01. Projekt od Ministerstva
V místnosti bylo pološero. Závěsy na oknech byly zataženy a jediné světlo v místnosti pocházelo z lampy, vedle které stálo staré křeslo. A na tom křesle seděla mužská postava, před sebou rozložené noviny. Hlavní stránka hlásala: Denní věštec. Všude kolem bylo naprosté ticho kromě pravidelného tikotu starobylých hodin. Jedna ručička spočívala mezi 5 a 6 a minutová ručička poskočila na 9.
Muž sedící v křesle obrátil na další stranu. Přesně za křeslem visel na stěně obraz řeky protékající zelenou krajinou. Břehy oné řeky zdobily skvostně bílé břízy.
Naproti muži v křesle se tyčila knihovna zaplněná odspodu až nahoru. Byla plná starých i novějších titulů. Většina svazků byla objemných a vázaných v kůži.
Muž složil noviny a odložil je na stolek vedle sebe. Uchopil do rukou šálek kávy a usrkl si. Pak šálek opět odložil a pohodlně se natáhl do křesla. Zdálo se, že si to ticho a samotu vychutnává.
Ale to nemělo dlouhého trvání. Z jeho myšlenek ho vytrhlo nějaké tiché ťukání. Zvedl se z křesla a přešel k oknu. Odhrnul závěsy a za oknem se zjevila hnědá sova. Mužův pohled sklouzl na její nohu, na které byl přivázán nějaký svitek pergamenu. Otevřel okno a pták zatřepal svými obrovskými křídly a rozlétl se doprostřed místnosti, kde přistál na pracovním stole, na kterém převrhl kalamář s inkoustem. Brky na psaní se teď válely po zemi a čerstvě popsané pergameny odletěly někam pod stůl.
„Zatracený pták,“ zaklel muž a v durchu sliboval, že pokud sova nepřináší nějakou důležitou zprávu, osobně uškrtí toho, kdo byl odesilatelem.
Přistoupil ke stolu. Sova už čekala a ochotně k němu natáhla svůj pařát. Okamžitě poznal znak kouzelnického ministerstva. Sotva psaní převzal, sova rozepjala svá křídla a vylétla otevřeným oknem.
Muž teď svíral v rukou dopis od ministerstva. Roztrhl obálku a jal se číst.
Ovšem obsah měl malou vypovídající hodnotu. Stálo v něm pouze:
Severusi, buďte tak laskav a stavte se zítra kolem jedenácté dopoledne na Ministerstvo ke mně do kanceláře. Mám na Vás jistou prosbu a pracovní nabídku. Jsem si jistý, že se rozumně domluvíme.
S pozdravem
Kingsley Pastorek
***
Další den přesně ve stanovenou dobu vtrhl Snape na Ministerstvo. Najít kancelář samotného ministra kouzel nebylo nic složitého. Byla to asi ta nejdůležitější místnost v celé budově.
Bylo přesně jedenáct. Snape si nedělal starosti a bez vyzvání vtrhl dovnitř. Koneckonců ho měl Pastorek očekávat, takže nevhod určitě nemůže jít.
Kingsley seděl za svým pracovním stolem obklopen spoustou pergamenů. Z každé strany stál vysoký komínek nějakých dokumentů. Jakmile se dveře rozletěly, vzhlédl od papírů.
„Severusi, zdravím Vás,“ pozdravil profesora lektvarů zdvořile a odložil brk.
„Nápodobně,“ zavrčel Snape.
„Posaďte se, prosím,“ ukázal mu ministr na volnou židli naproti sobě.
Severus usedl. „Tak o co jde?“
„Nedáte si čaj anebo kávu?“ optal se Kingsley zdvořile.
„Tohle vynechejme. Kávu si můžu uvařit i doma. Kvůli tomu tu jistě nejsem.“
Kingsley si povzdychl. Pak otevřel šuplík a vytáhl z něj nějaké dokumenty.
