08. Nevrátí se
Zvyknout si na skutečnost, že s nimi Harry nebydlí, bylo mnohem jednodušší než Ron zprvu předpokládal. Harry s nimi již před svým odchodem trávil tak málo času, že se téměř nic nezměnilo. Pro Rona spočíval jediný rozdíl v tom, že kromě svých dětí nemusel nikomu jinému přichystávat snídaně, obědy a večeře. Večer co večer usínal sám v prostorné manželské posteli. Občas se mu zastesklo, ale již předtím prožil spoustu osamělých nocí, takže ta změna nebyla vůbec tak razantní. Harry ho na tuhle chvíli připravoval postupně.
Tři týdny uběhly jako voda a všechno probíhalo v zajetých kolejích. Občas se některé z dětí zeptalo na tátu, ale Ron o něm neměl žádné zprávy. Vlastně bylo zvláštní, že mu Harry nedal svou adresu. Věděl pouze, že odešel za Malfoyem. Ale kam, to netušil.
Nemyslel si ovšem, že spolu žijí na Malfoy manor. Kromě toho, že tam žil Dracův otec, si pamatoval na krátké oznámení v Denním věštci o sňatku Draca Malfoye a Astorie Greengrassové, takže předpokládal, že i jeho manželka a syn žijí v sídle rodiny Malfoyů. Tudíž se mu zdálo jako nepravděpodobné, aby si tam Draco přivedl svého milence. Nejspíš si našli společný byt.
Tu a tam přemítal, jak vážný je vztah mezi jeho manželem a Malfoyem. Byl by Malfoy ochotný odejít kvůli Harrymu od své manželky? Protože Harry se nezdráhal opustit svou rodinu, aby mohl být s ním. Hodlá s ním Malfoy žít, aniž by svůj vztah skrývali před veřejností?
Toho pozdního zářijového rána vyrazil do Příčné na drobné nákupy a především potřeboval vybrat malou hotovost z účtu na běžný chod domácnosti. Vešel stříbrnými dveřmi do sněhobílé budovy, která převyšovala všechny stavby v Příčné.
V obrovské dvoraně z mramoru se nacházel dlouhý pult, za nímž seděli skřetové, kteří zapisovali do velikých účetních knih, odvažovali na mosazných vahách mince a zvětšovacími skly prohlíželi drahokamy. Zrzek zamířil k pultu a oslovil skřeta, který byl zrovna volný.
„Potřeboval bych si vybrat osm galeonů ze svého účtu,“ oznámil skřetovi v šarlatově červeném a zlatém stejnokroji.
„Máte klíč, pane?“ zeptal se skřet.
„Tady,“ podal mu Ron malý klíček, jehož druhou kopii měl Harry.
Skřet si ho důkladně prohlédl. „Obávám se, že vám nemůžu být nápomocný.“
„Prosím?“ podivil se zrzek a neskrýval překvapení.
„Majitel účtu – pan Harry Potter nechal svůj účet zablokovat. Kromě něj nemá k penězům přístup žádná další osoba. Je mi líto, ale nemůžu vaší žádosti vyhovět.“
Ron ohromeně zamrkal. „Jistě,“ hlesl, „v pořádku. Rozumím.“
Na tom, že mu Harry zastavil přístup k penězům, nebylo nic překvapivého. Nedivil se, že Harry odmítá přispívat na domácnost, ve které již nežije. Bylo to pochopitelné.
Mrzelo ho ovšem jediné. Že jeho přítel neměl dostatek cti a odvahy, aby mu o tom řekl sám. Bylo trapné dozvědět se to přímo na místě a utrhnout si přitom ostudu. Opravdu bylo pro Harryho tak složité napsat kraťoučký dopis, pokud nemohl přijít a osobně mu to sdělit?
