Cesta Duchovního Srdce

17. Někteří říkali, že Marie počala od Ducha Svatého. Oni bloudí. Nevědí, co mluví. Cožpak se někdy stalo, aby žena počala od ženy?

Marie je současně i neposkvrněnost, která nebyla znesvěcena násilím.

Ona je velké pokušení pro Židy — jak pro kazatele, tak i pro jejich posluchače.

Její neposkvrněnost, která nebyla zneuctěna násilím, je čistá. Ale poskvrnili se silní (prostřednictvím svojí fantazie).

A Pán (Ježíš Kristus) by neřekl: «Můj Otec, Který je na Nebesích» — pokud by neměl druhého otce. Ale řekl by prostě: «Můj Otec».

V jazyce, ve kterém bylo Evangelium napsáno, je Svatý Duch ženského rodu. To bylo také podkladem pro Filipovu ironii na začátku úryvku.

18. Pán řekl učedníkům: «Vejděte do Domu Otce. A v Otcově Domě si nic neberte a nevynášejte to ven.»

Poslední fráze je Ježíšův žert. Protože v «Domě Otce» — nejvyšším eonu — nejsou žádné materiální předměty, které by bylo možné odnést, jako z domu pozemského otce.

Ale vejít do Příbytku Nebeského Otce a usídlit se v něm navždy je Cílem evoluce každého člověka.

19. Ježíš je lidské jméno. Kristus je hodnost. Proto jméno Kristus nemá obdobu v dalších jazycích; prostě Ho pojmenovali Ježíšem.

Kristus — v syrštině zní jako Mesiáš; ale Kristus je slovo řecké. Všechny ostatní jazyky mají také takové slovo — každý ve své výslovnosti.

Nazarejský — znamená «Přicházející z Pravdy».

Kristus není Ježíšovo příjmení, jak si myslí spousta věřících v Rusku. Kristus je Ten, kdo nejdříve dosáhl Příbytku Otce, stal se Jeho Částí, a poté se zjevil na Zemi jako Božský Učitel, uchovávající si sounáležitost s Otcem.

Kristus, Mesiáš, Avatár — to všechno jsou jenom různá vyjádření jednoho a toho samého jevu v různých pozemských jazycích.

Ježíš Kristus byl jen jeden, ale za celou historii života lidí na Zemi bylo takových Kristů mnoho. Ježíš byl jediným a prvním Kristem jenom pro ty lidi, se kterými se bezprostředně stýkal během Svého pozemského života.

20. Kristus má v Sobě lidské, i andělské, i ještě tajnější, i Otce.

V Janově Evangeliu jsou uvedena Ježíšova slova, kde On Sám Sebe srovnává s vinnou révou: její kmen je nad povrchem Země, ale kořen vychází z Příbytku Otce. Protože je Svým Vědomím všude přítomen, může hodnověrně vyprávět lidem o nejvyšších eonech a představovat Otce v materiálním světě.

21. Ti, kdo říkají, že Pán nejprve zemřel, a potom byl vzkříšen — bloudí. Protože On byl na počátku vzkříšen a až potom zemřel (tělem).

Jestliže už někdo dosáhl Vzkříšení — On nezemře. Vždyť Bůh je živý a bude živý stále.

Opravdové Vzkříšení je Vzkříšení v nejvyšších eonech, a vůbec ne ve světě hmoty. Ježíš toho dosáhl už dávno, a On přišel na Zemi jako Část Boha Otce.

Ten, Kdo prošel Cestu ke Splynutí s Bohem Otcem, — dosáhl opravdové nesmrtelnosti. Když zemře tělem, je okamžitě vzkříšen v eonu Otce ve Splynutí s Ním.

Ale Ježíš pro vtělené lidi «vstával z mrtvých» i v tomto světě, když si pokaždé materializoval nové tělo. To Mu umožňovala dělat Jeho Božská Síla.

22. Předměty velké hodnoty se ve velké nádobě neukrývají, ale často se nesmírné poklady nacházejí v nádobě haléřové ceny. Podobně je tomu i s duší: i když má velkou hodnotu, nachází se v opovrženíhodném těle.

