01. S ním, a přesto sám
Asi dvacetiletý mladík se zrzavými vlasy právě vytáhl pečeni z trouby, když domovní dveře vrzly a do bytu někdo vešel. Měl na sobě zástěru a stále ještě svíral v ruce vařečku, když nahlédl do chodby, aby se ujistil, že ten, kdo právě přichází, je černovlasý chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele. Zrzkovi se po něm už hrozně stýskalo.
„Harry, konečně jsi doma,“ zajásal a několika rychlými kroky překonal vzdálenost, která je dělila, aby mohl svého milého vroucně políbit na rty. Harry mu nastavil pouze tvář a Ron mu vtiskl letmý polibek.
„Uvařil jsem ti česnekovou polévku a upekl hovězí,“ vychvaloval se, protože věděl, čím svého přítele zaručeně potěší po namáhavém pracovním dnu.
„To si dám líbit.“ Harry se zul a on mu pomohl svléknout cestovní plášť.„Už mám strašný hlad,“ posteskl si a vešel do skromně leč prakticky zařízené kuchyně. Usadil se k jídelnímu stolu a Ron mu okamžitě začal servírovat pozdní oběd. Harry býval po práci vždy velmi hladový a on měl pokaždé tu čest jeho potřeby uspokojit. Vždycky si myslel, že péče, jakou svému miláčkovi věnoval, musí být jednou z věcí, jež na něm Harry miloval. Opřel se o kuchyňskou linku a se zalíbením sledoval, jak jeho přítel hltá polévku. Byl tak rozkošný. Ron ho litoval, protože nerad viděl, jak práce bystrozora Harryho ubíjí. Na druhou stranu o to větší radost míval, když konečně přišel domů a on ho mohl potěšit příjemnou masáží.
Harry se nacpal až k prasknutí, takže se na pár okamžiků nemohl ani pohnout. Právě této chvíle využil Ron k tomu, aby mu začal jemně masírovat krční svalstvo. Těšilo ho, když viděl, jak z Harryho padá napětí a stres a jeho tělo se uvolňuje pod jeho doteky.
Rukama zajel pod jeho košili, aby laskal jeho hruď. Přivinul se k němu a něžně ho začal kousat do ucha.
„Jsem unavený, Rone,“ promluvil Harry, jako by odháněl dotěrný hmyz.
„Jistě,“ odtáhl se zrzek zklamaně, ale chápal ho. Harry měl na to právo. Vykonával velmi náročnou práci, a bylo tudíž pochopitelné, že nemá náladu na něžnosti. „Napustím ti vanu.“
Sundal si zástěru a zamířil do koupelny, aby svému příteli připravil bylinkovou koupel. Harry přišel až o několik okamžiků později. Ron k němu přistoupil a sundal mu brýle z nosu. Takhle se mu jeho přítel líbil. Neodolal, aby se k němu nenaklonil blíž. Jejich rty se spojily v něžném polibku. Ron zavřel oči a líbal ho, ale Harry jeho něžnosti neopětoval.
Uchopil Rona za ramena a odtáhl ho od sebe. „Jsem vážně unavený, Rone,“ omluvil se.
Zrzek se smutně usmál. Jeho důvody sice chápal, přesto nemohl potlačit pocity frustrace. Byl to už týden, co se spolu naposledy milovali. Strašně po něm toužil, ale nechtěl ho do ničeho nutit. Uvědomoval si, že práce bystrozora je tou nejnáročnější profesí v kouzelnickém světě. Představoval si, jak honí Smrtijedy a kriminálníky. Jeho statečný Harry! Už jenom ta představa vykouzlila na jeho tváři úsměv.
Pomohl mu svléknout se z šatů a nabídl se, že mu umyje záda. Miloval, když se ho mohl dotýkat. Jemně přejížděl houbou po jeho svalnatých ramenech, drhl mu záda po celé jejich šíři a užíval si ten slastný pocit, když viděl, jak se Harry uvolňuje. Bylo to tak romantické. Jeho doteky byly Harrymu příjemné a on ho v té chvíli miloval o to víc.
Zabořil svůj nos té rozkošné černé čupřiny a nasál Harryho vůni. Tolik po něm toužil. Tolik si přál, aby ho Harry pevně objal a přitáhl do svého náručí. Cítil, že umře, pokud to Harry v nejbližší době neudělá. Tolik mu chyběl.
