Cesta Duchovního Srdce

Zinaida Mirkina je ruská mystička, básnířka a překladatelka duchovních veršů, hlavně súfijských mystiků. Je to už stará paní; je jí 90 let, ale je stále aktivní. Její oficiální stránky: http://pomeranz.ru/m/index.html

Nik Osho (po pravém jménu jsem nepátrala) se zabývá předčítáním duchovní literatury. Audiosoubory poskytuje bezplatně všem k dispozici.Také už namluvil některé knihy z autorské dílny Vladimira Antonova.  Zde je kontakt na ruské sociální síti VK: https://vk.com/nikosho

Myslím, že se v Rusku rodí něco velkého a krásného! 

Verše z videa jsem přeložila, ale kvůli několikerým autorským právům nemůžu vložit do videa titulky. Nemám přebytečné milióny na pokuty. 

Ale ruština je slovanský jazyk, proto si myslím, že budou trochu rozumět  i ti, kdo se rusky nikdy neučili. Pokochejte se měkkým zvukem bratrské řeči (jestli tedy chcete – není to povinné). Mne osobně přednes dojal až k pláči. Ale možná jsem jiná, než vy.

"Co to šelestí v lese?..."

Co šelestí v lese? – Blažená zvěst.

O tom, co bude?

Ne, o tom, co jest.

Jest Bůh. A nic víc není třeba.

Celý život se dívej a sto let žij pod pohledem –

To řekl les. Ale co člověk?

Je mlčenlivější než lesy a řeky?

– Člověk, aby dokázal říci tak mnoho,

Se musí stát schránkou pro Boha.

A pokud jsi Ho nepřijal, – mlč.

Ať mluví stromy a paprsky.

"Stromy mlčenlivě stojí"

Stromy mlčenlivě stojí

A dívají se přímo do srdce. Pohled za pohledem.

Nejsou tu cizí lidé. Dozněly řeči.

A já vcházím, jak do vody, do nekonečnosti.

"Se Stromy je to jinak než s lidmi"

Se stromy je to jinak, než s lidmi.

Se stromy je to tak, jako se sebou samým.

K vrcholkům temným oči pozvedni,

do průhledu světle modravého pohlédni...

Kamkoliv se obrátíš – dozadu, dopředu –

Všude je stejný nekonečný výhled.

Nikdo tě teď nezlomí.

Neomezí a neutlačí.

A, až skaneš do rostoucího ticha,

A nepotkáš tam vůbec nikoho,

Pak znovu s úžasem pocítíš,

Že duše doopravdy nikde nekončí.

A osamělý datel, dlabající větev,

Vydloubává marnost a lež...

Hlavně se nelekni sám sebe,

A do Nekonečnosti znenadání vejdeš.

"A stačí jenom zmlknout"

A stačí jenom zmlknout –

Ale jen úplně, jako les,

Aby celý les i mořská hladina

A ten úplný okruh nebes

A vln šeptajících příboj

Náhle se staly tebou,

A ty – mlčenlivostí bytí.

Kde je strach, kde bolest, kde tvoje smrt?...

Už ani slovem neporuš

Mlčenlivou úplnost Lásky...

"Když jsem já a nekonečnost"

Když jsem já a nekonečnost,

Když je nesmírnost kolem mě,

Pak se nemám čím ochránit

Od pekelného ohně.

Ale když plamen světovládce,

Ale když podstata bytí

S tím srdcem se sjednotila,

A já se nekonečnou stala...

Je z nehasnoucího svítání

uvnitř to Boží království...

A chránit se už není třeba –

Uhasl už plamen Pekla.

"Nad mořem výšina otevřená"

Nad mořem výšina otevřená.

Svět je nový, nepočatý a nepoznaný.

A moře šeptalo: "zroď se

Z pěny, vždyť není pozdě!

Všechny myšlenky zahoď do modře,

Do těch otevřených dálek.

Vždyť pro tohle já žiji,

Aby se znovu duše narodily.

"Potřebuji úder ticha"

Potřebuji úder ticha,

Mohutný, jak hromový hlas,

Aby srdce začalo slyšet

Hřímání jednotného Slova,

Aby tvůrčí silou dýchající,

Duch vtrhl do rozbité hlíny

A duše, povstalá ze střepů,

Opět se zcelila vjedno.

"Zablýskne se hranice času"

Zablýskne se hranice času,

Až se hodiny ve mně zastaví,

Až se celé nebe odrazí

V hloubce mého srdce.

Až celá kupole mnohohvězdná,

Až celá nebeská klenba

Se s mojí vnitřní propastí,

Jak názor s názorem ztotožní,

Pak nastane závěrečný den –

Sobotní den – je skončena práce.

A nalezne pak živý Bůh

útulek po celém světě.