Boha to bolí!

Svatí Duchové, Představitelé Prvotního Vědomí, říkají, že cítí bolest pokaždé, když vidí, jak vtělení lidé mučí a zabíjejí překrásná zvířata...

Ale... každý člověk má právo rozhodovat o svém osudu tím, že koná spravedlivé skutky – nebo tím, že hřeší. Proto Svatí Duchové do takových událostí nezasahují...

Bylo by dobré, kdyby to všichni lidé věděli!

Musíme si uvědomit, že Bůh neposlal zvířata na Zemi proto, aby jejich těla sloužila lidem jako potrava! Ne: smyslem jejich života, stejně jako našeho lidského života, je rozvoj duší – v obecném Proudu Evoluce Univerzálního Vědomí [3-5,8,10,13-16]!

Bůh o tom v Bibli mluvil dostatečně jasně: "... Hle, dal jsem vám každou bylinu, která dává semeno, každou na celé zemi, a každý strom, který má ovoce mající semena; – to vám bude za pokrm" (Genesis 1,29). A nejezte maso těch bytostí, v jejichž tělech vidíte krev (Genesis 9,1-4)!

Ale lidé, holdující obžerství, Boží slova překroutili. Předstírali, že Bůh je na rozdíl od nich slabomyslný, protože tvrdí, že krev zvířat je jejich duše! Proto je třeba krev z jejich těl vylít do země – a pak je je možné taková těla jíst. (Kdo je zde slabomyslný – nechť si každý rozhodne sám).

Všichni vtělení i nevtělení Představitelé Stvořitele [15] mluvili a stále mluví o nepřípustnosti zabíjení zvířat pro potravu. Ale obžerná vášeň pochutnávat si na mrtvolách je i dnes pro většinu vtěleného lidstva silnější než názor Boha!

Člověk ze své biologické podstaty není predátor. Většina lidí však ze sebe dravce udělala, čímž se oddělila od toho, aby byla – alespoň v tomto ohledu – spravedlivá před Bohem. Výsledkem jsou jejich vážné nemoci a odmítnutí Boha pomáhat jim v nejdůležitějších aspektech jejich duchovního zdokonalování.

Mezi nemoci, které postihují takovéto obžerníky, patří ateroskleróza (ucpávání cév usazeninami nadměrného množství cholesterolu), dna v různých podobách (usazování solí kyseliny močové v cévách mozku a dalších orgánů), poškození trávicích orgánů hrubou bioenergií, usídlení duší těch ukřivděných zvířat v tělech pachatelů, což může vést mimo jiné k rakovině. Také i k neschopnosti správně zjemnit vědomí; a takové zjemnění je nezbytné pro sblížení duše s Bohem a pro Jeho přímé poznání.

Tak lidé utvářejí své osudy, tím, že do nich programují bolest a jiné utrpení.

Ještě je důležité zdůraznit, že tito lidé jsou k tématu soucitu hluší.

Existuje názor, že Ježíš, Který se vtělil jako Žid, nutně, stejně jako všichni Židé té doby, konzumoval masité pokrmy, zejména v podobě "obětního" beránka o svátku Velikonoc. Tak tomu bylo pravděpodobně i v Jeho dětství. Brzy však opustil svou rodinu a vydal se na pouť. A když se jako dospělý vrátil do Judska, maso nejedl. Epifanius zaznamenává Ježíšovu překvapenou a nespokojenou reakci, když mu bylo nabídnuto maso z beránka na Velikonoce (Epifanius, Jerez, 22:4) [15,17,35].

Satjá Saí Bába zdůraznil [15,41], že nechce, aby lidé mezi sebou bojovali kvůli rozdílům ve stravě: ať světští lidé jedí maso. Ale pokud jste na duchovní Cestě, pak etický aspekt stravování musíte bezpodmínečně dodržovat!

Ano, existují lidé, kteří se za žádných okolností nechtějí vzdát svého hříšného obžerství, – pochoutek z mrtvol zvířat.

Kompromis zde může být následující: využívat k jídlu (a k jiným účelům) – těla těch živočichů, kteří v těchto tělech již dokončují programy vlastního evolučního vývoje.

Neměly by být ani zbytečné pochybnosti o právu usmrcovat zvířata škodlivá a nebezpečná pro člověka.

Nebo – například, pokud není kam umístit samce některých hospodářských zvířat, zejména býků. Vždyť samců se rodí zhruba stejně jako samic. A není možné je doživotně krmit! Nebo je vypouštět "na svobodu"!

Pokud je však nutno zabíjet, – mělo by se tak dít co nejšetrněji, bezbolestně a se soucitem.

V dřívějších dobách se však býčci v mládí kastrovali (aby se v dospělosti zbavili agresivity) a používali se v hospodářství jako tažná síla, podobně jako koně.

