Cesta Duchovního Srdce

Karmajóga (sloužení)

Termín karmajóga označuje Cestu ke Splynutí s Bohem prostřednictvím činnosti sloužení

Co je to služba Bohu?

Nekompetentní čtenář teď může začít vzpomínat: «Existuje slovo "Bohoslužba"» A co je to? Modlitby… A co jsou to modlitby? «Pane Bože, dej! Pane Bože, dej!»…

Ano, pro spoustu věřících, kteří se považují za křesťany, je modlitba vyprošování u Boha. A v tom vidí, přestože je to paradoxní,… svoji povinnost, svoji… «službu Bohu»…

Ale Bůh žádné naše doprošování nepotřebuje! On то neposlouchá! Jinak by Ho «bolely uši» ze všech těch hloupostí, vymyšlených lidmi, z toho, že s Ním zacházejí jako se sluhou, který je jakoby povinen jim dávat to či ono.

On potřebuje naše úsilí v sebezdokonalování a v pomoci při tom druhým lidem. On potřebuje naši aktivní účast — každého! — v Jeho Evoluci! A ne pasivní fňukání v očekávání «milosti» z Nebes…

Pomoc druhým lidem na této Cestě — to je také sloužení Bohu! To nám On Sám přímo zvěstoval prostřednictvím Ježíše Krista, prostřednictvím Bábadžího, i prostřednictvím Satja Sai; stejnému tématu věnoval mnoho překrásných slov i apoštol Pavel [10,18].

Ale takovou pomoc nesmíme chápat úzce: jenom jako kázání a vedení náboženských vyučování, psaní příslušné literatury atp. Ne: vždyť lidé proto, aby žili plodně na Zemi a evolučně se vyvíjeli, — ještě také potřebují obydlí, jídlo, oděv, palivo, dopravu, zdravotní pomoc, bezpečnost, vyučování základní gramotnosti i vědám a spoustu dalšího. Proto karmajóga — to je pomoc lidem ve všem dobrém.

Nejdůležitějším rysem karmajógy je správná motivace činnosti: to znamená, že činnosti musíme vykonávat ne kvůli zisku nebo odměně — ač třeba i ve formě mzdy, platu. Činnosti musíme vykonávat kvůli pomoci druhým, jako akty darování. To však neznamená bezplatnou práci. Ale to už je práce těch, kterým pomáháme, a Boha, aby se v takovém případě postarali o materiální blahobyt darujícího.

Jinými slovy, «vzájemné vyrovnávání» důstojných lidí, pomáhajících jeden druhému — to je výměna darů. Všechny nezbytné podrobnosti «teorie darů» (nebo «teorie darování») vyložil Bůh v 17. kapitole Bhagavadgíty [10,18].

Zde je nejdůležitější to, že Bůh uznává za sattvické, to znamená pravé, čisté dary, jenom ty, které jsou darovány člověku toho hodnému, v patřičný čas a na patřičném místě.

Tudíž, úplná krátká definice «karmajógy» je — «nezištná pomoc všem toho hodným ve všem dobrém».

Je velmi důležité zdůraznit, že člověk se správně nerozvíjí parazitizmem a vyprošováním, nekonečným drmolením modliteb a vykonáváním tělesných pohybů v náboženských obřadech — ale tvořivou prací, skutečnou láskou ke druhým evolučně se vyvíjejícím bytostem, která se konkrétně projevuje v aktivní práci pro jejich blaho.

Satja Sai názorným příkladem vysvětluje ideu karmajógy. Říká: Vždyť pokud jste členy jedné rodiny, pak přece nežádáte hlavu rodiny o zaplacení za každou práci, vykonanou v domě: za peníze pracují cizí, ale ne domácí. Tak i vy, pokud pociťujete Boha svým Otcem, — pak s Ním přece nemůžete vyvolávat jarmareční smlouvání, naopak, musíte jednat v zájmu Jeho Díla, kvůli Němu, kvůli Evoluci, ale ne kvůli sobě osobně [10].

Právě na základě takového jednání nám Bůh pomáhá se rozvíjet jak intelektuálně, tak i v lásce, i v síle.