V představách ateistů, ale také i většiny těch, kdo se v současnosti nazývají křesťany, je člověk tělo.

Ale ve skutečnosti je duše, vědomí. A tělo je jenom jeho dočasná schránka, která je mu dána pro to, aby mohl absolvovat nejnovější kurz výuky ve Škole, nacházející se v materiálním světě.

Vtělené stavy lidí jsou obvykle mnohem kratší úseky jejich životů ve srovnání se stavy nevtělenými.

Ale rozvoj člověka může probíhat pouze ve vtěleném stavu, k tomu jsou také vtělení potřebná, a kvůli tomu také Bůh vytváří materiální světy.

Jedná se o to, že tělo je «továrna» na transformaci energií. V něm se energie, pocházející především z obvyklé materiální potravy, může stát energií vědomí, duše. Právě zásluhou toho mohou probíhat procesy kvalitativního i kvantitativního růstu individuálního vědomí.

23. Existují lidé, kteří se bojí být vzkříšeni nazí. Je to proto, že si přejí být vzkříšeni v těle. A oni nechápou, že ti, kdo nosí tělo, jsou právě ti obnažení (před duchy a před Bohem).

Ale ti, kdo se svléknou (z těla), aby se stali obnaženými (tj. «nahými» dušemi), — ti už obnažení nejsou.

Ani tělo, ani krev nemůžou vejít do Příbytku Božího.

Takže, jaké je to, co nevejde? Je to — to, co je na nás.

A jaké je to, co vejde? Je to — to, co v nás náleží Ježíši a Jeho Krvi.

Proto On říká: «Ten, kdo nebude jíst Moje Tělo a pít Mou Krev, — ten v sobě nebude mít život (pravý)».

Co je Jeho Tělo? — Logos. A Jeho Krev — Duch Svatý. Ten, kdo Toto získal, ten má pravé jídlo, pití i oděv. A já nesouhlasím, jestliže někdo bude říkat, že přece Toto Tělo nevstane z mrtvých.

Takže, lidé to popletli. Pokud říkáš, že Tělo nevstane z mrtvých, pak mi řekni, abych tě mohl považovat za rozumného: co tedy potom bude vzkříšeno?

Raději říkej, že Duch je to Tělo, a také Světlo je to Tělo. A Logos — On také je to Tělo. Čili, všechno, co jsi jmenoval, je to Tělo. A je třeba se znovu narodit právě v tom Těle, poněvadž je všechno v Něm.

V této pasáži Filip používá «hru slov», charakteristickou pro Evangelia, jako techniku, stimulující činnost mysli čtenáře.

Pasáž začíná tématem strachu být vzkříšen neoblečený. Filip se takové stydlivosti vysmívá: vždyť stud za obnaženost svého těla — obecně vůbec není významný etický zákon, ale všeho všudy norma morálky určitých skupin lidí, vtělených na Zemi. Takové «normy chování» v nejvyšších eonech neexistují.

A pohlaví ani Bůh, a také duchové, ve skutečnosti nemají: vždyť pohlaví je vlastní tělu. Vědomí jakékoli úrovně rozvoje je energie, existující v těch či oněch konkrétních eonech.

Individuální Vědomí v Příbytku Tvůrce přebývají ve vzájemné rozplynutosti, vytvářejí jeden Celek. Ačkoliv se mohou znovu extrahovat do osobností pro vyplňování konkrétních úkolů ve Stvoření.

Duchové si zachovávají svoji oddělenost, a také i podobu a sklony, na které si přivykli v posledním vtělení. Ale mohou se i prostě přeměnit ve shluk energie, a při kontaktu se vtělenými lidmi také přijímat cizí podobu.

Bůh a duchové slyší nejen slova, která pronášíme, ale i naše myšlenky, dokonce i ty «nejtajnější».

Oni také vidí všechno, a ve všech detailech, co se děje ve světě hmoty. Nejen oděv, pod který ukrýváme svoje těla, ale dokonce i všechny vnitřnosti našich těl jsou absolutně odhalené pohledu kterékoliv nevtělené bytosti.