Když opouštěl banku, přemýšlel, co stálo za Harryho rozhodnutím pozastavit jeho přístup k trezoru. Již dlouhou dobu nerozlišovali, komu ty peníze patří. Bylo to společné jmění a Harry kdysi dávno rozhodl, že si Ron může z účtu vybírat libovolnou částku. Proto mu dal kopii svého klíče.
Ale teď své rozhodnutí zřejmě změnil. Co za tím krokem stálo? Tohle Harrymu nebylo podobné. Nikdy si nestěžoval, že Ron nepracuje a že žijí pouze z jeho peněz. Vždycky chápal, že domácnost i děti vyžadují finanční podporu. Chtěl pro ně to nejlepší, a když už je zanedbával, co se týkalo trávení volného času s nimi, snažil se to vynahradit penězi.
Ovšem teď opustil děti nadobro. A k tomu je odmítal nadále finančně podporovat. Rona napadlo pouze jediné vysvětlení. Protože by Harry nikdy neošidil své děti o peníze, které jim náleží, nabízelo se, že byl k tomu naveden. Nikdo jiný než Malfoy za tím nemohl stát.
Ani by se nedivil, kdyby měl ten slizký Zmijozel políčeno na Harryho peníze. Pak by bylo logické, že by mu vadilo, kdyby se musel o ně dělit. Malfoy má momentálně Harryho v hrsti, takže není tak těžké přesvědčit ho, aby Weasleymu zatrhl přístup do společného trezoru. Ron si byl jistý, že Harry by něco takového neudělal sám od sebe.
Situace se teď radikálně změnila. Poprvé od doby, co je Harry opustil, si uvědomil, že s dětmi žije v domě, který papírově patřil někomu jinému. Nyní se mu zdálo nepravděpodobné, že je tam Harry nechá žít. Jednoho dne přijde a bude si nárokovat, co mu po právu náleží.
A od těch myšlenek neměl daleko k představě rozvodového řízení. Jestli Harry požádá o rozvod, nic jim nezůstane. Dům byl Harryho, stejně jako trezor u Gringottových a peníze, které jeho manžel vydělal během své pracovní kariéry. Ron neměl absolutně nic. Přišel s holým zadkem a taky tak může odejít.
Do tohoto dne se po práci jenom poohlížel, teď už ji začal hledat intenzivně. Bude si muset najít cokoliv, aby své rodině zajistil stálý příjem.
***
„Hermiono, pohlídala bys prosím v sobotu děti?“ poprosil svou nejlepší kamarádku naléhavě.
„Už zase jdeš do práce?“ podivila se Hermiona. „Promiň, ale v poslední době jsi v ní skoro pořád.“
„Ta první není dobře finančně ohodnocená, takže musím dělat přesčasy, abych měl aspoň slušné peníze. K tomu jsem si našel brigádu.“
„Měl by sis najít něco pořádného.“
„Člověk s mým vzděláním a praxí,“ ucedil hořce. „Je mi třicet a mám absolutně nulové profesní zkušenosti.“
„A proto dřeš ve skladu s bednami plnými přísad do lektvarů? Manuální práce je pod tvou úroveň. Jsi kouzelník. Je to práce pro motáky!“
„Hermiono, já jsem tu práci potřeboval. Nemám čas chodit na pracovní pohovory a čekat, až se dostanu do užšího výběru. Trvalo by to týdny! Tam mě přijali ihned. Mám aspoň nějaký příjem. James bude mít v listopadu narozeniny a já mu chci udělat radost nějakým pěkným dárkem. Famfrpálové potřeby nejsou zrovna levné a navíc se blíží Vánoce. Nechci své děti ošidit na dárcích.“
„To jste na tom tak mizerně?“
„Harry mi pozastavil přístup do trezoru u Gringottových,“ vypadlo z něj náhle. Tajil to, sám nevěděl proč. Nechtěl, aby ho litovali. Byl si jistý, že by ho rodiče bez zaváhání finančně podpořili, on ale nechtěl být nikomu na obtíž.
