden na druhého a Vaše zaměstnání Vám to trochu komplikuje. Nebudu stát v cestě vašemu štěstí. Vždycky existuje řešení.“
Severus opouštěl pracovnu v dobrém rozpoložení. Těšil se na příští víkend.
Zaklepal na dveře svého vlastního domu. Chvíli čekal, než spatřil, že se za dveřmi objevila něčí postava. Molly otevřela dveře a s úžasem zůstala stát. Před ní stál Severus s velkou kyticí v náručí.
„Ahoj, Molly, neruším?“
„Severusi, co tu děláš? Myslela jsem, že jsi v Bradavicích.“
„Mám volný víkend. Pozveš mě dovnitř?“
Molly mu skočila kolem krku. Severus se snažil zachránit kytici, ale bylo pozdě. Molly ji rozmačkala. Očividně ji nějaká kytice nezajímala. Okamžitě si Severuse odvedla do ložnice.