Ale vtělení lidé to obvykle nevědí a nezpozorují, ale i kdyby to věděli a pozorovali — stejně nemají šanci ukrýt svoji nahotu. My jsme nazí před veškerým Oceánem nevtěleného vesmírného Vědomí a spoustou individuálních vědomí. Jsme všem na očích. Oni nás důkladně prohlížejí, obdivují nebo soucítí, respektují nás nebo si z nás dělají legraci, milují nás nebo nenávidí, opovrhují námi, předvídají naše budoucí muka... A my to nevíme, ale i kdybychom to věděli — je to jedno, nemáme se kam podít, kam se schovat...

… Dále Filip přechází k posouzení toho, co Ježíš alegoricky nazval Svým Tělem a Krví.

Ježíš-«Réva», poté co se vtělil do těla, «natáhl» část Sebe-Vědomí z eonu Otce — do světa hmoty. A On vysvětloval učedníkům, že Cesta k Otci pro ně spočívá v přeměně sama sebe právě v takové «Révy», jenom ale, že musejí růst opačným směrem ve srovnání s Ježíšem: ne od Otce — ke hmotě, ale od hmoty — k Otci.

Ten, kdo dorůstá svými «kořeny» do Příbytku Otce a splývá tam s Ním v objetích Lásky, — Ten se i Sám časem stává Kristem.

Aby člověk tuto Cestu prošel, musí se «živit» tou «potravou», kterou jsou připraveni mu poskytnout z eonů Svatého Ducha a Otce. Je to «potrava» Božského vědění. Ale Logos (tj. «Hovořící») je Ten, Kdo přináší to vědění.

Ten, kdo se rodí ještě za života svého materiálního těla v nejvyšších eonech a pěstuje v nich vlastní Božské «Tělo», je pravým následovníkem Krista, pravým křesťanem, který se stává Kristem. Po smrti těla je On opravdu vzkříšen. Dosáhl nesmrtelnosti a zaručeně už nezahyne ani při «konci světa».

24. V tomto světě se lidé ve společnosti určují podle oblečení.

Ale v Království Nebeském mají oděvy vyvolených Ti, Kdo se oděli Potokem a Ohněm, Kteří se očistili.

Potok je pohyb Vědomí Svatého Ducha, který u těch, kdo pronikli do Jeho eonů, vyvolává asociaci ponoření do kosmické řeky Živého Božského Vědomí. Různé varianty této meditace se nazývají Latihan a Pranáva (podrobněji viz v [7]). A to je opravdový křest Svatým Duchem. Jak vidíme, vůbec to není podobné tomu, co chápou jako křest v různých sektách.

Svatý Duch prostupuje všechny vrstvy mnohorozměrného Stvoření. Projevování Svatého Ducha nad povrchem Země může asociovat Potok. Uvnitř planety jej Filip označuje jako Světlo. Druhé Jeho Projevení je Oheň. A Dokonalé Světlo — Bůh Otec v Jeho Příbytku — Svatebním Paláci.

Křest postupně v každé z těchto vrstev poskytuje aktuální etapy očištění a zjemnění vědomí duchovního praktikanta.

25. Obvykle se zjevné poznává prostřednictvím zjevného, a tajné prostřednictvím tajného. Ale v některých případech je tajné symbolizováno prostřednictvím obrazů zjevného.

Tak vzniká obraz vody v Potoku a obraz ohně při požehnání (Otce).

26. Ježíš si podmaňoval srdce lidí, a přitom neodhaloval Svoji Podstatu. On se před každým odhaloval natolik, kolik dotyčný mohl pochopit. Dělal to takhle: před velkými se ukazoval velkým, a před malými — malým, před anděly — andělem, a před lidmi — jako člověk. A při tom byla Jeho Božskost skryta přede všemi. Někteří, když Ho viděli, si mysleli, že prostě vidí sobě rovného.