„Kdy?“ zeptala se přísně.
„Před dvěma týdny,“ přiznal.
Hermiona na něj vykulila oči. Tohle by od svého dlouholetého přítele nečekala. „A mluvil jsi s ním o tom?“
„Hermiono, já ani nevím, kam vlastně šel. Od té doby, co odešel, jsem ho neviděl.“
Mladá žena vypadala šokovaně. „Tohle pokládám za nezodpovědnost. Harry má povinnost zabezpečit svou rodinu.“
„My jeho peníze nechceme. Zvládnu to sám,“ bránil se.
„Tady jde o princip, Rone. Nemůžeš se starat o vaše děti sám. Tu povinnost mají oba rodiče. Slyšel jsi někdy o výživném? Harry se na vás nemůže vykašlat, třebaže děti zůstanou u tebe. Stále je povinný přispívat na jejich potřeby. To Malfoy, že ano,“ odtušila. „Vím, že tohle není z Harryho hlavy. Ten by nic takového neudělal. Ten zmijozelský mizera ho musel navést. Nevím, co si od toho slibuje, ale rozhodně je to špatně. Měl by sis s ním promluvit.“
„Říkal jsem, že nevím, kde bydlí,“ odbyl ji. Do rozhovoru s Harrym ohledně financí se mu skutečně nechtělo. Není žádný chudák, který bude škemrat o almužnu.
„Nebuď hlupák, Rone. Nemusíš vědět, kde žije. Stačí, když ho navštívíš na jeho pracovišti. Tam ho najdeš vždycky. Musíš si s ním promluvit.“
„Dobře,“ kývl Ron, „a pohlídáš mi ty děti?“
„Jistěže.“
***
Druhý týden v říjnu se stavil na drink k Děravému kotli. Měl docela náročný pracovní den, který stál za starou bačkoru. Jeho nadřízený ho pěkně zprdnul a jemu teď bylo mizerně. V takovém stavu se mu domů nechtělo. Byl otrávený a mrzutý a nechtěl svou špatnou náladu přenášet na děti. Jeden drink by to mohl spravit. Usadil se ke stolu a poručil si od Hannah skleničku ohnivé whisky.
„Prosím,“ usmála se na něj blondýnka, Nevillova manželka. „Náročný den?“
„Tak nějak,“ procedil a loknul si. Nic se mu nedařilo. Harry se s ním rozešel, byli ve finanční tísni a navíc se do něj naváží šéf.
Hannah se s ním nemohla dlouho vybavovat, protože ve večerních hodinách bývalo v hospodě nejvíc živo. Jemu to ale nevadilo, protože chtěl být sám se svými starostmi.
Zrovna do sebe obrátil zbytek skleničky a hodlal zaplatit, když si k němu někdo přisedl. Ten arogantní floutek se neobtěžoval ani zeptat o svolení. Hlavou mu problesklo, že se lidé v dnešní době neumějí chovat.
„Nazdar, Weasleyi, dlouho jsme se neviděli,“ zazářil mladíkův pohledný obličej.
„Cormac McLaggen?“ vytřeštil zrzek oči. Toho týpka už léta neviděl. Samozřejmě pomine-li bulvár, protože tento vysoký, atraktivní mladík byl velmi úspěšným hráčem famfrpálu a často plnil novinové stránky. Pravda, ne vždy byly ony články příliš lichotivé.
„Jo, to jsem já,“ usmál se McLaggen. „Páni, je to už let, co jsme spolu naposledy hráli za školní mužstvo. Pamatuješ, jak jsme se jeden rok společně ucházeli o pozici brankáře?“
„Na to bych nikdy nemohl zapomenout,“ odvětil zrzek a vyhlížel Hannah, aby mohl zaplatit a zmizet.
