Enterocolitis králíků
18. 1. 2010
Historie
Enterocolitis králíků je onemocnění, jenž bylo objeveno v západní Francii koncem roku 1996. V letech 1997 a 1998 se prudce rozšířilo do ostatních států Evropy. V současné době se vyskytuje v 90 – 95 % chovů v Evropě s různou intenzitou manifestace klinických příznaků.
Základní charakteristika onemocnění
Onemocnění má rychlý perakutní (velmi prudký) až akutní průběh a vyznačuje se vysokou mortalitou (30 – 80%). Prvním příznakem bývá pokles příjmu krmiva. Následují apatie a plynatost. K typickým klinickým příznakům se řadí malé množství vodnatého průjmu. Značným problémem pro chovatele je, že terapie běžnými antibiotiky není účinná.
Cílová skupina
Nejčastěji postižení jsou králíci po odstavu (ve věku 6 – 14 týdnů). Nezřídka bývají postiženy i chovná zvířata, někdy i sající králíčata.
První domněnky o příčině
Pochopitelně jako u všech onemocněních zažívacího traktu chovatelé nejdříve hledali problémy v krmivu. Především ve faremních chovech, kde jsou králíci krmeni pouze kompletní krmnou směsí se chovatelé často domnívali, že problém je ve složení krmných směsí, obsahu jednotlivých komponent nebo složení premixu. Chovatelé a veterináři také hledali příčinu onemocnění v obsahu mykotoxinů, pesticidů v krmné směsi apod.
Všechny tyto hypotézy byly postupně eliminovány. Vyvráceny byly úspěšnou experimentální infekcí zdravých králíků zažitinou z uhynulých a nemocných králíků s příznaky enterocolitis. Momentálně se uvažuje jen o spolupůsobení výše uvedených faktorů na onemocnění enterocolitis.
Etiologie onemocnění
Jedná se o polyfaktoriální onemocnění zřejmě způsobené:
- viry: Rotaviry (skupina virů způsobující zejména akutní průjmová onemocnění), Caliciviry(drobné viry způsobující průjmová onemocnění), Parvoviry(skupina DNA virů), Cirkoviry
- bakterie: E.coli, clostridium (rod grampozitivních anaerobních bakterií schopných vytvářet spóry a tak dlouho přežívat např. v půdě. Jsou široce rozšířené v trávícím traktu savců.), klebsiela (bakterie způsobující záněty a hnisavá onemocnění), ostatní (enterobaktericea, streptokoky)
- paraziti: pasaralus, coccidia
Na onemocnění se dále podílí ostatní neifekční faktory. Mnohé z nich jsou ovlivnitelné i chovatelem. Jedná se zejména o hygienu chovu, ošetřovatelskou péči či kvalitu krmení.
Šíření onemocnění
Přenos je pouze horizontálně přímý či nepřímý tzn.:
- kontakt zdravých a nemocných zvířat (velmi často vidíme v chovem ohniskové propukání onemocnění, kdy onemocní zvířata v sousedních klecích)
- kontaminace klece, nářadí, krmítka apod.
- chovatel
Klinické příznaky
a) primární
U nemocných zvířat postupně pozorujeme nechutenství, apatii, distenzi břicha a plynatost, zácpu, hlen ve výkalech.
b) sekundární
průjem a úhyn.
Patologicko – anatomický nález
Při pitvě nalézáme stázu (zastavení) zažitiny v žaludku. Žaludek bývá naplněn řídkou kašovitou natráveninou s velkým obsahem plynu. Tenká i tlustá střeva jsou dilatována (rozšířena) a naplněna plynem. V 40 – 60 % případů jsou naplněna hlenem. Sliznice je bez makroskopicky viditelných změn.
Chovatelská opatření
Jako u všech onemocnění je i u onemocnění enterocolitis základem prevence! Velice důležitý je stav imunitního systému zvířete (správná vakcinace proti moru, myxomatoze, pasterelle). Nutná je dokonalá hygiena chovu, dezinfekce chovného zařízení, krmítek, kotišť apod.
Vznik onemocnění ovlivňuje také kvalita a způsob krmení. V této souvislosti je nutné zdůraznit pravidelné krmení raději v menších dávkách, pozvolné přechody krmení a maximálně minimalizovat změny krmiv. Velice důležité je též okyselení vody na ph 4,2. Preventivní medikace je možná antibiotiky tiamutin a Zn-bacitracin.
Preventivní medikace
Tiamutin: je možný podávat ve vodě nebo pomocí medikovaného krmiva. Účinnost medikace přes pitnou vodu je asi 60 – 80% oproti medikovanému krmivu.
Dávkování: 50 – 80 ppm.
Zn –bacitracin: v České republice momentálně dostupný pouze ve formě pulvisu.
Dávkování: 100 ppm.
Závěr
V současné době se jako nejlepší možnost tlumení enterokolitidy v chovu králíků jeví možnost použití antibiotik Zn – bacitracin a tiamutin. Krmivo je vydáváno pouze na základě preskripce veterinárního lékaře.
Použitá literatura a další prameny
D. Licois, P. Coudert. Le point des recherches sur l'enterocolite épizootique du lapin. 8èmes journées de la recherche cunicole. Paris, 9-10juin 1999. Séance pathologie : Ed ITAVI 33-36
Jiří Barták
