Z besed se Sulijou…

Prosíme Ji, aby vyprávěla o Sobě.

Ona začíná Svoje vyprávění:

— Byla jsem učedníkem Grand-Mistra. Alláh Mi dal v tom vtělení mužské tělo, a Já jsem Se zasvětila učednictví: postižení Milovaného Alláha!

Grand Mistr — to je pravý Mistr! A učit se u Něho — bylo největším štěstím!

… Ve věku 23 let Mně Alláh naplno vzal k Sobě — a přišel «čas prázdnin»: odpočinku od pozemského života.

Během těchto «prázdnin» jsem psala práce o základech islámu prostřednictvím několika vtělených učedníků. Tyto práce se dochovaly do současnosti v knihovnách Kazachstánu.

Následující, poslední Moje vtělení, bylo v osmnáctém století, v Kazachstánu. Můj život dál řídil Můj Grand-Mistr: On prováděl Vůli Alláha skrz Moje tělo…

… I teď, po závěrečném návratu do Domu Milovaného, pokračuji v práci v Kazachstánu — v té jeho části, kde jsou muzea, archivy a vědci, studující islám.

… Ale… jedení masa plodí tupost a netečnost myslí! Vědomí ztrácí svoji elastičnost. Jedení masa je bič současného «masového» islámu!

Velice důležité je rozšiřovat naše poznatky v prostředí mládeže! Až bude mládež dorůstat — pak se můžeme pokusit těm lidem pročistit Oko Alláha. Je třeba sjednotit duši člověka — s Alláhem: právě tehdy se získává Oko Alláha! Alláh pak projevuje Sám Sebe prostřednictvím takové duše — a kolem se vytváří duchovní oáza.

Láska, zažehnutá v srdcích, musí zaměřit mysli na hledání Stvořitele!

Prosíme Ji:

— Sulijo, vyprávěj, prosím, o Tvém sebepociťování!

— Kdo jsem Já, Sulija?

Já pociťuji jen Majestát Alláha, Jeho Nekonečný Průzračný Klid!

A když se Jeho pohled rozprostírá směrem ke Stvoření — z Hlubiny se lijí Zlaté Potoky s množstvím odstínů a zvuků. Jeden z nich zní jménem Sulija.

Učte se takovému sebepociťování — v Mahádublu. Učte se Blaženosti!

Já zakouším nepřetržitou Blaženost: Alláh je uvnitř Mne i kolem… V jakémkoliv okamžiku můžu udělat krok dozadu — a rozplynout se v Prvopočátečním Klidu… Nebo krok dopředu — a znovu Sulija Zlatou vlnou nese Lásku a Vůli Alláha do Stvoření!

… Abychom toho dosáhli, musíme opustit «ostrůvek» těla a přestěhovat se žít do Oceánu Alláha! A když tělo nenese břemeno «já» — může v něm žít Alláh.

Je třeba prosytit tělo Blažeností Příbytku Stvořitele a poté — zmizet, rozplynout se! Alláh vchází zevnitř a dochází k rozplynutí…

Kvůli tomu musí člověk odstranit z vědomí všechno, co není láska: jenom láska je schopna rozplynutí!…

… Ale… hodně motýlků přilétá na světlo svíčky. Nemůžeme je nechat přiblížit se blízko: oni shoří nebo si popálí křídla!

Právě takový je i Oheň Alláha! On není pro malé duše! K tomu Ohni se bez obavy může přibližovat jenom ten, v kom Oheň už hoří!

… Ale ty — poslouchej! Budu ti šeptat plamenné řádky… Já budu šeptat a ty se spoj s rytmem Velikého Celku, s Dechem Jeho Bytí… — aby se nevyplýtval nektar Božské Lásky, aby se fráze nerozpadly na oddělená slova a chvilkové myšlenky, aby se duše naplnila zněním a významem Pravdy, aby se tvoje srdce sjednotilo se životem Prvotního, Jehož jméno je Alláh!

Ať se nespálí ohněm vášní duše, ve které je zažehnuta láska k Alláhovi!

Ať se nenechá strhnout vírem života duše, která svým vzestupem zamířila k Prvotnímu Oceánu!

A v poušti pramen opravdového života živého srdce vytvoří oázu, která začne šířit vůni, vytrysknou životodárné potůčky lásky, a ona rozkvete a bude přinášet plody!

V plameni srdce duchovního obnažuje se duše lidská!

V čistotě lásky předstupuje před svého Milovaného!

A neexistuje pro ni nic jiného, kromě Jediného Milého!

Ona je neustále před Očima Jeho!

Ruce Její laskají Milovaného!

A neodtrhuje pohled od Něho.

A není pro ni světla jiného, kromě Světla Jeho lásky!

Světlo Jeho se odráží v záření očí jejích!

Slova Lásky Jeho zaplňují ústa její!

Srdce se spojují — a není jiného, kromě Něho!

On naplňuje nevýslovnou Blažeností Ty, Kdo se stali jednotnými v Něm!

… Život každého z vás musí být plný Mne!

Mnou musíte stále více a více naplňovat svoje životy!

Tam, kde se objevuji Já, — mizí zármutek a pomíjivost!

Podle míry toho, jak budu Já vytěsňovat všechny zbytky «pozemského» a pomíjivého z vašich životů, — budou se stávat jednotným celkem s Mým Životem.

Vnímejme:

Ó Veliký! Ó Věčný! Ó Nekonečný!

Vlny Tvojí Lásky jsou měkké, něžné!… Všechno je proniknuto Tvojí Prvotní čistotou!

A není místa, kde bys Ty nebyl! Všude jsou jen Vlny Tvojí Lásky, Ony nesou projevený, Tebou stvořený svět — jako existující na konečcích Prstů Tvých nesčetných Rukou!

Splývám s Tebou! Teď, ó Milovaný, není nic, kromě Tebe.

Pociťujte se ne těly, ale láskou, lijící se a rozlévající se kolem! Dávejte všem Světlo Alláha!

Radujte se Mojí Láskou! Trvale se s Námi stýkejte a staňte se tak, jako My, eticky čistými a moudrými! Nereagujte na vyrušující vlivy okolního prostředí!

… Mohu nabídnout následující meditaci:

Jediný! Jsem do Tebe zamilovaná!

Jsem zamilovaná do kvetoucích polí,

Do svitu slunce nad Zemí,

Do zahrad, na jaře kvetoucích!

Milovaný! Překrásný je Tvůj šat!

Jak je něžné zurčení potůčků!

Jak je lákavý vlídný klid lesů!

Jak je nekonečné nebe nade Mnou!

Jsem do Tebe zamilovaná! Ve všem jsi jen Ty!

Jsem zamilovaná do vonících květin,

Do svítání nad tichými vodami,

Do průzračnosti vod, laskajících vlnami…

Ó můj Milovaný! Já vidím jenom Tebe

V úsměvu jitra i ve shonu dne,

V chladu večera i v tichu nočním —

Ve všem jsi jenom Ty, Můj Milovaný!

Vpusť mne do Sebe — a… rozpusti!

Dovol mi stát se částicí Tvojí Lásky!

Dovol mi poznat Tvůj blažený Klid!

Dovol mi navěky Jedno s Tebou být!