Ne že by ho Cormac vyloženě obtěžoval, ale náladu na dlouhé povídání taky neměl. McLaggen mu navíc nebyl nikdy sympatický a bylo mu nepříjemné, když se k němu nebelvírský spolužák veřejně hlásil.
„Byl jsi fakt hrozně dobrej,“ pronesl McLaggen obdivně. „Strašně jsem o to místo stál, ale uznávám, že jsi byl lepší. Tedy, doopravdy mě naštvalo, že vybrali tebe, ale s odstupem času musím prohlásit, že jsi byl ještě lepší než Wood. Je vážně škoda, že ses nevěnoval famfrpálu profesionálně.“
V té chvíli odlepil oči od barmanky a upřel je na muže před sebou. Překvapeně si ho změřil. A to mu jako Cormac vysekává poklonu nebo co? To má být kompliment? Pochvala? Uznání? Nevěřil by, že je ten nemožný, namyšlený trouba něčeho takového schopen.
„Zas tak dobrý jsem nebyl,“ prohlásil. „Koneckonců jsi to ty, kdo to dotáhl dál.“
„Ále,“ mávl rukou Cormac. „Taky by ses uchytil. Měl jsi potenciál. Máte to v rodině. Charlie, Fred i George, a tvoje sestra to dotáhla až k Hollyheadským harpyjím. Strašně špatně se proti ní chytá. Dostal jsem od ní spoustu nepříjemných gólů. Je zatraceně dobrá.“
„Úplně jsem zapomněl, že proti sobě hrajete v lize,“ dostal ze sebe ohromeně. Vždycky toužil po kariéře úspěšného sportovce. Ginny obdivoval a teď před ním seděla další famfrpálová hvězda. O McLaggenově zářné slávě totiž nebylo pochyb. Byl jedním z nejlepších brankářů tohoto desetiletí.
„A jak se máš ty?“ změnil Cormac téma. „Slyšel jsem, že máte s Harrym tři caparty. Je to tak?“
Ron nasucho polkl. Jeho rozchod s Harrym nebyl ještě oficiální a nehodlal před Cormacem cokoli zmiňovat. „Ano, máme dva syny a jednu dceru.“
Cormac ho propaloval svým oslnivě modrým pohledem a Ron si uvědomil, že tento muž není nadarmo hvězdou a idolem mnoha dívek a chlapců. Byl mladý, úspěšný a zatraceně sexy. Ano, byla to pravda, Cormac ho fyzicky přitahoval.
„Jak já vám závidím,“ prohlásil Cormac. „Šťastná rodinka, co?“
Odpovědí mu bylo zaražené mlčení, které bylo přerušeno hostinskou. Zrzek chtěl promluvit, zaplatit a rozloučit se, ale Cormac byl rychlejší a objednal jim dva panáky, dřív než se zmohl na protest.
„Musím uznat, že Harry má vkus. Takový krásný chlap se nenajde jen tak.“
Zrzek nepatrně rudnul. Teď už to bylo definitivní. Cormac mu skládal komplimenty. Nebylo divu. Z novin věděl, že Cormaca přitahují muži. Hodně přitahují, protože bulvár byl plný jeho aférek. Jenom nepočítal s tím, že by zrovna jeho mohl Cormac pokládat za atraktivního. Jako sexsymbol si rozhodně nepřipadal. Ale Cormac mu dával pocit, že je žádaný a chtěný, a ten pocit byl příjemný.
Poslední týdny byl osamělý, a to dokonce ještě před tím, než od nich Harry odešel. Již delší dobu mu chyběla něčí pozornost a náklonnost. Jejich vztah se ochladil a Ron už téměř nevěděl, jaké to je, když se na něj druhý dívá se zájmem a touhou. Teď si byl téměř jistý, že by ho Cormac rád viděl ve své posteli.