„Rone,“ ozvalo se z obrovské dálky. „Rone!“
Zrzek sebou trhl a uvědomil si, že sedí na okraji vany a objímá ho s nosem zabořeným do jeho kudrnaté kštice. Nechal se unést představou, že jsou spolu a milují se.
„Promiň, Harry,“ odtáhl se. Odložil houbu na mytí a zvedl se na nohy. „Půjdu zalít květiny,“ omluvil se a zmizel. Bylo mu mizerně. V poslední době měl pocit, že se mu Harry vzdaluje. Byli spolu hrozně málo. Zdálo se mu, že Harry už o něj neprojevuje tolik zájmu, jako tehdy, když se dali dohromady.
Bylo to krátce po porážce Vy-víte-koho. Když Hagrid nesl jeho bezvládné tělo a Voldemort prohlašoval, že je Harry mrtvý, měl pocit, že musí umřít taky. Nedokázal si představit svůj život bez něj. Bez Harryho neměl jeho život žádný smysl.
Miloval ho už strašně dlouho. Někdy měl pocit, že ho miloval už od té chvíle, kdy spolu usedli v bradavickém expresu prvně do společného kupé, třebaže mu trvalo několik let, než zjistil skutečnou povahu svých citů k němu.
Zavrtěl hlavou. Všechno to jenom zveličuje. Harry má prostě spoustu práce. O nic jiného nejde. Je unavený a potřebuje odpočívat. Nemá to nic společného s tím, že by ho už nemiloval tolik jako dřív. Přece se tolikrát v minulosti přesvědčil o Harryho citech. Zažili spolu tolik krásných chvil, tolik si rozuměli a tolik se milovali. Harry se po koupeli natáhl na kanape a četl si Denního věštce, zatímco Ron myl nádobí. Poté, co donesl Harrymu kávu, pustil se zase do uklízení.
Harry ulehal do postele brzy. O pár chvil později se k němu připojil Ron. Něžně se ke svému milenci přitulil.
„Zítra jdeme, Harry, za Hermionou,“ zašeptal mu do ucha.
„Do háje, na to jsem zapomněl,“ zaklel Harry. „Musíš tam jít, Rone, sám. Mám zítra spoustu práce.“
Zrzek posmutněl. V poslední době se mu zdálo, že slovo „sám“ používá častěji než obvykle. Zatímco je Harry v práci, on je doma sám. Sám vaří, sám obědvá, chodí sám na procházky, sám uklízí, sám si čte. Přestože je Harry s ním, stále má pocit, jako by byl sám.
Přitulil se k němu při té myšlence o něco víc a jemně přejel dlaní po Harryho vypracovaném hrudníku. Vtiskl mu polibek do klíční jamky.
„Promiň, Rone, ale dneska vážně ne,“ omluvil se Harry a pak se otočil na druhý bok.
Zrzek byl zklamaný. Bylo mu smutno a u srdce cítil zvláštní bodání. Mezi nimi to už nebylo jako dřív. Mohl si nalhávat, co chtěl, ale něco bylo jinak.
Vstal, protože nedokázal ležet vedle něj a přesto být tak daleko. U dveří se naposledy otočil zpátky k posteli, ale Harry se na něj ani jednou nepodíval. Ležel k němu zády a dělal, že spí.
Vešel do chodby.
Přemýšlel, co dělá špatně, a zdali je chyba na jeho straně. Udělal snad něco, čím mohl Harryho rozčílit? Proč ho Harry odmítá?
Pak se zasmál nad svým hloupým chováním. Vždyť má Harry spoustu práce, a když přijde domů, je unavený. Pořád o tom mluví. Proč by mu neměl věřit? Kdo by měl po tak náročném pracovním dnu energii? Kdo by měl náladu sednout si a popovídat si o běžných věcech? Kdo by měl chuť na sex?
Vešel do koupelny, aby přebral prádlo, které plánoval zítra prát. První mu pod ruku padly Harryho dnešní šaty. Zvedl je a přitiskl si je na hruď. Tolik se mu stýskalo po Harryho vřelé náruči. Po jeho něžných dotecích a vášnivých polibcích. Přičichl si k nim, aby alespoň na chvíli ucítil omamnou vůni Harryho těla.
