027. Z ordinace do salónu
Když Severus toho rána vstával, pršelo. Otevřel oči. Chvíli jenom tak ležel, než si vzpomněl na včerejšek. Zvedl se na rukou.
Kde je Susie?
Nikde ji neviděl, a tak vstal, aby nahlédl do krabice, zdali tam koťátko spinká. Krabice byla však prázdná. Ohlédl se, aby zjistil, zdali se Susie nepřitulila k nim do postele, ale postel byla taktéž prázdná.
Oboje ho zneklidnilo, takže se spěšně oblékl a seběhl po schodech do kuchyně. Tam seděl u stolu jak Luciuse, tak Kevina a na zemi bylo bílé klubíčko. Když si tak Severus prohlížel koťátko, uvědomil si, že něco na ní není v pořádku.
Susie se plazila po zemi. Podle všeho byla ovšem dostatečně velká, aby dokázala chodit sama., jenomže ona nechodila. Zvláštně za sebou tahala zadní nohy. Předními ještě pohybovala normálně, ale zadní tahala bezvládně za sebou. Jako kdyby byla ochrnutá.
„Co je s ní?“ pohlédl vyplašeně na Kevina.
„Nevím,“ odpověděl Kevin s pokrčením ramen. „Všiml jsem si toho už včera, ale domníval jsem se, že je pouze hladová a vyčerpaná. Vypadá, jako kdyby měla něco s páteří, jinak si to neumím vysvětlit. Taky to mohl být jeden z důvodů, proč se jí původní majitel zbavil.“
„Chudáček,“ řekl Severus procítěně a vrhl se ke kotěti, aby ji potěžkal ve svém náručí. „Já bych jí nikdy něco takového neudělal. Ona za to přece nemůže.“ Položil si ji na rameno a hladil ji.
„Je to mrzák,“ prohodil Lucius. „Co s ní budete dělat?“
„Nedělal bych ukvapené názory,“ tvrdil Kevin. „Je to ještě kotě. Třeba se postaví na nohy. Možná jí to jenom nejde. Může to souviset s tím, že ji někdo pohodil u cesty a hladověla. Uvidíme, jak bude vypadat zítra.“
„Jsi zlý, Larry,“ zamračil se na něj Severus a vydal se s kotětem ke kuchyňské lince, aby si připravil snídani.
„Susie už snídala?“ zeptal se, když si naléval čaj.
„Ano, už jsem se o ni postaral,“ uklidnil ho Kevin.
To Severuse nepatrně zklamalo. Někdo jiný se ujal svých rodičovských povinností. Příště je na řadě on.
Celý den pak pracovali. Prováděli drobné úpravy v obývacím pokoji a ložnici. Složili Severusovi novou postel, která byla stejně prostorná jako původní, a Kevin pak navrhl, aby dokoupili vybavení - prostěradla, potahy na peřiny nebo rovnou nové peřiny a přikrývky, protože to, co měl Severus, mělo svá nejlepší léta už za sebou. Dále potřebovali kuchyňské nádobí, protože se vždycky našlo něco, co Severusovi chybělo. Také ručníky, věšáky na ručníky do koupelny a různé drobnosti. A hlavně deštníky, protože do takového počasí, to byla ideální věc, ale zjistilo se, že je to další z předmětů, které Severus nevlastní.
Když mu pak řekli o nákupu, Severus chvíli váhal. Jeho rozhodnutí bylo nakonec překvapivé. Luciusovi dal peněžní obnos a poslal jeho i Kevina do města, zatímco on se rozhodl zůstat. Nemohl totiž dopustit, aby Susie zůstala bez dozoru. S sebou ji vzít nemohli.
Kevina jeho přehnaná starostlivost dojala a slíbil, že oběma něco koupí. Pak se mile usmál a rozloučil s koťátkem, které držel Severus ve svém náručí. Tím pádem se ocitnul nebezpečně blízko i Severusovi.
Když odjeli, nebylo mu kupodivu smutno. Vždyť nebyl sám. Měl Susie. A to byl podstatný rozdíl. Teprve dnes si uvědomil, jaké to je, když máte někoho, o koho se můžete starat, někoho, kdo vám vaši něhu a lásku může vrátit.
Celý den se staral o Susie. Pěstoval ji ve svém náručí, jako by ji chtěl ochránit před všemi nástrahami zlého světa. Susie byla nevinná a bezbranná, což v něm hluboké emoce a ochranářské sklony. Krmil ji, hrál si s ní, nechal, aby ho kousala do prstu. Susie byla velmi něžná a věděla, že nesmí skousnout víc, aby neublížila. Ale její tlamička ještě nebyla plná ostrých zoubků.