Zdržel se s ním asi hodinu, během níž si jenom povídali. Cormac byl sice samolibý frajer, ovšem byl také vtipný a zábavný. Měl spoustu veselých historek a uměl bavit lidi kolem sebe. Ronovi s ním bylo opravdu dobře. Už dlouho se s nikým tak skvěle nepobavil, proto souhlasil, že se ještě někdy uvidí. Vyměnili si adresy a rozloučili se letmým polibkem na tvář. Zrzek měl hned lepší náladu.
***
„Harry!“ oslovila svého přítele, když ho spatřila na konci chodby. Mladík se zastavil a ohlédl. Když ji spatřil, zdálo se, že není její přítomností zrovna dvakrát mile potěšen.
„Ahoj, Hermiono,“ snažil se nasadit milý tón. Nebylo třeba, Hermiona šla přímo k věci.
„Už s tebou mluvil Ron?“
„Ehm,“ skrýval mladík rozpaky, „nějaký čas jsem ho teď neviděl.“
„Nejen jeho, ale i své děti,“ přisadila si Hermiona. „Myslíš si, že je normální se ze dne na den vykašlat na svou rodinu?“
„No,“ zaváhal černovlasý muž.
„Žádné no, Harry! Fajn, když už s nimi nechceš trávit svůj volný čas, starej se aspoň o to, aby měly z čeho žít. Rozumím, že se už nechceš s Ronem dělit o své peníze, ale své děti bys měl finančně podporovat a přispívat na ně. Stačí, když pošleš Ronovi každý měsíc předem smluvenou částku.“
„Staral jsem se uplynulých deset let,“ oponoval Harry uraženě. „Kdo si myslíš, že za tu dobu rodinu finančně táhl? Mám na své peníze právo.“
„Ten mizera,“ ucedila, „to tě naočkoval Malfoy, že ano. Měl by taky vědět, že máš děti, o které se musíš starat. Copak se Malfoy nestará o svého syna?“
„Scorpius žije se svým dědečkem a matkou na Malfoy manor.“
„Fajn,“ založila si mladá žena ruce na prsou, „to, že se Malfoy nestará, neznamená, že ty budeš dělat to samé. Scorpius má štěstí, že je jeho děda zazobaný snob, který nikdy nedovolí, aby se jeho nejmladší dědic utápěl někde v chudobě. Ale Ronovi rodiče nejsou žádný zlatý důl. Takže si srovnej priority. Udělej si příští víkend čas a zajdi za nimi. Jsou to i tvé děti, Harry. Chtějí tě vidět. Jsi jejich táta. Milují tě, potřebují tě. Je mi jedno, co si myslí Malfoy. Neměl by ti řídit život. Rozhoduj se podle sebe, ne podle něj.“
„Máme už jiné plány,“ odpověděl Harry nesměle.
„Tak ať se nezlobí, ale že zapomněl na jeden drobný detail. A to ten, že jsi táta od rodiny. Měl by to vzít na vědomí a přizpůsobit se tomu. Jednou by mohl vyhovět on tobě. A jestli s tím máš takový problém, moc ráda si s ním o tom promluvím sama.“
„Myslím, že to s ním zkusím probrat,“ zastavil ji Harry, když si domyslel, jakou bouři by jeho kamarádka vyvolala, kdyby se střetla tváří v tvář jeho novému příteli. Byl rád, že aspoň Ron takový není.
„To by bylo správné,“ přikývla.
Chvíli na sebe ještě mlčky zírali, aby zjistili, že už si nemají co říct. A tak se rozloučili a pokračovali ve svém běžném pracovním dnu.
***
„Harry?“ hlesl překvapeně zrzek, když toho nedělního odpoledne otevřel dveře a v nich stál jeho bývalý přítel.
„Ahoj,“ pozdravil ho mladík nesměle.
„Táta! Táta!“ ozvalo se z domu a záhy vězel Harry v objetí svých dětí. Sirius se k němu přitulil a objal ho kolem pasu, zatímco Harry zvedl ze země malou Lily.
