11. Vše-učitel
Nevillovy dopisy chodily pravidelně každé ráno do chlapeckých ložnic. Harry ten fakt nemohl ignorovat. Přemýšlel, zdali se tímto problémem Brumbál vůbec zaobíral. Harry ho sice slyšel říkat, že s tím něco udělá, ale nakonec přece jenom mohl dojít k závěru, že dopisy jsou pouze dopisy a nejsou vlastně škodlivé a nebezpečné. Pokud nezasáhne tedy Brumbál, bude řada na něm.
Seděli u večeře. Dokonce kromě Nevilla si k nim přisedla i Ginny.
Náhle se za Ginnyinými zády objevila Lenka Láskorádová. V rukou měla plno knih.
„Ginny, pospěš, nebo to nestihneme včas a Snape se bude zlobit,“ pobízela ji.
„Cože?“ zůstal na ni Ron zírat.
„Chodíme na to doučování,“ odpověděla jeho sestra.
Ronovi zaskočilo sousto. „Ke Snapeovi?“ podivil se, když konečně polkl.
„Ano,“ přikývla tentokrát Lenka. „Je moc hodný. Jiný než v hodinách. Včera jsem u něj byla na lekci z Dějin čar a kouzel.“
Nebelvírský trojlístek na ni vyvalil oči. Zírali na ni jako na svaté zjevení.
„Bavili jsme se o pálení čarodějnic,“ pokračovala Lenka zapáleně, „a co si o tom myslím. Taky chtěl, abych mu pověděla něco bližšího o škrnách a muchlorohých chropotálech. Vypadal, že ho to vážně moc zajímá.“
Ginny se zvedla od stolu pronásledovaná užaslými pohledy svých nebelvírských přátel.
„Jdeme teď na hodinu Bylinkářství,“ vysvětlovala Lenka nadšeně.
Děvčata si propletla ruce a chtěla odejít. Neville vyskočil ze židle.
„Počkejte, půjdu s vámi.“
A k jejich úžasu se tahle skupinka vydala ke dveřím a do sklepení.
Harry, Ron a Hermiona seděli jako přikovaní.
Kolem procházely zrovna Parvati a Levandule. Trojlístek zachytil útržky z jejich rozhovoru.
„Vážně jí Snape ukázal, jak udělat lektvar na zjemnění a hydrataci pokožky?“ ptala se Levandule své přítelkyně s neskrývaným zájmem.
„Jasně,“ přikývla Parvati. „Prý jí příště ukáže, jak namíchat účinný lektvar na opalování, který podporuje hnědnutí a zlátnutí pokožky, ale brání jejímu poškození nebezpečnými slunečními paprsky.“
„Co kdybychom tam někdy zašly?“ navrhovala Levandule.
„Padma říká, že to není povinné,“ ujišťovala ji kamarádka. „Můžeš tam chodit, kdy chceš. Jednou týdně nebo klidně jednou za měsíc. Prý je to fuk.“
Harry nevěřil vlastním uším. Všude kolem se mluvilo o Snapeovi. Uměl každého zaujmout. Pokud jste neměli rádi lektvary, dostal vás třeba na kouzelné formule.
„A pak se dokonce proměnil v černého netopýra,“ popisoval svůj zážitek ze sklepení Dean Thomas.
Další den dokonce zaslechl, jak o Snapeových lekcích mluví i Draco Malfoy. Popisoval zmijozelským, jak zkoušel vyčarovat Patrona, jak na kryse mohl vyzkoušet kletbu Imperius, následně taky Cruciatus, aby to vše zakončil Avadou Kedavrou, z níž byl asi nejvíce nadšený. A taky děsil své spolužáky ze Zmijozelu popisem těch nejnebezpečnějších a nejkrvelačnějších bytostí na zemi – totiž upírů a vlkodlaků.
„Tohle je už vážně Kocourkov,“ stěžoval si Ron na snídani. „Kde jsou ty časy, kdy všichni Snapea nenáviděli? Já tomu prostě nerozumím.“
„Něco se s ním muselo stát,“ uvažovala Hermiona.
„Promluvím s Brumbálem,“ uklidnil je Harry. Na Brumbála se mohl spolehnout vždy. Vlastně ať už měl jakýkoli problém, vždycky ho řešil s ředitelem. „Řeknu mu o Snapeovi a pak se taky zeptám na ty Nevillovy dopisy. Říkal přece, že je zastaví. Nebo ne?“
„To já nevím,“ odvětila dívka. „Já tam s tebou nebyla.“
„Nejhorší ale je,“ povzdychl si Harry zničeně, „že kvůli Snapeovi chodí na setkání Brumbálovy armády stále méně členů.“
****
Harry vešel do Brumbálovy pracovny. Ředitel seděl za svým stolem obklopen hromadou dopisů a dokumentů. V ruce měl brk a něco právě vyplňoval.
„Harry, chlapče,“ změkl při pohledu na svého oblíbeného studenta. „Posaď se.“
Nabídl mu volnou židli.
Harry ho poslechl a přisedl si ke stolu. Ředitel se mezitím věnoval nějaké písemnosti.
„Copak tě trápí?“ zvedl k němu Brumbál své jasně modré oči.