Severusovi se probudil zvláštní cit, pro který nenašel pojmenování. Bylo to něco povznášejícího a něco, co ho činilo zároveň zranitelným. Byl šťastný, když ji mohl hladit nebo chovat ve svém náručí tak nebezpečně blízko srdce. Cítil, že se s ním něco děje a uvažoval, jestli není nemocný.
Kevin z města dovezl spoustu věcí pro Susie, ze kterých byl ale překvapivě nejvíce nadšený Severus. Susie dostala nový pelíšek, nějaké hračky, vydatné krmivo pro kočky s vitamíny a mléko. Lucius jenom kroutil hlavou. „To jste se už rozhodli pořídit dítě?“
Severus ale jeho ironickou poznámku přeslechl. Vnímal pouze rozkošné koťátko a Kevina. Vše ostatní najednou ztratilo význam a smysl.
Stav malé kočičky se zlepšoval. Bylo vidět, jak jí tolik lásky a péče prospívá. Její bříško teď bylo veliké a kulaté. Bohužel k Severusově nelibosti pořád nechodila, což mu činilo starosti. Tahala nohy za sebou, což byl pro něj naprosto otřesný pohled. Měl strach, že je vážně nemocná, že trpí a něco ji bolí, a tak ho Kevin ujistil, že zítra navštíví veterináře.
Druhý den tedy odjeli do města, kde Kevin vyhledal veterinární stanici. Sedli si se Severusem a vystrašenou Susie do čekárny plné různých zvířat. Severus ji ze své náruče nepustil ani na chvíli. Dokonce i Kevinovi dělalo potíže se k ní dostat. Severus si ji úplně přivlastnil. Vymlouval se na to, že ji Kevin svěřil do jeho péče, takže jenom plní instrukce. Celou cestu k veterináři ji Severus opatroval a Kevin mu nebránil. Pohled na starostlivého a pečujícího Severuse byl dokonale roztomilý.
Veterinář je přijal asi po půlhodince, co naočkoval pár psů a vyšetřil jednoho pudla. Iniciativy se tentokrát ujal Kevin. Předal kotě veterináři a objasnil jejich problém. Muž v bílém plášti si kotě důkladně prohlédl a vykonal běžné vyšetření, aby zjistil, zdali kotě v pořádku. Základní kontrola byla důležitá, protože kotě bylo nalezeno a bylo možné, že může mít nějakou nemoc nebo infekci, kterou se mohlo venku nakazit. Zvěrolékař ovšem shledal, že jejich Susie je v naprostém zdravotním pořádku. Žádná infekce a žádné poranění páteře. Pak ji ještě naočkoval a zeptal se, zdali si budou přát kastraci. To ovšem Severus důrazně zarazil. Něco tak ohavného a barbarského nepřicházelo v úvahu.
Od veterináře se vraceli zmatení. Onen muž jim totiž neobjasnil, proč jejich Susie nechodí. Podle všech vyšetření měla být naprosto zdravá. Zjistil sice, že má Susie trochu křivou páteř, ale nebylo to nic životu nebezpečného ani něco, co by ji znemožňovalo chůzi. Jako jediné vysvětlení se tedy nabízelo, že prostě chodit neumí. Doporučil jim, aby ji nebrali na ruce a nechali ji chodit samotnou, aby se to naučila.
Kevin přemýšlel, kde se stala chyba. Mohl za to předchozí majitel? Možná ji někdo pořád pěstoval, až z toho byla tak zmatená, že nevěděla, k čemu ty nohy vůbec má. Možná měl předchozí majitel malé děti, které zvířata dokážou pěkně „týrat“. Tahají je za přední a za zadní a někdy s nimi i docela drsně zacházejí. Samo zvíře pak neví, kde mu hlava stojí.
Hodně mu to vrtalo hlavou, ale vzhledem k tomu, že měla Susie páteř v relativním pořádku, dospěl k názoru, že je to prostě malé trdlo. Ta holka prostě nechápe, že má i zadní nohy, které slouží k pohybu stejně jako přední končetiny.
Rozhodli se, že několik dalších dní počkají, jak se bude její stav vyvíjet, a pokud se její stav nezlepší, navštíví opět lékaře.
Vraceli se ulicí zpátky k autu.
„Co kdybychom si zašli ke kadeřníkovi?“ ukazoval Kevin na druhou stranu ulice, kde se skvěl kadeřnický salón.