„Něco bych tu měl. Jedná se o jeden projekt. Potřebuji, abyste pro Ministerstvo uvařil jeden lektvar.“
„Ale copak?“ opáčil Snape hrajíce překvapeného. „Ministerstvo nemá dost lidí?“
Kingsley se usmál. „Nejedná se o běžný lektvar, Severusi. Jde spíš o … Řekněme tomu prototyp. Lektvar je spíš ve fázi vývoje a výzkumu a já k tomu potřebuji velmi schopného kouzelníka, který opravdu vyniká v této oblasti a Vy, Severusi, se mi jevíte jako jediný vhodný kandidát.“
Natáhl k němu ruku s pergameny. „Zde mám nějaké údaje k lektvaru. Poznámky nejsou bohužel zcela kompletní. Vynálezce onoho lektvaru nestačil svůj objev dokončit a dopsat celý postup. Potřebuji, abyste v jeho výzkumu pokračoval. Lektvar je pro nás velmi důležitý. To snad nemusím zdůrazňovat. Základní údaje o lektvaru najdete v oněch materiálech, já bych Vám k tomu lektvaru nedal dostačující informace. To jistě chápete. Pro lektvary nemám příslušnou kvalifikaci.“
Snape přijal dokumenty a chvíli si je prohlížel. Obrátil jeden list, druhý, třetí a došel zhruba do poloviny obsáhlého spisu.
Vzhlédl k ministrovi. „A Vy si myslíte, že tu práci přijmu?“
„Samozřejmě Vám poskytneme odpovídající vybavení a kompletní sadu na lektvary. Jakékoli další požadavky smíte kdykoli směřovat na Ministerstvo. Pokud Vám to dodá na klidu, smíte si všechny nástroje a přísady vybrat sám. Všechno Vám samozřejmě proplatíme. Na cenu nemusíte brát v žádném případě ohled. Ministerstvo dbá na kvalitu. Pokud můžu dodat, bylo by vhodné, abyste předložit aspoň účtenky. Taky jsme toho názoru, že na lektvaru můžete pracovat souběžně s vyučováním v Bradavicích. Podle nás by ani jedna činnost neměla ohrozit tu druhou. Pokud jste ovšem jiného názoru, můžeme za Vás sehnat záskok a mohl byste se plně věnovat našemu lektvaru. Jak říkám, podle mě to nutné nebude. Vím o Vás, že jste velmi schopný kouzelník a nebude pro Vás problém obě činnosti hravě skloubit.“
„Chcete na ně ušetřit, co?“ rýpnul si Snape.
„V žádném případě,“ ujistil ho Kingsley. „Vedle Vašeho profesorského platu v plné výši, dostanete další plat za výzkum. Můžu Vás ujistit, že se nejedná o malou částku. Tento obnos bude jenom Váš. Jak říkám, žádné náklady týkající se výroby lektvaru z Vašeho příjmu nemusíte odečítat. Všechno platí Ministerstvo. Tyto peníze budou Vaše odměna a budou patřit pouze Vám.“
„Kde budu pracovat?“
„Přemýšlel jsem, že bychom mohli v Bradavicích vybudovat pro Vás nějakou laboratoř. Abyste logicky nemusel z Bradavic nikam cestovat a měl vše po ruce. Jsem si jistý, že v Bradavicích nějaká laboratoř na lektvary je, ale my potřebujeme velkou, kompletně vybavenou, moderní místnost. Laboratoř Vám vybavíme během léta.“
„Kdy bych měl začít pracovat?“
„Očekáváme, že na začátku září souběžně se začátkem školního roku. V té době by již mohla být laboratoř již zcela vybavená a kompletní. Samozřejmě bude laboratoř sloužit Vám, a tedy ji přizpůsobíme k vašim představám. Smíte proto, jakkoli zasahovat do těchto záležitostí. Cokoli se bude týkat Vás a výzkumu smíte jakkoli ovlivňovat. Vyjdeme Vás samozřejmě vstříc. Je našim přáním, aby vše probíhalo v pořádku. A je mi zřejmé, že výzkum bude probíhat dobře v případě, bude-li s Vaší laboratoří a nástroji plně spokojen, abyste mohl pracovat na 100 %.“
„Pracovat na lektvaru a přitom učit, bude ale velmi náročné. Samozřejmě mám určitý volný čas, ale ten využívám k plnění svých profesorských povinností – opravy testů a příprava na další hodiny.“
„Za prvé bych chtěl zdůraznit, že výroba lektvaru není časově omezená. Nemáte stanoven deadline termín. Můžete na lektvaru pracovat kdykoli se naskytne čas. Nebudeme Vás omezovat v žádném směru. Ovšem očekáváme taky nějaké průběžné výsledky, o kterých byste nás pravidelně informoval. Váš plat Vám samozřejmě můžeme snížit, pokud shledáme, že výzkum zanedbáváte. V jiném případě Vám projekt sebrat a nechat Vás zaplatit pokutu.