Nasál ten pach do svých plic a zarazil se. Otevřel oči a šaty od sebe odtáhl, aby si je mohl lépe prohlédnout. Zdálo se mu to anebo skutečně cítil ještě něco jiného než Harryho pach? Ten parfém rozhodně nebyl Harryho. On přece takový nepoužíval. Vlastně Harry nikdy voňavky nepoužíval.
Zarazil se. Je to možné? Poslední dobou Harryho ráno občas přistihl, jak na sebe stříká parfém. Nikdy předtím to ale nedělal. Možná když někam spolu šli a tak, ale ne když šel do práce. Na chvíli ho napadlo, že má Harry milence, ale pak zavrtěl hlavou. Byla to hloupá myšlenka.
Nejspíš je jenom paranoidní. Harry ho jenom pár dní ignoruje a on z toho dělá převratné závěry. Copak má důvod nevěřit mu? Miluje ho a tím pádem mu i důvěřuje. Harry se mu v poslední době nevěnuje jenom proto, že na něj nemá prostě tolik času jako dřív. I když si s malým povzdechnutím uvědomil, že dřív to takhle nebývalo. I když přišel z práce úplně vyřízený, vždy našel dost sil, aby ho k sobě pevně přitiskl a vtiskl mu něžný polibek, ze kterého se mu vždy zatočila hlava.
Ron si přiznal, že ho bezmezně miluje, a hodil oděv do pračky.
Když ulehal do společné postele, Harry už tvrdě oddechoval. Ron mu věnoval jeden pohled plný lásky a natáhl se vedle něj. Měl velké nutkání dotknout se svého milence, pohladit ho, ale nedokázal to. Bál se, že by ho probudil. Jindy by to Harrymu nevadilo, o tom byl přesvědčen, ale dnes si nebyl jistý. Lehl si na bok čelem k Harryho zádům a rukou si podepřel hlavu. Sledoval linii Harryho páteře. Miloval ho. Nikdy nikoho nemiloval víc.
Udělal bych pro tebe vše, protože láska bez tebe vůbec nic neznamená. Láska je vše, co děláš. Tak otevři oči, Harry, a zjistíš, že láska je mi vším. Každý to musí cítit stejně jako já, že láska je jednoduše být ti nablízku.
----------------------------------------------------
A/N: Poslední odstavec volně cituje úryvek ze skladby Love Is Love od Culture Club.
You don't have to touch it to know, love is everywhere that you go. You don't have to touch it to feel love is every second we steel. Love is love is nothing without you. Love is love is everything you do. Open up your eyes and you will see love is love is everything to me. You don’t have to touch it to be wrapped up in emotions like me. Everyone must feel the way I do, love is just to be close to you. Love is love is nothing without you. Love is love is everything you do. Open up your eyes and you will see love is love is everything to me. And you know that love is love. It's written in black and blue and everything you say must bring her closer, closer to you. Můj překlad: Nemusíš se jí dotýkat, abys věděl, že láska je všude, kudy procházíš. Nemusíš se jí dotýkat, abys pocítil, že láska je každá vteřina, kterou si ukradneme. Láska je, láska je bez tebe nic. Láska je, láska je vše, co děláš. Otevři své oči a zjistíš, že láska je, láska je pro mě vším. Nemusíš se jí dotknout, abys byl zaplaven emocemi jako já. Každý to musí cítit stejně jako já, že láska je být ti nablízku. Láska je, láska je bez tebe nic. Láska je, láska je vše, co děláš. Otevři své oči a zjistíš, že láska je, láska je pro mě vším. A ty víš, že láska je láska, je to napsáno černé na bílém. A vše, co říkáš, ji musí přivést blíže k tobě.
Komentáře
Přehled komentářů
nechápu, jak mě mohlo nenapadnout podívat se na tvoje stránky *kroutí nevěřícně hlavou*... vůbec netuším, žes povídku začala zveřejňovat už tak dávno...
Re: Teda,
(xinef, 16. 9. 2012 0:00)
nenapadlo mě, že bys mohla zjistit, že nějaké stránky mám. :) Měla jsem se zmínit, i když se jim příliš nevěnuji.
Dávno jsem uveřejnila pouze první kapitolu a pak jsem se rozhodla, že počkám na beta read. Nepochybně to bylo dobré rozhodnutí.
Teda,
(larkinh, 14. 9. 2012 21:00)