„Bezva nápad!“ vyhrkl ze sebe Lucius, který se toho nápadu ihned chytl.
„Ani si nemyslím,“ zavrčel Snape.
„Ale no tak,“ rýpal do něj blonďák. „Něco takového by se nám zrovna hodilo. Tak například – kdy jsi byl naposledy u kadeřníka?“
Severus mu věnoval vyčítavý pohled.
„No vidíš!“ vyhrkl Lucius, že se malá Susie polekala a ještě více se schoulila v Severusově náručí. „Nebyl jsi u něj celou věčnost! Podívej se, jak vypadáš! Tomuhle říkáš účes? Měl bys s tím něco udělat. S těmi odpornými mastnými vlasy. Fuj, to je tak nechutné.“
Severus se zamračil ještě o něco víc a odpověď hledal u Kevina. „Nemyslel jsem to tak vážně,“ prohlásil Kevin, „ale jestli by Larry chtěl…“
„Jasně, že chtěl! Copak nevidíte, jak moje vlasy vypadají? Nebyl jsem u kadeřníka už čtyři měsíce. A to nemluvím o těch dvou měsících na ulici. Myslíte, že jsem tam mohl o své vlasy pečovat?“
„Proboha, Larry,“ vybuchl Severus podrážděně, protože se mu zdálo neuvěřitelné, že ten dokonalý model vidí na sobě neexistující vady, „máš nádherné vlasy. Pěknou barvu a délku.“
„Nechal bych si je zkrátit,“ skočil mu do řeči Malfoy. „Copak nevidíš ty roztřepené konečky?“
„Ne,“ odsekl Snape. „Ty ano?“
„Ty jsi snad úplně slepý!“ vyjel na něj Lucius. „Podívej, jak jsou zničené!“
Snape protočil oči. Ano, takovým věcem nepřikládal důležitost.
Kevin položil Larrymu ruku na rameno. „Však tam můžeme zajít. Pokud Toby nechce, nemusí svůj účes samozřejmě měnit.“
Lucius vrhl na Severuse prosící psí pohled.
„Máš peníze?“ zeptal se ho černovlasý muž jízlivě.
Lucius znejistěl. „No, myslel jsem, že…“
„Že bych ti půjčil,“ ušklíbl se Snape. „Ale no tak, náš aristokratický vznešený pán si bude půjčovat peníze od nějakého obyčejného chlápka z nuzných poměrů bez úrovně a původu na nějakého kadeřníka?“
„Tobiasi, prosím,“ zaškemral blonďák.
„Možná bych oželel pár liber,“ začal Kevin.
„Tak to ani náhodou!“ vykřikl Severus. „Nebudeš mu půjčovat žádné peníze!“ Pak se otočil k blonďákovi. „Dobrá, tuhle bitvu jsi vyhrál, ale nezapomeň, že mi to budeš dlužit.“
Lucius se rozzářil jako sluníčko. „Ty jsi ten nejšlechetnější muž, jakého jsem kdy poznal.“
„Hlavně to vykřič to světa, aby to všichni věděli,“ zamračil se Severus, ale Lucius ho již neslyšel. Právě mířil přes ulici do salónu.
„Jednou mě ten blonďák přivede do hrobu,“ prohodil ke Kevinovi.
„Jsi na něj moc hodný,“ usmál se Kevin.
„No, právě,“ povzdechl si Severus. „Neměl bych.“
Kevin se zasmál. „Ale ne, po tom, co prožil, to potřebuje. Víš, co pro něj musí znamenat návštěva kadeřníka? Kdyby neměl tebe, živořil by teď na ulici.“
„A vážil by si peněz,“ doplnil Severus vážně. „Mých peněz si očividně neváží.“
„Myslím, že ano,“ usmál se Kevin vlídně, „i když to tak nevypadá.“
Málem hodinu strávili jenom čekáním, až přijdou na řadu. Severus se neskutečně nudil, zatímco si Lucius nadšeně procházel mudlovské plakáty a katalogy.
Jako první z nich přišel na řadu Lucius. Usedl do křesla a ujala se ho poměrně mladá kadeřnice.
„Máte nádherné vlasy, pane,“ řekla, když mu prohrábla jeho dlouhou blonďatou hřívu.
„Děkuji, slečno. Paní?“
„Paní,“ upřesnila. „Co přesně si budete přát?“
„Zkrátit,“ odpověděl Lucius stručně.