Za druhé Vám komise určí spolupracovníka. Pomocnou sílu. Jsem si totiž jist, že veškeré práce na lektvaru nemusíte obstarávat Vy. Najdeme Vám schopného člověka, který by dělal za Vás ty méně náročné a složité práce - příprava surovin, míchání lektvaru, různé nákupy, vyplňování různých formulářů a tak dále. Myslím, že toto by Vám Vaši práci usnadnilo a přispělo k tomu, abyste lépe zvládal práci profesora a výzkum našeho lektvaru.“
Snape se zamračil.
„Samozřejmě si smíte vše v klidu promyslet. Vezměte si materiály domů, vše si podrobně pročtěte a promyslete si to. Nemusím snad zdůrazňovat, že tyto materiály jsou tajné a že nesmí dojít k žádnému úniku jakýchkoli informací o daném lektvaru. Zodpovídáte za to pod hrozbou pokuty a obvinění z trestného činu, pokud úmyslně či z nedbalosti přijde k dokumentům druhá osoba. Dávám Vám k tomu tři dny. Pak bych byl rád, kdybyste se zde zastavil a sdělil mi Vaše rozhodnutí, popřípadě vrátil zapůjčené materiály a zavázal se, že o lektvaru nikde nepromluvíte. Omlouvám se, že Vám tolik vyhrožuji, ale vše je naprosto tajné a chci, abyste plně chápal závažnost situace. Jakékoli dodatečné dotazy během následujících tří dní smíte směřovat na Ministerstvo. Jsme Vám plně k dispozici. O to se již postarám.“
Ministr se na chvíli odmlčel a Severus tuto možnost využil k zamyšlení. Čím dřív začne nad projektem uvažovat, tím víc bude mít času k tomu, aby si vše dobře promyslel.
„Pokud nemáte další dotazy, můžete jít. Za tři dny buď spolu podepíšeme pracovní smlouvu anebo se v pokoji rozejdeme. Děkuji Vám, že jste přišel a vyslechl si mou nabídku.“
Kingsley vstal od stolu a podal ruku Snapeovi. Ten taky vstal, přijal ruku a rozloučil se s ministrem.
***
Tři dny uplynuly jako voda a Snape se opět vydal na Ministerstvo. Vstoupil do ministrovy kanceláře.
„Dobrý den, Severusi,“ vzhlédl ministr od práce.
„I Vám,“ odpověděl Severus a zabouchl dveře sekretářce ministra před nosem, takže teď s Kingsleym osaměli.
„Měl jste příjemnou cestu?“ zeptal se Kingsley zdvořile.
„Ani ne,“ zamručel profesor. „Ta Vaše sekretářka mě drze zastavila, že nejsem ohlášený a že musím jít s ní a domluvit si nejprve schůzku.“
„Omlouvám se, ale říkal jsem jí, že Vás dnes čekám.“
„To taky říkala, když jsem se jí představil. Doufám, že se to příště nebude opakovat.“
„Jistě, na to osobně dohlédnu. Po dnešku si Vás jistě zapamatuje.“ Pak ukázal na volnou židli. „Posaďte se, prosím.“
A když Severus usedl, dodal ještě: „Nedáte si něco k pití?“
„Ne, kvůli tomu tu nejsem,“ zarazil ho Snape příkře. „Beru tu práci.“
„Výborně,“ skoro zajásal ministr. „Můžeme tedy podepsat tu smlouvu. Měl bych ji tu někde mít.“
Otevřel jeden ze svých šuplíků a položil na stůl nějaké formuláře.