Ale když se On odhalil Svým učedníkům ve vší slávě na hoře — v tom okamžiku už nebyl malý, ale skutečně Veliký. Ale předtím udělal Svoje učedníky natolik velkými, aby dokázali uvidět Jeho Velikost.

Toho dne, když děkoval Otci, pronesl: «Ó Ty, Který jsi sjednotil Svou Dokonalost a Světlo s Duchem Svatým! Sjednoť i nás s andělskými obrazy!»

V posledních Ježíšových slovech je žertovná «hra slov». Její smysl je takový: «Udělej to tak, aby učedníci začali konečně vypadat jako andělé!» V těchto Ježíšových slovech se skrývá zármutek, že Mu ani mnozí z Jeho nejbližších učedníků nebyli schopni porozumět.

Jedna ze zvláštností lidského vývoje spočívá v tom, že duše, vtělované Bohem do lidských těl, mají velice různý věk, který vůbec nekoreluje s věkem těl. Právě na tom především (a jen ve značně menší míře — na věku těla, charakteru výchovy, získaném vzdělání atd.) závisí schopnost konkrétních lidí k vnímání informace určitého stupně složitosti. A lidé dospívají právě v řadě mnoha vtělení, o čemž také mluvil Ježíš a apoštolové.

Moudrost učitele se projevuje hlavně v tom, že pomáhá konkrétním lidem s přihlédnutím k jejich věkovým zvláštnostem a schopnostem chápání, zejména jim nedává složité, pro ně nepřiměřené informace.

Duchovní Cesta je jakési schodiště, skládající se z mnoha stupínků. A každému z žáků je třeba pomáhat vystupovat na další stupeň, stupínek po stupínku, a ne jim ukládat, aby skákali nahoru přes celá schodišťová patra.

27. Neopovrhujte Beránkem: bez Něho není možné uzřít Bránu.

A nikdo nemůže zamířit ke Králi, když zůstane «obnažený».

«Obětovaný Beránek» — to je Ježíš, Který šel na Svoji smrt ukřižováním kvůli tomu, aby vědomosti, které zanechal, zachraňovaly lidi před peklem.

Druhá fráze této pasáže je pokračováním pasáže 23. «Obnažený» — je ten, kdo se předvádí na povrchu Země ve svém materiálním těle, ztotožňuje se s ním a myslí si, že to, co dělá v tajnosti před druhými vtělenými, zůstane tajné pro všechny. Ale ve skutečnosti je na očích všem duchům, i Bohu. Ve skutečnosti si z něj můžeme dělat legraci, jako by byl nahý mezi cizími vtělenými lidmi, ale svoji nahotu by nepozoroval.

Ale na návštěvu ke Králi — Bohu Otci — není možné se vydat v těle a považovat se za tělo. Ke Králi se můžeme vydat, jedině když se s tělem neztotožníme, ale získáme skutečné osvobození od něho v meditačních trénincích. Právě stupně meditačních praktik (meditace je práce na rozvíjení vědomí) umožňují obdržet opravdový, ne «dětský» křest, umožňují rodit se a dospívat v nových eonech.

28. Člověk Nebes — Jeho Synové jsou mnohem početnější, nežli člověka pozemského. Jestliže jsou synové Adama početní, ačkoliv umírají — oč větší je počet Synů Člověka Dokonalého — Těch, Kteří neumírají a rodí se stále znovu a znovu!

Člověk Dokonalý je Kristus. Jeho Učení — za cenu Jeho smrti na kříži a práce Jeho apoštolů — zůstalo na Zemi a dál plodí stále nové a nové duchovní Potomky, kteří získávají nesmrtelnost v Příbytku Otce.

29. Otec stvořil Syna, ale Syn nemůže stvořit syna. Poněvadž Ten, Kdo je tak zplozen (Otcem), nemůže plodit. Syn si získává pro Sebe bratry, ale ne syny.

Syna Božího nepřitahuje pozemské rozmnožování. Proto On neplodí pozemské děti, ale duchovní potomky — bratry a sestry.

30. Originál textu je v tomto místě poškozen.