Kadeřnice se začala probírat jeho vlasy. „A o kolik centimetrů asi?“ zeptala se a zkoušela různé délky.
„Úplně,“ odpověděl sebejistě.
„Úplně?“ podivila se žena. „Myslíte na ježka?“
Lucius zaváhal. Nevěděl přesně, co tím kadeřnice myslí. „Chci to prostě nakrátko. Všechno dolů.“
Severus a Kevin si vyměnili překvapené pohledy.
„Ale takových krásných vlasů je škoda,“ odpověděla kadeřnice. „Jistě to trvalo několik let, než vám dorostly do takové délky. Když se teď ostříháte, je možné, že už vám nikdy takhle nenarostou.“
„S tou možností počítám,“ ujistil ji Lucius. „Ovšem takové vlasy vyžadují hodně péče, kterou si teď nemůžu dovolit. Mám spoustu starostí a nerad bych k nim přidával i péči o své vlasy. Je to uvážené rozhodnutí. Vím, co dělám. Chci je mít nakrátko.“
„Larry,myslíš si, že je to dobrý nápad?“ vložil se do toho Severus.
„To je tvůj problém, že si mě nedokážeš představit s krátkými vlasy,“ odpověděl blonďák ironicky. „Jsou to moje vlasy a já si sám rozhodnu, co s nimi udělám.“
„Ale ta paní se v jednom nemýlí. Už nikdy ti nedorostou. Co když toho začneš litovat?“
„Nerozhodl jsem se jenom tak náhle,“ ujistil ho Malfoy. „Už nějakou dobu mě ty vlasy obtěžují. Nepřekážely mi, když jsem se dennodenně pohyboval ve vznešené společnosti a měl čas věnovat se svému zevnějšku, ale teď jsou mi jenom na obtíž. Zavazí mi při jakékoliv práci. Chci se jich konečně zbavit. Bude to definitivní tečka za mým předchozím životem. Není to chvilkové rozhodnutí.“
„Jak myslíš,“ ucedil Severus, když viděl, že je cokoliv marné. Koneckonců záleží jenom na Luciusovi, co udělá se svými vlasy. Pokud nad zkrácením vlasů přemýšlel již delší čas, pak je to jistě velmi promyšlený krok a ne nějaké unáhlené rozhodnutí.
Bylo zvláštní vidět toho dlouhovlasého blonďáka s vlasy ostřihanými úplně nakrátko. Nakonec musel Severus uznat, že to rozhodně nevypadá tak špatně. Spíše naopak. Teď mnohem více zapadal mezi mudly. Předtím se svými dlouhými vlasy upoutával pozornost všech mudlů okolo. Teď vypadá jako každý druhý muž kolem nich. A když si ho tak prohlížel, zdálo se mu, že teď vypadá mladší a atraktivnější. Slušelo mu to. Byl to sice neobvyklý pohled, ale zvykne si.
Jako druhý usedl na křeslo Kevin, který si svůj účes nechal na léto zkrátit. Na Kevinovi nebyla ta změna tak do očí bijící jako u Luciuse. Kevin měl přece jenom kratší vlasy. Dřív mu spadaly na ramena, teď je měl úplně nakrátko. Najednou měl Severus pocit, že krátké vlasy jsou neskutečně sexy.
Kevin se zvedl z křesla a poděkoval kadeřnici. Zaplatil jí a otočil se ke svým společníkům.
„Půjdeme?“ kývl na ně.
„Jistě,“ odpověděl Lucius a pak ještě jednou poděkoval kadeřnici.
Ovšem Severus nad něčím očividně přemýšlel.
„Počkejte,“ zarazil je, když už vypadalo, že opustí salón. Podal kotě Kevinovi. „Chtěl bych… chtěl bych si to taky vyzkoušet.“
Pak se otočil ke kadeřnici, jestli by se nepostarala i o jeho účes. Žena přikývla a Severus se usadil na křeslo. Lucius a Kevin se shlukli kolem něho.
„Co máš v plánu?“ zeptal se ho Lucius.
„To bys rád věděl,“ usmál se Snape.
„Samozřejmě. U kadeřníka jsem tě nikdy neviděl. Podle toho taky vypadají tvoje vlasy. Konečně jsi udělal něco rozumného.“
„Co kdybyste počkali venku?“ navrhl Severus, protože si nepřál, aby tu Lucius zůstal. Ta blonďatá nádhera mu pořád do všeho mluví a on si přál mít klid.
Lucius se už nadechoval na odpověď, když ho Kevin uchopil za rameno. A tak souhlasil a oba opustili salón.