Cestou z pardubické nemocnice domů jsem se rozjel směr Častolovické Horky.

V této malé vesničce uprostřed lesů, mezi Borohrádkem a Kostelcem nad Orlicí, jsem navštívil stále veselého, temperamentního kamaráda Zdeňka Svobodu, který oslavil 1. 5.2017 své 70. narozeniny.

Propřál jsem mu a tlumočil pozdravy od členů klubu Českého strakáče.

Zdeněk bydlí na krásném slunném návrší nad řekou Orlicí v zemědělské usedlosti, kterou zdědil po svém strýci v roce 2003. Od narození jako jeden ze sedmi dětí bydlel v Borohrádku v rodinném domku se svojí maminkou. Vyučil se v Hradci Králové ve Škodovce. Celý pracovní život byl zaměstnán na místní pile. Od útlého dětství se pohyboval mezi domácími zvířaty. Dědeček choval leghornky a králíky ČS, otec wyandotky, králíky na maso pro rodinu a čistokrevné angory. Kozy a husy byly na dvorku samozřejmostí.

Zdeňka v sedmi letech očarovali holubi. Vyprosil si, aby mu tatínek pořídil holubník. Ze zahrady od pošty mu přivezl holubník na sloupu - hned ho osadil moravskými pštrosy, které si i s holubníkem převezl v r. 2003 do Častolovických Horek a tak zdobí jeho zahradu dodnes. Nikdo neví, jak je holubník starý.

Ve 13 letech si pořídil králíky české albíny, kteří se mu ale moc nezamlouvali. Když se podíval do hnízda, viděl všechna mláďata stejná – bílá. V 15 letech, když vstoupil do spolku chovatelů v Borohrádku, mu otec od př. Bednaříka zakoupil 2 samičky ČS a od př. Havlíka z Vratislavic nad Nisou samce. Tak začal jeho chov ČSč, kterému je věrný dodnes.

Postupně přibývaly i jiné barevné rázy strakčů. Nejdříve v r. 1977 ČS havanovití, také od př. Bednaříka, v r. 1978 modří od př. Panchártka ze Žárovic.

ČS činčilové začal chovat na popud př. Švejdy Františka ml., když jeli v r. 1984 vlakem z výroční čleské schůze z Prahy. Činčilové začal šlechtit pomocí ČS hav., postup mu vysvětlil př. Martinec. Osvědčilo se mu připouštět samice malých činčil se strakatým havanovitým samcem. Při opačném způsobu bylo stále moc kominíků. V jeho chovu se na několik roků objevili i králíci stříbřití žlutí.

Z holubů choval kromě zmíněných pštrosů také české čejky, nyní chová slezské barevnohlávky žluté. Jeho dvůr i přilehlé stráně jsou plné drůbeže, najdeme zde vlašky koroptví, amroksky a zakrslé kolumbijky. Mezi nimi se pohybují krůty české - bíle lemované a perličky. Od r. 1970 má vynikající chov českých hus, letos již odchoval 50 housat. Veškerou drůbež si líhne sám, a to i pro své kamarády. Odchovává po staru pod žárovkou, bez větších problémů.

Jeho zahrada i okolí domu je upravené, všude plno květin a okrasných keřů. Celou jednu stranu lemuje pole vánočních stromků. Mezi nimi od r. 1969 poletují včely v poču 30 včelstev.

Když jsem ke Zdeňkovi přijel, potkal jsem ho u branky, zrovna se chystal na políčko sázet jahody. Ochotně se se mnou vrátil a u šálku kávy jsme si povídali nejen o ČS, o klubu kde je členem od r. 1980, ale i o všem, co je se životem chovatelství spjaté. Jeho vzpomínky jsou úžasné.

Jako jednu ze vzpomínek uvedu, když na Národní výstavě v Brně v 70.letech obdržel př. Bednařík na samičku ČSč šampionku. Přítel Václavík, brněnský to hoteliér získal na svého samečka šampiona, a tak chtěl od př. Bednaříka šampionku za 300,- koupit. Bednařík mu vysvětloval, že dva špičkoví ČS nemusí žádná kvalitní mláďata dát. Václavík trval na svém a začal zvyšovat cenu po 100,- kč nahoru. Při 900,- Kč se Bednařík zamyslel a povídal ,,Ne, ty mi budeš nadávat, když z toho opravdu nic nebude."

Václavík trval na svém a tak se dostali na 1200,- Kč, což byl v té době měsíční plat. A tak Bednařík souhlasil a samičku prodal. Jak to dopadlo? Nic kvalitního neodchoval a Bednařík dostal vynadáno i přesto, že to Václavíkovi říkal.

A tak bych mohl pokračovat, Zdeňkovi vzpomínky by daly na pěkný román.

V pozdních odpoledních hodinách jsem se rozloučil s přáním pevného zdraví, chovatelských zážitků, aby mu strakáči kreslili a zvířátka a zahrada dělala radost.

                                                                                                Jiří Vacek