„Všechny údaje jsou již vyplněny. Schází pouze Váš a můj podpis,“ oznámil mu ministr. „Smlouvu si můžete samozřejmě nejprve v klidu celou pročíst.“
Jakmile od něj převzal Snape dokumenty, znovu na něj Kingsley pohlédl a zeptal se ho: „Opravdu si nic nedáte? Pročítání těch dokumentů Vám jistě zabere nějaký čas.“
„Ne, děkuji,“ zavrčel Snape. „Umím číst rychle.“
V následující čtvrthodince bylo naprosté ticho. Snape pročítal svou pracovní smlouvu, zatímco ministr využil tento čas k pokračování ve své přerušené činnosti.
„Tak kam se můžu podepsat?“ zvedl Severus oči od dokumentu.
„Tady dole prosím,“ ukázal ministr na kolonku a půjčil profesorovi lektvarů jeden ze svých brků. Následně vedle toho Severusova podpisu připojil i svůj podpis. Pak oba ještě podepsali druhou kopii pracovní smlouvy. Každý z nich si nechá tu svou.
Po uzavření pracovního poměru si potřásli rukou a Kingsley mu popřál hodně zdaru a úspěchu při plnění výzkumu pro ministerstvo a doufal, že spolupráci mezi nimi se bude vyvíjet ku prospěchu obou stran. Pak zavolal svou sekretářku, aby přinesla něco k zapití, protože tohle nové partnerství vyžadovalo drobný přípitek.
Severus si povzdechl. Obešel by se i bez tohoto divadla. Hlavní důvod, proč práci přijal, byl, že mu projekt přišel nesmírně zajímavý a sám sobě chtěl dokázat, že má schopnosti na to, tuto nedokončenou práci dodělat a vyvinout úplně nový lektvar, přestože původní nápad a poznatky budou vycházet z cizího výzkumu. Nic ovšem nezmění na tom, že konečný výsledek bude pouze jeho práce.
O další čtvrthodinu později již odcházel s pracovní smlouvou. Teď mu zbývalo zařídit si laboratoř.
***
Během letních prázdnin měl Severus práce více nežli kdykoli předtím. Rozhodl se, jak mu to ministr nabízel, vybavit si svou laboratoř zcela sám. Nepochyboval o tom, že on je jediný, který rozumí správnému rozmístění pracovních nástrojů a uspořádání pracovního stolu. Koneckonců to bude opravdu jeho pracovna, takže si ji zařídí podle sebe. Veškerý pořízený materiál mu Ministerstvo bez sebemenších komplikací proplatilo. Na výbavu laboratoře měl samozřejmě lidi, nad kterými vykonával dohled, aby vše umístili tak, jak to být má.
Po večerech pročítal dokumenty a dělal si seznam všech ingrediencí, které bude třeba nakoupit a sehnat. Postřehl, že některé suroviny jsou vzácné a těžce dostupné, ale věděl, že tohle už bude starost Ministerstva, a byl si zcela jistý, že dané suroviny Ministerstvo sežene za každou cenu. Ostatně je to v jejich zájmu.
Předběžně se už snažil přijít na postup při přípravě lektvaru. Proces výroby lektvaru byl neobyčejně složitý. Byl rozdělen do jednotlivých fází. Poznámky končily fází osm, ale byl si jistý, že to byla tak polovina práce na lektvaru. Koneckonců začátky jsou vždy snadné, ale horší je postup při konečných fázích, kdy rozhoduje o konečné kvalitě lektvaru každá maličkost. A on teď jen věděl, jaké vlastnosti má mít lektvar po dokončení. Ale jak namíchat lektvar, aby došel k požadovaným vlastnostem, zatím netušil. Pouze měl naznačeno od čeho se odrazit. Zjistil, že bude třeba nakoupit odbornou literaturu a plně se pohroužit do studia. Ano, bylo třeba, aby se Severus Snape dále vzdělával. Tohle byl opravdu velmi pokročilý lektvar na té nejvyšší úrovni. A on nebyl vynálezce, ale pouhý učitel na škole. Po většinu roku s nimi nacvičoval běžné lektvary.
Věděl, že práce, která na něj čeká, nebude snadná, ale bral to jako výzvu. A výzvy měl rád. Musí obstát. Je třeba všem ukázat, že na to má, že je ten nejlepší lektvarový odborník v zemi.