Mimochodem, co je to soucit? Není to pláč nad něčími problémy a smrtí! Ale je to maximální opatrnost, abychom někomu nezpůsobili nechtěně nebo bezděčně zbytečnou bolest nebo jiné potíže. Včetně toho, abychom nikoho nerozčilovali svými emocemi, slovy nebo jinými činy.

Uvědomme si, že bez soucitu, rozvinutého v sobě, nemáme v podstatě možnost přiblížit se k Dokonalosti!

Soucit je jednou ze základních vlastností Svatých Duchů. A právě Oni – jako potenciální Božští Učitelé každého z nás – k Sobě nebudou zvát lidi, kteří mají hrubé etické nedostatky.

* * *

Někdo, kdo se nikdy předtím vážně nezabýval etikou jídla, se může ptát: tak co mám tedy jíst?!

Odpovím krátce.

Potřebujeme tyto skupiny živin: bílkoviny, tuky, sacharidy, vitamíny, stopové prvky a vlákninu.

Bílkoviny se skládají z různých druhů aminokyselin. Některé z nich se vytvářejí v našem těle. Jiné se nevytvářejí a musí být přiváděny potravou. Proto bychom se měli snažit o pestrost stravy. Eticky přijatelné potraviny obsahující kompletní soubory aminokyselin jsou mléko, mléčné výrobky a drůbeží vejce. Velmi bohaté na aminokyseliny jsou také houby, ořechy a sója.

Je však třeba vzít v úvahu, že většina dospělých na rozdíl od dětí již neprodukuje enzym laktázu, který je nezbytný k trávení mléčného cukru laktózy. Proto pití mléka u dospělých často způsobuje zažívací potíže.

A na vyšších fázích duchovního růstu má význam vzdát se vajec a všech mléčných výrobků (kromě másla). Energie živočišného původu, které se v těchto bílkovinách uchovávají, totiž, byť v malé míře, brání dalšímu zdokonalování.

Pokud jde o sóju, je užitečné vědět, že některé výrobky z ní způsobují mírné podráždění trávicího systému. Je rozumné, aby to každý zvážil a prozkoumal.

Z rostlinných tuků jsou za nejužitečnější považovány ty s nejmenší hustotou. Máslo – tuk živočišného původu, je však cenné mimo jiné pro obsah pro nás důležitých vitaminů.

Pokud smažíme potraviny (např. houby), měli bychom použít co nejhustší jedlé tuky, protože jejich složky jsou odolnější vůči žluknutí (oxidaci za vzniku škodlivých látek).

Zajímavá skutečnost, kterou málokdo ví: tuky se v trávicím systému nejprve rozloží na mastné kyseliny, ale poté, pokud mají být v těle uloženy "do zásoby", se tyto mastné kyseliny opět spojí do tukových struktur, které jsou identické s těmi původními. A tyto struktury jsou druhově specifické. Tak například pokud někdo miluje vepřové sádlo, skládají se tukové zásoby v jeho vlastním těle právě z vepřového tuku. Jinými slovy, jeho tělo se do značné míry stává tělem prasete.

A naše vlastní tuky – lidského chemického složení – vznikají v našem těle ze sacharidů.

Sacharidy jsou cukry a škroby. Získáváme jich dostatek z obilovin, zeleniny, ovoce atd.

Důležitá je také vláknina, která usnadňuje pohyb potravy střevy. V medicíně jsou známy případy, kdy se lidé, kteří na sobě rádi experimentují, aniž by studovali vědeckou teorii výživy, pokusili přejít na dietu, která vlákninu zcela vylučuje. Takové experimenty často končí i fatálně.

Nezbytná je také znalost kombinování konzumovaných potravin. Konkrétně, když se v trávicí soustavě setkají bílkoviny a tuky ve velkém množství s cukry, dochází ke kvašení cukrů. To vede k tzv. meteorizmu – tvorbě hojného plynu ve střevech.

Pokud jde o vitamíny, měli bychom se především ujistit, že máme dostatek vitaminu C. Ten je hojně obsažen v bylinkách, ovoci a česneku. Pokud ho máme nedostatek, můžeme užívat kyselinu askorbovou (což je vitamin C), prodávanou v lékárnách.

V jídelníčku jsou žádoucí také mrkev a rajčata, (včetně rajčatového protlaku a dalších výrobků z rajčat).

Pokud při vaření budete přidávat do jídla mořskou vodu, nemusíte se bát, že do těla nedostanete všechny potřebné mikroživiny. Anebo – můžete do svého jídelníčku zařadit mořské řasy.

* * *

Ještě jednou opakuji, že naše etická bezúhonnost před Bohem spočívá především v tom, že pokud možno nikomu neubližujeme, nikoho ani nezarmucujeme, ale snažíme se všem pomáhat ve všem dobrém.

Žijme tak, abychom nikomu neubližovali: ani Bohu, ani lidem, ani jiným tvorům!

Musíme se naučit milovat je všechny!