Hudba (tvorba i reprodukce) je především umění, je o náladách, pocitech, vyjádření autora či interpreta, o zachycení momentu nebo o jiných věcech.
Škatulkování je výmysl teoretiků a kritiků, kteří se místo normální práce nudí poslechem desek, které se jim nelíbí, a pak o tom píší (musí). Jenže v tom je problém - hudbu můžeš milionkrát popsat, rozebrat a parametrizovat, ale ani když bude splňovat všechny potřebné parametry, nemusí se Ti líbit. Bohužel toto nesmyslné škatulkování je dnes masivně podporováno marketingem, protože kdyby měli všichni lidi vlastní názor, nebylo by tak jednoduché tlačit jim spoustu věcí, které nepotřebují. Počínaje tuctovou nezáživnou muzikou a konče oblečením a dalšíma pitomostma - proč to řešit, když je dnes tak jednoduché zařadit se mezi "rebely", "šampóny" či "pankáče"? Lidé, kteří vehementně obhajují komerční/nekomerční (a též další nesmyslná dělení hudby a umění obecně), nejsou většinou nic jiného, než výsledný produkt toho marketingu. Někam se zařadili a mají potřebu to všem ukazovat či v horším případě vnucovat. Normální člověk totiž nemůže mít žádný problém s tím, že jiní lidé poslouchají jinou muziku, to je totiž jejich věc, ne jeho. Naštěstí je to jednoduché - stačí poslouchat a udělat si vlastí názor. Čím více do hudby budeš pronikat tím více budeš zjišťovat, jak je podobné škatulkování nesmyslné. Existují sice jakési "obecné" parametry a dá se říci, že to či ono je více nebo méně {komerční, jednoduché, vyočítavé, podbízívé} a další milión možností. Ale to není tak moc důležité - důležité je poslouchat a vědět, co mi ta hudba říká. To, že ji někdo dělal za peníze, ještě neznamená, že je špatná. Chce to praxi - až si projdeš pár set koncertů tak zjistíš, že každá hudba je dobrá v jinou chvíli. Možná pak poznáš, kdy lidi hrajou "jen" pro peníze a kdy ne a taky poznáš, co to znamená. Takže do toho!!!