„Totiž víte,“ přemýšlel kde začít. „Jde o profesora Snapea.“
„Ano?“ opáčil Brumbál zaujatě. „To je milé, že máš o něj takový zájem.“
„Jde o ty jeho hodiny,“ pokračoval chlapec, který přežil, aby si mohl při každé příležitosti stěžovat řediteli.
„Nelíbí se ti snad jeho hodiny Nitrobrany?“ zeptal se zkoumavě a pak změnil tón. „Harry, profesor Snape je ten nejlepší učitel Nitrobrany. Věř mi, vím, o čem mluvím.“
Chlapec si povzdechl. „Jde o jeho ostatní hodiny.“
A pak se rozohnil jako snad pokaždé, když mluvil o tom přerostlém netopýrovi. „Copak může vyučovat i jiné předměty na které nemá kvalifikaci? Na co si to vůbec hraje? Opravdu s tím souhlasíte?“
„Harry, chlapče,“ povzdechl si Brumbál zklamaně po vyslechnutí Harryho slov. „ Nemůžu profesorovi Snapeovi zabránit v doučování studentů. Je to jeho dobrá vůle. Navíc si nemyslím, že by to byl špatný nápad. Naopak, schvaluji to. A pokud jde o jeho kvality… tak o těch v žádném případě nepochybuji.“
„Učí Draca Malfoye černou magii!“ vykřikl Harry své hrozivé obvinění. „Slyšel jsem, jak o tom Draco vypráví studentům ze své koleje. Snape ho učil kletby, které se nepromíjejí!“
Brumbál si opět povzdychl. „Tak dobře, promluvím s profesorem Snapem. Nemusíš si o něj dělat již více starosti.“
„Chová se v poslední době podezřele,“ pokračoval Harry ve svých stížnostech. „Tohle není Snape, kterého znám. Je divný.“
„Harry,“ konejšil ho stařík, „to on je divný celých 14 let. O jeho nezvyklém chování vím víc, než si myslíš.“
„Proč ho nezastavíte, proč ho…?“ pokračoval Harry dál, ale byl přerušen.
„Profesorem Snapem nelze manipulovat. Nepohnu s ním ani o píď. A věř mi, profesor Snape neprovádí nic nebezpečného a špatného. Tím jsem si jistý. Na to ho znám až moc dobře. Vím, kdy nebezpečný je a kdy není. A můžu tě ujistit, že právě teď nebezpečný není. Starost o profesora Snapea laskavě přenechej mi.“
Poslední větu řekl trochu tvrději a přísněji, než bylo u něj ve zvyku. Harry odtušil, že Snape je jeho srdeční záležitost a zřejmě nebude rozumné si zrovna před ředitelem rýpat do profesora lektvarů.
Bylo tedy zřejmé, že to bylo poslední slovo k tomuto tématu. Harry tedy přešel k tématu číslo dvě.
„Posledně jste říkal, že zastavíte ty Nevillovy dopisy. Je to už měsíc a Neville je dostává pořád. Ani jeden den ten neznámý nevynechal. Nesliboval jste, že s tím něco provedete?“
Harry pocítil drobnou nervozitu. Nebylo běžné, aby Brumbála za něco káral. Přece by to mělo fungovat opačně, aby starší poučoval mladšího.
Brumbál si opřel ruce o stůl a spojil je.
„O tom jsem nevěděl,“ odpověděl klidně a zamyšleně. „Předal jsem ten úkol důvěryhodné osobě. Očividně jsem jeho síly přecenil. Žádný div. Mohl jsem tušit, že ty dopisy nezastaví. Jak by mohl! Není to v jeho zájmu. Přejdu tedy k plánu B.“
Harry ještě chvíli seděl, jako by čekal, že mu Brumbál prozradí něco víc, ale když viděl, že ředitel nic neřekne, rozloučil se a odešel.
Komentáře
Přehled komentářů
Chcela by som to vediet, ale mas vela super nedopisanych poviedok, tak ta nebudem rozptylovat:-)
Re: kto je pisatel?
(xinef, 5. 11. 2013 11:45)
Vysvětlení, proč nepřibyla další kapitola, je vlastně velmi prosté. Protože nikdo nekomentuje, beru to tak, že o povídku není zájem. Takže mám jednu povinnost z krku. :)
Ano, to je má slabá stránka, že toho dokážu mnoho rozepsat, ale je pak obtížně to dopsat. Tato povídka má ještě další kapitoly, takže jako důkaz přidám pokračování, speciálně pro tebe. :)
Komentáře jsou velmi silnou motivací pro autora, aby zapracoval na pokračování. Díky.
P. S.: Pochybuji, že se tak brzy dozvíme, kdo je pisatel. :)
Re: Re: kto je pisatel?
(ester, 13. 11. 2013 15:53)Jej , kazdy den chodim smirovat tvoje aktualnejsie poviedky, co castejsie pridavas. Tuto poviedku som povazovala za " skapateho psa":-) ale nedala mi zvedavost a komentovala som . A dnes, ze ty tak poctivo reagujes na komenty, idem pozriet aj na tuto "opustenu" poviedku, ci sa nieco dozviem. A tu pre mna osobne venovany diel. Velka vdaka. musim sa priznat, ze hoci som citatelsky maniak, nekomentujem vsetko (som lenivec), ale u tvojich poviedok je malo komentov a pri tom pises uzasne.....tak mi to nedalo:-)
kto je pisatel?
(ester, 3. 11. 2013 20:54)