Zrzek se otočil a v předsíni stál James s rukama založenýma na prsou a nedůvěřivě si prohlížel svého otce.
„Ahoj, Jamesi,“ pozdravil ho Harry s úsměvem na rtech, ale James mu žádný úsměv neopětoval. Harry znejistěl a nevěděl, jak se ke svému nejstaršímu synu zachovat
„Ehm,“ snažil se trapné ticho přerušit zrzek, „dáš si s námi čaj, Harry?“
„Jistě, moc rád,“ pokusil se jeho přítel o další úsměv.
Následující dvě hodiny prožili společně jako opravdová rodina. Harry si hrál s Lily, dováděl se Siriusem. James zpočátku postával bokem a podezřívavě si Harryho prohlížel. Ron věděl, že nemůže přenést přes srdce, že je opustil. Takové věci se snadno neodpouštějí. Nakonec se k nim připojil, ale Ron si všiml, že vztahy mezi ním a Harrym jsou poněkud napjaté.
Když ho vyprovázel z domu, Harry zůstal stát v domovních dveřích.
„Ještě něco, Rone,“ zastavil se na prahu domovních dveří a sáhl dovnitř cestovního pláště, odkud vytáhl malý váček, který mu podal.
Ron jej přijal, a kdyby pochyboval o jeho obsahu (kovové cinkání dávalo znát, že jde o mince), Harry doplnil: „To je pro tento měsíc, příští měsíc ti pošlu další.“
Ron se cítil v rozpacích. „To jsi nemusel, Harry. Nedělej si škodu.“
„Ne, Hermiona má pravdu,“ přerušil ho mladík. „Měl bych se o vás postarat. Stále jste má rodina.“
„Aha,“ zhořkl zrzkův hlas, „takže Hermiona…“
„Mrzí mě, že jsem nepřišel dřív. Napadlo mě… co kdybych si vzal děti příští víkend k sobě?“
„To taky Hermiona?“ zavětřil.
„Ne,“ ujistil ho Harry, „jenom jsem myslel… asi to byla hloupost.“
„Budu moc rád,“ prohlásil zrzek nesměle, „tedy – děti budou rády.“
Harry se na něj taky poněkud nervózně usmál.
„Pokud zase nezapomeneš,“ dodal zrzek s pochybami. „Mám jim o tom vůbec říct? Nechci jim dopředu něco slibovat, abys je pak zase zklamal.“
„Nezapomenu,“ zapřísáhl se jeho přítel. „A tady je moje adresa. Víš, kdybys něco potřeboval nebo tak.“
„Dobře,“ přikývl. „A díky, Harry. Za všechno.“
„Přišel jsem moc rád. Mějte se pěkně.“
Komentáře
Přehled komentářů
Kedze som zavisla od tvojej poviedky,potesila si ma dalsim dielom. Precitala som od teba vsetko. Ale tato ma neviem ako to robis, velmi dojima a trpim a trapim sa s tvojimi postavami. Ron by mohol poziadat aj Severusa o financnu pomoc, ale chapem, ze ma svoju hrdost. Aspon,ze sa zdoveril Hermione. Uz mu prajem, nech aj on najde lasku, ked Harry toho nie je schopny:-)
Re: vdaka
(xinef, 5. 11. 2013 11:40)Díky za tak pozitivní komentář. Velmi jsem si přála, aby se v této povídce někdo dokázal do Rona vcítit. Zjistila jsem, že to není tak jednoduché, protože každý by jednal v podobné situaci jinak, a někdo by dal Harrymu už dávno kopačky. Také si nemyslím, že by se Ron snížil, aby žádal Severuse o peníze, ačkoliv by někdo mohl správně podotknout, že to nedělá pro sebe, ale své děti, což je jiná. Nevím, jestli má chlap s třemi dětmi šanci najít vhodného partnera. Nech se překvapit. :) A i já děkuji.
vdaka
(ester, 3. 11. 2013 18:44)